Fall Weiss na Těšínsku

Autor: stary 🕔︎︎ 👁︎ 27.433

Nevelká, ale průmyslově významná část Československa od Bohumína po Jablunkov na levém břehu řeky Olzy, kterou v říjnu 1938 obsadilo Polsko a stala se jeho součástí, nebyla 1. září 1939 svědkem urputných bojů. I přes její hospodářský význam ji Poláci nehodlali úporně bránit, ale přípravy na druhou světovou válku a průběh jejího prvního dne byly zaznamenány v obecních kronikách, polské historiografii, jak rovněž v německých válečných dokumentech.

Dne 30. září 1938 ve 23:45 hod. předal polský velvyslanec v Praze československému ministrovi zahraničí Kamilu Kroftovi ultimátum s požadavkem urychleného vydání do 24 hodin jihozápadní části Těšínského Slezska. Na zasedání československé vlády 1. října bylo toto ultimátum přijato a ve dnech od 2. do 11. října území vyznačené polsko-československou delimitační komisí obsadily jednotky vytvořené už 21. září Samostatné operační skupiny „Slezsko“ brigádního generála Władysława Bortnowského. Tehdy ještě nikdo netušil, že za necelý rok se přes toto území převalí německý Wehrmacht v rámci operace „Fall Weiss“.

Reklama


Polské tanky 7TP vstupují do Českého Těšína. 2. říjen 1938

Zaolží

Při pohledu z Polska byla tato oblast za hraniční řekou Olzou, čili pro Poláky Zaolziem, co se dá přeložit jako Zaolží. Jméno řeky Olše bylo čs. úřady zavedeno teprve v roce 1961 bez jakékoliv konzultace s odbornou veřejností, ale i dnešní pokolení autochtonního obyvatelstva, bez ohledu na národnost, používá jméno Olza. Připojením nově získaného území fryštátského, českotěšínského a nevelké části frýdeckého okresu ke slezskému vojvodství získalo Polsko přes 800 čtverečních kilometrů s 277 399 československými občany, ze kterých 35 % deklarovalo polskou národnost. K tomu je nutno přidat 16 černouhelných dolů, 4 koksovny, huť v Třinci, průmyslové a kovodělné podniky v Bohumíně, Fryštátě a jiné výrobní závody, nebo strategicky významný Jablunkovský tunel. Výroba surového železa v Polsku vzrostla o 67 %, oceli o 38 %, koksu o 55 %, těžba uhlí o 20 %. Situace tam žijících lidí se ale výrazně změnila. Úředním jazykem se stala výlučně polština, dokonce bohoslužby byly vedeny pouze v polštině, byly rušeny české školy a veškeré české společenské organizace. Týkalo se to rovněž polských spolků, jako na příklad turistického „Beskid Śląski“ (Slezské Beskydy) nebo Macierz Szkolna (Matice školská), jejichž majetek připadl polskému státu. Zatímco Poláci žijící na Zaolží byli změnou nadšeni, pro občany české národnosti zbýval pouze pocit hořkosti, o čemž svědčí zápisy v českojazyčných kronikách obcí připojených k Polsku, které sice nebyly od října 1938 do konce války vedeny, ale některé obce nebo města se rozhodly v létech 1945-1948 pro retrospektivní zaznamenání důležitých událostí z období polského záboru a německé okupace. V obecní kronice města Třince byly tyto záznamy provedeny v roce 1947 a celkem věrně, i když krátce, popisují tehdejší situaci. Kronikář obce Hnojník toto období popisuje: „Život za polské okupace vyvíjel se hlavně ve snaze konsolidace polské správy – udělování a přiznání polského státního občanství, odvodů do polské armády, a také na potírání jakýchkoliv známek češství. Po obsazení zbytku území ČSR 15. března 1939 německou armádou antagonism vůči Čechům rychle ustupuje. () Češi dívali se na Poláky po obsazení části Těšínska nepřátelsky jako na pomáhače a přisluhovače Němců. Prorokovali jim čtvrté dělení Polska. Poláci se z přivtělení Těšínska (říkali Zaolzie) k Polsku radovali a považovali tento stav za trvalý a neměnný.“ Přes 30 000 Čechů odešlo nebo bylo násilně vysídleno a na jejich místo přišlo skoro 20 000 Poláků donucených opustit svou domovinu ve dvacátých létech. Němci, kterých bylo kolem 8 % zdejší populace, byli do března tohoto údělu ušetřeni, co se za pár měsíců Polákům vymstilo.


