Války o slezské dědictví a válka sedmiletá

Autor : 🕔20.01.2001 📕20.173

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  2. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  3. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  4. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  5. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  6. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá
  7. Války o slezské dědictví a válka sedmiletá

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Úvod

Války o slezské dědictví a válka sedmiletá zabraly více než dvacet let 18. století. Pro přehledy regionální historie je to však příliš krátká doba, a tak podrobnější zmínky nalezneme jen v několika málo publikacích, uvedených v seznamu použité literatury. Při shromažďování materiálu jsem zcela náhodně objevila i lidovou pověst z okolí Hradce Králové. Přestože ji nelze považovat za hodnověrný historický pramen, zachycuje nelehkou situaci prostého lidu v době války.

Jedlá hlína na Chloumku (1)

„ … na počátku čtyřicátých let osmnáctého století v prvních letech vlády Marie Terezie. Pruská vojska deptala kraj pod Chloumkem již pátým rokem. Hořely stodoly i některé obytné domy od Semonic až po Neděliště. Pruské oddíly dům od domu zabavovaly vše, co se mohlo hodit vojákům i koním. Bída dostupovala svého vrcholu. Ani úřady nezasahovaly. Nemohly zasáhnout, neboť kraj se hemžil potulujícími se zde vojenskými houfy. Proti nim příliš nepomáhaly ani oddíly zemské milice, které byly vytvořeny z místních hajných a myslivců. Hlad kosil poddané nejprve po desítkách, pak po stovkách, ba i tisících. Čím více krajina stoupala z labské úrodné roviny do pahorkatin, tím hůře bylo. A u nás se snad nejhůře vedlo lidem v Habřině. Na pokraji Habřiny ve schýlené doškové chaloupce žila tou dobou, spíše však živořila, babička se dvěma vnuky. Babka byla malinká a hubená, ale velice houževnatá. Nic jiného jí ani nezbývalo. Vždyť závěr jejího života byl doslova přetěžký. Její dcera se před lety provdala šťastně. Sice za místního chudáka, ale zároveň za člověka, který ji měl rád a uměl vzít za každou práci, jež se mu v okolí naskytla. Narodila se jim dvojčata, kluci jako malovánky. Pak však na muže v lese padl strom při kácení tak nešťastně, že do dvou dnů skonal. Mladá vdova se utrápila. Do tří měsíců ho následovala na malý hřbitůvek u kostelíka svatého Václava.

Ještě, že klukům zůstala babička. Dokud žili v pokojných dobách, ještě to jakžtakž šlo. Starala se o trochu té drůbeže, podělkovala u sedláků. Horší to bylo nyní. Klukům šlo na dvanáctý rok, potřebovali jíst, hodně jíst, ale kde nic tu nic. Jednou, bylo to k jaru, a jaro je v době hladomoru vždy tím nejhorším obdobím, se kluci vrátili s blížícím se večerem domů. Upatlaní snad více než kdy jindy. Když na ně babka vylila na dvoře u studny pár věder vody, počala se zabývat jejich zmazaným oděvem. Byl dnes jakýsi jakoby zabílený. Chudákovi babce ta barva - jak by také ne - připomněla mouku. Báječnou bělostnou chutnou mouku, jakou již drahný čas ani koutkem oka nezahlédla. Ale nejen to. Vzpomněla si přitom i na dávná vyprávění své babičky, která je znala zase od svých předků. Prý někdy v prastarých časech, snad v dobách, kdy ještě v okolí Chloumku žil kmen Charvátů, v době hladomoru přidávali místní lidé do chlebové mouky i bělavou hlínu, kterou nacházeli kdesi pod Chloumkem, aby se nasytili. A to bez újmy na zdraví. Kdeže to vlastně dnes kluci lítali? Z tohohle konce Habřiny měli vždycky nejblíže k Prašivce. Uhodila na ně. Samozřejmě, že se toulali celý den právě tam. A babička se dlouho nerozmýšlela. Ani nemohla. Vydala se s nastávajícím večerem, dokud jí ještě vůbec nohy nesly, šouravě k místům, o nichž jí vnuci řekli. Hlad ji poháněl.

Když se, takřka již za tmy, vracela s naplněným proutěným košíkem domů, obklopila ji náhle skupina pruských vojáků. Nerozuměla jejich hrdelní řeči, pochopila však, že chtějí vidět, co nese. Ukázala ji to. Jen se hlučně zachechtali, na místě otočili koně a zmizeli ve tmě. Nejprve babka zkusila sama, co to vlastně přinesla. A vskutku. Byla to „zemní mouka“. A tahle „zemní mouka“ zpod Chloumku přinesla pak záchranu před smrtí hladem nejen babičce a jejím vnukům, ale udržela při životě i další Habřiňáky. A kupodivu opravdu bez následků. Musel to uznat i tehdejší hejtman kraje Hradeckého Karel Bienenberg z Bienberka. Nevěřil svým očím, ale potvrdil, že bílá hlína podobná staré mouce a nacházející se pod mytickým Chloumkem pomohla chudým z Habřiny víc než všichni mocní a všechny úřady té doby.“

Autor : 🕔20.01.2001 📕20.173

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago