Fairchild A-10 Thunderbolt II je jednomístný dvoumotorový letoun, zkonstruovaný speciálně pro bitevní úkoly, určený k přímé podpoře pozemních jednotek (CAS – Close Air Suport), se zvláštním určením pro ničení tanků a jiných obrněných bojových prostředků včetně zodolněných objektů. A-10 má přezdívku Warthog, což je anglický název pro prase bradavičnaté. Snad kvůli vystouplému nýtování letounu, snad pro jeho celkovou “nestandardní“ krásu. Letoun A-10 bývá někdy popisován jako nejošklivější letadlo světa. To je ovšem označení nespravedlivé. Ruský bitevní vrtulník Mi-24 Hind v této kategorii jasně vede o dvě bradavice a chobot. A-10 však patří čestné druhé místo.
Mimořádná pozornost byla věnována bojové životnosti a ochraně pilota. A-10 se vrátí na základnu bez jednoho motoru, bez poloviny ocasních ploch, bez 2/3 křídla. Pilot sedí v titanové vaně o hmotnosti 770 kg (některé prameny uvádí 544 kg), která odolává kolmým zásahům 23 mm protipancéřových zápalných střel. První A-10 byly vybaveny vystřelovacím sedadlem MCDonnell Douglas ESCAPAC IE-9, které umožňovalo záchranu od mezní rychlosti letu 834 km/h až po katapultáž ze země bez dopředné rychlosti, tedy takzvané parametry H=0 (m), V=0 (km/h). Později se začala montovat sedadla ACES II stejné firmy. Těmito “horkými křesly“ byl postupně nahrazen původní typ i u dříve vyrobených A-10. ACES II používá celá řada typů amerických letounů. Po stranách záhlavníku ACES II jsou na skloněných nosnících snímače vzdušných veličin, které jsou propojeny s procesorem v sedadle k modifikaci režimu práce v závislosti na výšce a rychlosti letu. O samosvorných obalech palivových nádrží, záložních systémech řízení, systémech ochrany zásobníku munice a jiných “samozřejmostech“ v tomto odkazu psát nebudu. I na tuto oblast se však dostane, mám materiály na samostatné pojednání o těchto technologií k “přežití“ v boji.
Bojová letadla se doplňují hlavňovými zbraněmi. V našem případě se zbraň doplnila letadlem. Konstrukční tým Fairchildu vlastně stavěl kolem kanónu.
Hlavní výzbrojí stroje je sedmihlavňový 30 mm rotační kanón GAU-8/A Avanger se zásobou 1 350 ks nábojů. Celý systém GAU-8/A firmy General Electric váží 1 901 kg (s plnou zásobou průbojně zápalného střeliva) a měří 6,4 metry. Největší kanón, jaký byl kdy instalován do bojového letounu. Kadence 4 200 ran za minutu, možnost volby nižší kadence 2 100 r/min. Rozběh kanónu na plnou rychlost střelby trvá 0,55 sekundy.
Rozběh bývá někdy označován za velikou slabinu rotačních kanónů. Já se s tímto názorem setkávám nejčastěji u 20 mm rotačního kanónu M61A1 Vulcan, kterým jsou “zaopatřeny“ letouny F-14, F-15, F-16, F-18, A-7. Ten se na svou kadenci 6 000 ran za minutu roztáčí 0,3 sekundy. 6 000 r/min = 100 granátů za sekundu!! MiG-21 , MiG-23 je vyzbrojen 23 mm kanónem GŠ-23 s maximální kadencí 3 000 ran za minutu. Od prvního výstřelu. Ovšem Vulcan přece během rozběhu nedrží bobříka mlčení, střílí! Pokud by byl rozběh kontinuální, kadenci 3 000 ran/s by překračoval během 0,18 sekundy. Hm, opravdu mají ti imperialističtí váleční štváči líné kanóny! Než F-16 roztočí tu svoji „odstředivku“, moloděc s MiG-21 bude už jistě ve výhodné pozici pro střelbu – střelbu svého sedadla během katapultáže. M61 I GAU-8 mají externí pohon, nezastaví se s nevystřeleným vadným nábojem v komoře. Letecké kanóny by si určitě zasloužily svůj samostatný článek. Už shromažduji data :-)
Vraťme se k A-10 a jejímu Avangeru. Kanón je instalován se sklonem 2 stupně dolů vzhledem k vlastní rovině trupu a vlevo od osy letounu tak, že střílející hlaveň je v ose letounu. Průměrná hodnota zpětného rázu je 45 kN. (Tento údaj, prosím, srovnejte s výkonem motorů letounu.) Zbraň je konstruována pro vystřílení plné zásoby munice v deseti dvousekundových dávkách s minutovou přestávkou pro chlazení (po každé dávce). Toto je doporučená technika střelby. Při zkouškách bez poškození přestál nepřerušovanou dávku o 750 ran. V praxi budou dávky i doba nutná pro chlazení mnohem kratší než ony dvě sekundy. Jednosekundová dávka z 1 220 metrů umístí 40 střel do kruhu o něco většího, než je délka tanku. Přičemž již šest zásahů je považováno za zničující útok. Při teoretické schopnosti vypálit 15 až 20 takových dávek je velmi nepravděpodobné, že Warthog bude muset přerušit misi kvůli nedostatku palebné síly.
