Micubiši K3M [Pine]

Mitsubishi K3M - přehled verzí

Mitsubishi K3M - přehled verzí


九〇式機上作業練習機 Kyūrei-shiki kijō sagyō renshūki


Spojenecké kódové jméno: Pine



Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi K3M1 čtyři prototypy cvičného letounu, výroba 1930 – 1931.
Mitsubishi K3M2 sériová výroba dala 317 letadel, výroba 1932 – 1935.
Mitsubishi K3M3 poslední sériové verze, 301 letadel, výroba Watanabe Tekkosho 1939 – 1941.
Mitsubishi K3M3-L úprav několika desítek letadel na lehký dopravní letoun pro přepravu pěti osob nebo nákladu.
Mitsubishi Ki-7 dva prototypy (upravené K3M2), pro soutěž o cvičný letoun pro armádní letectvo, 1933.
Mitsubishi MS-1 upravený druhý prototyp Ki-7 pro civilní dopravu.



Vyrobeno celkem 625 letounů tohoto typu.


Použité prameny:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 2, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-00-05
http://www.combinedfleet.com/ijna/k3m.htm
http://www.airwar.ru/enc/other2/k3m.html
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-K3M-Pine-t64234#229078 Verze : 2

Mitsubishi K3M


九〇式機上作業練習機 Kyūrei-shiki kijō sagyō renshūki / cvičný námořní letoun Typ 90
Reporting code name: Pine


Historie:


Cvičné, dopravní a kurýrní letadlo japonského císařského námořnictva Mitsubishi K3M bylo jedno ze "služebně nejstarších" letadel, která byla ještě těsně po válce, se souhlasem spojenecké komise, používána jako kurýrní. Tyto letouny měly výsostné znaky Hinomaru přetřeny bílými obdélníky se zelenými kříži, to byl znak pokory a s takto označenými letouny byla tehdy přepravována část japonské kapitulační komise, která informovala japonské jednotky o kapitulaci Japonska.


Vraťme se však k jeho vzniku, kdy tento vcelku nevzhledný a archaicky vyhlížející vyztužený hornoplošník vznikal. Za jeho zrodem stál požadavek na konstrukci nového cvičného letounu, který velení císařského námořnictva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) v roce 1929 předalo přímo společnosti 三菱重工業 - Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi). Zde si dovolím malou odbočku, Kaigun Kōkū Hombu v roce 1929 ještě nesestavovalo specifikace plánu rozvoje Shizaku, označené písmeny číslicí a znakem试 (Shi), tento systém byly přijat až v roce následujícím, kdy velení námořnictva sestavilo své první specifikace pod označením 5-Shi.


Společnost Mitsubishi pro tento projekt ve značné míře využila námořnictvem odmítnutý a tedy nevyužitý projekt britského konstruktéra Herberta Smithe, projekt byl jeden rok starý a byl továrně označený jako M-13. Tento projekt byl jedním z posledních, které bývalý šéfkonstruktér fy Sopwith během svého hostování u Mitsubishi navrhl. Japonský inženýr Joji Hattori nevyužitý projekt značně upravil a dále se nechal ovlivnit Fokkerem F-4 Universal (1925), Hattoriho projekt byl označen Ka-2, námořnictvo jej schválilo a objednalo stavbu dvou prototypů.


První prototyp byl dokončen a zalétán v květnu roku 1930, trup byl postaven ryze účelově, byl dosti objemný a nepříliš vzhledný, jeho kostra byla svařena z trubek, pilotní kabina byla otevřená, v trupu byly kabina pro další žáky, křídlo mělo dřevěnou konstrukci, bylo v hornoplošné poloze a vyztuženo vnějšími vzpěrami, na křídelní vzpěry navazovaly vzpěry pevného podvozku. Potah letounu byl plátěný. Pohonnou jednotkou byl v licenci vyráběný vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8G, který roztáčel dvoulistou dřevěnou vrtuli. První a druhý prototyp byl nestabilní, proto byly v roce 1931 vyrobeny ještě další dva stroje, které měly větší vzepětí křídel, stabilita se tím značně zlepšila, ale přetrvaly potíže s motorem, motor trpěl silnými vibracemi, které vedly až k poruchám chladícího systému - praskaly trubky a hadice. Tyto čtyři letouny byly vyrobeny v době, kdy Kaigun Kōkū Hombu měnila označování svých letadel a tak byly tyto stroje nejdříve označeny jako 4MS1, zanedlouho je námořní letectvo označilo nový systémem označování K3M1 Kaigun Kōkū Hombu tyto letouny do výzbroje nezařadilo a vymínilo si, že třetí a čtvrtý letoun bude upraven tak, aby bylo možno nainstalovat vzduchem chlazené hvězdicové devítiválc typu Hitachi Amakaze 11 Tyto stroje byly označeny jako 4MS2 a se staly vzorovými kusy pro další verzi tohoto stroje.


