Main Menu
User Menu

Německo-sovětská spolupráce

Autor : 🕔05.05.2020 📕3.529
Rozpočet valka.cz 2020 : 85.000,- Kč Příjmy doposud : 103.944,- Kč
♡ Chci přispět

Základy pro následnou dohodu, položil generálplukovník Hans von Seeckt, který přes turecké kontakty začal zkoumat ochotu sovětů k možné vojenské spolupráci, která by Německu pomohla obejít omezení uvalená na něj Versailskou dohodou. Německo se v té době dostávalo ze zmatků vnitřní občanské války, nové hranice s Polskem byly neklidné a část Freikorpsů byla angažována v Pobaltí. Vítězná Dohoda tlačila na demilitarizaci a placení reparací a německé vojenské velení v duchu tradic pruského generálního štábu hledalo cesty jak položit základy budoucímu obnovení vojenských sil. Z druhé strany mu byl aktivním spoluhráčem lidový komisař Lev Trockij. Oficiálním krytím pro tajná jednání byla repatriace zbylých válečných zajatců.

Rappalská smlouva mezi Německem a Sovětským Ruskem podepsaná 16.4.1922, umožnila oběma zemím vyjít z mezinárodní izolace a navázat výhodnou spolupráci především ekonomickou, ale i vojenskou. Dohodu do severoitalského města měl původně přijet podepsat sám Lenin, ale nakonec ho nahradil lidový komisař zahraničí Georgij Čičerin, za Německo ministr zahraničí Walther Rathenau. Dohoda obnovila sovětsko-německé diplomatické a konzulární styky, obě strany se vzájemně vzdaly náhrad za škody způsobené Světovou válkou a ve vzájemných obchodních a hospodářských stycích měly být uplatněny zásady nejvyšších výhod. Pro obě strany šlo o symbolický první krok – první podepsaná mezinárodní smlouva od ukončení války. Formálně smlouva byla ukončena až vyhlášením války Německem Sovětskému rusku 22.6.1941. Vlastnímu podpisu smlouvy předcházely sovětské objednávky německé techniky.

Podpis smlouvy, ale neodradil bolševiky od dalšího pokusu o rozpoutání revoluce v Německu. Jak uvádí Boris Bažanov ve Vzpomínkách bývalého Stalinova tajemníka, koncem září 1923 bylo na mimořádném zasedání Politbyra stanoveno nové datum převratu v Německu. To bylo určeno na 9. listopad 1923. Plán byl prostý, 7. listopadu je výročí uchopení moci komunisty v Rusku, to němečtí pracující vyjdou na demonstrace solidarity. K tomu skupiny provokatérů pod vedením I.S. Unšlichta budou vyvolávat konflikty s policií, aby došlo ke krvavým srážkám a represím, což podnítí k akci demonstrace. 7.11. byl plánován jako den demonstrací a srážek, 8.11. měly srážky přerůst v pouliční boje a v noci na 9.11. měl následovat útok na státní instituce jako reakce mas na policejní zvěrstva. V podstatě opakování vyzkoušeného scénáře z roku 1917. Tolik tajemník Stalina, jen pro kontext připomeňme, že právě 8.listopadu 1923 zatkl jistý Hitler se skupinou ozbrojených stoupenců v Mnichově bavorskou vládu a prohlásil, že revoluce začala, protože bavorská vláda a s ní i vláda říšská jsou svrženy. Ihned byla utvořena nová vláda a v noci z 8. na 9. listopadu obsadila skupina v čele s Ernstem Röhmem štáb místní vojenské správy.  Snad to stačí pro vysvětlení úrovně vzájemné důvěry mezi partnery podepisující smlouvu.

Tajná část dohody se zabývala spoluprací mezi generálními štáby německé a sovětské armády, budování vojensko-průmyslových závodů a vzniku letecké základy u města Lipeck nedaleko od Voroněže, kde nakonec fungovalo i dělostřelecké cvičiště, kde se procvičovala spolupráce s letectvem. Zároveň dostalo impuls i vyšší vojenské školství, kdy vybraní němečtí důstojníci nastoupili v roli profesorů na vojenské školy zejména v Moskvě a naopak do Německa vyrazili sovětští kurzanti. Němečtí důstojníci byli běžně v roli pozorovatelů na cvičeních a válečných hrách Rudé armády, špatná kvalita se postupně lepšila. Sověti brali kritiku vážně a inspirovali se u Němců a adaptovali naučené na vlastní podmínky. Německá armáda tak měla značný vliv na rozvoj sovětské doktríny a taktiky Rudé armády. V roce 1933 komentoval německý vojenský atašé velkou rozšířenost německých příruček v Rudé armádě. Mnozí navázali úzké osobní vztahy např. Michail Tuchačevskij, Kliment Vorošilov, Vladimír Triandafillov, Jakov Alksnis a další. Součástí výměn byly i exkurze a stáže u firem Junkers, Heinkel, Siemens, Hirt, BMW a další kde sověti „sbírali inspiraci“.