Polské tančíky TK-3 vjíždějí na náměstí ve Fryštátě. Říjen 1938

V systému obrany Polska

Obsazené území Těšínska bylo samozřejmě ihned začleněno do systému bezpečnosti a obrany nového majitele. Vznikaly nové četnické stanice a v Bohumíně, Těrlicku, Jablunkově, Komorní Lhotce a Orlové byla zřízena komisařství Hraniční stráže (Straży Granicznej) s četnými služebnami rozmístěnými podél nové hranice. Například v Dobraticích se nacházela stanice se čtyřmi četníky a v nedalekých Bukovicích služebna SG „Bukowice“ s jedenácti strážníky. Polská Hraniční stráž byla obdobou československé Finanční stráže, co znamená, že v době míru była podřízena ministerstvu financí. Její příslušníci měli mezi jinými zabránit nelegálním přechodům hranic a pašování zboží různého druhu, konat strážní, kontrolní a pátrací službu a spolupracovat z vojenskými orgány při obraně státu. V případě částečné nebo plné mobilizace se Hraniční stráž stávala součástí branné moci Polska. Jsou ovšem doloženy případy, kdy polští finančníci pomohli československým občanům, zvláště pak vojákům v útěku z Protektorátu.


Velitel 21. horské pěší divize brigádní generál Józef Kustroń ještě jako plukovník. Generálem byl jmenován v březnu 1939

Po odchodu jednotek Samostatné operační skupiny gen. Bortnowského převzala vojenské zajištění této oblasti 21. horská pěší divizeBílska. V této souvislosti její velitel brigádní generál Józef Kustroń už v prosinci 1938 navrhoval některé změny v dislokaci svých jednotek a zformování nových praporů. K obraně nemohl využít více než 230 získaných železobetonových lehkých objektů československého opevnění – řopíků, protože ty měly střelnice otočeny nesprávným směrem a byly zcela bez výzbroje. Všechny byly zinventarizovány a na některých proběhly postřelovací zkoušky. Jejich stěny prý prorážely projektily z polských protitankových kanonů Bofors wz. 36 ráže 37 mm. Část z nich byla proto dokonce zničena. V napsané po válce kronice města Karviná je o tom retrospektivní zápis: „Noví vládcové země rozhodli se všechna opevnění podél řeky Olzy zničiti, a to hned v létě r. 1939. Solidnost staveb se ukázala v pravém světle teprve nyní při destruktivním ničení. () Dělníci, za vojenského dozoru při ničení krytů, pracující poznali nejlépe odolnost a solidnost těchto betonových staveb. Pracovalo se při nasazeném tempu po celý den-od nejčasnějších ranních až do pozdních hodin večerních. () Dunivé rány vybuchujících dynamitových náloží ozývaly se po celém kraji a po celý den od počátku měsíce června přesně až do 15. srpna. Toho dne zmizely poslední „Habeše“ u sovinecko-doubravské a stejně staroměstské katastrální hranice.“ Pouze na hranici s Německem u Bohumína převzala polská armáda 4 pěchotní sruby (jednalo se o MO-S 2MO-S 5) a 7 řopíků (byly to čtyři objekty stavebního úseku XVI {Nový Bohumín } a tři vložené ŘOP stavebního úseku II Hlučín), které se daly využít a pro jejich obsazení gen. Kustroń navrhoval nově postavit speciální pevnostní prapor. Jeho požadavky ovšem nebyly plně vyslyšeny. Nakonec byl na Zaolží přemístěn III. prapor 3. pluku podhalanských střelců do Bohumína a III. oddíl 21. lehkého dělostřeleckého pluku do Českého Těšína přejmenovaného na Západní Těšín (Cieszyn Zachodni).


