Obraz Němce a Německa... (díl 22.)

Autor: Doc.PhDr. Jan Rataj, CSc. 🕔︎︎ 👁︎ 19.225

V listopadu 1940 E. Beneš v depeši, adresované ÚVOD konstatoval, že zájem čs. vlády je, aby čeští Němci žili i v obnoveném Československu. V únoru 1941 čs. vlády vláda již soudila, že by Němci v nové ČSR neměli mít „žádných zvláštních práv“. V červnu 1942 Hubert Ripka v rozhovoru se sovětským diplomatem A. J. Bogomolovem nastínil plán na odsun ucelených sociálních skupin českých Němců (buržoazie, inteligence, většiny sedláků, části dělníků) jako chronických nositelů ideje pangermanismu. V této době - době heydrichiády - u československé exilové elity počíná nejprve neoficiálně převažovat názor, vyjádřený expresivně Janem Masarykem „Vybít a vyhnat ty skopčáky!

A v prosinci 1942 zdůvodňoval prezident E. Beneš nezbytnost organizovaného odsunu mj. i tím, aby se zabránilo masakrům a divokým odsunům. Současně požádal skupinu W. Jaksche, aby přestala užívat slova „sudetský, Sudetenland, sudeťák“, a to ve vlastním zájmu, protože „budou navždy v českých zemích spojena s nacistickým zvířectvím na nás Češích i na demokratických Němcích prováděným“.

Reklama

Postupná změna postoje E. Beneše k českým Němcům byla nejen úlitbou nacionálně radikalizovanému domácímu odboji (heslo doby „Němci ven!“) a české exilové komunitě v Londýně, ale byla též podložena skutečností, že demokratický německý exil se ve své většině nezapojil do boje za uznaní československé státnosti a anulaci Mnichovi.

V desetibodovém odsunovém plánu E. Beneše z listopadu 1943 se již nehovořilo o náhradě za zabavený majetek Němců v připravovaném odsunu. Tento majetek byl prohlášen za součást reparací ze strany Německa. „Věrní Němci se mohou stát čs. státními občany, budou mít demokratická občanská práva, ale žádná práva menšinová. Někdejší vysoce strukturované německé školství v ČSR bude omezeno na školy obecné. Odsunuti budou aparát NSDAP a bývalé SdP, členové ozbrojených složek III. říše a funkcionáři i členové zájmových a profesních nacistických organizací“. Program nekomunistického Přípravného revolučního Národního výboru „Čtyři pražské body“ z června 1943 nepřiznával „věrným Němcům“ ani čs. státní občanství, pouze povolení k pobytu jako cizincům.

Materiál československého ministerstva zahraničních věcí z května 1944 má pro československé Němce připravena pouze dvě možná řešení: Němci, kteří se provinili vůči československému státu, mají být „vyhnáni do svého národního prostředí“, tj. do Německa. Ostatní čs. Němci, kteří „projeví ochotu splynout s národem, na jehož území žijí, mohou zůstat a znovu nabýt československé státní příslušnosti“. Tento návrh předpokládal asimilaci německých dětí. „Starší lidé německé národnosti, i když odmítají počeštění“, nebudou vypovězeni, neboť „vypovídat osoby, které nebudou již mít děti a jejichž němectví vymře s jejich osobou, nemělo by smyslu“.

Jedna z posledních významnějších domácích odbojových organizaci Rada tří zaslala E. Benešovi v srpnu 1944 tento kategorický vzkaz: „Nestrpíme návrat Němců, včetně (německých - J.R.) Židů.“ Jiná zpráva z domova ze září 1944 suše oznámila, že s českými Němci, které uznávají podle jejich zákonů za říšské Němce, naloží „podle způsobu použitého de Gaulem. Majetek všech zásadně bude obstaven. Revolučním zásahům, které by ohrožovaly jejich osobní bezpečnost života, samozřejmě nebude moci být zabráněno“.

Také Prohlášení Národně revolučního výboru ze září 1944 konstatovalo, že „sudetští Němci zůstanou, jak toužili, říšskoněmeckými státními příslušníky, půjdou za svými soukmenovci do Reichu“, provinilí budou souzeni zvláštními soudy. „Byli-li mezi Němci takový, zvláště chudí a závislí, kteří s vlky výt musili, ač neradi, a tajně spolupracovali s Čechy, bude moci u nich učinit výjimku vláda nebo pověřené orgány po řádném vyšetřování ..., přičemž bude postaráno o kontrolu lidu.

Reklama

V Košickém vládním programu, s nímž Československá republika vstupovala do své obnovené existence, dominoval obraz Němce, který se vytvořil v posledních letech války doma, v exilu a bez ohledu na politické zaměření jednotlivých proudů české společnosti. Tento obraz v podmínkách tehdejší doby připouštěl jediné řešení v podobě nekompromisního rozchodu Čechů s českými Němci: „Strašné zkušenosti, jichž se Češi a Slováci dožili s německou a maďarskou menšinou, které se z velké části staly povolným nástrojem dobyvačné politiky proti republice zvenčí a z nichž se zejména českoslovenští Němci propůjčili přímo k vyhlazovacímu tažení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany a zejména ne ty, kteří v dobách nejtěžších zachovali k ní věrnost, s viníky však bude postupovat přísně a neúprosně, jak to vyžaduje svědomí našich národů, svatá památka našich mučedníků, klid a bezpečnost budoucích pokolení.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více