Patří do faleristiky stolní medaile a jejich miniatury?

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 6.352

Květoslav Growka

Jestliže jednoznačně a zjednodušeně definujeme faleristiku jako nauku o nositelných vyznamenáních, musíme se zamyslet nad praxí v období socialismu, která vedla k zakládání vyznamenání, jež toto schéma do jisté míry opouštěla. Musíme si nejprve uvědomit tendence v československém medailérství, kdy medaile se stala masově šířeným propagandistickým symbolem boje za socialismus, za mír, za pracovní zásluhy. Odtud plynulo značné množství nenositelných medailí (tzv. stolních) různých národních podniků a organizací sdružených v Národní frontě, často vydaných k určitým politickým výročím. Jestliže v 50. a 60. letech 20. století patřili jejich autoři k renomovaným tvůrcům realistického medailérství, tak v období normalizace od 70. let je mohli vytvářet i různí podnikoví propagační výtvarníci nevalné úrovně, což ve svém důsledku znamenalo až na výjimky naprostý výtvarný úpadek tohoto typu medailí. A nelze to odůvodnit ani konstatováním, že zatímco v 50. letech byl jediným možným výtvarným projevem socialistický realismus, hledali umělci v éře uvolnění z dogmat v 60. letech jiné, modernější formy projevu oproštěné od naturalistické popisnosti.

Reklama

Za druhé přestalo postačovat udělení takové tzv. stolní medaile, lidé a doba si žádali o další nositelný symbol této medaile. Do jisté míry o tom rozhodovala dobová móda v odívání a setrvačnost tradice nošení odznaků odvozená ze života spolků. Základem mužského oblečení bylo bez výjimky sako; nosily ho přitom všechny vrstvy společnosti. Teprve nástup liberálních módních vln, který zasáhl muže, je uvolnil z této dosud nezbytné kazajky a ze saka se stala postupně jen záležitost společenského odívání. Saka byla opatřena klopami, často přímo s horizontální dírkou určenou k nošení odznaku, resp. k provlékání miniaturních stužek vyznamenání. Odznak byl přitom chápán významově relevantně, tj. že jeho nošení bylo ve společnosti pozitivně přijímáno a jeho nositeli přinášelo osobní uspokojení. Tento úzus byl vypěstován již v 2. polovině 19. století, kdy byla v Rakousku-Uhersku povolena spolková činnost. Nosit spolkový odznak bylo ctí a zároveň manifestací osobních postojů. Od spolků pak vedla cesta k odznakům politických stran, k pamětním a jubilejním odznakům, nošeným pouze po určitou dobu či během trvání dané akce (mnohdy se jednalo i o svého druhu vstupenku, doklad o zaplacení vstupného). Zároveň šlo i řekněme o lidovou protiváhu k nošení vyznamenání, na něž v rakouské monarchii nemohl dosáhnout každý ze stavovských rozdílů, nebo v Československu, kdy byly přímo celé vrstvy obyvatelstva nedemokraticky v tomto právu kráceny. Odznak na klopě tak nebyl jen pouhou ozdobou, ale přímo symbolem. Nelze vyloučit ani psychologické postoje jedince, pro nějž zdobení se odznaky, stužkami, medailemi je životní potřebou jako výraz archetypální závislosti na potřebě dominance. Z hlediska kolektivní psychologie lze poukázat na snahu jedince dosáhnout nošením odznaku pocitu sounáležitosti s kolektivem a jeho hodnotami.

Zpočátku se zcela originálně objevily exkluzivní artefakty, v nichž se formálně prolínaly sféry medailérství a faleristiky a obsahově vlivy československé tradice a kopírování předloh ze Sovětského svazu. Nové lidově demokratické Československo navázalo na typ medaile celostátních výstav a záslužné medaile ministerstev, jak byly známy z předválečné doby, a obohatilo je zavedením kategorie vyznamenání převzatého ze sovětského systému vyznamenání, jímž byla cena vyjádřená medailí nošenou na rámečkové stuze.

I. Jako jednu z prvních ražeb tohoto typu jmenujme Československou cenu míru z roku 1950 a 1960.1 Bronzovou medaili doprovází zlacená jednostranná medaile zavěšená pomocí dvou oušek se závěsnými kruhy na kovovou stužku, opatřenou vodorovnou zavírací jehlicí. Tento úkrok od zásad diktovaných faleristikou byl zobecněn a postupně přešel od cen i na ostatní druhy vyznamenání. U cen samotných se pak ustálilo jejich vyjádření pomocí pouhé náprsní stužky, jako kupř. Státní cena K. Gottwalda2, či stužkou spojenou s výtvarným artefaktem, jak je tomu u odborářské Ceny A. Zápotockého.3

II. Další vývoj zasáhl typ vyznamenání, u nichž nejde o exkluzivitu, jež je dána statutem ceny jako finančním ohodnocením, ale naopak o masovost. Socialistické podniky a společenské organizace začaly produkovat vyznamenání, která lze formálně roztřídit na několik skupin.

