Dějiny bleskové války

Autor: Pavel Koudelka 🕔︎︎ 👁︎ 28.186

Válka v severní Africe

Ve zbytku roku 1940 probíhala letecká bitva o Británii, pokračující i následujícího roku. Na začátku roku 1941 také Němci spolu se svými spojenci podnikli další bleskové tažení na Balkáně. Avšak z hlediska bleskové války se nejdůležitější boje odehrávaly v Severní Africe. Severní Afrika představovala přímo klasický prostor pro vedení války pomocí obrněné techniky: široké prostory v pusté krajině, málo měst a překážek, neomezené možnosti pro velkolepé výpady a brilantní operace. První střety v poušti, mezi italskou a britskou armádou, probíhaly ještě podle učebnicových pravidel. Britské tanky nenalezly v italských silách konkurenci a početně slabé italské protitankové dělostřelectvo jim rovněž velkou škodu nenadělalo.

Aby podpořil své italské spojence, rozhodl se Hitler vyslat do pouště své vlastní síly, a tak vznikl známý Afrika Korps, jehož velení bylo svěřeno veteránovi polského a francouzského tažení Erwinu Rommelovi. Podle plánů generálního štábu se měl Rommel podřídit italskému velení a věnovat svou aktivitu průzkumu. Rommel však měl s Italy malou trpělivost a navíc toužil si svým prvním samostatným velením udělat jméno, takže vyrazil provést průzkum bojem. Brity tím poněkud překvapil, protože očekávali, že se nejdřív bude důkladně připravovat a zjišťovat situaci.

Reklama

Za stávající situace však Rommel zatlačoval Brity zpět z území dobytého na Italech. Významnou akcí za války v poušti byla první z bitev u Tobruku, který se mohl pro Rommela stát kvalitní zásobovací základnou. To si uvědomovali i Britové, a tak připravili u Tobruku vynikající obranu, využívající zejména maximální koncentrace palby protitankového i polního dělostřelectva. Rommel tak proti svému očekáváni narazil na tuhý odpor a měl značné ztráty na mužích i strojích. Jako demonstrace toho, jak se vypořádat s obrněnou technikou, to byl mistrovský kousek. Ale zatímco Britové si toto ponaučení nevzali k srdci, Rommel si je dobře zapamatoval. Už ve Francii použil koncentrované dělostřelecké palby k zastavení jinak nezranitelných britských tanků Matilda II a po lekci u Tobruku přeměnil dělostřelectvo na nástroj, se kterým chtěl britskou obrněnou techniku úplně zničit.

Následně docházelo v severní Africe se střídavými úspěchy k dalším akcím, kdy byla početní a materiální převaha Spojenců vyvažována lepším Rommelovým válečnickým uměním. Teprve když se velitelem britských sil v Severní Africe stal generál Bernard Law Montgomery, vítězství se začalo přiklánět na stranu Spojenců. I tak ale Britům napomohly vyhrát spíše zásobovací potíže Němců, než Montgomeryho válečnické umění, které nebylo lepší než Rommelovo.

Montgomery se proslavil zejména britskou ofenzívou proti německým a italským silám u El Alamejnu v říjnu roku 1942. Britové před jejím zahájením nepozorovaně pronikli do blízkosti protivníkových pozic. Aby vzbudili dojem, že k útoku dojde jinde, bylo k jižnímu úseku fronty nataženo klamné potrubí pro přívod pohonných hmot. V okolí byly rozmístěny špatně zamaskované atrapy obrněné techniky, skutečné tanky byly maskovány jako nákladní automobily.

Tato bitva může posloužit jako klasický případ toho, že Britové museli využívat v boji veškerých možných prostředků, protože jejich bojové umění bylo vždy horší než německé. Válka v poušti jednoznačně ukázala zkostnatělost britského taktického myšlení. Britové nasazovali své jednotky do frontálních útoků oddíl za oddílem, dokud je nezničila německá obrana, zatímco ostatní čekaly, až na ně přijde řada. Hranice mezi nimi byly téměř posvátné, takže i když byl jeden útvar drcen na kousky, sousední mu nemohl nijak pomoci, dokud nepřišel rozkaz shora.

Taktika tanků doznala v poušti jen malých změn. Němci nadále udržovali obrněnou techniku v husté koncentraci a soustředili ji k úderům na slabá místa nepřítele. Britové stále ještě rozdělovali tanky mezi pěchotu a malé formace, připravené buď dosáhnout místního úspěchu, nebo zaútočit proti obraně v naději, že ji prolomí. Největší rozdíly v taktice se však projevily, když tanky bojovaly proti tankům. Za těchto okolností se Němci většinou zastavili a začali ustupovat, Brity nechali pokračovat v útoku, dokud se neoctli za svou protitankovou clonou. Ani potom se nepouštěli do útoku a použili své polní dělostřelectvo a protitankové kanony, dobře chráněné minovými poli, k zastavení nepřátelských tanků, zatímco jejich vlastní tanky podnikly obchvat a rozehnaly zbytky britských tanků.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více