Enfield Mk II

     
Název:
Name:
Enfield Mk II Enfield Mk II
Originální název:
Original Name:
Enfield Mk II
Kategorie:
Category:
pistole / revolver pistol / revolver
Výrobce:
Producer:
Royal Small Arms Factory, Enfield, Velká Británie
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost nenabité zbraně:
Weight Unloaded:
1,13 kg 2.49 lb
Ráže:
Calibre:
.476
Náboj:
Cartridge:
476 Enfield Mk III
Délka:
Length:
292 mm 11,5in
Délka hlavně:
Barrel Length:
146 mm 5,75in
Kapacita zásobníku:
Magazine Capacity:
6
Výkony:
Performance:
 
Rychlost střelby:
Rate of Fire:
- ran/min - rpm
Úsťová rychlost:
Muzzle Velocity:
213 m/s 698.8 ft/s
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
-
URL : https://www.valka.cz/Enfield-Mk-II-t19762#385328 Verze : 0

Revolver Enfield Mk II




Vznik a vývoj




Příběh tohoto zajímavého revolveru začíná počátkem 80. let 19. století, kdy britská armáda hledala náhradu za stávající služební revolvery Adams.


Jednalo se o konvertované původně perkusní revolvery na zadovky. Úpravy byly prosté – komory byly nyní vrtány skrz celou délku válce, na pravou stranu rámu přibyla nabíjecí klapka, objevil se vyhazovač nábojnic. Konvertované revolvery Adams střílely nábojem .450 Boxer, jenž byl ve své době velmi oblíben.


Roku 1879 byly tyto revolvery široce prověřeny v zulské válce, avšak červenokabátníci proti nim vznesli řadu stížností. Spolehlivost zbraně po transformaci poklesla, ale ještě horší bylo, že zastavující účinek náboje .450 Boxer byl malý a afričtí domorodci často i navzdory těžkým zraněním pokračovali v útoku.


Po těchto zkušenostech dospěli britští odborníci k závěru, že jak zbraň, tak náboj je třeba nahradit novějšími konstrukcemi.


V té době existovaly dva základní konstrukční principy zezadu nabíjených revolverů. Za prvé to byly zbraně s postupným nabíjením a vyhazováním nábojnic prostřednictvím nabíjecí klapky (což bylo řešení použití právě u revolverů Adams), anebo revolvery tzv. "zlamovací" konstrukce s hromadným vyhazováním nábojnic. Tento mechanismus umožnil rozpojení rámu a sklopení hlavně i s válcem dolů, načež hvězdicový vyhazovač vyhodil všechny nábojnice naráz. Bohužel byl tento systém křehký a velmi špatně se vyrovnával s výkonnými náboji. (Dnes nejrozšířenější řešení s bočně výklopným válcem tehdy ještě neexistovalo - realizovala jej firma Colt až v roce 1889.)


Enfieldská zbrojovka Royal Small Arms Factory však nabídla ještě další a možno říci ojedinělé konstrukční řešení, totiž systém s tzv. selektivním vyhazováním nábojnic.


Konstrukce




Jedná se o mohutný (hmotnost 1, 13 kg, délka 292 mm) zezadu nabíjený revolver s děleným rámem. Hmatník západky zámku horní příčky rámu je situován pouze vlevo. Spoušťový mechanismus je dvojčinný s odskokem bicího kohoutu. Hlaveň je dlouhá 146 mm a je opatřena sedmi pravotočivými drážkami. Mířidla jsou pevná, hledí je tvořeno pouze zářezem v hřbetu rámu. Rukojeť byla vyráběna z ořechového dřeva a v její spodní části byl situován závěsný kroužek. Válec s šesti komorami se otáčí ve směru hodinových ručiček. Před čelem válce jsou kovová "křidélka" usnadňující zasouvání zbraně do pouzdra.


Nabíjení revolveru se provádělo po jednom náboji prostřednictvím výklopné nabíjecí klapky na pravé straně rámu.


