Obraz Němce a Německa... (díl 21.)

Autor: Doc.PhDr. Jan Rataj, CSc. 🕔︎︎ 👁︎ 18.869

S prohlubováním brutální nacistické okupační politiky a bojových operací obraz německého nepřítele byl pevně spojován s tezí o německé nepolepšitelnosti: Podle S. Ingra Němci budou slušní po porážce, ale za určitou dobu obnoví ve vztahu k Čechům svůj expanzivní maximalismus. „Já nevím, jestli Němci někdy dostanou rozum“, uvažoval Jan Masaryk. „Je to v nich tak hluboko, všechna ta obludná nelidskost, že by potřebovali staletí, než se převychovají. Dokud tuhle převýchovu neprovedeme, mělo by se Německo prohlásit za velký blázinec, kolem dokola by se měly dát železné mříže a velká štáb silných ošetřovatelů by měl hlídat pacienty v kleci...Blázni. Nevypočitatelní schizofrenici. Nebezpeční šílenci...Ale co potřebujeme v Německu, je destilační proces, v němž by se vylouhovali všichni ti Streicheři, Horsti Wesslové a Schummani. Bude to asi náramně zdlouhavý proces a přiznám se vám bez mučení, že nejsem moc optimistický co do výsledku.“ Češi po dosavadních zkušenostech a za válečné psychózy se zřekli liberálního „měkkého“ přístupu k českým Němcům, a tím i možnosti dalšího soužití. Častým argumentem, ospravedlňujícím tento radikální zlom, byla liberální politika ve vztahu k německé menšině za první republiky, jejímž následkem je prý situace, že Češi se ocitli pod německou nadvládou na prahu národní záhuby. Brát Němce do ochrany bylo chápáno jako projev mravní a rozumové úchylnosti. Monolitní tvrdý postup Čechů proti Němcům často přejímal energické a egoistické „německé ctnosti“, aby Němce porazil jejich vlastními zbraněmi a myšlenkovými schématy. Teze o německé nepolepšitelnosti byla podložena nejen historickými příklady o cyklické německé rozpínavosti a expanzi, ale též úvahami, které mají též podtext rasový.

Němci mají agresivní pangermanismus zakódovaný geneticky ve své mentalitě, a proto „musejí pryč, všichni do jednoho (Rubb or stubb)“, konstatovala depeše z domova do Londýna 10.7.1944. „Po poslední řeči Dr. Beneše bylo v Čechách zklamání, protože chce loajální Němce nechat u nás. „Není loajálních Němců, všichni jsou stejní a v nejlepším případě z dětí loajálních Němců vyrostou zase pangermáni. Nesmějí zůstat, ani kdyby se jim daly pouze české školy, protože budou soukromě udržovat v dětech německého ducha. My to děláme stejně i pod nacistickým režimem a nedovedli bychom být tak ostří, jako jsou Němci.“ Ministr Hubert Ripka si vypůjčoval i terminologii nepřítele a psal o českém Lebensraumu. Také první úvahy o možném odsunu českých Němců do Říše v časopisech Český kurýr a V boj se odvolávaly na německý příklad. „Němci nám dokázali, že to jde!“, argumentovala později depeše z r. 1944 do Londýna na obhajobu proveditelnosti masového odsunu.

Reklama

Přesvědčení o německé nepolepšitelnosti splývalo s voláním o nezbytnosti poválečného vysídlení českých Němců z českých zemí. Motivací nebyly pouze pomsta za utrpěná příkoří v době okupace a majetkové škody, způsobené Československé republice. Hnací silou ideje odsunu českých Němců byl především strach před dalším soužitím s větví „národa bestií“.Malý československý národ nemůže žit se stálým německým revolverem na prsou“ (E. Beneš). Vysídlení českých Němců bylo chápáno jako nezbytná priorita pro českou budoucnost, pro udržení české národní existence a bezpečnosti československé státnosti.

xxx

Dramatická gradace obrazu Němce od spolubojovníka proti nacismu k nelidské bestii ovlivnila i obsah odsunových variant. Návrhy z prvních let války byly relativně umírněné. V říjnu 1940 E. Beneš v jednání s W. Jakschem precizoval svou představu o částečném transferu Němců z poválečného Československa: „Uděláme to po dobrém, zaplatíme náhradu, bude to stát nás i vás, ale musí to být. Všechny ty mladé nenapravitelné nacisty, ty pošleme do Německa a zbavíme jich vás i sebe. Potom budete Němci pohromadě a déme vám kantony...Budete mít na vybranou, buď zůstat ve zchudlém Německu, nebo s námi.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více