Main Menu
User Menu

Proč byla česká modernizace T-72 úspěšnější než sovětská a ruská?

Autor : 🕔31.05.2021 📕5.159
Rozpočet valka.cz 2021 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 83.494,- Kč
♡ Chci přispět

V poslední době se objevily informace o obnovení českého modernizačního programu T-72, který proběhl na konci 90. let. Poté bylo v rámci tohoto programu do roku 2006 modernizováno 35 tanků pro českou armádu, která obdržela označení T-72M4 CZ, a program byl z finančních důvodů zastaven. Nyní se Česká republika zvažuje modernizaci několika stovek vozidel pro svou armádu a případně na export.

Je třeba připomenout, že český průmysl má dlouholetou tradici výroby tanků: ve 30. letech vyráběl vlastní tanky, více než tisíc tanků Pz.Kpfw.35(t) a Pz.Kpfw.38(t) v roce 1941 sloužilo u hitlerovské armády a od 70. let vyráběl v licenci sovětské tanky T-72.

Reklama kolem tohoto programu je založena na propagandě o tom, jak byl původní T-72 špatný a jak řekl jeden z autorů, Češi vyrobili zcela úspěšný tank z "kusu hovna". Současně je uvedeno hodnocení použití T-72 ve dvou iráckých válkách v letech 1991 a 2003, kdy tyto tanky ve výzbroji irácké armády utrpěly těžké ztráty od amerických obrněných sil s ukázkou barevných videí zničených a hořících iráckých tanků.

T-72 ve válce v Iráku

Jak objektivní je toto hodnocení? Ve skutečnosti v bojích v Iráku ztratili Američané několik desítek strojů, zatímco Iráčané stovky, a to bylo způsobeno několika faktory. Irácká armáda byla vyzbrojena hlavně zastaralými T-55 a T-62 a asi tisíci T-72 a T-72M, zatímco Američané měli více než dva tisíce nejnovějších modifikací M1A1 a M1A2, které byly výrazně lepší než T-72, zejména v oblasti účinnosti palby.

Američané dosáhli působivých výsledků s minimálními ztrátami v důsledku masivního používání pokročilejších tanků, které vedly efektivní palbu na velké vzdálenosti, zejména v noci pomocí termovizních zaměřovačů, dobře fungující rozvědky a velení a dobré proškolení osádek tanků. Kromě nedokonalosti tanků se Iráčané vyznačovali nízkou úrovní proškolení osádek a zradou vrchního velení v závěrečných fázích nepřátelských akcí, kdy byly stovky tanků vydány bez boje.

Hlavním problémem T-72 byla nedokonalost přístrojů a mířidel pro střelbu z tanku. Systém řízení palby tanku jako takový neexistoval, existovala sada zastaralých zaměřovačů, které v žádném případě nebyly navzájem propojeny. Střelec měl v padesátých letech vyvinutý denní zaměřovač TPD-2-49 se stabilizací zorného pole v jedné rovině, bez laserového dálkoměru a samozřejmě bez balistického počítače. Jako doplněk nestabilizovaný zaměřovač na EOP s dosahem nočního vidění do 500 m v pasivním režimu a do 1200 m v aktivním režimu.

Velitel používal ještě více dřevní nestabilizované pozorovací zařízení pro den a noc TKN-EMK s dosahem nočního vidění do 500 m, to znamená, že jeho schopnost vyhledávat a detekovat cíle byla mnohem horší než u střelce.

Iráčané podle všeho měli určitý počet tanků T-72B s denním zaměřovačem TPD-K1 s laserovým dálkoměrem a balistickým korektorem, což poněkud usnadňovalo střelbu, velitel měl stejné nedokonalé pozorovací zařízení.

Technická výhoda Američanů byla jednoznačná, tanky byly vybaveny informačními a navigačními systémy, mířidly velitele a střelce s dvourozměrnou stabilizací zorného pole, laserovými dálkoměry a kanály pro termální zobrazování, stejně jako dokonalým balistickým počítačem s úplnou sadou meteorologických balistických senzorů. Byla to válka tanků různých generací s předvídatelným katastrofickým výsledkem, irácké tanky byly zasaženy ještě dříve, než vůbec detekovaly nepřítele.

Česká modernizace T-72

S přihlédnutím k této zkušenosti si čeští specialisté při modernizaci T-72 stanovili nejprve úkol zvýšit efektivitu palby z tanku a navíc zvýšit výkon pohonné jednotky a zvýšit ochranu tanku.

Na tanku T-72M4 CZ byla implementována plnohodnotná SUO založená na systému TURMS-T italské společnosti Officcine Galileo, který zajišťuje integraci zaměřovacích systémů střelce a velitele do jediného systému řízení palby.

Střelec měl denní / noční zaměřovač se stabilizací zorného pole ve dvou rovinách, laserový dálkoměr, termální zobrazovací kanál s dosahem vidění až 4000 m a obrazovku pro zobrazení podmínek střelby zabudovanou do zaměřovače. Velitel má panoramatický denní-noční zaměřovač se stabilizací zorného pole ve dvou rovinách a termální zobrazovací kanál, který mu umožňuje vyhledávat cíle ve dne i v noci do 4000 m, ukazuje střelci cíle a v případě potřeby střílí z kanonu sám. Do systému byl zabudován balistický počítač s kompletní sadou meteorologických balistických senzorů, který umožňoval efektivní palbu z místa a shodně, ve dne i v noci, až do vzdálenosti 2000 m. Tento kontrolní systém poskytoval veliteli a střelci ve srovnání se základním modelem T-72, nesrovnatelně vyšší palebné vlastnosti .