Vybíjení lze nejlépe popsat jako neortodoxní. Hlaveň se, po rozpojení odpruženého záchytu před kohoutem, u této zbraně sice sklopila dolů na kloubu o 45 °, avšak válec polohový úhel neměnil a pouze se posunul vpřed po své ose do prostoru, tvořeného nevzhledným vyboulením v přední spodní části rámu.
Vystřelené nábojnice i případné nevystřelené náboje byly přidrženy na místě hvězdicovým vyhazovačem spojeným s opěrnou deskou. Tím byly při dopředném pohybu válce všechny vystřílené nábojnice současně vytaženy z komor a vypadly ze zbraně. Nevystřelené náboje však zůstaly na místě, protože jejich střely zůstaly v komorách a náboje tak vypadnout nemohly.


Ačkoliv se často uvádí, že konstruktérem tohoto revolveru byl Američan waleského původu Owen Jones, ve skutečnosti šlo o kombinaci řady patentů různých vynálezců. Jonesův patent ve skutečnosti pokrýval pouze systém vyhazování nábojnic. Zámek děleného rámu byl od barona Thorntona de Mouncie (který však zřejmě okopíroval řešení belgického výrobce zbraní Jeana Warnanta) a výrobce zbraní Waltera Scotta. Poté jej vylepšil Thomas Perry, manažer Royal Small Arms Factory Enfield. Dvojčinný spoušťový mechanismus pocházel od Brita Michaela Kaufmanna, odskok bicího kohoutu zase navrhl jeho krajan John Stanton.


Různorodost konstrukce vedla ke zdlouhavým soudním tahanicím, kde si několik vynálezců nárokovalo odměnu za využití různých částí jejich patentů. Nakonec byla většina odměny přiznána Jeanu Warnantovi z Lutychu a menší částka Johnu Stantonovi. Ostatní zřejmě žádnou odměnu nedostali.


O jejich společné dílo nicméně projevilo zájem královské námořnictvo, které v lednu 1880 provedlo vojskové zkoušky. Výroba začala ve státní zbrojovce v Enfieldu v dubnu 1880 a revolver byl oficiálně přijat do výzbroje 10. srpna 1880 pod názvem Pistol, Revolver, B.L., Enfield (Mark I) Interchangeable.


Další vývoj




Brzy se ovšem objevily problémy. Některé části mechanismu byly poniklované a odlupování niklu způsobovalo zasekávání otáčení válce. Kromě toho byla ústí komor drážkována, což zase vedlo k zanášení mechanismu olovem.


O dva roky později (v březnu 1882) se proto objevila vylepšená verze Mk II, kde byla obě tato technická řešení opuštěna. Hlavním konstrukčním rozdílem bylo zapracování blokovacího mechanismu válce. V původním Mark I se totiž válec volně otáčel ve směru hodinových ručiček i se zavřenou nabíjecí klapkou, u pozdější verze Mark II byl zcela uzamčen a otáčel se pro nabíjení pouze tehdy, byla-li klapka otevřená. Současně otevřená klapka svojí vačkou zablokovala bicí kohout, a tak bránila náhodnému výstřelu v průběhu nabíjení.



Opticky se model II od modelu I lišil subtilnější horní příčkou rámu, hladkými střenkami rukojeti (model I je měl čtverečkovitě rýhované) a oblým tvarem mušky, který oproti původnímu tvaru se zadní pravoúhlou částí minimalizoval riziko zachycení mušky o výstroj při vytahování zbraně z pouzdra
Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org



Poslední zásadní konstrukční změna byla aplikována po nehodě z listopadu 1886 poručíka Roopera od královského námořnictva, jenž sloužil na lodi HMS Flying Fish. Při nastupování do člunu mu revolver Enfield vypadl z pouzdra a po nárazu na palubu vystřelil, přičemž nešťastnému poručíkovi prostřelil hlavu.


Ukázalo se, že spoléhání se na odskok kohoutu jako bezpečnostní prvek byla chyba. Odskok sice zabezpečil, že hrot zápalníku nedosáhl na zápalky nábojů, ale jakýkoliv prudký úder na kohout přesto vedl k nápichu zápalky.


Od roku 1887 proto byly postupně všechny revolvery obou verzí stahovány ze služby a vraceny do mateřské továrny, kde byla do jejich mechanismu zapracována pojistka bránící pohybu kohoutu vpřed, nebyla-li řádně stisknuta spoušť. Takto upravené zbraně byly na levé straně rámu označeny písmenem S (Safety).


