WL - L'Orient (1791)

Orient
L'Orient
     
Název:
Name:
Orient Orient
Originální název:
Original Name:
L´Orient
Kategorie:
Category:
řadová loď ship of the line
Loděnice:
Builder:
Toulonský arzenál (Toulon Arsenal)
Založení kýlu:
Laid Down:
DD.MM.RRRR
Spuštění na vodu:
Launched:
20.07.1791
Uvedení do služby:
Commissioned:
DD.08.1793
Vyřazení ze služby:
Decommissioned:
01.08.1798 Zničena (destroyed)
Velitel:
Commander:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Casabianca, Luc-Julien-Joseph ( )
Posádka:
Crew:
1130
Technické údaje:
Technical Data:
 
Výtlak:
Displacement:
5095 t 5013 long tons
Celková délka:
Overall Length:
65,18 m m 213 ft 10 in
Délka na vodorysce:
Length on Waterline:
- m -
Šířka:
Beam:
16,24 m m 53 ft 3 in
Ponor:
Draught:
8,12 m m 26 ft 8 in
Počet dělových palub:
Number of Gun Decks:
3 3
Počet stěžňů:
Number of Masts:
3 3
Typ oplachtění:
Type of Sails:
Příčné oplachtění
Square rig
Plocha oplachtění:
Sail Area:
3265 m2 35,140 ft2
Výkony:
Performance:
 
Rychlost:
Speed:
- km/h - kt
Výzbroj a vybavení:
Armament and Equipment:
 
Výzbroj:
Armament:
118 děl 118 guns
Vybavení:
Equipment:
- -
Poznámka:
Note:
Původní jméno Dauphin-Royal
Přejmenována na Sans-Culotte v září 1792
Přejmenována na Orient v květnu 1795
Original name Dauphin-Royal
Renamed Sans-Culotte September 1792
Renamed Orient May 1795
Zdroje:
Sources:
en.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/WL-L-Orient-1791-t63002#708604 Verze : 3

Předmluva


Francouzská řadová loď z 18. století. Vlajková loď viceadmirála Françoise Paula Brueyse d´Aigalliers v bitvě u Abú Kíru.



Viceadmirál François-Paul Brueys d'Aigalliers (1753-1798). Padl v bitvě u Abú Kíru. Odmítl opustit velitelské stanoviště poté, co mu dělová koule utrhla obě nohy. Nechal se přivázat ke křeslu, zaškrtit zraněné končetiny a dál řídil boj. Nakonec jej další dělová koule zasáhla do břicha...
Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/L%27Orient_(1791)



Úvod


Loď byla výsledkem snah o jistou modernizaci námořního válčení koncem 18. století, neboť francouzské ministerstvo námořnictva tehdy přijalo nařízení, které mělo sjednotit v té době používaná válečná plavidla. Byl to krok odvážný a revoluční, vždyť tenkrát bylo zcela běžné, že v námořnictvech sloužila pestrá směsice lodí různých typů a velikostí, lišící se zejména počtem děl.


Smyslem tohoto opatření bylo, aby všechny řadové lodi bojující v linii, měly stejné vlastnosti. Tedy rychlost, manévrovací schopnost apod. To podstatně usnadňovalo vedení bojové činnosti, protože všechny lodi v linii se při manévrech chovaly stejně; nebylo třeba brát ohled na nejpomalejší plavidlo apod.


Proto tehdy byly stanoveny určité moduly charakteristické pro základní typy řadových lodí, přičemž nejdůležitější byly lodi se třemi dělovými palubami nesoucí 118 děl a lodi dvojpalubní se 74–80 děly.


Francouzské loděnice proto tehdy zahájily v podstatě sériovou výrobu – proporce byly přesně stanoveny a přísně se dbalo na jejich dodržování. Tím byl tedy vlastně položen základ budoucího dělení lodí do tříd. Nyní začala vznikat plavidla stejných tvarů, rozměrů, ponoru, výzbroje apod., tedy tzv. sesterské lodě.


Historie vzniku


L´Orient patřil do skupiny největších trojpalubních lodí stavěných ve Francii v letech 1788–1814. Byl třetí z patnácti lodí tohoto typu, označovaných jako třída Ocean. Stavba samotného L´Orientu byla zahájena roku 1790 v toulonském arzenálu a již o rok později byla loď spuštěna na vodu. Tehdy byla pojmenována Dauphin Royal (na počest malého prince později známého jako Ludvík XVII.), v roce 1795 byla přejmenována na Sans-Culotte a před Napoleonovým tažením do Egypta získala jméno L´Orient.