Jeden z řopíků převzatých Poláky na Těšínsku

Krátce po obsazení Těšínska se z Polska na Zaolží začali hromadně vracet utečenci ze začátku dvacátých let, mezi kterými bylo mnoho mužů schopných vojenské služby. Z části z nich, jak rovněž z místních, kteří neobdrželi mobilizační zařazení k pravidelným jednotkám, byl od 10. ledna do 23. března 1939 zformován nový prapor Národní obranyCieszyn II“ s rotami „Cieszyn“ (Těšín), „Trzyniec“ (Třinec) a „Jabłonków“ (Jablunkov), který byl zařazen do sestavy Slezsko-těšínské polobrigády Národní obrany. Tyto teritoriální prapory byly početně slabší od pěších praporů pravidelné armády, hůř vyzbrojené a neměly být použity v bojích na frontě. Ovšem poslední modifikace mobilizačního planu „W“ z května 1939 určovala, že Slezsko-těšínská polobrigáda bude přeformována na 202. záložní pěší pluk pro 21. horskou pěší divizi a prapor „Cieszyn II“ pod velením majora pěchoty Włodzimierza Kuczmy bude jeho III. praporem.

Přípravy na válku

Reklama

Zhoršující se strategická situace Polska po obsazení zbytku Čech a Moravy Němci a po vyhlášení samostatnosti Slovenska pod „patronátem“ nacistické třetí říše v březnu 1939 donutila polský generální štáb aktualizovat předběžný plán války s Německem z roku 1936, takzvaný Operační plán „Západ“. 23. března byly utvořeny prvosledové operační svazky a mezi nimi Armáda „Krakov“ divizního generála Antoni SzyllingaOperační skupinou „Bílsko“ (Grupa Operacyjna „Bielsko) pod velením brigádního generála Mieczysława Boruty-Spiechowicze, v jejíž sestavě 21. horská pěší divize připravovala hlavní obrannou čáru od obce Dziedzice na severu, přes Bílsko (Bielsk), po horský masív Klimčok – Beraní hora na jihu. Takže oblast Těšínska, ležící na jejím předpolí, neměla být bráněna. Předsunuté jednotky měly v tomto prostoru zjistit hlavní směry německého postupu a ztížit přístup k hlavní obranné linii.

Každé komisařství Hraniční stráže obdrželo po vyhlášení částečné poplachové mobilizace v srpnu 1939 posilovou četu. Celkem 53 mobilizovaných vojáků pod velením záložního důstojníka tvořilo jeho doprovod a tři posilová družstva. V každém družstvu byla minérská hlídka čtyř ženistů, kteří měli k dispozici 100 kg trhavin určených k destrukci důležitých komunikačních objektů na směrech postupu nepřátelských jednotek. Právě tyto čety, vyzbrojené jedním ručním kulometem wz. 28, puškami typu Mauser wz. 98 a ručními granáty měly zpomalit první nápor útočníků.

Prapor pplk. Wacława Iwaszkiewicze měl po zničení mostů na Odře a železniční stanice ustoupit bez boje z Bohumína, v prostoru nedaleké obce Jastrzębie svést boj na zdrženou, poté se odpoutat z boje a zaujmout připravené pozice na hlavní obranné čáře. Velitel dislokovaného v Těšíně 4. pluku podhalanských střelců, diplomovaný podplukovník Bronisław Warzybok, určil k ochraně města ze směru od Frýdku první prapor majora Perla s předsunutými hlídkami v Mistřovicích a Horním Žukově. Z pravého břehu Olzy je měly podporovat čtyři houfnice vz. 14/19 od 7. baterie 21. lehkého dělostřeleckého pluku a dva kanony wz. 02/26 plukovní čety doprovodných kanonů. Většina 202. záložního pěšího pluku byla soustředěna na hlavní obranné čáře u Skočova, ale bývalá jablunkovská rota Národní obrany, nyní už 7. rota III. praporu, měla za úkol pozdržet Němce v Třinci. Dne 15. srpna okresní úřad v Těšíně nařídil uzavření pohraničního styku, 23. srpna byla vyhlášena pohotovost, 29. srpna byla hranice mezi Polskem a českým Protektorátem uzavřena a o den později polské úřady nařídily okamžité vystěhování rodin úředníků a učitelů. Všeobecná mobilizace byla na nátlak západních spojenců zahájena opožděně teprve 31. srpna. Pro její nerušený průběh byla podle polských zdrojů přesunuta do Karviné 5. rota 202. pluku a do Fryštátu divizní 55. cyklistická rota, což ovšem v kronikách obou měst není zaznamenáno.