Munice




Revolver měl hluboké drážkování a přestože se pro tyto revolvery uvádí ráže .476, mají nominální průměr vývrtu .450, stejný jako revolvery .450 Adams a budoucí .455 Webley.


Když byl revolver zaveden do výzbroje, nová munice pro něj byla stále ve vývoji, takže armáda byla instruována, aby dočasně i nadále používala starší náboje .450 Boxer. O několik měsíců později, v listopadu 1880, byla nová munice přijata do výzbroje jako Cartridge, Small Arm, Ball, Pistol, Revolver, Enfield, BL, (Marks I & II).


Náboje Enfield Mk I a Enfield Mk II byly v obou případech náboje ráže .455 se střelami ze slitiny olova a cínu v poměru 12:1, které se mezi sebou lišily jen délkou střely.


V prosinci 1881 byl představen vylepšený typ munice, označovaný jako Cartridge, SA Ball, Pistol, Revolver, Enfield BL (Mark III). Všechny tři náboje měly stejnou nábojnici, avšak tento náboj 476 Enfield Mk III měl větší průměr střely (ráže se zvětšila z .455 na .476). Je možné, že toto opatření mělo snížit pravděpobnost zaseknutí okraje nábojnice při zavírání otevřeného revolveru s nevystřílenými náboji.



Náboj .455 MkII (vlevo) a tři náboje .476 MkIII. Úplně vpravo je s korditovou náplní, všechny ostatní jsou plněné černým prachem
Zdroj obrázku: commons.wikimedia.org



Služba



Revolvery Enfield oficiálně ve službě zůstaly pouze do roku 1887, kdy britské ozbrojené síly přijaly nový revolver, tentokrát značky Webley. Firma Webley však zahájila dodávky s jistým zpožděním, takže lze přepokládat, že Enfieldy sloužily ještě počátkem 90. let.


Je zajímavé, že tyto revolvery byly oblíbenou zbraní kanadské severozápadní jízdní policie, kde sloužily až do roku 1911.


Závěr




Revolvery Enfield jsou obecně hodnoceny jako neúspěšné zbraně, protože je hodnotíme optikou dneška, kdy již víme, jak vývoj tehdejších revolverů probíhal a jak byl ukončen.


Selektivní systém vyhazování nábojnic se ovšem ukázal jako slepá ulička. Nábojnice měly tendence špatně vypadávat (zejména nábojnice na tzv. "šesté hodině" - dole pod osou válce). Bylo doporučeno po rozevření rámu revolver položit na bok a prázdné nábojnice "vytřást". Chod spouště v dvojčinném režimu byl dlouhý s velkým odporem a zbraň byla na svůj výkon zbytečně velká a těžká.


Nicméně v okamžiku svého zavedení do výzbroje byly Enfieldy nepochybně lepší než předchozí revolvery Adams, i když samy pak byly nahrazeny revolvery Webley, které zase byly lepší než Enfieldy. V téže době kupříkladu Německo zavedlo do výzbroje Reichsrevolver M 1879, který byl po technické stránce mnohem horší.


Přínos konstrukce Enfield ve vývoji revolverů však nelze přehlédnout. Ve chvíli jejich vzniku nebylo příliš mnoho funkčních revolverů s moderním dvojčinným mechanismem a hromadným vyhazováním nábojnic. Dalším důležitým prvkem jejich konstrukce bylo zavedení tažených mosazných nábojnic místo kompozitních nábojnic Boxer.


Byly to tak právě Enfieldy, které v Británii definovaly konstrukci moderního služebního revolveru.


Zdroje:
ROBERT MAZE: THE WEBLEY SERVICE REVOLVER, 2012, Osprey Publishing Ltd., ISBN: 978 1 84908 803 9
Jeffrey Kinard: Pistols: an illustrated history of their impact, ABC-CLIO, Inc., Santa Barbara, California, ISBN 1-85109-470-9
Roger Ford: Nejslavnější krátké palné zbraně, nakl. Svojtka&Co., Praha 1998, ISBN 80-7237-089-8
Maj. F. Myatt, M.C.: Pistole a revolvery, nakl.Svojtka&Co., Praha 2004, ISBN 80-7237-212-2
www.handgunsmag.com
www.shootingillustrated.com
www.thebroadarrow.info
URL : https://www.valka.cz/Enfield-Mk-II-t19762#73569 Verze : 14
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více