Šlo o mohutný trojstěžník se třemi dělovými palubami (tedy čtyřmi řadami děl v bocích, neboť horní nekrytá paluba se již mezi dělové paluby nepočítá). Délka trupu dosahovala 65,18 metru, šířka 16,24 m, ponor 8,12 metru a výtlak 5095 tun. Údaje o posádce se liší, udává se 1010–1130 mužů.



Řez lodí třídy Ocean dává představu o členění lodi, které se nijak nevymykalo z tehdejších zvyklostí: nejníže v trupu lodi byly prachárny, balastní zátěž, sudy s pitnou vodou apod., následovalo podpalubí se skladišti nejrůznějších zásob a materiálu a vodními pumpami, potom tři dělové paluby, a nakonec horní paluba s takeláží
Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/L%27Orient_(1791)



Na spodní dělové palubě se nacházela baterie 32 šestatřicetiliberních děl. Na střední palubě bylo rozmístěno 34 čtyřiadvacetiliberních děl a na horní dělové palubě 34 dvanáctiliberních děl. To ještě nebylo vše, protože horní nekrytá paluba a nástavby nesly ještě 20 osmilibrových děl plus 4 šestatřicetiliberní karonády. Úhrnem tedy 120 děl a 4 karonády (které se mezi klasická děla tehdy nepočítaly). Podle jiných údajů však nesla horní paluba 18 osmiliberek, zato však 6 karonád - tak by počet děl byl 118. Pro srovnání, nejsilnější anglické lodi (tedy lodi úhlavního nepřítele) měly v té době kolem 100 děl, tedy měly o cca 20 % menší palebnou sílu. (Členění anglických lodí do tříd viz zde.)


Rozdělení dělostřelecké výzbroje:


Spodní dělová paluba:32 × 36liberní dělo
Střední dělová paluba:34 × 24liberní dělo
Horní dělová paluba:34 × 12liberní dělo
Horní paluba:18 × 8liberní dělo + 6 × 36liberní karonáda



L´Orient byl tehdy považován za nejsilnější a nejlepší válečnou loď světa. Anglické královské námořnictvo zajalo roku 1793 jinou loď této třídy, Commerce-de-Marseille, a ihned ji podrobilo zkouškám. Závěr komise Admirality byl velmi kladný, podle ní šlo o loď "výjimečně jemných linií, dobré plavidlo pro rozbouřené moře… Přes své rozměry pluje jako fregata, na moři se chová dobře. Málo lodí se s ní může srovnávat, je to pozoruhodná loď, velmi spolehlivá a pohodlná".


Loď byla sice zařazena do služby v Royal Navy, rychle se však ukázalo, že nikdo neví, co si s ní počít v praxi. Plavidlo se tak odlišovalo od všech lodí v aktivní službě, že Admiralita nakonec nechala Commerce-de-Marseille změnit roku 1796 na plovoucí dělostřeleckou baterii.


Do popředí se tak dostal názor jiných odborníků, kteří k těmto lodím byli výrazně kritičtější. Například Gabriel Snodgrass, jeden z předních anglických lodních konstruktérů, označoval francouzské stodvacetidělové lodi jako "směšná monstra".


Samotní Francouzi dávali přednost dvoupalubním lodím druhé třídy, protože byly rychlejší a lépe manévrovaly. Na druhou stranu palebná síla trojpalubních lodí byla ohromující.



Pohled na model lodě třídy Ocean v měřítku 1:16 vystavený v Národním námořním muzeu v Paříži. Model postavil v první polovině 19. století Jean-Baptiste Tanneron a je 6,5 metru dlouhý a přes 5 metrů vysoký. Model dává dobrou představu o palebné síle tehdejších lodí - současně vysvětluje, proč na lodi dlouhé cca 65 metrů bylo namačkáno přes 1000 lidí. Každé z děl mělo obsluhu čítající dle ráže nejméně 6 osob. Za zmínku stojí, že nejméně vděčnou funkcí v této obsluze byli chlapci ve věku cca 12 let přezdívaní "prachárnové opice", jejichž úkolem bylo slézat dolů do podpalubí a vynášet nahoru k dělům náhradní soudky se střelným prachem. To znamená, že na lodi jich byla nejméně stovka, když vybuchla prachárna...
Zdroj:commons.wikimedia.org



Bojové schopnosti


Co dokáže jeho cca 120 děl L´Orient prokázal bitvě u Abú Kíru (1. 9. 1798), kde vyřadil z boje anglickou řadovou loď se 74 děly, avšak nakonec podlehl přesile. To dalo za pravdu pověrčivým námořníkům, kteří byli přesvědčeni, že loď pronásleduje smůla.


