Beaufightery a operace Crusader - 2. část

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 8.336

Devatenáctý listopad 1941. Druhý den operace Crusader, spojenecké ofenzivy na severoafrickém bojišti, mající za cíl uvolnění obklíčeného Tobruku. Za ryku silných motorů vzlétly ráno v 6.40 hod. z polní základny LG.10 Gerawla čtyři Beaufightery Mk.Ic 272. perutě RAF. Panovalo nepříznivé počasí, jaké by si při vyslovení slova „poušť“ představil málokdo. Viditelnost omezovala nízká oblačnost, během dne občas pršelo a vanul silný vítr. Předchozí deště zaplavily protivníkova letiště v Libyi a většina nepřátelských letadel nadále (podobně jako 18. listopadu, kdy vojska britské 8. armády přešla do útoku) zůstávala upoutána na zemi. Pro osádky beaufighterů to znamenalo obrovskou taktickou výhodu, neboť Messerschmitty Bf 109 F představovaly jejich pomalejším strojům skutečně smrtelnou hrozbu.

Nyní, po dvou hodinách ve vzduchu, se kvartet britských strojů letem nízko nad terénem blíží k nepřátelskému libyjskému letišti Tmimi. Zde je cíl! Rozsáhlá rovná plocha v nehostinné poušti, pod širým nebem zaparkované letouny, stany poblíž.

Reklama

Jako první vyrazili do útoku F/O G. W. Morris a Sgt. N. J. Price. Sklopili tupé, krátké přídě svých robustních dvoumotorových jednoplošníků a během zteče odpálili baterii čtyř trupových 20mm kanonů. Palebná síla představovala jednu z velkých výhod beaufighteru. Granáty bičovaly zem. A také zasahovaly. Každý z pilotů za sebou dle své pooperační zprávy zanechal dvě hořící Ju 87. Sgt. Price přidal ke své dvojici střemhlavých bombardérů ještě dvě „divoce hořícíBf 109.

Poté zaútočila druhá dvojice beaufighterů. F/L G. L. Campbell na zemi zasáhl jednu stuku. Nepřítel však již byl varován a jeho flak zahájil zuřivou palbu. Campbellův „beau“, individuálního označení „U“, inkasoval zásah do jedné z pohonných jednotek. Pilot nad strojem udržel vládu a vrátil se letem na jeden motor na svou pouštní základnu LG.10. Také Beaufighter Q Sgt. Haylocka byl zasažen. Pilot utržil zranění nohy. Aby si zajistil co nejrychlejší a nejkvalitnější lékařské ošetření, zamířil rovnou na stálou základnu perutě dále od fronty, do egyptského Idku. Zde kvůli poškození svého stroje přistál se zataženým podvozkem. Ostatní beaufightery dosedly v 11.45 hod. na polním letišti LG.10.


Beaufighter Mk.Ic sériového čísla T3314 O 272. perutě na ploše egyptského letiště Idku

Cíl: Tmimi

Také 20. listopadu se cílem pro beaufightery 272. perutě stalo letiště v Tmimi. Pět britských těžkých stíhaček se zde pokusilo nachytat Luftwaffe na zemi během brzkého odpoledne. Z LG.10 vzlétly v 11.45 hod. Ve 13.55 hod. se beaufightery přihnaly nízkým letem nad cíl. Provedly čtyři nálety. V pooperačním hlášení piloti uvedli na zemi zničení 14 Ju 87 a jedné Bf 109. Požár skladiště pohonných hmot mohli pozorovat při návratu ještě ze vzdálenosti 30 km. Odpor kladla pouze protiletadlová střelba, která poškodila křidélko na levé polovině nosné plochy stroje P/O Snowa.


Beaufightery během operace Crusader opakovaně útočily na německé střemhlavé bombardéry Ju 87B Stuka. Zde stroj I./StG 3

Reklama

Navzdory nárokovanému velkému úspěchu německé dokumenty o případných ztrátách (ostatně podobně jako po úderu z 19. listopadu) mlčí. Zdá se, že piloti své výsledky nevyhodnotili dostatečně realisticky a nejspíše pálili na již dříve zneschopněné letouny, sloužící jako vějičky, či rovnou na makety, rovněž určené k oklamání nepřítele.