Na druhé straně hranic začaly válečné přípravy již v červnu, což je velmi podrobně zaznamenáno v kronice nacházející se téměř u hranice obce Dobrá: „Počátkem června začala vojenská auta svážet materiál k opevňovacím pracím. Prostranství u nádraží bylo tímto materiálem zaplněno. V červenci začalo se klást drátěné překážky, které procházely orelským hřištěm, zahradou obchodníka Ferd. Špoka na Vrchy směrem k obci Pazderne, na jih pak přes státní silnici, která byla upravena pro silné železné překážky, zahradou Fryščáka Josefa, gruntem Dominika Březiny přes hať směrem k řece Morávce, přes tuto ke Skalické hůrce a ke Krásné. Za těmito překážkami na pozemcích občanů byly postaveny různé kryty a kulometná hnízda. Práci prováděl z počátku český pracovní tábor. Dne 15. července ubytoval se v Dobré německý vojenský pracovní oddíl o několika stech mužů a opevňovací práce počátkem srpna dokončil. () Vojáci oddílu byli ponejvíce z Rakouska.“ Podobné záznamy uvedené v kronikách několika sousedních obcí uvádějí, že někteří Rakušané mluvili česky. A právě síly utvořené z bývalých rakouských jednotek 44. a 45. pěší divize Wehrmachtu stanuly naproti Zaolží. Od 26. srpna se jejich jednotky soustřeďovaly v prostoru Frýdku (45. pěší divize) a jihovýchodně od Ostravy (44. pěší divize), mezi jinými v obcích Dobrá, Palkovice, Kozlovice, Vratimov, Bruzovice, co je zaznamenáno i v obecních kronikách.

44. pěší divize pod velením Generalleutnanta Albrechta Schuberta nesoucí tradice k.u.k. Infanterie Regiment Hoch-und Deutschmeister Nr. 4 byla utvořena 1. dubna 1938 roku. Její štáb sídlil ve Vídni, ale štáb pěšího pluku 131 se nacházel v srpnu 1939 v Mikulově, pěší pluk 132 v Brně a Jihlavě a I. oddíl dělostřeleckého pluku 96 ve Znojmě. Divize měla v prvním dnu války překročit Olzu, obejít od severu Těšín a probojovat se na západ a sever od Skočova. Z rakouské 4. pěší divize vznikla 45. pěší divize Wehrmachtu, jejímž velitelem byl Generalleutnant Friedrich Materna. V srpnu 1939 se její velitelství nacházelo v Linci, štáb a dva prapory pěšího pluku 130, jak rovněž III. oddíl dělostřeleckého pluku 98 v Českém Krumlově. Její jednotky měly po překročení hranice obsadit Třinec s jeho železárnami, z jihu obejít Těšín, ovládnout město a posunout se na čáru východně od obce Ogrodzona.

Falstart na Jablunkovském průsmyku

Třetí německá divize ze sestavy XVII armádního sboru, bavorská 7. pěší divize, byla přesunuta do prostoru Žiliny na Slovensku už ve dnech 3.–11. srpna. Úkolem jejího 62. pěšího pluku dislokovaného v Čadci bylo ovládnutí strategického železničního tunelu (a vlastně dvou jednokolejových tunelů) pod Jablunkovským průsmykem, který Polsko získalo společně se Zaolžím. Tunely o průměrné délce 607 m spojovaly Slezsko se Slovenskem a jejich získání v nenarušeném stavu bylo pro Němce prioritní.  Dne 25. srpna v 15:02 hodin Hitler stanovil začátek operace „Fall Weiss“ (Bílý plán – útok na Polsko) na 26. srpna ve 4:30, ale v souvislosti s uzavřenou 25. srpna polsko-britskou spojeneckou smlouvou byl původní termín zrušen, o čemž se německé prvosledové jednotky dověděly teprve večer ve 20:30. To už ale skupina více než 30 diverzantů, mezi jinými i z Jablunkovska, vedená Leutnantem Hansem Albrechtem Herznerem byla na cestě ke svému cíli.

Reklama

Převážná většina místních Němců nebo tak zvaných šlonzakovců nebyla spokojena s připojením k Polsku. Této nespokojenosti využila německá vojenská rozvědka Abwehr a na Těšínsku utvořila diverzní Bojovou organizaci – Kampf Organisation. Skupinu bojůvkářů v Jablunkově vedl učitel Heinrich Knoppek a skupinu v Mostech Anton Szotkowski. V červnu 1939 Abwehr soustředil v Čadci 30 vybraných diverzantů, kde prošli důkladným přeškolením. Celý oddíl byl pak pod názvem „A-Organisation“ podřízen Herznerovi. Měl se zmocnit železniční stanice v Mostech (dnešní Mosty u Jablunkova) a znemožnit destrukci tunelů. Ty byly totiž v půlce srpna zaminovány speciálně k tomu určenou četou podporučíka v záloze Witolda Pirszela od 21. ženijního praporu. Bezprostřední obranu tunelu zajišťovala III. četa 4. roty 4. pluku podhalanských střelců podporučíka Ignace Lichtera a posilová četa jablunkovského komisařství Hraniční stráže podporučíka Ośródki. Ve 40 kapsách vytesaných v bocích obou tunelů ženisté umístili 20 tun trhaviny.