Když totiž L´Orient 19. 5. 1798 vyplouval jako vlajková loď admirála Bruyese na expedici do Egypta, byl tak přetížený, že se kýlem dotkl dna rejdy. To se považovalo za špatné znamení. L´Orient nicméně úspěšně přestál plavbu přes Středozemní moře a na jeho palubě se dokonce nacházel sám Napoleon Bonaparte.


Po vylodění Francouzů v Egyptě se jejich válečné lodi uchýlily do zálivu Abú Kír nedaleko Alexandrie, kde je zaskočila flotila vedená admirálem Nelsonem. L´Orient byl umístěn uprostřed francouzské formace a bylo mu souzeno postavit se hned třem anglickým lodím...


Poslední boj


Když začali Angličané vplouvat do zálivu, byl na francouzských lodích vyhlášen poplach. Mnohé lodi měly také neúplné posádky, neboť části mužstva byly odeslány na břeh k doplnění zásob.


Angličané připlouvali z obou stran k zakotveným francouzským lodím, vybírali si své protějšky, s nimiž se hodlali utkat, skasávali plachty a spouštěli kotvy, aby se jejich lodi udržely v palebné pozici. L´Orientu se nejprve neohroženě postavil čtyřiasedmdesátidělový Bellerophon, ačkoliv měl jen přibližně poloviční palebnou sílu.


Přesto nešlo o marný boj. Výcvik anglických dělostřelců byl na mnohem vyšší úrovni. Angličané byli schopni vypálit salvu každou minutu, zatímco francouzská děla střílela jednu salvu za tři minuty. Také se ukázalo, že děla francouzských lodí na straně k pevnině jsou zavalena sudy, lany a množstvím jiných předmětů denní potřeby, což omezovalo jejich palebnou sílu. Přesto Francouzi srdnatě bojovali.


Admirál Brueys byl těžce raněn, zůstal však na velitelském můstku L´Orientu do chvíle, kdy kolem půl osmé v nepřátelské palbě padl. Dělová koule statečného admirála téměř roztrhla ve dví. Lodi velel vlajkový kapitán Luc-Julien-Joseph Casabianca, jenž byl však těžce zraněn na hlavě o hodinu později.


Avšak i Bellerophon byl drcen palbou L´Orientu. Kolem osmé hodiny večerní těžce poškozený a stěžňů zbavený Bellerophon přeťal kotevní lana a se 197 mrtvými a raněnými na palubě se unášen proudem snažil dostat z dosahu francouzských děl. Palbu na L´Orient nyní přenesly Swiftsure a Alexander.


Po osmé večer začal L´Orient hořet. Francouzští námořníci v zoufalém zápase s plameny uhasili několik požárů ještě v zárodku, bohužel plameny brzy vyšlehly znovu a jinde. Oheň byl vydatně živen olejovými nátěry, jimiž byla opatřena paluba L´Orientu.



Obraz Thomase Whitcombea z roku 1799 zobrazuje výše popsanou scénu. Orient hoří a za jeho zádí je vidět stěžňů zbavený Bellerophon unášený proudem pryč z bitvy...
Zdroj: en.wikipedia.org



V 21.45 se situace stala kritickou, požár se šířil i takeláží. Od 24liberních děl byla odvolána celá posádka druhé dělové paluby a zapojena do boje s ohněm. Situace však byla beznadějná, vědra byla rozházena, k požárním sekerám nebylo možno se dostat a anglické koule zničily vodní pumpy. Loď stála do přídě po záď v plamenech.