Úspěšnější byla 272. peruť hned následujícího dne. Čtyři těžké stíhačky vzlétly již v 10.00 hod. a cíl, identifikovaný jako „Martuba Satellite“ (satelitní letiště základny Martuba), měly na dohled pět minut před polednem. P/O M. L. Bartlett, P/O J. Watters, Sgt. J. S. Ross a Sgt. N. A. J. Price zde po útoku nárokovali jako zničené tři Ju 87, jednu Ju 88 a blíže neurčený hornoplošník. Stříleli také na poblíž letiště zpozorované náklaďáky. Severně od cíle pak beaufightery ve vzduchu narazily na osamělou stuku. Zaútočili na ni F/O Bartlett a Sgt. Price. Společně nárokovali její sestřelení. O protiakci se tentokrát pokusily vedle flaku také nepřátelské stíhačky. Během zpátečního letu stíhala Novozélanďana P/O Watterse dvojice Bf 109. Messerschmitty vykonaly šest útoků, ale Watters jim dokázal razantními manévry nízko nad terénem uniknout. Jeho beaufighter z nebezpečné situace vyvázl pouze lehce poškozen. Mezitím Sgt. Price cestou zpět na základnu nenadále vlétl nad velkou koncentraci nepřátelských jednotek a tanků. Jeho stroj se stal cílem silné palby, která zranila pozorovatele Sgt. Hobbise a drak letounu zhyzdila 24 průstřely. Price poškozenou stíhačku dovedl až na mateřské letiště. Během dosednutí s vysunutým podvozkem beaufighter přešel kvůli prostřelené pneumatice do divokých „hodin“.


Beaufighter Mk.Ic 252. nebo 272. perutě v péči pozemního personálu

Němci toho dne při útocích britských letadel na zemi ztratili tři letadla: Hs 126, W. Nr. 3397 (rozsah škod: 80 %), ze Staffel 2 (H)/14; He 111, W. Nr. 1626, a Fi 156, W. Nr. 5114 (70% škody), oba z Kourier Staffel Trop. Pravděpodobně šlo právě o výsledek útoku beaufighterů. Sestřel stuky nicméně zůstal německými dokumenty nepotvrzen.

Intenzita vzdušných bojů nad pouštním válčištěm postupně stoupala úměrně k zesilujícímu se angažování Luftwaffe a Regia Aeronautica. Obě strany při vzdušných soubojích utržily dosti těžké ztráty. Za těchto podmínek beaufightery pokračovaly ve svých dálkových ofenzivních akcích. K úspěšné operaci došlo 23. listopadu, kdy čtyři britské těžké stíhačky kolem poledne zaútočily na letiště v Barce. Piloti nárokovali zapálení jedné S.79 a zničení tří dalších strojů stejného typu. Na výsledku se podíleli F/L G. L. Campbell, F/O A. A. Salter, P/O N. K. Lee a Belgičan Sgt. R. J. G. Demoulin.

Ve skutečnosti byly poškozeny tři italské stroje: jedna S.81 guvernéra Libye, jedna S.79 nespecifikované jednotky a jeden bombardér BR.20 1a Squadriglia z 11° Grupa BT. Následná exploze pum zabila osm letců, včetně jednoho pilota 13° Stormo BT. Beaufighter P P/O Lea byl zasažen flakem. Zřítil se v Bir el Gubi a kompletně vyhořel. Nezraněná osádka se k jednotce po pochodu pouští vrátila o dva dny později. Protiletadlová palba poškodila také letoun R. F/O Salter s ním havaroval během přistání.

Proti Italům

Zatímco na zemi pokračovaly v blízkosti egyptských hranic těžké, a často zmatené boje za hojného užití tanků, v 6.30 hod. 25. listopadu vzlétlo k dalšímu lovu na protivníkových letištích pět beaufighterů (W/C R. G. Yaxley, F/L M. L. P. Bartlett, P/O D. H. Hammond a P/O H. H. Crawford). Podle britských osádek byly v Jedabia poškozeny dvě CR.42 a jedna Ca.310. Pravděpodobně šlo o CR.42 160° Grupa CT, které byly dle Italů v počtu tří poškozeny na zemi v Adžedábíji. Britové také asi 50 km jihovýchodně od letiště spatřili transportní letoun. Ačkoliv žádný pilot na něj nestačil zahájit střelbu, prchající nepřátelský stroj přímo před jejich zraky havaroval či nouzově přistál. Během akce byl nárazem do telegrafní tyče při letu nízko nad terénem poškozen stroj F/L Bartletta.