Nejběžnější formou se stala medaile, resp. plaketa doprovázená nositelnou miniaturou, která se lišila způsobem upevnění k oděvu: buď na svislé zapichovací jehlici, zavěšená na kovové stuze se svislou zapichovací jehlicí či s vodorovnou zavírací jehlicí. Pamětní medaile k 100. výročí Závodů V. I. Lenina Škoda Plzeň z roku 1959 měla svou miniaturu zavěšenu na smaltované stužce opatřené vodorovnou zavírací jehlicí. Obdobně byla koncipována pamětní medaile k 100. výročí Šmeralových závodů v Brně. Zato pamětní medaile k osvobození města Brna z roku 1960 měla svou miniaturu zavěšenu na smaltované stužce opatřené svislou zapichovací jehlicí jako odznak.

Tuto formu vyznamenání uplatnily v maximální šíři společenské organizace v období nástupu normalizace 70. let 20. století. Svaz československo-sovětského přátelství zavedl medaili Za zásluhy o československo–sovětské přátelství, medaili Kulturou a uměním za rozvoj československo–sovětského přátelství a konečně před pádem socialistického státního zřízení medaili Za šíření pravdy o Sovětském svazu.4

Reklama

Jako významný impuls můžeme hodnotit i vznik česko-slovenské federace 1968, kdy se mnohé slovenské orgány a organizace ubíraly zcela samostatnou cestou, jež se týkala i nově zakládaných vyznamenání. Socialistický zväz mládeže uděloval na paměť zápisu do Knihy cti Slovenského ústředního výboru SZM medaili kpt. Jána Nálepky ve formě stolní medaile a její závěsné miniatury. Slovenský zväz žien uděloval třístupňové vyznamenání medaili Za záslužnou dlouholetou práci v ženském hnutí, tvořenou plaketou a její závěsnou miniaturou.

Rovněž Československý červený kříž uděloval za dosažené výsledky v odběru krve třístupňovou plaketu prof. MUDr. Jana Janského doprovázenou závěsnou miniaturou.5

Kuriózní výtvarnou podobu přinesla plaketa Ladislava Štolla pro Socialistickou akademii. Zatímco akademikův portrét je komponován ve volné ploše plakety, nositelná miniatura získala podobu kovového obdélníku s portrétem řešeným v kruhové kompozici. Tohoto lapsu se vyvarovaly početné podnikové medaile, které se vrátily k miniatuře vyjádřené pouhým odznakem na svislé zapichovací jehlici. Jako příklad uveďme medaili Zasloužilý pracovník Českého geologického ústavu, pamětní medaili k 35. výročí Vodních staveb, pamětní plaketu Za 20 let v obchodě s průmyslovým zbožím či Cenu Jiřího Dimitrova n.p. ČKD Blansko.

III. Na rozdíl od výše uvedených můžeme považovat odznak doprovázený nositelnou miniaturou se svislou zapichovací jehlicí či s vodorovnou zavírací jehlicí za naprosto běžnou, zažitou formu. Známe ji již od střeleckých odznaků z 1. republiky, pilotních výkonnostních odznaků Svazarmu, u odznaku Vzorný pohraničník či Za ochranu hranic ČSSR, Vzorný pracovník Civilní obrany apod. Ale naprostou kuriozitou je vyznamenání Čestný člen Socialistického svazu mládeže z roku 1970: jedná se o nenositelný odznak, k němuž je připojena nositelná miniatura opatřená vodorovnou zavírací jehlicí.6

IV. Zcela pochybenou a zásadám faleristiky neodpovídající formou se stalo zavedení vyznamenání v podobě medaile či plakety doprovázené náprsní stužkou. V tomto případě jde o naprostý nesmysl, neboť stužka bývá odvozena od stuhy, na níž je vyznamenání zavěšeno, a zastupuje ji. Nenositelná medaile či plaketa však žádnou stuhu nemá! Lze vysledovat tři zdroje tohoto přístupu k tvorbě vyznamenání:

Chybně byl vyhodnocen fakt, že československá vojenská státní vyznamenání ve tvaru hvězdy (Čs. vojenský řád bílého lva Za vítězství, Čs. velitelský řád Jana Žižky z Trocnova atd.) doprovází náprsní stužka. Hvězdy však byly nositelné a doplněny nižším stupněm řádu v podobě kříže či medaile na průvlečné stuze. Ale je pravdou, že již zavedení tohoto typu vyznamenání podle sovětského vzoru bylo omylem československé faleristiky.

