Těžký stíhač IL-2I

Autor: Ivo Valuch 🕔︎︎ 👁︎ 6.732

Vývojář: OKB Iljušin
Země: SSSR
První let: 1943

Zkušenost ze stalingradské bitvy, jmenovitě úspěšné použití Il-2 jako stíhače proti transportním a bombardovacím letadlům Luftwaffe, přispěla k rozvoji myšlenky přeměny Il-2 na obrněné stíhací letadlo.

Reklama

V souladu s touto koncepcí bylo v květnu 1943 přijato rozhodnutí postavit stíhací verzi útočného letounu Il-2. Vyhláška GOKO č. 3336 ze dne 17. května 1943 uvádí: „V boji proti nepřátelským bombardérům a stíhačům je nutné překonstruovat některá letadla Il-2 na stíhačky s omezenou rychlostí střemhlavého letu, snížením letové hmotnosti, odstraněním bombového nákladu, RS, kulometů ŠKAS, změnou dvoumístného na jednomístný a zlepšit jeho aerodynamické vlastnosti...

Při plnění rozhodnutí Výboru obrany státu předložil S. V. Iljušin již v červenci 1943 ke státním zkouškám upravený letoun Il-2I ve verzi bombardovací stíhačky. Jednalo se o jednomístný letoun Il-2 s motorem AM-38F, překonstruovaný z konvenčního sériového dvoumístného útočného letadla. Jeho křídlo bylo vyztuženo změnou nářezu pásů překližky dřevěného potahu, zvýšením plochy jejich lepených spojů a nýtováním k nosníkům. Z letadla Il-2I byly odstraněny kulomety ŠKAS, zařízení pumovnice a závěsníky pro rakety. Otvory pro kulomety a výřezy pro pumovnice byly zaslepeny. Letoun Il-2I měl pouze dva kanony VJa se 150 náboji. Na vnějších bombových zámcích letadla mohly být zavěšeny dvě bomby o hmotnosti 250 kg.

Během zkoušek dosáhlo letadlo Il-2I s normální letovou hmotností 5383 kg maximální horizontální rychlosti 415 km/h ve výšce 1300 m, tj. s prakticky stejnou letovou hmotností, ale se silnějším motorem nemohl překročit rychlost experimentálního jednomístného letadla IL-2. Zjevně na to mělo vliv málo pečlivé zpracování potahu produkčního letadla Il-2. Nicméně ve výšce do 4000 m rychlost letadla Il-2I významně překročila maximální rychlost nepřátelských bombardérů Junkers Ju-87 a Heinkel He-111, které byly ve válce široce používány. Zkoušky vzdušného boje ukázaly, že ve výšce do 4000 m Il-2I může volně útočit na bombardéry Ju-87 a He-111, stejně jako na nepřátelské dopravní letouny ze všech směrů a zezadu, když tyto posledně zmińované letěly klikatou dráhou, poskytující možnost vést obrannou palbu.

Reklama

V zákoně o státních zkouškách z 28. 9. 1943 bylo uvedeno: „...

  1. Letové údaje IL-2I ve srovnání s dvoumístným IL-2 jsou vylepšeny: maximální rychlost u země je o 6 km/h více (401 km/h místo 395 km/h), v početní výšce o 10 km/h; dostup o 1200 m (6500 m místo 5300 m); rozjezd o 115 m (275 m místo 390 m).
  2. Zlepšení letových údajů bylo způsobeno snížením hmotnosti o 760 kg.
  3. Z hlediska techniky pilotování je letadlo Il-2I podobné letadlům z výroby let 1941-42.
  4. Odstranění RS, ŠKAS a vnitřních stojanů na bomby pro zavěšení malých bomb a chemických ampulí snížilo bojovou hodnotu letadla jako útočného letadla a vyloučilo možnost jeho použití k ničení živé síly nepřítele...
  5. Letoun IL-2I lze použít k boji pouze s určitými typy nepřátelských bombardovacích a transportních letadel s relativně nízkou rychlostí (He-111, Fw-200, Ju-87, Ju-52) ve výškách pod 4000 m, nicméně letadla Fw-200 se mohou vyhnout útokům IL-2I získáním výšky kvůli lepší rychlosti stoupání. Il-2I může zaútočit na rychlejší bombardéry Ju-88 a Do-215 pouze náhodou, protože ty mají díky své vyšší rychlosti vždy příležitost uniknout Il-2I.
  6. Letoun Il-2I nemůže aktivně bojovat s nepřátelskými stíhači...

To znamená, že Il-2I jako stíhač bombardérů a transportních letadel zjevně selhal a všechny hlavní vlastnosti čistě útočného letadla - ztratil. V tomto ohledu, po státních zkouškách Il-2I vrchní velitel VVS KA A. A. Novikov (usnesení GKO č. 3336 ze dne17. 5. 1943) rozhodl: stíhací verze IL-2 se nedoporučuje.

 

IL-2I
Rozpětí křídel, m   14,60
Délka, m   11,60
Výška, m   4,08
Plocha křídla, m2   38,50
Hmotnost, kg prázdné letadlo 4397
maximální vzlet 5383
Motor   1 × PD AM-38F
Tah, kN   1 × 1575
Maximální rychlost, km/h nad zemí 401
ve výšce 415
Praktický dolet, km   650
Rychlost stoupání, m/min   500
Praktický dostup, m   6500
Posádka   1
Výzbroj 2 × 23 mm kanón VJa (300 nábojů)
2 × FAB-250
Seznam zdrojů:
V. B. Šavrov. Historie leteckých konstrukcí v SSSR v letech 1938-1950.
B. L. Simakov. Letadla sovětské země. 1917-1970.
Letadla konstrukční kanceláře Iljušin. (editor G. V. Novožilov).
Letectví a kosmonautika. V. Perov, O. Rastrenin. Sturmovik Il-2.
Список источников:
В. Б. Шавров. История конструкций самолетов в СССР 1938-1950 гг.
Б. Л. Симаков. Самолеты страны Советов. 1917-1970.
Самолеты ОКБ имени С.В.Ильюшина. (под редакцией Г. В. Новожилова).
Авиация и Космонавтика. В. Перов., О. Растренин. Штурмовик Ил-2.

 

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více