Wilson, John B.: Armies, Corps, Divisions and Separate Brigades, Center of Military History (U.S. Army), 1999 en.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#551929
Verze : 7
Velitelé: 28.leden 1944 Maj. Gen. Raymond O. Barton 18.září 1944 Brig. Gen. Harold W. Blakeley 21.září 1944 Maj. Gen. Harold R. Bull 30.září 1944 Brig. Gen. James A. Van Fleet 5.října 1944 Maj. Gen. Raymond O. Barton 27.prosince 1944 Brig. Gen. Harold W. Blakeley 18.března 1945 Maj. Gen. Harold W. Blakeley
Struktura divize:
8th Infantry Regiment 12th Infantry Regiment 22nd Infantry Regiment 29th FA Battalion (105mm Howizter) 42nd FA Battalion (105mm Howizter) 44th FA Battalion (105mm Howizter) 20th FA Battalion (155mm Howizter) 4th Reconnaissance Troop (Mechanized) 4th Quartermaster Company 4th Engineer Combat Battalion 4th Medical Battalion 4th Signal Company 704th Ordnance Light Maintenance Company Band Headquarters Company Military Police Platoon
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#804
Verze : 0
Reklama
4. pěší divize byla zformována z branců 19.listopadu 1914, v roce kdy Spojené státy vstoupily do války, na základně Camp Greene v Severní Karolíně a zahájila tak svou dlouhou a bohatou bojovou službu. Divize svůj znak zdědila po svém prvním velícím důstojníkovi, kterým byl generálmajor George H.Cameron, a stala se známou jako "Ivy" divize. Její znak se skládá ze čtyř zelených listů břečťanu (Ivy) spojených stonky na khaki pozadí.
V dubnu 1918 se divize v počtu 29,180 mužů nalodila na paluby lodí, které je odvezli do bojující Evropy. První ztráty na životech divize utrpěla již při své cestě přes Atlantik, kdy loď převážející muže 58. pěšího regimentu byla zasažena torpédem z německé ponorky a na lodi zahynulo 56 mužů. Po mezipřistání v Anglii se divize vylodila v přístavech Calais, Bordeaux a Brest a po zformování vyrazila na frontu, kam dorazila v polovině června 1918, aby v prostoru města Aisne na Marně podpořila francouzskou 6.armádu. Když 11.listopadu 1918 končila 1.světová válka, měla 4.pěší divize za sebou již bojové zkušenosti z bojů na Marně, u St.Mihiel a Argonne. Divize z těchto bojů vyšla se ctí a neporažena, ale cena byla vysoká: 69 důstojníků a 2000 mužů bylo zabito v boji a dalších 499 důstojníků a 13150 mužů bylo zraněno. Devět dní po konci 1. světové války 4. pěší divize vstoupila jako součást okupačních sil na území Německa, kde setrvala do srpna 1919, poté se vrátila zpět do Spojených států. Francie se stala pro "Ivy" divizi prvním bojištěm. O generaci později měli vojáci této divize opět bojovat ve Francii.
Píše se rok 1940 a v Evropě naplno zuří válka a Spojené státy začaly zvyšovat počty svých ozbrojených sil. Dne 1.června 1940 je ve Fort Benningu v Nové Georgii reaktivována i 4.divize, která byla vybrána jako experimentální jednotka k rozvoji útočné strategie praktikované německou armádou ve Francii a Belgii, známou jako Blitzkrieg. V období od srpna 1940 do srpna 1943 se divize nejprve účastnila vojenských manévrů v Louisianě, poté se přesunula na nově vybudovanou základnu Camp Gordon, odkud se zúčastnila manévrů v Carolině a před tím než byla opět oficiálně označena jako 4.pěší divize, se přesunula do Fort Dix v New Jersey. Přesun v září 1943 do Camp Gordon na Floridě poskytl divizi realistický výcvik obojživelné operace v rámci plánovaného útoku na pevnost Evropa. 18.ledna 1944 se divize začala v přístavu New York naloďovat na transportní lodě, které měl divizi dopravit do Anglie, kde absolvovala závěrečnou část svého výcviku. 4.pěší divize byla vybrána, aby při vylodění na plážích v Normadii v den D, tvořila hrot výsadku v americkém sektoru Utah. Dnem D byl 6.červen 1944.