Dále se jednalo o uměleckou manýru autorů vyznamenání a jednak o společenskou tendenci odpovídající pozdní etapě normalizace, která se vyznačovala propagací „úspěchů při budování rozvinuté socialistické společnosti“, jež byla spíše snahou zakamuflovat politický a ekonomický úpadek režimu líbivými gesty. 7 Navíc platí úzus, že stužky patří na uniformu, na civilní oděv decentní miniatury, což československá faleristika po roce 1948 nerespektovala.

Reklama

Jako první s touto formou přišla Československá společnost pro mezinárodní styky, pro niž vymodeloval medaili Karel Lidický v roce 1965.8 Ústřední rada Revolučního odborového hnutí použila plaketu z roku 1970 k 100. výročí založení odborů s portrétem A. Zápotockého pro Pamětní medaili A. Zápotockého se stužkou. Tento nonsens opakují kupř. medaile vzorného a zasloužilého pracovníka kultury Ministerstva kultury SSR,9 soubor medailí Československého rozhlasu, plaketa Vzorný pracovník celní správy ČSFR10 či pamětní medaile k 40. výročí Vítězného února (1988) krajského a městského výboru KSČ v Ostravě11 a medaile Za zásluhy o budování spojů.

V. Obdobně nesmyslnou formou je odznak doprovázený náprsní stužkou. Tuto podobu měly 1. verze odznaků Ústřední celní správy Za vzornou službu a Za obětavou práci, které byly opatřeny svislou zavírací jehlicí. Přesto k nim byla vydána zelená stuha se třemi zlatými či stříbrnými postranními proužky a miniaturou odznaku uprostřed. V 2. verzi byly odznaky zavěšeny na tuto stuhu, ovšem bez miniatur, ale i bez ráhna či rámečku. Náprsní stužka však byla tímto aktem legalizována.

Závěrem konstatujme, že výše uvedená praxe v tvorbě vyznamenání za socialismu vedla k rozmělnění systému, neexistovala pevná pravidla pro zakládání a podobu vyznamenání a klesající vnitřní hodnota vyznamenání je měnila v pouhé politické suvenýry, které jejich držitelé ani nenosili.

Z hlediska faleristiky jako vědy musíme tuto tendenci akceptovat, ale zároveň ji podrobit kritice. Ze sběratelského hlediska se však zájemcům o československá vyznamenání nabízí skutečně „pole neorané“ a navíc cenově přístupné. Tuto stať tudíž chápeme jako metodickou záležitost, a proto příloha má výběrový charakter.

Poznámky

1. Viz GROWKA, K.: Ocenění československého mírového hnutí. Signum VI, 2013/2, s. 90-95.

2. Obsahové a výtvarné řešení systému cen Československé socialistické republiky viz PULEC, V.: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. Praha 1980, s. 41-74, obr. C-34a-f.

3. Cena AZ se udělovala každoročně vždy k výročí Února 1948. Vyznamenaní obdržel cenu (monolit z rubínového skla s nalepenou plaketou A. Zápotockého), diplom o jejím udělení a stužku. Cena AZ byla spojena s finanční odměnou u jednotlivců od 5.000 do 20.000 Kčs, u kolektivů od 10.000 do 30.000 Kčs. Stužka Ceny AZ je rudá s kovovými iniciálami AZ a malou pěticípou hvězdou.

4. Viz GROWKA, K.: Nechtěná medaile Svazu československo-sovětského přátelství. Signum 2012/17, s. 873-874.

5. Nejedná se však o plaketu, nýbrž o medaili z dílny medailéra Miloslava Beutlera (1962).

6. Nejprve raženy v bronzu, posléze v hliníku. V 80. letech byl tento lapsus napraven. Obdobně jako řada jiných organizací i ÚV SSM zavedl vyznamenání odpovídající vzhledem státním vyznamenáním. Čestný člen SSM - II.typ - vydání jako l, jen průměr odznaku 35 mm, znak SSM plochý ve smaltu, rv. hladký. Odznak je pomocí ouška a závěsného kruhu zavěšen na 32 mm širokou červenou stuhu se 4 mm modrým pruhem uprostřed. K odznaku je vydána náprsní stužka 32 x 11,5 mm s 9 mm zlacenou miniaturou odznaku.

7. Projevilo se to např. snahou o větší dekorativnost uniforem zavedením podložek pod státní znak, novými rozlišovacími odznaky složek ozbrojených sil ČSSR na výložkách, domovskými odznaky vojenských vysokých škol apod. Ve většině společenských organizací došlo k reorganizaci způsobu udělování vyznamenání a zvýšení jejich počtů. Též lze připomenout, že byly vytvářeny dvě jazykové mutace – česká a slovenská. Navíc nejvyšší stupně vyznamenání byly zavěšeny na průvlečné stuhy a doplněny o náprsní stužky, tedy v podobě státních vyznamenání, aniž by se jednalo o organizace využívající uniformy (např. ROH či krajské a okresní výbory KSČ ve spolupráci s národními výbory). Záhy se projevily inflační dopady tohoto trendu: kvalitní kov byl nahrazen eloxovaným hliníkem, kvalitní smalt umělou pryskyřicí, namísto cenného vyznamenání nastoupila svého druhu bižuterie. Zcela nezpochybnitelným jevem úpadku procesu vyznamenávání se stal fakt, že vyznamenání (včetně státních) se takřka přestala nosit.