Velící důstojník kontraadmirál Honoré-Joseph-Antoine Ganteaume (jenž převzal velení po raněném Casabiancovi) se v osudné situaci odhodlal k poslednímu zoufalému činu – nařídil zaplavit prachárnu, i když to znamenalo, že loď bude bezbranná. Bylo však již pozdě. Oheň se zjevně šířil rychleji, než stačila postupovat voda. Ganteaume proto ve zcela bezvýchodné situaci nařídil opustit loď. Za pokřiku „Zachraň se kdo můžeš!“ francouzští námořníci horečně spouštěli čluny nebo se vrhali přímo do vln, kde se přidržovali dřevěných trosek z jejich rozstřílené lodi, jimiž bylo moře doslova poseto. Asi stovka mužů se vměstnala do šalupy, další se zachránili na polospáleném člunu, mnoho raněných však na krví zbrocených palubách L´Orientu uhořelo zaživa. Kolem půl jedenácté L´Orient explodoval s děsivou silou. Mohutný výbuch zabil velkou část posádky, patnáctitunové kormidlo bylo vymrštěno do výše jako kus prkna. Exploze silně poškodila sousední lodě, hlavně anglický Alexander a francouzský Franklin. Na okolní plavidla se snesl déšť hořících dřevěných úlomků a trosek.


Není zcela jasné, kolik mužů z více než tisícové posádky L´Orientu děsivé inferno přežilo. Angličané tvrdili, že pouhých 70, což odpovídalo počtu námořníků z posádky francouzské vlajkové lodi zachráněných anglickými loděmi. Stanovení přesného čísla je také ztíženo faktem, že posádka L´Orientu nebyla během bitvy úplná (její část byla odeslána před bitvou na břeh pro pitnou vodu), chyběla např. minimálně polovina obsluh dvanáctiliberních děl. Francouzský velitel fregat kontradmirál Denis Decres po bitvě udával, že se z posádky L´Orientu zachránilo celkem asi 760 mužů.


Britský dělostřelec John Nichol z lodi Goliath si po bitvě zapsal: „Když francouzská vlajková loď vybuchla, Goliath se tak otřásl, že jsme si mysleli, že záď naší lodi explodovala […] Když palba ustala, šel jsem na palubu, abych se podíval, v jakém stavu jsou obě flotily a byl to hrozný pohled. Celá zátoka byla celá pokryta zohavenými mrtvolami, raněnými, popálenými, kromě kalhot na sobě neměli nic jiného. Bylo tam několik Francouzů z vlajkové lodi L'Orient přitisknutých k zádi Goliathu. Chudáci!"



Obraz britského malíře George Arnalda z roku 1825 vystavený v Námořní galerii Greenwichské nemocnice v Londýně. Zachycuje děsivou scénu okamžiku výbuchu L´Orientu cca ve 22:30 hodin. Ve středu kompozice se nachází britská loď Swiftsure s plachtami rozvlněnými silou exploze. Vlevo detonující L'Orient, v popředí zoufalí trosečníci. Obraz při svém prvním veřejném vystavení v roce 1827 sklidil obrovský úspěch, navzdory svému ponurému náboji, kde zprostředkovává divákovi nikoliv nejvíce triumfální, nýbrž nejvíce děsivý okamžik bitvy u Abú Kíru
Zdroj: https://fr.wikipedia.org/wiki/L%27Orient_(1791)



Sílu exploze potvrdil podmořský archeologický průzkum zahájený roku 1984 (a později opakovaný v 90. letech). Trosky lodi byly objeveny sedm kilometrů od břehu a v hloubce devíti metrů. Byly rozmetány v okruhu 300 metrů. Vrak byl identifikován podle 12 metrů vysokého, mědí pobitého kormidla s napsaným starým jménem Dauphin Royal. Podle tohoto průzkumu se však zdá, že k explozi došlo nejen na zádi, jak bylo udáváno svědky, ale zřejmě téměř současně i na přídi, což je zajímavé a nečekané. Mořské dno je prý stále pokryto střelným prachem...


Epilog


Po bitvě vylovil kapitán lodi Swiftsure Benjamin Hallowell z moře kus stěžně L´Orientu a nechal z něj zhotovit rakev, kterou pak daroval vítězi od Abú Kíru admirálu Nelsonovi s tímto věnováním: „Můj lorde! Posílám Vám rakev zhotovenou z kusu hlavního stěžně Ľ Orientu. Až budete unaven životem, mohou Vás pochovat v jedné z Vašich trofejí.“


Nelson byl dárkem tak nadšen, že rakev potom vždy stávala v jeho kajutě. Když Nelson padl v bitvě u Trafalgaru, jeho ostatky pak byly dle jeho výslovného přání skutečně uloženy do této rakve...



Zdroje:
en.wikipedia.org
http://www.austerlitz.org/cz/clanek/599
www.militaryfactory.com
www.napoleon.org
https://www.valka.cz/12199-Bitva-u-Abukiru
URL : https://www.valka.cz/WL-L-Orient-1791-t63002#224979 Verze : 22
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více