Přísun munice je bezčlánkový. To snižuje hmotnost a riziko zablokování. Zásobník ve tvaru bubnu je umístněn za kabinou pilota. V zásobníku jsou náboje ve šroubovém vedení umístněny radiálně špičkou granátu k ose bubnu. Při střelbě jsou odebírány náboje z přední části bubnu, vystřelené nábojnice jsou dopravovány do jeho zadní části. Pohon kanónu a systému zásobování obstarává zdvojený hydraulický systém, dvojice hydromotorů o celkovém výkonu 57,4 kW. Pokud jeden ze systémů selže, zbývající hydromotor zajistí kadenci 2 100 ran/min. Systém není nijak závislý na ostatních systémech letounu. Minimální životnost svazku hlavní je 20 000 ran. Četnost “kousnutí“ GAU-8 se předpokládá s frekvencí jedna zádržka na 150 000 vypálených ran. Zpětným chodem zbraně a systému zásobování střeliva a jejím opětovným spuštěním může být problém v mnoha případech odstraněn.
Hlavně mají délku asi 80 ráží. Úsťová rychlost je 1 052 m/s. Co to číslo, mami, znamená? Toto: Střely se pohybují rychlostí Mach 3 a ze vzdálenost 1 220 metrů dosáhnou cíle za 1,2 sekundy. Tedy pohyb tanku či BVP nehraje z hlediska A-10 při zaměřování roli. Je to pro Warthog pevný pozemní cíl.
Díky ploché dráze střely – z 1 200 metrů poklesne střela pouze o 3 metry - nemusí být přesně odhadována nebo měřena vzdálenost cíle. V rámci normálního maximálního dostřelu dráha střely představuje přímku před letounem reprezentovanou záměrným symbolem na průhledovém displeji.
Přesnost GAU-8 ve Warthogu je 5 miliradiánů, 80%. Tedy 80% střel vypálených ze vzdálenosti 1800 metrů dopadne do kruhu o poloměru ((jeden autor uvádí průměr 6 m!! Kdo má pravdu?? Doufám, že já)) 6,1 metru. Praktické zkoušky ukázaly, že letoun dokáže spolehlivě zasáhnout terč o průměru 1,2 metru ze vzdálenosti 300 metrů. Tedy jaká je, Kulíku, pravděpodobnost zásahu při útoku na T-62 ze vzdálenosti 900 – 1 200 metrů?
M61A1 v F-16 má rozptyl 6 miliradiánů. To znamená, že 80% střel zasáhne na vzdálenost 1 800 metrů kruh o poloměru 5,2 metru. Kanón M61A1 bývá označován jako Shotgun type (brokovnicový typ), který má rozptyl navržený pro střelbu na cíle o rozměrech stíhaček.
Kanón GAU-8/A používá tři druhy munice. HEI – High Explosive Incendiary, tedy tříštivotrhavá zápalná. API – Armour Piercing Incendiary, tedy průbojně zápalná. TP – Target Practice, tedy cvičná. Všechny mají pro úsporu hmotnosti nábojnice z hliníkové slitiny a plastové vodící kroužky kolem granátů, které snižují opotřebení hlavní.
Munice má velmi dobré balistické vlastnosti, pomaleji ztrácí rychlost. Čas potřebný k letu na vzdálenost 1 200 metrů je o 30% nižší než u M61A1, přitom úsťové rychlosti jsou přibližně stejné.
Střela HEI obsahuje vysoce explozivní a zápalnou látku, nárazový zapalovač, speciální předfragmentovaný ocelový plášť . Délka celého náboje je 290 mm, maximální průměr 44 mm, celková hmotnost náboje 694 gramů, hmotnost střely 369 gramů, hmotnost trhaviny min. 56 gramů. Cíle: vozidla, lehce pancéřované cíle.
Střela API neobsahuje žádnou výbušnou látku. Skládá se z hliníkového pláště, který ukrývá 15 mm podkaliberni střelu z ochuzeného uranu. Ochuzený uran – Depleted Uranium – DU, je odpadní produkt vznikající při výrobě jaderného paliva. Materiál má extrémní hustotu, podkaliberní těleso váží 300 gramů, to jsou dvě třetiny celkové váhy projektilu. Výsledkem je, že 2/3 dopadové energie střely by stačily ke zdvižení 30 tun o 30 cm. Tato energie je soustředěna na ploše o velikosti mince (15 mm).
Střela proráží boční i stropní pancíř tanku, při dopadu se navíc DU vznítí a vrhá úzký paprsek plamene dovnitř vozidla. Celková hmotnost náboje je 748 gramů, hmotnost střely 426 gramů. Cíle: tanky, bunkry, zodolněné kryty.
Střela TP se skládá z hliníkové špičky a ocelového těla
Cena jednoho A-10 v roce 1989 byla 7,6 milionů USD.
Prodejní cena kanónu GAU-8/A počátkem devadesátých let byla 117 570 USD. Cena dvousekundové dávky vyjádřená na střelivo a údržbu dosahovala v roce 1981 částky 1 800 USD. Můžete si to rozpočítat a dostanete zhruba i cenu jednoho náboje (dvě sekundy=140 ran, 1 800 USD:140=12,8…).
Mám připraveno pokračování tohoto článku o nasazení A-10 ve válce. Takže choďte na naše stránky, stojí to vždy za to!
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více