Odpalování raket Scud - Teorie

Autor: Jan Ovesný / Jan Ovesný1 🕔︎︎ 👁︎ 39.578

V bývalé vojenské akademii v Hranicích na Moravě byly v roce 1970 až 1972 umístěny bojové útvary operačně taktických raket R-17 (8K14) známých jako SCUD B (SS-1b) s odpalovacím zařízením umístěným na pásových podvozcích tanku IS-2. Dále zde byl školní útvar zajišťující výcvik vojáků základní služby pro tuto zbraň a to formou školy důstojníků v záloze a poddůstojnické školy. Hrubé rozdělení odborností v těchto školách bylo na vlastní obsluhu palebného zařízení, počtáře a topografy. V roce 1970 jsem zde v odbornosti topograf absolvoval PŠ ukončenou závěrečnými zkouškami – praktickým měřením v terénu a ústní zkouškou z odborné činnosti a byl převelen k bojovému útvaru ve zdejší posádce.

Popis činnosti

Reklama

Úkolem topografů bylo najít a vyměřit palebné postavení pro odpálení rakety. Palebné postavení muselo mít vhodný příjezd a možnost rychlého výjezdu , vhodné místo pro umístění odpalovacího zařízení a v okolí dostatek místa pro umístění ostatní automobilové techniky. Odpalovací zařízení muselo být umístěno na místě s malým sklonem , protože stůl, na kterém byla vztyčena raketa, měl omezené možnosti vyrovnání do roviny a raketa musela stát kolmo vzhůru. U pozdějších kolových typů MAZ 543 byl tento problém řešen podhuštěním pneumatik. Na příhodném místě pro palebné postavení bylo určeno místo pro umístění odpalovacího zařízení a ostatních vozidel a vytyčeny dřevěnými kolíky místa, na které se umísťoval zaměřovací gyrokompas nebo teodolit. V každém kolíku byl pro přesnější zaměření zpola zatlučen hřebík, na který se zaměření provedlo.

Body A,B,C jsou dřevěné kolíky s hřebíkem
OZ umístění odpalovacího zařízení
+ pomocný zaměřovací bod, zpravidla papírový terčík umístěný na stromě

V pozdějších letech bylo rozmístění bodů A,B,C prováděno jiným způsobem

Vyměření palebného postavení znamenalo zajistit souřadnice místa odpálení rakety a vytyčení směru, od kterého obsluha odpalovacího zařízení odvozovala zaměření rakety. Výchozí hodnoty pro směry byly stanoveny mezi hřebíky v bodech A-B,A-C,B-A,B-C,C-A,C-B nebo z bodu A,B,C na některý pomocný bod. Podle souřadnic místa startu a cíle a daného směru počtáři propočetli hodnoty prvků, dle kterých byly nastaveny parametry rakety. Směry byly počítány ve stupních,minutách a vteřinách s povolenou nepřesností do 3' (minut). V dalším textu budou uváděny jen jako stupně. Pro zjednodušení výpočtu souřadnic I směrů byly zhotoveny tiskopisy s předepsaným způsobem práce.Některé tiskopisy budou dále uvedeny I s ukázkou v příloze.