Tank T-72M4 CZ má také novou pohonnou jednotku vyvinutou izraelskou společností NIMDA s dieselovým motorem CV-12 1000TSA o výkonu 1000 koní značky Perkins a plně automatickou převodovkou XTG411-6 značky Allison Transmission. Jedná se o monoblokovou jednotku, kterou je možno rychle vyměnit za 30 minut v terénu bez přispění dalších specialistů. Tank má také na zádi instalovanou pomocnou pohonnou jednotku, která dodává energii do systémů, když hlavní motor neběží.

Vážná pozornost byla věnována úrovni ochrany tanku instalací systému dynamické ochrany DYNA-72, změnou připevnění sedadla řidiče ke stropu trupu, instalací systému elektromagnetické ochrany TRALL proti magnetickým minám, systému detekce laserového ozáření a automatická ochrana proti PTURS (analog systému Štora).

Do tanku byla také včleněna řada nových systémů, které jsou prvky informačního a kontrolního systému tanku s možností zabudování do síťového systému řízení bitvy. Jedná se o systém DITA-97 pro monitorování a diagnostiku motoru a převodovky s vydáváním světelných, zvukových a hlasových signálů členům posádky, navigační systém NBV-97 INS / GPS, který určuje polohu tanku, a ultravysokofrekvenční komunikační systém RF 1350, který poskytuje stabilní a proti rušení odolnou komunikaci.

Úroveň české modernizace T-72

To vše naznačuje, že již na konci 90. let dokázala Česká republika přeměnit zastaralý a nedokonalý T-72 na poměrně moderní stroj se zdokonalenou palebnou sílou, mobilitou a ochranou a tím se stát vážným konkurentem západních modelů. Nyní Česká republika odmítá kupovat drahé „Abramsy“ a „Leopardy-2“ se zaměřením na modernizovaný T-72M4 CZ, který ve svých charakteristikách za nimi nebude zaostávat, a lze jej integrovat do systému velení a řízení NATO.

Ve srovnání s ruskými modernizovanými protějšky T-72 překonává český T-72M4 CZ ruský T-72B3 (2011) a dřívější možnosti modernizace, pokud jde o palebné vlastnosti. S přibližně stejnou charakteristikou zaměřovacího systému střelce (na T-72B3M je zaměřovač střely „Sosna-U“ se stabilizací zorného pole ve dvou rovinách, laserovým dálkoměrem, kanálem pro tepelné zobrazování, kanálem pro laserové ovládání střely „Reflex-M“ a automatické sledování cíle, ale namísto plnohodnotného balistického počítačového je balistický korektor se sníženými schopnostmi) neodolá kritice komplex velitele na základě primitivního nestabilizovaného přístroje TKN-3MK s dosahem vidění do 500 m.

Český T-72M4 CZ je, co se týče jeho schopností, na úrovni T-72B3M (2014), na kterém velitel konečně získal perfektní zaměřovací systém založený na panoramatickém termovizním zaměřovači PK PAN „Sokolí oko“ se stabilizací ve dvou rovinách zorného pole, laserový dálkoměr, televizní a termální zobrazovací kanály, poskytující veliteli dosah vidění až 4000 m ve dne i v noci a schopnost účinně střílet.

Vlastnosti jsou přibližně stejné u modelu T-90M (2018), kde je zaměřovač střelce „Sosna-U“ a zaměřovač velitele „Sokolí oko“ kombinován do integrovaného systému řízení palby „Kalina“, který splňuje všechny moderní požadavky pro palbu z tanku a může být integrován do propojeného řídicího systému.

Srovnání charakteristik a úrovně modernizace T-72 ruskými a českými specialisty naznačuje, že bývalí spojenci, s přihlédnutím k žalostné zkušenosti s používáním tanku T-72 ve dvou iráckých válkách, dotáhli tento tank na slušnou úroveň konce 90. let a nyní je málo horší než moderní modely. V Rusku, jen o 15 let později, byl T-72 přiveden na úroveň T-72B3M v počtu asi 300 kusů, zbytek je přibližně na úrovni „iráckého pogromu“, a pokud budou použité, předvedou stejně žalostné výsledky.

Pokud vezmeme v úvahu také to, že zaměřovací komplexy SUO „Kalina“ jsou vývojem běloruského CKB „Peleng“ (i když výroba jednotlivých komponent komplexu je přenesena do Vologdy), může Lukašenko kdykoli požadovat přemrštěnou cenu a ruské tanky, pokud jde o jejich palebnou sílu, lze vrhnout o několik desetiletí zpět. Ruský tankový průmysl a jeho podpůrný průmysl se stále nemohou vzpamatovat z kolapsu 90. let a znovu získat „trendy udávající“ roli, kterou měli sovětští konstruktéři tanků.

Autor:
Jurij Apuchtin, 25. ledna 2021 


T-72M4 CZ
www.wearethemighty.com

 

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔31.05.2021 📕5.159