Ještě před úsvitem 26. srpna Herznerovi bojůvkáři obsadili železniční stanici v Mostech, zadrželi několik cestujících, ale nedokázali najít odpalovací zařízení. Poláci obdrželi z Těšína telefonický rozkaz, aby tunely nevyhazovali do vzduchu a do východu slunce nepodnikali žádné odvetné akce. Protože se diverzanti podpory ze Slovenska nedočkali, Herzner se s jedním raněným a několika rukojmími prodral lokomotivou tunelem zpět na slovenskou stranu do Čadce a zbytek bojůvkářů ustoupil okolními horskými kopci. Ještě téhož dne přijel na místo incidentu velitel polské 21. horské pěší divize generál Kustroń, kde se setkal s představitelem Wehrmachtu a přijal omluvu velitele 7. pěší divize generálmajora Eugena Otta. Jeho divize prý neměla s akcí nic společného a bylo to dílo pouze několika nezodpovědných jedinců.


Leutnant Hans Albrecht Herzner se skupinou svých bojůvkářů před diverzní operací na Jablunkovském průsmyku

Pozemní boje

Po tomto incidentu polští ženisté zbystřili pozornost. Když 1. září kolem půl sedmé ráno Němci postoupili k tunelu, podporučík Pirszel osobně odpálil nálože a jeho až 24 m tlusté nadloží se zřítilo spolu s vedoucí na něm silnicí. Polští obránci zahájili rychlý ústup do Jablunkova, ve kterém minérské hlídky stačily zničit ještě tři mosty, a pak ustoupili do vnitrozemí Polska směrem k obci Istebna. Německá pěchota, vedená nejkratší cestou místními bojůvkáři německé národnosti z Kampf-Organisation, ještě dopoledne ovládla bez boje Jablunkov a zamířila za nimi.

Severněji soustředěné pluky 45. a 44. pěší divize obdržely rozkaz k útoku ve tři hodiny ráno a ihned vyrazily k hranici. V čele postupovaly divizní průzkumné jednotky a jednotky bočního zajištění postupu. Jejich první překážkou byly čelní hlídky Hraniční stráže, jimž byla pohotovost vyhlášena už během noci. Na svahu pohraniční hory Prašivá padl její neidentifikovaný příslušník a odpor v Dolních Třanovicích, kde ztratila první zajatce, prolomili pěšáci 135. pěšího pluku do osmé hodiny ráno. Pravděpodobně v tomto boji byl kolem půl osmé velmi těžce raněn Uffz. Werner Karl Herrmann od 2. roty, který následujícího dne zemřel ve frýdecké nemocnici.  Pluk svedl další boj jižně od Horního Žukova s 2. rotou 4. pluku podhalanských střelců poručíka Michała Boruce podporované palbou houfnic 7. baterie 21. lehkého dělostřeleckého pluku, ale po krátké přestřelce Poláci ustoupili do nedaleké Svibice. Velitel polského pluku obdržel ve 14:00 hod. rozkaz k ústupu z Těšína, po třetí hodině odpoledne byly vyhozeny do vzduchu mosty přes řeku Olzu a v 18:00 do Těšína vstoupily „za potlesku občanů“ jednotky 135. pluku. V průběhu prvního dne války pluk zajal 14 příslušníků Hraniční stráže a 5 polských vojáků při ztrátě dvou padlých a tří raněných. Na cestě jejího postupu byly rovněž civilní oběti. U hřbitova v Horním Žukově bylo 2. září nalezeno tělo zastřeleného Jana Sikory, truhláře z Hnojníku.


