Prusko-rakouská válka

Autor : 🕔20.01.2001 📕14.058

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Prusko-rakouská válka
  2. Prusko-rakouská válka
  3. Prusko-rakouská válka
  4. Prusko-rakouská válka
  5. Prusko-rakouská válka
  6. Prusko-rakouská válka
  7. Prusko-rakouská válka
  8. Prusko-rakouská válka
  9. Prusko-rakouská válka
  10. Prusko-rakouská válka
  11. Prusko-rakouská válka
  12. Prusko-rakouská válka
  13. Prusko-rakouská válka
  14. Prusko-rakouská válka
  15. Prusko-rakouská válka
  16. Prusko-rakouská válka

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

II. Zahraniční situace, italsko-pruské nůžky

Společný postup obou velmocí při řešení otázky zálabských vévodství mohl vzájemný konflikt maximálně o několik let pozdržet. Prusko se již pečlivě připravovalo na válku. Mělo k tomu téměř ideální podmínky. Novou, dobře připravenou armádu a v jejím čele dva velice schopné manažery. Helmut von Moltke jako náčelník generálního štábu. (O něm více v kapitole o hlavních protagonistech.) Druhým mužem byl kancléř Otto von Bismarck. Známý byl zejména jeho výrok o postavení Pruska a jeho dalším fungování uvnitř Evropy. „Hranice Pruska nejsou příznivé pro zdravé fungování státu, palčivé otázky naší doby se nemohou vyřešit řečmi ani usneseními většiny, ale železem a krví.“

Bismarck si byl vědom, že vítězství nad Rakouskem by nemuselo být dosaženo, pokud by se na stranu Rakouska postavila některá z evropských velmocí. Pokud se opravdu něčeho pruský kancléř obával, pak to byla válka na dvou frontách. Proto začíná rozvíjet horečnou diplomatickou aktivitu. Nutno konstatovat, že situace v Evropě je mu více než nakloněna.

Anglie nikdy nejevila příliš velký zájem o dění na kontinentu. Tím méně pak nyní, když se stává spíše "asijskou" mocností, neboť více než Rakousko ji zajímá rozdělení kolonií v jihovýchodní Asii. Rusko má v této době spoustu svých starostí, něž aby se pletlo do cizích věcí. Vzpomeňme například povstání v Polsku. Proto ani z východu Prusku nebezpečí nehrozí.

Nejdůležitější tak byla otázka postoje Francie. Ta by se v žádném případě nebránila revizi systému po roce 1815. Navíc neměla samozřejmě žádnou chuť vstoupit do války, naopak viděla příležitost stát se případně prostředníkem diplomatických jednání mezi Rakouskem a Pruskem. Francouzský panovník Napoleon III. jednoduše podcenil vojenské možnosti Pruska, neboť věřil v Rakouské vítězství. Nedokázal si připustit myšlenku že by se mohlo Prusko stát německým hegemonem. A za tento svůj omyl později draze zaplatil.

S výsledkem jednání s nejdůležitějšími mocnostmi mohl být Bismarck naprosto spokojen. Rozhlédneme-li se po mapě Evropy, zjistíme, že musí být nutně vyjasněn postoj ještě jednoho státu. Tím byla Itálie. Zde viděl Bismarck svého potenciálního spojence.

Ne snad, že by byla Itálie velkým spojencem Pruska, ale byla velkým nepřítelem Rakouska. K poslední vzájemné válce mezi ještě nesjednocenou Itálií a Rakouskem došlo v roce 1859. Italská vítězství u Magenty a Solferina znamenala porážku Rakouska a následně ztrátu Lombardie.

Vraťme se ještě krátce k bitvě u Solferina. V této bitvě se objevil mladý Švýcar Henry Dunant. Ten pomáhal jako dobrovolník při péči o raněné na obou stranách. Jeho zážitek byl opravdu otřesný. Na bojišti totiž leželo 22 000 padlých a raněných Rakušáků a 17 000 Italů a Francouzů. Po válce se Dunant velmi angažoval a výsledkem bylo založení Červeného kříže. V pozdějších bitvách tedy můžeme vidět kromě samotných vojáků i dobrovolníky s bílou páskou s červeným křížem na rukávu. V roce 1863 byly v Ženevě podepsány nové konvence. Tyto ženevské konvence obsahovaly čtyři základní body. Týkaly se zásad zacházení s raněnými vojáky na souši i na moři, s válečnými zajatci a civilisty.

Nyní zpět k prusko-italským vztahům. Oba spojoval společný nepřítel - Rakousko. Prusku šlo o nadvládu nad Německým spolkem, Itálie chtěla získat území Benátska. Výsledkem této spolupráce bylo podepsání útočné a obranné aliance. Smlouva byla podepsána 8.6.1866 a obsahovala konkrétní chování obou partnerů během války s Rakouskem. Důležitou částí dohody bylo, že se omezuje dobou platnosti pouze na tři měsíce.

Autor : 🕔20.01.2001 📕14.058

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 6 days ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago