Vyjednávání Chamberlain - Hitler

A tehdy Neville Chamberlain, britský předseda vlády, zaslal Hitlerovi telegram, ve kterém navrhoval okamžité setkání, které mělo vyústit v mírové řešení problému československých Němců. Hitlerovi zalichotilo, že s touto iniciativou přišel první ministr britského impéria. Chamberlain nebyl ani blázen, ani zbabělec. Pouze chtěl, pokud to bude jen trochu možné, zabránit nové válce.Chamberlain byl znám svou politikou ústupků a smiřování. Snažil se vyjít vstříc německým požadavkům, které považoval za rozumné a racionální, ale v žádném případě nechtěl připustit dominantní postavení Německa na kontinentě. Jako bývalý byznysman Chamberlain nedůvěřoval profesionálním diplomatům, spíše spoléhal na osobní styk a čestné jednání hlav států. Když porovnával rudé a hnědé nebezpečí, vyšel mu Hitler jako menší zlo. Domácí německou politiku, jak ji prováděl Hitler a NSDAP, příliš nekomentoval, zcela však ignoroval německý antisemitismus. Vše naznačuje, že se Chamberlain domníval, že by mohl Hitlera přesvědčit, aby prováděl „rozumnou“ zahraniční politiku, což by Německu nejvíce posloužilo. Je velíce pravděpodobné, že měl ještě zvláštní tajný program, známý jen několika nejvyšším britským činitelům, který si přál Německu předložit.

Do Mnichova Chamberlain letěl, zde přesedl na vlak a do Berchtesgadenu dorazil autem. Když se blížil k vile, nízké mraky zakrývaly výhled na alpské velikány a celkově se schylovalo k dešti hosta přivítal na schodech před Berghofem. Po čaji se odebrali za doprovodu tlumočníků do Hitlerovy pracovny zde vúdce začal tiše vypočítávat všechny stížnosti, které měl vůči československé vládě. Jak uváděl jednotlivé „křivdy“, kterých se československá strana na sudetských Němcích dopustila, postupně -nabýval na síle. To musí přestat, ukončil Hitler. Byl hotov riskovat válečný konflikt a nezvratně rozhodnut „problém vyřešit takovým nebo onakým způsobem“. To Chamberlaina, který až dosud tiše naslouchal, vyprovokovalo k námitce: „Jestliže jste rozhodnut řešit věci silou,“ řekl, „proč jste mne sem nechal jet a ztrácet čas?“

Mezitím se setmělo, venku skučel ostrý vítr a velké kapky se rozstřikovaly na panoramatickém okně. Osud světa byl v rukou těchto dvou mužů. Hitler si uvědomil, že Chamberlain není Schuschnigg, že se s ním nedá tímto způsobem manipulovat a tak poněkud přibrzdil. Mírové urovnání je stále ještě možné, nadhodil, kdyby se Sudety oddělili od zbytku Československa.... Chamberlain odvětíl, že pokud jde o něho on by nic proti takovému řešení neměl, ale že k tomuto kroku musí dostat zmocnění své vlády. Hitler se zavázal, že proti Československu nepodnikne žádné vojenské akce, dokud nebude Chamberlain mít možnost konzultací s vládou v Londýně a nepřijede mu do Německa oznámit výsledek.

Z dnešního pohledu je jasné, jak bláhová byla Chamberlainova politika. Jen samotná Francie se svými středoevropskými spojenci nejméně dvojnásobně převýšila početní stav německé armády a za předpokladu, že by se přidal Sovětský svaz, by poměr sil činil dokonce čtyři ku jedné! Ačkoliv Chamberlaina často kritizovali za neustálé ústupky Hitlerovi, i méně emocionální strategický odhad by se zdál napovídat, že tenkrát šlo o něco naprosto jiného! Nejpravděpodobnější je, že Chamberlain přijel do Mnichova s úmyslem napomoci Německu, aby se československého pohraničí zmocnil,aniž bi přitom hrozilo nebezpečí, že by mohla vypuknout nová válka! To byl jeho tajný program. Politika appeasementu byla jen zástěrka pro veřejnost. Chamberlainova zahraniční politika spočívala na principu, na kterém stála britská zahraniční politika již déle než sto let. Udržet za každou cenu rovnováhu sil na kontinentu!

Od podpisu Versailleské dohody byla Francie na evropské pevnině dominantní mocností. To byl pravý důvod, proč se Británie nepostavila proti Německu v souvislosti s krizí v Porýní. V poslední době přibyly však další dva nové důvody proč nedůvěřovat Francii: francouzsko-sovětská smlouva a rizika; která s sebou přinášela pařížská levicová vláda lidové fronty se silným vlivem komunistů. Britové se nejméně od dob Velké francouzské revoluce obávali všeho radikálního, co by ze země za Kanálem mohlo vycházet! Spojenectví mezi levicovou Francií a rudým Ruskem by tenkrát snadno mohlo rozdrtit nacistické Německo. Ano, v roce 1938 to bylo ještě možné! A tak si během velice krátké doby Británie doslova vytvořila to, čeho se nejvíc obávala -Evropu ovládla jedna, a to jak časem i na Temži pochopili, nepřátelská velmoc.

Pro Chamberlaina představoval Hitler jakousi hráz proti komunismu. Obával se, že pokud Hitler neuváženě vyprovokuje válku kvůli Československu, pak Německo podlehne Francii a jejím spojencům. To je pravý důvod, proč jel do Mnichova. Snažil se Hitlerovi válku vymluvit a naznačit, že mu Británie pomůže získat vše, co si umanul, aniž by Evropu ohrozil válečný konflikt. Chamberlain věřil, že okleštění Československa o jeho opevněné pohraničí napomůže nastolit rovnováhu sil mezi Francií a Německem! Hitler samozřejmě Chamberlainovy záměry prohlédl. Věděl, že prvotním cílem britské zahraniční politiky je udržení rovnováhy sil v Evropě a dokonce mu to bylo jasné již ve dvacátých létech, kdy psal Mein Kampf Hitler hrál s Chamberlainem velice rafinovanou psychologickou hru, jak z něho vymačkat co možná nejvíce ústupků za co možná nejpříhodnějších okolností. Jeho hysterické protičeskoslovenské tirády byly myšleny částečně i jako jakési divadlo pro Chamberlaina, aby váhal, zda je Hitler skutečně duševně zdráv. V tomto případě však hrozilo nebezpečí, že by mohl zajít příliš daleko a Chamberlain by ho nechal válku rozpoutat a tak ho vlákat to pasti a přivodit porážku Německa. V tom případě by ho Chamberlain hodil přes palubu a vybral by si potom nějakého „rozumnějšího“ německého politika.

Přestože udržení rovnováhy sil v Evropě bylo primárním cílem Chamberlainovy zahraniční politiky, nemohl to nikdy a za žádných okolností otevřeně přiznat. Protože většina Angličanů měla ještě v živé paměti hrůzy 1. světové války, Chamberlain mohl očekávat podporu své politiky pouze za předpokladu její nutnosti pro udržení míru. A tak pod nálepkou „věčného míru“ předložil svoji verzi „appeasementu“ britské vládě.