Hlavní most na Olze v Těšíně byl zničen polskými ženisty odpoledne 1. září 1939

Do vesnice Hnojník vkročily první jednotky 133. pěšího pluku (45. pěší divize) v 6 hodin ráno. Nový most přes řeku Stonávku byl pouze poškozen a nebyl překážkou v dalším postupu na Třinec. Ve Stříteži pěšáky III. praporu překvapila palba polských houfnic, a tam padl první poddůstojník pluku, Gefreiter Erich Kranich od 11. roty. V dobovém německém dokumentu Gefallene der 45. Division in Polen 1939 und Frankreich 1940 je záznam: „1.9.1939 Stritnice in Olsagebiet: Gfr. Erich Kranich – 11./IR 133 – Stritnice Friedhof - Art. Gesch. (Artillerie Geschlagen): Brust und Brauch.“ Obec Stritnice sice neexistuje a ani neexistovala, ale hned vedle Stříteže leží obec Smilovice, a kombinace jejích názvů může dát konečný výsledek zápisu místa jeho smrti.

Prapory pluku zamířily k Třinci bráněnému 7. rotou 202. záložního pěšího pluku. V německém hlášení jsou události v Třinci charakterizovány jako „těžké pouliční boje“, do kterých se musel zapojit rovněž prapor druhosledového 130. pěšího pluku. Ve třinecké kronice se o bojích píše: „Dne 1. září 1939 vstoupily v dopoledních hodinách ihned po ústupu polských vojsk do našeho města německé okupační oddíly. Přišly směrem od Frýdku přes Kanadu, střed města a postupovaly dále přes Horní Lištnou směrem k Bílsku. Na postupující německou armádu bylo civilním občanstvem stříleno v Kanadě, z věže katolického kostela v Třinci a z oken závodních domů v Horní Lištné. Při přestřelce a protiakci byly vypáleny dva domy a usmrceno 9 osob.“  Jednou z nich byl třicetiletý občan Vendryně Jan Błaha z obsluhy kulometu umístěného v místním kamenolomu. Na pravém křídle polské obrany četa podporučíka Leopolda Dziadka uzavírala v Třinci-Koňské silnici vedoucí z Těšína do Jablunkova. Disponovala kromě tří kulometů rovněž jednou protitankovou puškou wz. 35 s deseti náboji. Podle svědectví jejího velitele svedla první boj v 7:30 s jízdní hlídkou a kolem 10:00 s pěchotou podpořenou jedním obrněným vozem, který se podařilo několika výstřely z protitankové pušky zastavit. Protože zbytek 7. roty byl obchvatem od Vendryně donucen k ústupu, četa se stáhla severně od Horní Lištné, kde odrazila několik útoků pěchoty podpořené dělostřelectvem, a kolem 17:00 jako poslední polská jednotka ze Zaolží ustoupila. Německá 45. pěší divize v prvním dni války přišla o 4 padlé, 6 těžce a 10 lehce raněných.


Most přes Olzu v Třinci. Jeho předmostí byla zničena polskými minéry 1. září a snímek byl pořízen 6. září 1939

Sousední 44. pěší divize nasadila k postupu dva pěší pluky. Její 131. pluk po krátkém střetu s Hraniční stráží u Těrlicka rychle a bez odporu dorazil k Olze. Po cestě jeho motocyklová hlídka vedená místním Němcem překvapila z týlu pozorovatelnu velitele plukovní průzkumné roty v katastru obce Mistřovice, kde padl první důstojník 4. pluku podhalanských střelců, podporučík Franciszek Szyndlar. Tato zpráva se rychle dostala k veliteli pluku a zanedlouho na Mistřovice dopadlo několik salv polských houfnic. V důsledku jejich palby v Mistřovicích padli tři němečtí vojáci. Po překročení Olzy se pak 131. pluk kolem 16 hod. shromáždil u obce Zamarski. Severněji zbytek divize pouze hlídal hranici až po Bohumín, a celodenní ztráty dosáhly 4 padlé, 7 těžce a 8 lehce raněných. Polské ztráty nebyly nikdy zjištěny. Je ovšem zcela zřejmé, že byly mnohonásobně větší, zejména v řadách Hraniční stráže a 7. roty 202. záložního pluku.   