Nová výrobní verze je označená jako K3M2, vyráběna byla jednak domácí továrnou Mitsubishi ve městě Nagoya, zde výroba trvala až do roku 1935 a dala 70 letadel, větší část licenčně vyráběla společnost 愛知時計電機株式会社 - Aichi Tokei Denki Seizo Kabushiki Kaisha sídlící ve Funakatě, ta dodala celkem 247 letounů této verze.


V roce 1939 převzala veškerou výrobu těchto cvičných letadel menší letecká společnost 渡辺鉄工所 - Watanabe Tekkoshō Kabushiki Kaisha, tato společnost upravila letoun dle požadavků námořnictva, jednak byla zvětšena plocha křídel a také plocha ocasních ploch, dále došlo k instalaci výkonnějšího motoru typu Nakajima Kotobuki 2 KAI 2 o výkonu 580 koní, motor roztáčel dvoulistou kovovou vrtuli. Letoun byl upraven tak, aby mohl lépe plnit výcvikové úkoly, za odtokovou hranou křídla bylo nově střeliště s pohyblivým kulometem typu 92, pod trup bylo možno zavěsit čtyři pumy o hmotnosti po 30 kilogramech a v kabině byl i pumový zaměřovač, bylo tak možno cvičit kompletní osádky, nebo třeba jen střelce, bombometčíky, nebo jen piloty. Tato verze byla označena jako K3M3 a jednalo se o finální verzi tohoto letounu, postaven byl celkem 301 letoun do tohoto množství je zahrnuto také několik desítek upravených malých dopravních letounů označených K3M3-L, do kabiny v trupu se potom vešlo až pět přepravovaných osob.


Spojenci o těchto letounech věděli, byly značně používány, a tak dostaly kódové jméno Pine (borovice). V průběhu svého dlouhého operačního nasazení plnily spoustu úkolů a byly používány jako cvičné, dopravní, nákladní, spojovací, kurýrní a bohužel, byly také, sice sporadicky, ale přeci jen nasazeny jako sebevražedné bombardéry.


Společnost Mitsubishi se snažila tyto stroje nabídnout také 大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (velení císařského armádního letectva) a pro tento účel vyrobila v roce 1933 dva prototypy, které armádní letectvo označilo v svém systému Kitai jako Mitsubishi Ki-7 . Jak bylo v Japonsku zvykem, armádní letectvo nemohlo mít stejné letouny jako letectvo námořní, a tak musel být jeden prototyp Ki-7 poháněn výkonnějším motorem Typu Mitsubishi Type 92 o výkonu 745 koní s dvoulistou kovovou vrtulí, tento letoun Rikugun Kōkū Hombu převzalo, ale stavbu dalších strojů neobjednalo. Druhý prototyp měl vrtuli dřevěnou dvoulistou a poháněl jej motor Nakajima Kotobuki o výkonu 450 koní. Tento prototyp v armádní soutěži zcela neuspěl a byl následně přestavěn do zcela civilní podoby, typové označení bylo MS-1 a nesl civilní imatrikulaci J-BABQ a poháněn byl motorem Nakajima Jupiter VI o výkonu 420 koní (licenční stavba Bristolu Jupiter VI). Přestavbu tohoto letounu provedla společnost malá společnost Tokyo Kōkū Kabushiki Kaisha.


Celkem bylo vyrobeno 625 letadel mající základ v letounu K3M.


Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press Annapolis, Maryland 21402, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Tadeusz Januszewski and Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, Volume 2, published Lampart, 2000, ISBN 83-86776-00-05.
http://www.combinedfleet.com/ijna/k3m.htm
www.historyofwar.org
http://www.airwar.ru/enc/other2/k3m.html
http://military.sakura.ne.jp/ac/pine.htm
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-K3M-Pine-t64234#108066 Verze : 5
.
Micubiši K3M [Pine] - Micubiši K3M3

Micubiši K3M3
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-K3M-Pine-t64234#637686 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více