Jako první na břeh vstoupily vojáci 8.pěšího regimentu podporované 12 obojživelnými DD tanky v 6.30. Vojáci rychle překonali pás dun a začali postupovat do vnitrozemí, aby se co nejdříve spojily s parašutisty od 101. a 82.výsadkové divize v okolí městečka Sainte-Mére-Eglise. Velkou zásluhu na tom měl zástupce velitele divize brigádní generál Theodore Roosevelt, Jr. Kontrolní člun, řídící výsadek, se při přibližování k plážím potopil po nárazu na minu. Následující výsadkové čluny v důsledku sílícího přílivu vylodily první jednotky asi o 1800 metrů mimo stanovený sektor a navíc v pásmu bráněném praporem německé pěchoty podřadné kvality. Po zjištění omylu se námořnictvo snažilo vyloďovat vojska ve správném sektoru, ale Roosevelt jim v tom zabránil se slovy: ″Začneme tu pitomou válku odtud″ a vyrazil s pěšáky do vnitrozemí. Za svou činnost při invazi obdržel T.Roosevelt, jako první muž této divize, nejvyšší americké vyznamenání Medaili cti amerického Kongresu.
Divize měla při vylodění na Utahu 164 padlých, raněných a nezvěstných.
Po úspěšném vylodění, divize ihned zamířila napříč Cotentinským poloostrovem směrem k životně důležitému přístavu Cherbourg. Divize rychle postupovala na Cherbourg a své tažení ukončila 28.června, kdy posádka přístavu kapitulovala. Ztráty divize za toto období byly 800 mrtvých a více jak 4,600 raněných.
Po krátkém oddychu byla již divize opět v boji, když se 25.července společně s britskou 2. obrněnou divizí podílela na prolomení fronty u města St.Lo. Spojenci využili prolomení německé fronty a rychle postupovali napříč Francií.
25.srpna 1944 4.pěší divize společně s francouzskou 2.obrněnou divizí vstoupily do Paříže, která se po čtyřech letech německé okupace stala opět svobodným městem. 4.pěší divize se však v Paříži oslavami dlouho nezdržela a pokračovala ve stíhání ustupujícího nepřítele. 11.září 1944 se hlídka náležející 4.pěší divizi stala první spojeneckou pozemní jednotkou, která vstoupila na území Německa. Následoval boj na Siegfriedově linii.
V polovině listopadu, v sestavě Pattonovy 3.armády a už jako částečně obrněná, se divize dostala do nejhoršího boje ve své historii - do boje v Hürtgenském lese v oblasti Aachenu. Hürtgenský les tvořený vzrostlými, až 100 m vysokými borovicemi a jedlemi, úzkými cestami, byl protkán betonovými pevnůstkami Siegfridovy linie a představoval tak příhodné místo pro houževnatou obranu. Divize zde bojovala za chladného počasí, deště a sněhu, vystavena intenzivní dělostřelecké palbě téměř po dobu tří měsíců a svůj úkol splnila začátkem prosince 1944. Ztráty některých střeleckých jednotek během bitvy v Hürtgenském lese dosahovaly až 250% původních stavů.
Poté byla 4.pěší divize stažena do zálohy do oblasti města Luxembourg, ale brzy byla nedobrovolně zatažena do bitvy v Ardennách. Generál George S.Paton napsal generálmajorovi Raymondu Bartonovi: "Váš boj v Hürtgenském lese byl epickým činem boje pěchoty. Ale podle mého názoru, váš poslední boj - od 16. do 26. prosince, kdy jste s unavenou a vyčerpanou divizí zastavil levé rameno německého útoku na americké linie a zachránil tak nejen město Luxenbourg, ale i obrovské množství zásob a síť silnic v dané oblasti, nejobdivuhodnější výkon, který jste vy a vaše divize mohla vykonat. Když byla německá ofenzíva zastavena, pustila se ihned divize do pronásledování ustupujícího nepřítele přes Siegfriedovu linii ve stejném místě, kde vstoupila na území Německa již v září.