Nad Adžedábíji se šest beaufighterů 272. perutě vrátilo hned následujícího dne. Piloti nárokovali sestřelení jednoho caproniho. Šlo o stroj Ca.309 Ghibli MM.11270 (serg. Guido Degli Esposti), který nouzově přistál 40 km od Sidi Magrunu. Na zemi Britové nárokovali zničení čtyř CR.42. O úspěch se podělili: F/L G. I. Campbell, F/O G. W. Morris, P/O K. B. Orr, P/O J. H. Baker, Sgt. N. A. J. Price. Letoun E Sgt. Price se nevrátil. Britové věřili, že se mu stal osudným zásah flakem. Ve skutečnosti však dvoumotorovou těžkou stíhačku poslaly do pekel italské Fiaty CR.42 ze 375a Squdriglie 160° Grupa CT. Pilot s.ten. Giuseppe Cantù získal jeden sestřel a serg. Aurelio Munich se připojil sestřelem pravděpodobným. Osádka zasaženého beaufighteru skončila v nepřátelském zajetí. Do boje s fiaty zasáhl také F/L Campbell, který nárokoval poškození jedné CR.42.


Letouny RAF útočí na jedno ze severoafrických letišť Regia Aeronautica (podobně vypadaly také přepady beaufighterů)

Dne 30. listopadu se blíže k bojišti, na polní letiště LG.122, přesunula čtveřice beaufighterů (čerstvý nositel Záslužného leteckého kříže W/C Yaxley, F/L Bartlett, P/O H. H. Crawford a P/O J. Watters). Letouny odtud téhož dne vyrazily k výpadu nad letiště nepřítele v Martubě. Piloti nárokovali poškození osmi letadel na zemi – dvě z nich byla viděna, jak hoří. Ve skutečnosti bylo poškozeno šest S.79 a jeden italský letec byl zabit. Během útoku inkasoval stroj V F/L Bartletta zásah do ocasních ploch. Pilot dokázal poškozenou stíhačku, navzdory dvěma třetinám ustřelené směrovky a poškozené výškovce, dovést zpět na LG.122. Letoun pak přelétl k opravám na LG.10.


Vrak italského bombardéru S.79 Sparviero na jedné z pouštních leteckých základen

Reklama

Další úspěšný hon nad nepřátelským týlem proběhl 2. prosince. Tři beaufightery po startu z LG.10 zaútočily na letiště Barce. Piloti zde ostřelovali sedm strojů, považovaných za bombardéry BR.20. Nárokovali zničení jednoho neidentifikovaného stroje a poškození šesti dalších letadel. Úder opět dopadl na Regia Aeronautica. Italové přišli o zničenou transportní S.75 civilních poznávacích značek „I-LUSS“. Dále jeden bombardér BR.20 ze 13° Storma BT utržil těžké a druhý lehké poškození. Beaufighter F/O A. A. Saltera (šlo o letoun sériového čísla T4665, zapůjčený od sesterské 252. perutě) byl zasažen flakem a havaroval u cíle. Osádka padla do zajetí.


Beaufighter Mk.Ic 252. perutě předvádí své charakteristické tvary

Dopoledne 6. prosince čtveřice beaufighterů po startu z LG.10 zamířila nad Tmimi. Po dlouhé době o sobě dala opět vědět Luftwaffe. Nebezpečné Bf 109 F se pustily do pronásledování a sestřelily Beaufighter Mk.IC T3246 J P/O Snowa. Spolubojovníci pozorovali jeho nouzové přistání s hořícím levým motorem severně od Tmimi. Pilot a jeho pozorovatel Sgt. J. Dalton byli zajati. Čtyři messerschmitty zaútočily na A1 F/O Romana. Belgičan dokázal navzdory těžkému poškození uniknout. Také letoun N Sgt. Lowese vyvázl z nepříjemného setkání poškozen. Na německé straně skóroval Oblt. Rödel ze 4./JG 27 (sestřel beaufighteru u Tobruku v 11.55 hod.).