Jen pro doplnění souběžných událostí připomínám krizi roku 1923, kdy proběhla okupace Porúří ze strany Francie a Belgie, takže o motivaci německého vojenského vedení neztratit znalosti moderních trendů a vojenské techniky není pochyb.

Speciální skupina při ministerstvu války Sondergruppe R („R“ z Russland/Rusko), vznikla v roce 1921 a na jaře už první delegace s představiteli německých firem Krupp, Blohm und Voss, Albastrosswerke a dalších vyrazila do Ruska. Hlavním obsahem jednání byla možnost přesunout na ruské území vývoj a výrobu výzbroje, kterou zakazovala versailská smlouva. Krupp pomáhal obnovovat a modernizovat výrobu munice. Z leteckých továren podepsal Junkers první smlouvu a přesunul do Ruska 1300 zaměstnanců do továrny nedaleko Moskvy ve Fili. Továrnu později převzal pod svou konstrukční kancelář Tupolev a výrobní technologie Junkers došla uplatnění na bombardérech TB-1 a TB-3. V letech 1924-25 dodal Junkers sovětskému letectvu polovinu všech letadel z domácí produkce. Koncem roku 1926 některé informace prosákly na veřejnost (skandál s importem zakázané munice sovětské výroby) a došlo až ke hlasování v německém parlamentu. Vypadalo to na ukončení spolupráce, ale v realitě to vzájemnou vojenskou spolupráci oživilo.

Spolupráci doplnila 1926 tanková škola „Kama“ v Kazani (Panzerschule Kama). V roce 1929 šla do školy celá třetina sovětské tankové výroby. Návštěvníkem učiliště v roli inspektora byl Heinz Guderian. Na základně byly testovány kromě jiného prototypy těžkých tanků (tzv. Grosstraktor) firem Krupp, Daimler-Benz a Rheinmettal. Ty následně byly zúročeny jak ideový vzor pro sovětské T 28 a T 35. Jako školící prostředky sloužily sovětské MS-1, prvoválečné Medium Mk A Whippet, Mark V a Renault FT 17 a tančíky Carden-Loyd. Prototyp tanku Grotte byl společnou sovětsko německou konstrukcí. Společnými testy zde prošly i nové sovětské tanky T-26, T-28, T-35. Školením zde prošel Walter Model a Werner von Blomberg. Společných německo-sovětských manévrů na úrovni rot a praporu se počátkem 30. let zúčastnili i Hermann Hoth, Friedrich Paulus, Gotthard Heinrici, Hans Krebs a Erich von Manstein, Wilhelm von Thoma, Ernst Volckheim, Theodor Kretschmer, Josef Harpe, Georg-Hans Reinhardt, Wilhelm Keitel. Po skončení činnosti 3.9.1933 středisko pokračovalo v sovětské režii jako Kazaňské tankové učiliště.

Další základnou byla chemická „Tomka“ (Gas-Testgelände Tomka) v městě Volsk Saratovské oblasti. Její stavba vyšla na milion marek a od roku 1928 se zde testovaly nejnovější jedovaté látky a ochrana proti nim. Bojové látky se testovaly na polygonu u Orenburgu, později se testy přesunuly k Šichany, kde bylo součástí i letiště. Chemické laboratoře obsluhovali Němci, zatímco Sověti se starali o zázemí. Už na konci roku 1928 referoval generál Blomberg, že Sověti tlačí na výsledky testů a lidový komisař Kliment J. Vorošilov chce rozšířit testování i na zimní podmínky. Tomka fungovala do roku 1933. Za sovětskou stranu byl velitelem polygonu N.S. Gubatov. Ten se poté stal náčelníkem fakulty Vojenské akademie chemických vojsk a dotáhl to na generálmajora. Středisko Tomka bylo přebudováno na Ústřední vědecko-výzkumný a zkušební institut chemických zbraní vojsk ministerstva obrany a rozšířilo svou činnosti o biologické zbraně. Kritické zhodnocení výsledků testů vedlo Reischwehr ke zjištění že chemické zbraně nebudou dobře fungovat spolu s jejich rozvíjenou doktrínou mobility a kombinovaných zbraní.