Velitel postupujícího Těšínskem XVII. armádního sboru generál pěchoty Werner Kienitz už s Rytířským křížem, kterým byl vyznamenán 1. srpna 1941

Ve Fryštátě byla evakuace úřadů zahájena v 8 hodin ráno a v 10 hod. byly vyhozeny do vzduchu silniční i železniční mosty na Olze a Stonávce, kromě silničního mostu u lázní v Darkově, který tam stojí dodnes. Místním lidem se podařilo „ukecat“ jak polské ženisty v září 1939, tak i německé v květnu 1945, aby most neničili. Pak polské roty z Karviné a Fryštátu ustoupily bez boje do vnitrozemí. Do těchto měst vstoupil Wehrmacht teprve 2. září. Prapor pplk. Iwaszkiewicze v Bohumíně obdržel informaci o vypuknutí války v 5 hodin ráno. Krátce na to se podle plánu vydal na cestu k Jastrzębiu. V té době byly zničeny mosty na Odře, co Němcům znemožnilo okamžité ovládnutí Bohumína.


Darkovský silniční most „přežil“ první den války i poslední den německé okupace. Foto vlastní

Na těšínském nebi

Oblast Těšínska se nenacházela ve směru hlavního úderu Wehrmachtu, proto na jeho nebi neproběhla významnější letecká činnost. Přesto se o několika leteckých akcích zmiňují polské a německé prameny nebo kroniky obcí. V karvinské kronice je zaznamenáno: „Prvním předvojem nastupujícího útočníka byla pozorovací vojenská letadla. Časně ráno ještě před šestou hodinou objevila se ve větším počtu nad Karvinou. Letadla přeletěla naše město v nepatrné výši a jejich objevení vzbudilo mezi obyvatelstvem velký rozruch.“ Pravděpodobně se jednalo o průzkumné, ale o schopné provádět bombardování lehkými bombami, Henschely Hs 126pracující“ pro XVII armádní sbor letky armádního průzkumu 3.(H)/14, které už brzy ráno zaútočily na palebná postavení houfnic 21. lehkého dělostřeleckého pluku u Těšína. Polské zprávy uvádějí, že protiletadlová palba kulometů, které byly tabulkově ve výzbroji každé dělostřelecké baterie, jeden stroj poškodila nebo dokonce sestřelila. Henschel pozorovatele Oberleutnanta Lütjena byl opravdu polskou palbou poškozen do té míry, že musel nouzově přistát v Dětmarovicích. Raněného Lütjena odvezl místní lékař do nemocnice v Ostravě a pilot Gefreiter Bieber padl do zajetí. Některé polské zdroje připisují tento sestřel stíhacímu pilotovi četaři Markiewiczovi od 122. stíhací letky, který nahlásil sestřel tohoto typu letadla v prostoru Fryštátu, ale informace německé strany jednoznačně připisují ztrátu palbě ze země.


Pozorovací letoun RWD-14b „Czapla”. Dva stroje tohoto typu pronikly 1. září 1939 nad Frýdek

Další sestřel, tentokrát u Třince, nahlásil desátník Kremski od 121. stíhací letky. Jeho obětí byl průzkumný Dornier Do 17P od letky dálkového průzkumu 4.(F)/14, kterého sestřelil kolem 15. hodiny, ale u obce Brenna v Polsku, tedy něco přes 15 km východně od Třince.


Dvoumístné průzkumné Henschely Hs 126 mohly provádět rovněž bombardovací akce. Několik jich zaútočilo 1. září ráno na palebná postavení polských houfnic u Těšína

Dopoledne vystartoval z polního letiště Palczowice pozorovací letoun RWD-14b „Czapla na průzkum pohybu německých jednotek po ose Frýdek-Těšín. Jeho posádka ve složení poručík pozorovatel Radomir Walczak a desátník pilot Adam Bujak od 23. pozorovací letky přidělené Operační skupině „Bílsko“ se objevila kolem 10:30 nad Frýdkem, kde na ni zahájilo palbu protiletadlové dělostřelectvo. Raněný pilot s poškozeným strojem se ale dokázal na svou základnu vrátit. Těsně po 12. hodině let zopakovala další posádka. Tak na ten druhý let vzpomíná v německém válečném časopisu Der Adler - „Unsere Luftwaffe in Polen“ na str. 26—27 jeden dělostřelec: „Bylo právě 13 hodin, kdy jsme šikmo od nás uslyšeli střelbu. Skutečně celkem nízko, kolem 30 m nad zemí, se k nám blížil nepřátelský stroj. Děla IV. čety zahájila palbu. Nyní jsme dobře viděli polské výsostné znaky na jeho směrovce a dalekohledem jsme zpozorovali, že z polského letadla byly shazovány granáty a byla vedena kulometná palba. Za chvíli vletělo do našeho palebného sektoru. Když padly naše první výstřely, obrátilo se, zmizelo za kostelem ve Frýdku a zamířilo k hranici. První dělo stačilo vypálit v jeho směru ještě několik střel, které podle stopovek musely být přesné. Rovněž palba IV. čety, na kterou Polák vrhal granáty, byla dobře mířena. Za kopci se ještě střílelo.“  Letoun, jehož posádka není v polských zdrojích uvedena, se ale šťastně vrátil na své letiště v Palczowicích.