Čtyři další beaufightery zopakovaly útok v 11.15 hod. Piloti tentokrát nárokovali poškození pěti Ju 87 na zemi. Nepřítel se bránil intenzivní protiletadlovou palbou. Zasažený stroj F/L Campbella musel 65 km jižně od Tmimi nouzově přistát. Novozélandský pilot P/O Hammond (do řad RNZAF vstoupil v červnu 1940, válku skončil coby velitel 489. perutě) se odvážně rozhodl své kolegy zachránit a dosedl poblíž. Osádka pomohla spolubojovníkům s nouzovou opravou a Campbell opět dokázal vzlétnout. Naneštěstí nedolétl až k letišti – nouzově přistál 145 km za egyptskou hranicí kvůli selhání motoru. Věrný Hammond opět dosedl nedaleko a vzal Campbella a jeho pozorovatele na palubu svého stroje. Navzdory poškození ostruhového kolečka dokázal s přetíženým strojem úspěšně vzlétnout. Poté střelbou zničil kolegův stroj a vrátil se na základnu. Nad cílem mezitím palba flaku poznamenala také beaufighter P/O Stephensona. Pilot byl zraněn do obou nohou a jeho pozorovatel Sgt. Olive utržil smrtelné zranění. S vyřazeným motorem a poškozeným strojem Stephenson letěl přímo do Idku, aby svému pozorovateli na týlové základně zajistil náležité ošetření. Havaroval zde během přistání. Navzdory jeho snaze již Olive nenabyl vědomí a zemřel.

Dne 7. prosince velitel Panzergruppe Africa gen. Erwin Rommel zavelel bitvou vyčerpaným německo-italským útvarům k ústupu zpět na gazalskou linii (272. peruť toho dne útočila na nepřátelská vozidla na silnici Benghází–Cyree a beaufighter F/L Bartletta byl těžce poškozen flakem). O tři dny později Spojenci po osmi měsících obléhání konečně prolomili obklíčení Tobruku. Vojska 8. armády poté pokračovala v pronásledování ustupujícího nepřítele až do začátku ledna, kdy se fronta opět stabilizovala na pozicích u El Agheily.


Osádky před akcí. V pozadí je zachycen Beaufighter Mk.IC s vyznačenými sestřely na přídi

Proti transportním letadlům

Mezitím vyvstal před beaufightery 272. perutě nový úkol. Britská výzvědná služba zaregistrovala zvýšený provoz na vzdušné trase mezi Krétou a severoafrickou Dernou. Transportní letouny Osy po ní dopravovaly na pouštní bojiště drahocenné pohonné hmoty. První úspěch při pokusech o jejich zachycení vybojoval 11. prosince Sgt. J. S. Ross, který nad mořem poškodil dva čtyřmotorové letouny blíže neurčeného typu.

Dramatičtější průběh měly obdobné akce 12. prosince. Ráno W/C Yaxley a P/O Hammnod narazili na pět Ju 52/3m směřujících k Derně. Hammond sestřelil jeden třímotorák v plamenech a druhý poškodil. Yaxley poškodil tři další. Němci se bránili kulometnou střelbou a poznamenali oba útočníky. Yaxleyho pozorovatel byl zraněn do plic. Hammond s poškozeným strojem zamířil do Idku, kde však během přistání havaroval. Později, před polednem téhož dne, piloti 272. perutě nárokovali poškození šesti či sedmi dalších Ju 52/3m. Do stíhání transportních junkersů se zapojily také jihoafrické marylandy 12. perutě SAAF (Lt. Ruse nárokoval sestřelení dvou Ju 52/3m).

Němci skutečně utržili těžké ztráty: KGr.zbV 102 ztratila mezi Krétou a Dernou dva nezvěstné stroje (W. Nr. 2958 Lt. Himmlera a W. Nr. 6721 Uffz. Sandera). KGr.zbV 400 u Derny pozbyla sestřelenou Ju 52/3m, W. Nr. 7210, Obfw. Buska a nezvěstný stroj téhož typu, W. Nr. 6583, Uffz. Josefa Bordleina.

Dne 13. prosince nárokoval Belgičan F/O C. Roman nad mořem 65 km od Derny poškození jednoho létacího člunu Do 24 a pravděpodobný sestřel Bf 110. Naopak se nevrátil Beaufighter T3250 F/O Morrise. Byl sestřelen jižně od Kréty Bf 110 Obfw. Sommera z I./NJG 2. Morris i jeho pozorovatel padli.