Lipecku (Wissenschaftliche Versuchs-und Prüfanstalt für Luftfahrzeuge) vznikly do léta 1925 dva nové hangáry a dílny a od 15.7. byl oficiálně zahájen provoz letecké základny. Velitelem základny byl jmenován major Walter Schtaar, ve funkci zůstal 5 let. V Rudém letectvu škola formálně fungovala jako 4. oddíl 38. letky (později 40.). Zkušební kancelář dostal na povel E. Borian. Roku 1930 testovací aktivity převážily nad výcvikovými. Instruktoři byli vybírání ze zkušených válečných veteránů WWI. Důstojníci si se svými rodinami pronajímali domy v Lipecku. Všichni byli sledování sovětskou tajnou policií na možnou špionáž. Roku 1929 bylo zatčeno 19 sovětských občanů zapojených do prací s Němci. Začínalo se na 50 letounech Fokker D.XIII, zakoupených v Holandsku z prostředků „Ruského fondu“, do konce června letouny dorazily na palubě lodi E.H.Stinnes do Leningradu, odkud putovaly do Lipecka. Později je doplnili cvičné stroje Heinkel HD 17, HD 21, HD 40 a Albatros L.68. Lipeck dosáhl plné funkčnosti v roce 1927, kde disponoval 62 letouny, 213 kulomety, 19 automobily a dvěma radiostanicemi. Zde došlo k prvnímu německému uplatnění fotokulometů v cvičných soubojích. Z letounů prošly v Lipecku testováním mimo jiné letouny Focke-Wulf S 39 a A 40, Heinkel HD 5, HD 38, He 45, He 46, He 51, He 59, Arado Ar 64, Ar 65, Junkers F 13, A 20, J 35 a K 47 a Dornier Do 11, Do F, Do P a Merkur. Zkušebně se konvertovaly dopravní stroje Junkers G 24 a Rorbach Ro VIII na bombardéry. Sověti přispěli do testů leteckými kulomety Degtjarev DA. Němci se seznámili s průzkumnými R-5. Z testů letounů HD 37 a HD 43 padlo rozhodnutí o nákupu licenční výroby u Heinkela v roce 1930 - následná produkce vycházela z HD 37c a byla do sovětského letectva zařazena jako I-7 od roku 1931. Letecký kurs v Lipecku trval přibližně 5-6 měsíců v letní sezóně, přičemž provoz zajištovalo cca 140 německých a 60 ruských příslušníků pozemního personálu. V zimě klesl počet na 40 Němců. V zimě byly stroje vybaveny lyžemi. Nehody, zvláště při přistání byly časté, ale beze ztrát. V roce 1930 se srazila stíhačka s průzkumným strojem, pilot se zachránil na padáku, ale pozorovatel Amlinger zemřel. Koncem léta 1930 došlo k další srážce, tentokrát dvou stíhaček, pilot jménem Paul zemřel. Poslední ztrátou byl testovací pilot Emil Thuy, který nepřežil havárii Albatrosu L.76.

V rámci utajení, nosili němečtí letci a mechanici kromě civilu výhradně sovětské uniformy bez hodnostních označení. Náplní kursů v Lipecku byl nácvik vzrušných soubojů, bojové taktiky, bombardování, létání podle přístrojů, testování letadel a vybavení. Podle Hanse Speidela prošlo výcvikem 450 německých letců různé kvalifikace. Z nich se později stali známými letci Hans Jeschonnek, Johannes Trautloft, Günther Lützow, Wolfgang Falk, Günter Radurch, Hugo Sperrle, Hans Speidel, Kurt Student, Wilhelm Wimmer, Douglas Pitcairn, Bernd von Brauchitsch, Alexander Holle, Hermann Plocher, Martin Fiebig, Wolfgang Schellman, Hans Seideman a další.

Počet sovětských kursantů je neznámý. Taktický a letecký výcvik probíhal v režii sovětských instruktorů, mezi nimi byl i Valerij Čkalov. Nabídku sovětského námořnictva z roku 1926 na stavbu ponorek Kriegsmarine odmítla a realizovala své plány v Holandsku, Švédsku a Finsku.

Po roce 1930 se začaly z Německa stahovat dohodové komise dohlížející na odzbrojení a v roce 1932 německé velení rozhodlo o přesunu operací z Ruska na domácí půdu kvůli ušetření nákladů. Při jednáních generálních štábů Sověti předkládali různé návrhy k prodloužení spolupráce, ale Němci všechny odmítli. Nicméně 13 let intenzivní spolupráce položilo základy, o které se mohlo opřít intenzivnímu zbrojení, bez kterých by rozvinutí nově formovaných jednotek Wehrmachtu nebylo možné. Následné smlouvy paktu Molotov-Ribbentrop z 23.8.1939 tak nezačínaly novou spolupráci, ale navazovaly na předchozí vzájemné zkušenosti. Poslední ročník 1933 zakončilo již jen 15 letců. K oficiálnímu předání základny Rudému letectvu došlo 18.8.1933, následovalo stahování materiálu a mužstva do Německa a poslední Němci opustili základnu 14.9.1933.

Na závěr jen zmíním paradox tehdejší doby. O několik let později se někteří z tehdejších spolužáků střetli na iberském poloostrově na opačných stranách ve španělské občanské válce. Pak se pořádaly společné přehlídky a vzájemné návštěvy na území společnými silami rozparcelovaného Polska. To už ale řady sovětských kurzantů prořídly politickými čistkami. V červnu 1941 následoval vzájemný smrtelný zápas ukončený v květnu 1945.

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Luftwaffe_(Wehrmacht)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rapallsk%C3%A1_smlouva_(1922)
https://ludekkratochvil1.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=597632
https://21stoleti.cz/2017/04/14/nacisticke-nemecko-a-sovetsky-svaz-nepratele-nebo-spojenci/
https://www.historynet.com/devils-bargain-germany-and-russia-before-wwii.htm
https://airpages.ru/eng/ru/lipetsk.shtml
https://www.valka.cz/15260-Dvouplosne-stihacky-Heinkel-v-SSSR

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔05.05.2020 📕3.529