Během prvních čtyř měsíců roku 1945 4.pěší divize bojovala na řadě míst v Německu a konec války ji zastihl v oblasti Alp na hranicích Německa a Rakouska. Během 11 měsíců intenzivních bojů po celé západní Evropě měla divize přes 34,000 mrtvých a raněných. Čtyři vojáci byli za své činy vyznamenáni Medailí cti amerického Kongresu.
11.července 1945 divize přistála v New Yorku a začala se připravovat na plánovanou invazi do Japonska, kterou však předběhl konec války v Pacifiku.
Začátek "Studené války" divizi opět zatáhl do obrany svobody. Zatímco ostatní divize bojovali proti komunistům v Koreji, 4.pěší divize se na počátku 50.let opět přesunula do Německa, kde měla zasáhnout proti případnému útoku komunistů na Západní Evropu. Po návratu do Spojených států se divize usadila na základně Fort Lewis ve státě Washington, kde se připravovala na dobu, kdy bude opět povolána do další války. Čas přišel na konci léta 1966, 22 let a dva měsíce od okamžiku, co první voják divize vstoupil na pláž Utah v Normandii, kdy byla divize povolána do Vietnamu.
V srpnu 1966, jako první, zahájila přesun do Vietnamu 2.brigáda, následována velitelstvím divize, které se 25.září 1966 usídlilo v centrální vrchovině a ihned zahájilo akce proti Severnímu Vietnamu. Bojové akce prováděla divize až 7.prosince 1970. Během svého působení ve Vietnamu se divize zúčastnila bojů v oblastech Ia Drang Valley, Plei Trap Valley, Fire Base Gold, Dak To, Oasis, Kontum, Pleiku a bojů v Kambodži. Po návratu do Spojených států se divize přesunula na základnu Fort Carson v Coloradu. Během svého dlouhého působení ve Vietnamu měla divize 2,531 mrtvých a 15,229 zraněných. Jedenáct vojáků byla vyznamenáno Medailí cti amerického Kongresu.
Na základně Fort Carson setrvala divize až do roku 1995. V průběhu této doby prodělávala další výcvik a zúčastnila se řady misí během Studené války. Během této doby byla divize reorganizována na mechanizovanou. Během působení na základně Fort Carson byla přezdívka divize "Ivy" změněna na "Ironhorse", která přesněji vystihovala strukturu divize. 4. (mechanizovaná) pěší divize se v roce 1995 přestěhovala na základnu Fort Hood v Texasu.
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#805
Verze : 3
Znak:
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#1212
Verze : 0
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#79694
Verze : 0
Znak 4th Infantry Division
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#86486
Verze : 0
Údaje k 22. srpnu 2006.
Domovská základna: Fort Hood, Texas Popis: Od prvního vyslání do Iráku se divize čtyřmi brigádami rozšířila a transformovala se do "Standartní divize" Všechny brigády jsou nyní saběstačnou bojující skupinou, schopnou operovat mimo celou divizi. Je organizována do sedmi částí velikosti brigády, čtiři Brigády, Vícefunkční letecká brigáda, Palební brigády a Pomocné brigády, Zdravotnickéhoútvaru, Technické jednotky a Dopravních a logistických oddílů. Divize je vybavena tanky M1A2 Abrams, 155mm houfnicemi, útočnými helikoptétrami AH-64 Apache, obrněnými vozidly a helikoptérami UH- 60 Black Hawk.
URL : https://www.valka.cz/4-pesi-divize-1943-1946-t137#172829
Verze : 1
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.