8. Viz GROWKA, K.: Medaile Československé společnosti pro mezinárodní styky. Signum VI, 2013/1, s. 38-39.

9. Viz PULEC, V.: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny, opak. cit., s. 41-74, obr. C-28b-c.

10. Viz VALLO, L.: Odznaky Celní správy v našich zemích. Signum 2007/20, s. 823-837; https://clomedal.wz.cz

11. SKALICKÝ, R.: Lidové milice 2. Medaile a jiná plastika. Brno 2019, s. 58.

Příloha

1a) pamětní medaile k 100. výročí Šmeralových závodů v Brně (1861-1961)

av: kompozice dvou postav, zprava inženýr v obleku vysvětluje práci nad plánem dělníkovi v montérkách na pozadí velkého stroje, opis 100 LET ROZVOJE TECHNIKY A POKROKU, dole sig. JK (Josef Koreň)

rv: znak podniku věnčený dole 5 lipovými listy, v mezikruží nahoře datace 1861 . 1961, opis nahoře ŠMERALOVY ZÁVODY a dole v obráceném opise lokace . BRNO .

1b) totéž, prům. 25,5 mm; zavěšena pomocí ouška a kruhu na tmavě modrou obdélníkovou, zlatě rámovanou stuhu 8 x 22,8 mm, rv. vod. zavír. jehlice


Šmeralovy závody Brno

2a) medaile SZŽ Za záslužnou dlouholetou práci v ženském hnutí

av: hlava ženy vpravo s vlajícími vlasy, v pozadí rozvinutý prapor se symbolem kladiva se srpem

rv: ve středu velké iniciály SZŽ a opis zdola ZA . ZÁSLUŽNÚ . PRÁCU . V . ŽENSKOM . HNUTÍ oddělený kosočtvercem

ražená plaketa 56 x 63 mm, , tombak, postříbřená, pozlacená

2b) totéž, jen avers, rv. hladký, 26,7 x 29,5 mm, tombak, postříbřená, pozlacená, ouško pevné obloučkovité, závěs kruhový, stuha kovová nepravidelného tvaru 16 x 31 mm, složená ze 6 plošek, vpravo iniciály SZŽ, nahoře tři lipové listy; rv. vodorovná zav. jehlice


Slovenský svaz žen

3a) plaketa Ladislava Štolla Socialistické akademie

av: portrét z 2/3 en face, vlevo nápis LADISLAV ŠTOLL, vpravo letopočty 1902-1981, sign. J. SIMOTA

rv: znak společnosti /hvězda v siluetě knihy/, pod ním dva lipové listy s květem, dole opis SOCIALISTICKÁ AKADEMIE kombinovaný s nápisem ČSSR

ražená postříbřená plaketa 71 x 65,6 mm

3b) kovový postříbřený obdélník 18 x 30,6 mm, na něm kruhový medailon o prům. 17,3 mm s portrétem L. Štolla


Štoll

4a) Čestný člen SSM - I.typ

av: bronzový zlacený odznak  je tvořen rudě smaltovanou pěticípou hvězdou o průměru 48 mm, jejíž cípy jsou ukončeny  kuličkami. Do hvězdy je vložena do kruhu složená stuha s plastickým opisem ČESTNÝ ČLEN SSM, ve středu se nachází plastický barvený znak SSM

rv: hladký, sign.ZUKOV/PRAHA 7

4b) totéž, průměr 20 mm, sign.ZUKOV/PRAHA 7, vodorovná zavírací jehlice


Čestný člen SSM

5a) Cena Čs. rozhlasu

av: mírně zahloubenou plochu medaile protínají soustředěné kružnice – stylizované vysílací vlny, na nich je čtvrcená kompozice: v 1. poli tři vysílače, ve 4. poli pavéza čs. státního znaku, 2. a 3. pole vyplňují horizontálně ležící stylizované listy, opis seshora CENA ČESKOSLOVENSKÉHO ROZHLASU, sign. KOLÁŘSKÝ

rv: hladký, vyraženo číslo 41; ražená, tombak prům. 100 mm

5b) červená stuha 35 mm široká s bílo-modrými 1 mm okrajovými proužky, uprostřed kovová miniatura medaile o prům. 17 mm


Cena Čs. rozhlasu

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více