Reklama

Družstvo topografů provádělo dva druhy měření a to pomocí souřadnicových systémů nebo gyroskopických zařízení. Poslední způsob popíši první , protože jeho popis se mi zdá jednodušší. Jednalo se o zjišťování směru pomocí gyroskopického kompasu, jehož princip spočíval ve vlastnosti volně zavěšeného, roztočeného setrvačníku stabilizovat se ve směru sever – jih. Vlastní měření se provádělo tak , že setrvačník gyrokompasu se podle busoly nasměroval na sever , roztočil a pak se jeho snaha dostat do přesné orientace sledovala v krajních polohách výchylek , jejichž střed určoval sever. Toto zařízení mělo I úhloměrnou stupnici, takže mohl ve vodorovné rovině měřit úhly a propočtený směr mohl přenést přímo I do zaměřovacího zařízení na raketě. Gyrokompas se vozil I přímo v pásovém odpalovacím zařízení raket a měl být využíván obsluhou kromě přenesení směrů stanovených mezi body A,B,C na raketu, hlavně při potřebě odpálení u rakety mimo palebné postavení např. Při přesunu. Jako dalším zařízením pracující na principu gyroskopu byl mapový stůl vezený v GAZu 69, kdy se přijelo k souřadnicově známému místu , roztočily se setrvačníky gyroskopu, které při jízdě přes pákové zařízení ovládaly psací zařízení značící na mapě (pevně umístěné na stole) polohu vozu. S autem se mělo přijet do palebného postavení a na mapě odečíst souřadnice místa odpálení rakety. Toto zařízení bylo velmi nepřesné a na našem členitém území s množstvím orientačních bodů pro určení přesného místa na mapě neúčelné. Použitelné mohlo být někde v rovinaté stepi s velmi omezenými možnostmi orientace. Obsluha tohoto zařízení byla využívána jako pomocník měřiče gyrokompasu a GAZ 69 sloužil pro vyhledávání palebných postavení.

Další část topografického družstva tj. Tři měřiči pomocí souřadnicových systémů , mapy nebo astronomické orientace zajišťovali pro palebné postavení souřadnice místa a směry. Vybavení pro tuto činnost bylo vezeno ve skříňové Praga V3S a zahrnovalo 2 teodolity, stativy, dvoumetrové latě pro měření vzdálenosti, terčíky (plechové destičky s vyznačeným středem používané jako pomocný bod), soubory map s vyznačením topografických bodů + tabulky se souřadnicemi těchto bodů, astronomické tabulky, matematické tabulky pro stanovení hodnot goniometrických funkcí, mechanické ruční počítací strojky,stopky pro měření přesného času, tranzistorové rádio pro zjištění přesného času a jeho opravě na stopkách a dvě ruční vysílačky pro dorozumívání při přenášení souřadnic a směru na velké vzdálenosti. K vybavení topodružstva patřila I motorka, která měla sloužit při vyměřování velkých vzdáleností, ale nebyla často využívána. Pro zrychlené vyměření palebného postavení na velkých cvičeních jsme dvakrát měli přesun vrtulníkem Mi-4 .

Základy souřadnicového způsobu

Dle metody Gaus-Krugerova zobrazení je zemský povrch rozdělen na pásy v šířce 6°, v těchto pásech je „zobrazena“ pravoúhlá kilometrová síť s počátkem v bodě P. Od tohoto místa jsou v pravoúhlé souřadnicové síti změřeny a propočteny souřadnice předem určených bodů, buďto uměle vytvořených (trigonometrické body tj kameny s vytesaným křížkem) nebo stávajících např. Věže kostelů. Souřadnice x a y těchto bodů byly uvedeny v tabulkách, ke kterým patřila I mapa s jejich vyznačenou polohou. Z důvodu sbíhavosti poledníků je rozdíl ve směru na sever zeměpisný a kilometrový. Tento rozdíl nazývaný konverigence je nutno zohlednit při měření gyrokompasem nebo měřením na nebeská tělesa viz dále. V ČR je její hodnota asi 3°.

Vlastní měření, kdy známe souřadnice x a y bodu T (trigonometr) a K (kostelní věž)

Směrník (orientovaný úhel udávající směr ve stupních od kilometrového severu) z T na A je součet úhlů a+b. Hodnota směrníku z bodu A na T se rovná a+b+180° (převrácená hodnota). Před výpočtem souřadnic bodu A se musela zjistit vzdálenost d (mezi body T a A) a to pásmem pokud to bylo do 50 m nebo měřením na dvoumetrovou lať tzv. Balalať. Byly to dvou metrová tyč umístěna na stativu s vyznačenými dvěma krajními body vzdálenými přesně 2 m. V bodě T byl teodolit zaměřený na bod A, kde byla pro tento účel dočasně umístěna lať a změřen úhel a.

Propočet souřadnic bodu A:

úhel g = 180°- a - b
Ax = Tx + d x sin g
Ay = Ty - d x cos g

Pokud bylo z bodu A vidět na bod K a dal se změřit úhel mezi nimi dalo se využít tzv. Protínání vpřed, jehož propočet je uvedený v tiskopise příloha vpred.jpg.