Dne 15. prosince operace zkomplikovala nutnost přesunu z LG.10 do Bu Amudu, neboť původní letiště zaplavily silné deště. Z Bu Amudu beaufightery provedly sweep do prostoru západně od Derny, při němž ostřelovaly motorová vozidla. F/L Lydall a Sgt. Ross během akce pravděpodobně sestřelili jednu Ju 52/3m a druhou poškodili 25 km západně od Derny. Ross poté kvůli poškození havaroval během přistání.

Dalším dnem páchnoucím střelným prachem se stal 19. prosinec. Pět beaufighterů ostřelovalo vozidla a jednotky na silnici TocraBenghází a na silnici jižně od Barcy. Palba ze země zasáhla stroj T4783 E Novozélanďana P/O Crawforda (do RNZAF vstoupil v říjnu 1939, padl během operace 6. února 1942) a vyřadila pravý motor. Doprovázen F/L Bartlettem zamířil Crawford domů; nedokázal ale udržet výšku a nouzově přistál 60 km jihozápadně od Barcy. Bartlett dosedl u něj a vzal osádku k sobě do letounu. Stroj se během toho dostal pod palbu dvou tanků a dvou obrněných aut. Utržil poškození, ale dokázal vzlétnout a vrátit se na základnu.

Ztráty pokračovaly 22. prosince. Během ostřelování cílů na silnici do Adegabie zasáhla protiletadlová palba dva beaufightery 272. perutě. P/O Orr byl sestřelen a společně s pozorovatelem Sgt. Jacksonem zajat. V druhém poškozeném stroji utržil vážné zranění do nohy pilot Sgt. Lowes. Během návratu dvakrát nakrátko ztratil vědomí a při obou příležitostech převzal pohotově řízení jeho pozorovatel Sgt. C. F. Cutting. Pilot nakonec dokázal udržet poškozený stroj ve vzduchu plných 480 km a přistát na jednom ze spojeneckých pouštních letišť. Okamžitě obdržel vyznamenání DFM.


Beaufighter Mk.Ic T4767 kódového označení „BT-T“ sloužil začátkem roku 1942 z letiště Idku u 252. perutě RAF

Za operace Crusader přálo 272. peruti dlouho štěstí a beufightery při svých výpadech vesměs unikaly pozornosti německých stíhačů. Jeho míra se však vyčerpala 23. prosince. Během ofenzivní akce proti cílům v oblasti AdžedábíjaAgheila dostihla pětici beaufighterů Nemesis v podobě Bf 109 F. Oblt. Gerhard Homuth z 3./JG 27 sestřelil mezi 14.00 a 14.10 hod. dva beaufightery východně od Acra Philenorum. Osádka F/O J. H. Bakera padla; F/O N. K. Lee i se svým pozorovatelem vyvázli. Další souboj hned následujícího dne skončil nerozhodně, beze ztrát, byť Belgičan F/O Roman nárokoval v 14.05 hod. v Ras Lanufu sestřel jedné Bf 109 (a pilot 8./JG 27 Lt. Nitzsche naopak nahlásil sestřel jednoho beaufighteru).

Poslední úspěch v roce 1941 272. peruť vybojovala 31. prosince, kdy piloti F/O Roman, P/O Hammond a Sgt. Y. Tedesco zaznamenali ve 14.25 hod. v prostoru Ras Lanuf sestřel Fi 156 Storch.

Smutnou tečkou za účastí 272. perutě během operace Crusader se stala smrt jednoho z úspěšných pilotů, F/L M. L. P. Bartletta. Muž, který pro záchranu spolubojovníků riskoval přistání na nepřátelském území a v boji dosáhl nemalých úspěchů, zemřel 1. ledna 1942 nešťastnou náhodou při požáru stanu na polní základně LG.10. Posmrtně byl vyznamenán DFC (jeho udělení bylo zveřejněno v London Gazette 7. dubna 1942).

Zdroje (výběr):
Ellis, K.: Celebrating Bristol’s Versatile Warrior Beaufighter. Stamford 2012;
Rawlings, J. D.: Coastal, Support and Special Squadrons of the RAF and their Aircraft. Londýn 1982;
Shores, Ch.: A History of the Mediterranean Air War 1940–1945, Vol. 1. Londýn 2012;
Shores, Ch.: Malta: The Hurricane Years, 1940–1941. Londýn 1987;
Thomas, A.: Beaufighter Aces of WW 2. Oxford 2005.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 4/2015 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více