Kaťuše a jejich kapalinové sestřenice 5

Autor: František Novotný 🕔︎︎ 👁︎ 30.354

Británie stále byla impériem a i přes drastické škrty v armádních výdajích ve 20. letech a 30. letech minulého století nemohla zanedbat obranu celistvosti své říše. Španělská občanská válka upozornila na nebezpečí leteckého bombardování masami letadel, které, jako plošný cíl, mohly být zranitelné i nepřesnými raketami, pokud budou vypáleny v dostatečné salvě. A to byl směr, kterým vykročila britská raketová škola.

Vývoj první britské protiletadlové rakety byl dokončen v roce 1939 a o rok později byla zformována první raketometná protiletadlová baterie, v prosinci 1942 jich už bylo 100. Používaly střely dvojího typu - menší šípovou o ráži 50,8 mm a větší 76,2 mm. Ta měla délku 1,22 m a hmotnost 49,8 kg. Inovovaný typ byl prodloužen na 1,83 m, při nižší hmotnosti 25,4 kg nesl 4kg hlavici a mohl dosáhnout výšky přes 9 km.

Reklama

Také britské námořnictvo se naučilo oceňovat rakety, především v boji s ponorkami. Dodnes existují rozpory kolem protiponorkového vrhače střel Hedgehog, zda byl opravdu raketometem nebo minometem. Jednalo se o rám pevně přivařený na přední palubu, se 24 vypouštěcími trny, na něž se dutým dříkem stabilizátoru nasazovaly hlubinné kontaktní nálože. Při míření celou lodí dokázal Hedgehog vrhnout před sebe asi do vzdálenosti 400 m dva tucty střel, které pokryly ovál přibližně o délce a 3násobné šířce ponorkového trupu. Tato zbraň německé ponorkové kapitány zcela zaskočila - veškeré jejich obranné úhybné manévry vycházely z předpokladu, že útočící protiponorkové plavidlo musí nadjet až nad ponorku, aby mohlo vypustit ze záďových skluzů hlubinné nálože, kdežto Hedgehog je napadal bez výstrahy, v okamžiku, kdy se cítili ještě bezpečni a vyčkávali s úhybným manévrem (čím později byl proveden, tím větší šanci měla ponorka na únik). Podle některých údajů byl 26,3 kg těžký projektil Hedgehogu Mk. 10 poháněn raketovým motorem, avšak Američané, jímž byla zbraň nabídnuta, hovoří o silném zpětném rázu salvy, který snesly jenom lodě velikosti torpédoborce a výše, a tato reakce nasvědčuje, že se jednalo o minomet. Britské námořnictvo používalo i nerotační rakety UP jako prostředek přehradné palby při vylodění, pozemní síly pak rotační střely ráže 127 mm s dostřelem 2740 m a rozptylem 68 x 137 m.

Nicméně nejslavnějšími britskými raketami za 2. světové války byly rakety letecké. Třípalcová střela vznikla v roce 1941, měla dostřel 1,85 km při maximální rychlosti 500 m/s. Významnější byla nadkaliberní pětipalcová (127 mm) raketa, kterou nejčastěji nosily Beaufightery, Mosquita a Typhoony. Odpálení 8 střel se rovnalo salvě lehkého křižníku s devastujícím účinkem na zasažené německé plavidlo nebo ponorku. Nejznámější raketovou akcí britského letectva pak bylo zastavení německého tankového protiútoku po vylodění v Normandii. Ve dnech 6. a 7. července 1944 křídlo britských Typhoonů v prostoru Mortain svými 5palcovými raketami decimovalo německou obrněnou pěst vytvořenou z 5 tankových divizí.

Nejpozoruhodnější britskou raketovou zbraní pak byla protiponorková úprava této 5palcové střely. Pří útocích na lodě se zjistilo, že střela proniká až do 15m hloubky. To vedlo k myšlence využít rakety i k útoku na zanořující se ponorku (nejčastější případ - jakmile slyšeli hukot letadla, dávali velitelé ponorek ihned rozkaz k ponoření). Průbojná raketa APR dostala speciálně tvarovanou hlavici, která způsobila, že při určitém úhlu odpalu střela po vniknutí do vody ohnula svoji dráhu do směru rovnoběžného s hladinou v hloubce asi 2,5 m a měla dostatek energie, aby po desítkách metrů podhladinového „letu“ dokázala prorazit tlakové těleso ponorky skrz naskrz.

Rakety APR nosily hlídkové bombardéry Liberator Coastal Command. Typy GR. III a V je měly zavěšeny pod pahýly na spodní části nosu, typy VI a výše pak měly vysouvací stromečkovou raketnici v přední pumovnici. Tuto zbraň používali i čs. letci 311. bombardovací perutě RAF. Existuje svědectví bývalého pilota „třistajedenáctky“, jenž vzpomínal na okamžik, kdy odpálil salvu APR pod špatným úhlem, takže jedna střela se odrazila od hladiny zpět a prosvištěla několik decimetrů nad hřbetem jeho „Libu“.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více