Trosky jednoho Hs 126 po nouzovém přistání v Dětmarovicích. Byl pravděpodobně poškozen (sestřelen) protileteckou palbou kulometů, které byly ve výzbroji každé dělostřelecké baterie. Snímek byl pořízen 1. září 1939 ještě před příchodem Němců do Dětmarovic.

O obou letech nad Frýdek jsou záznamy v kronikách okolních obcí. Na příklad v kronice Starého Města u Frýdku kronikář napsal: „1. září okolo 11. hodiny ozvala se dělostřelba. Německé dělostřelectvo ostřelovalo polský letoun, který letěl od Frýdku k Metylovskému Čupku. Po 12. hod. a k večeru se dělostřelba na letadla opakovala.“ V kronice obce Horní Datyně je uvedeno: „1. září několikráte objevily se polské letouny u naší obce a v 10 h. bylo na letadlo stříleno u Frýdku z protiletadl. děl.“. Kronikář obce Dobrá uvádí: „V dopoledních hodinách objevily se nad Dobrou polské zvědné letouny, proti nimž byla zahájena palba protiletecké baterie umístěné na Skalické hůrce. Sestřeleno nebylo nad Dobrou žádné. Občané zvědavě přihlíželi střelbě, ačkoliv mohli přijít k úrazu, protože četné střepiny granátů dopadaly do vesnice.

Epilog

Takže Wehrmacht se přehnal Těšínskem během několika hodin a postupoval do polského vnitrozemí. Německý XVII. armádní sbor ukončil svou bojovou cestu severně od Lvova a 21. horská pěší divize po těžkých ústupových bojích byla prakticky zničena 16. září, kdy u obce Ułazów padl v boji s 45. pěší divizí její velitel, generál Kustroń. Část jejích příslušníků však bojovala dále. Mnoho z těch, kteří přežili a unikli zajetí, se zapojilo do ozbrojeného odboje v řadách Zemské armády nebo jiných odbojových organizací a partyzánských skupin.

První den II. světové války byl začátkem 68 měsíčního období fašistického teroru. Místní zdroje uvádějí, že od září 1939 do května 1945 zahynulo v koncentračních táborech, vězeních, při popravách nebo na frontách války kolem 6 000 občanů Těšínska. Mezi nimi byl i můj dědeček Alojzy Lipka, jehož památce tento článek věnuji.

Literatura, Zdroje:
Dziadek, Leopold.: Od huty „Trzyniec“ na Zaolziu aż po Kowel, Goleszów k. Cieszyna, b.d. w: SGO Polesie w dokumentach i wspomnieniach. Dywizja Zaza.
Kaczmarek, Ryszard: Kampania wrześniowa na Śląsku Cieszyńskim w meldunkach XVII Korpusu Armijnego (1—3 września 1939 roku), in: Reminiscencje września 1939, Bytom 2009
Łydźba, Łukasz: Krakowski III/2 Dywizjon Myśliwski, Poznań 2012
Moś, Wojciech B.: 21. Pułk Artylerii Lekkiej w kampanii wrześniowej 1939, in: Reminiscencje września 1939, Bytom 2009
Moś, Wojciech B.: Strzelcy podhalańscy 1918-1939, Kraków 1989
Przemsza-Zieliński, Jan: Śląski front 1939 – Obrona Śląska i Zagłębia Dąbrowskiego we wrześniu 1939 roku, Sosnowiec 1999
SOkA Frýdek-Místek a Karviná: Kroniky obcí Dobrá, Dobratice, Fryštát, Horní Datyně, Karviná, Staré Město, Třinec
Zahradnik S.-Ryczkowski M.: Korzenie Zaolzia, Warszawa-Praga-Trzyniec 1992

Foto:
Muzeum 4 Pułku Strzelców Podhalańskich
www.valka.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více