Další varianta byla pokud z bodu T bylo možno zaměřit na minimálně tři topografické body daly se přímo spočítat souřadnice místa T a směru z T na prostřední ze tří bodů. Propočet v tiskopise příloha trib.jpg.

Reklama

Uvedené způsoby byly jako výchozí, protože úsek mezi bodem T a bodem A v palebném postavení bylo skoro vždy nutno rozdělit na několik částí a souřadnice I směr přenášet přes další pomocné body T1 – Tx (stejným způsobem jako z T na A)


V každém bodě T1 – T3 znamenalo ustavit teodolit, změřit úhel mezi předchozím a dalším bodem, vzdálenost k dalšímu bodu a propočíst postupně směr a souřadnice dalších bodů až do palebného postavení pro bod A. Jako předchozí bod se využívali terčíky, které se umísťovali na stativy po sejmutí teodolitu a jako další bod se ustavil stativ s balalatí, kdy na střed se měřil úhel pro přenášení směru a na koncích úhel pro výpočet vzdálenosti k dalšímu bodu. Toto mohlo být prováděno i v noci, protože terčíky I balalať mohli mít bateriové osvětlení.

V případě, že nebyly v blízkosti palebného postavení žádné, nebo příliš vzdálené topografické body byla za vhodných klimatických podmínek využívána tzv. Astroorientace tj. Měření na Slunce a Polárku. Zúčastnil jsem se I pokusu měření na Sirius.

Základy astronomických měření

Poloha nebeských těles je obdobná zeměpisným souřadnicím a je udávána ve stupních:

zeměpisná délka -> hodinový úhel a
zeměpisná šířka -> deklinace d

Vlastní způsob měření se prováděl tak, že ustavený teodolit se zaměřil na slunce, nitkový kříž dalekohledu se s krátkým předstihem nastavil před okraj Slunce a v okamžiku, kdy se okraj dotkl svislé čáry kříže byly zastaveny stopky, odečten přesný čas a zaznamenána hodnota na stupnici. Toto se opakovalo ještě dvakrát a následně se třikrát ještě měřili hodnoty, kdy se Slunce „odtrhlo“ od nitkového kříže. Pomocí změřených časů a odečtených hodnot se pomocí astronomických tabulek propočetl směr na zeměpisný sever, provedla úprava o konverigenci, odečetl úhel na pomocný bod a propočten na něj směrník. Pro přesný čas byly používány stopky, které byly před měřením korigovány přesným časem z rádia. Výpočet směru na Slunce i s měřením trval cca 30 až 45 min a byl dosti náročný viz tiskopis v příloze slunce.jpg. Podstatně jednodušší bylo stanovování směru na Polárku viz. Tiskopis příloha polar.jpg. Souřadnice palebného postavení se v těchto případech odečetli z mapy.

Topografické měření a přípravy palebných postavení byly prováděny společně s průzkumem tras pro přesun bojové techniky a jako každý průzkum byl prováděn s určitým předstihem před vlastní akcí. V průběhu cvičení byly vytyčovány také záložní palebná postavení , takže pro jeden cvičný start rakety byly k dispozici I další dvě vyměřené postavení, které zůstaly nevyužity. Měření v rámci republiky jsme prováděli v oblasti jižní a střední Moravy a středních a východních Čech a to téměř výhradně mimo vojenské prostory. Velmi často jsme se pohybovali mimo hlavní kolonu bojové techniky, po vyměření a předání palebného postavení jsme se přesunovali do další oblasti. Mezi vyměřením a předáním palebného postavení bylo období klidu a to I s možností se stavit na pivo. Proto byly u topografů cvičení celkem oblíbené a to I v chladném období, kdy skříňová V3S se zásobou uhlí byla příjemným místem.

Přílohy

Obrázky jsou podstatně vetší než zde zobrazené, pro zobrazení v plné velikosti si je uložte na lokální disk a prohlídněte :)





Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více