Micubiši F1M Zerokan [Pete]

Mitsubishi F1M Zerokan - přehled verzí

三菱 F1M - Mitsubishi F1M - přehled verzí


零式水上観測機 – Rei-shiki suijō kansokuki - „námořní plovákový pozorovací letoun Typ 0“


Japonské jméno: ゼロカン - Zerokan


Allied reporting name: „Pete"



Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi F1M1 10-Shi 1936 výroba čtyř prototypů, tovární označení Ka-17, motor Nakajima Hikari 1
Mitsubishi F1M2 11 radikální přepracování původního prototypu, dokončen 08. 1938, sériová výroba od 1940
Mitsubishi F1M2-K Námořní arsenál v Sasebu postavil několik desítek cvičných letade



Vyrobeno celkem 1 118 letounů tohoto typu.


Výroba prototypů proběhla u těchto výrobců:
三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, Nagoya
F1M1 4 prototypy
F1M2 524 sériová letadla
大村の第二一海軍航空廠 - Omura No Dai Ni Ichi Kaigun Kokusho, Sasebo (21st Naval Air Arsenal Omura)
F1M2 590 sériových letadel (včetně F1M2-K)




Použité prameny:
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945 díl 1, Lampart, rok 2000, ISBN 83-86776-50-1
http://www.combinedfleet.com/ijna/f1m.htm
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-F1M-Zerokan-Pete-t67103#237348 Verze : 1
Mitsubishi F1M Zerokan / Pete

Specifikace 10-Shi
V roce 1934 začal technický odbor velitelství japonského námořního letectva (海軍航空本部 Kaigun Kōkū Hombu) formulovat technické požadavky na dosud neobsazenou kategorii námořních letadel „F“. Japonské námořnictvo používalo na katapultech svých bitevních lodí a křižníků průzkumná letadla kategorie „E“, v tomto roce továrna 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) začala rozjíždět sériovou výrobu průzkumného plovákového letounu E8N1 a nový průzkumný letoun jej měl nahradit v okamžiku, kdy začne E8N1 zastarávat. Nově požadovaná kategorie "F" měla představovat menší, ale obratnější konstrukci letounu, který měl také sloužit pro řízení dělostřelecké palby válečných lodí.
Takový postup byl v té době docela obvyklý a měl udržet a také udržoval námořní letectvo na stále vysoké technické úrovni.

Specifikacemi 10-Shi z roku 1935 požadovalo Kaigun Kōkū Hombu, letouny různých kategorií, jednak to byl již zmíněný plovákový průzkumný letoun, dále byly požadovány jednoplošné palubní bombardéry (B5M1 a B5N1) a palubní průzkumné letouny (C3N1).

Požadavek na dvoumístný plovákový letoun pro řízení nepřímé palby lodních děl byl předán továrnám 愛知航空機株式会社 - Aichi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Aichi) se sídlem v Eitoku, 川西航空機株式会社 – Kawanishi Kōkūki Kabushiki Kaisha (dále jen Kawanishi)v Nauru a 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi) se sídlem v Nagoji, stalo se tak na přelomu let 1935/36. V těchto specifikacích bylo technickými požadavky stanoveno téměř vše, co se konstrukce a výkonů letounu týkalo. Měl to být plovákový letoun s jedním hlavním plovákem a dvěma plováky pomocnými, osádka měla být dvoučlenná, výzbroj byla také dána, byly požadovány dva pevné kulomety a jeden pohyblivý všechny ráže 7,7 mm, také pohonná jednotka byla také přesně specifikována – jednalo se o hvězdicový devítiválec Nakajima Hikari 1 se vzletovým výkonem 820 koní.

Na dané specifikace odpověděly všechny tři společnosti, Aichi navrhla dvojplošný letoun se štíhlými křídly a následně také, po schválení projektu, postavila celkem dva prototypy označené F1A1, oba prototypy se zúčastnily soutěže a nebyly úspěšné - po ukončené soutěži již není znám jejich další osud. Společnost Kawanishi začala s pracemi na projektu letounu F1K1, ale práce sama zastavila a ze soutěže odstoupila a tak ani nemohl být projekt posouzen námořnictvem a stavba prototypů nebyla sjednána. Třetí společností byla Mitsubishi, ta představila svůj projekt pozorovacího letounu, pracovně byl označen Ka-17 a námořnictvo jej označilo F1M1 10-Shi.

Prototypy F1M1
Na projektu začal pracovat tým konstruktérů pod vedením Joji Hatoriho, navržený letoun se vyznačoval aerodynamickou jemností a eliptickými křídly, vzpěry mezi křídly byly zredukovány na nezbytné minimum a byly pečlivě aerodynamicky vytvarovány. První prototyp byl zalétán v červnu 1936. Letoun trpěl značnou směrovou nestabilitou a to jak ve vzduchu, tak i na vodní hladině. Špatné nautické vlastnosti způsoboval zřejmě hlavní plovák, který byl použit z plovákového letounu Nakajima E8N1, použití tohoto plováku mělo jeden prostý důvod - zrychlila se tím stavba prototypů.
V soutěži se prototypy F1M1 utkaly pouze s konkurencí od Aichi. Soutěž vyhrály prototypy F1M1, ale vítězství to bylo podmínečné. Firma Mitsubishi musela své letouny radikálně upravit a překonstruovat podle připomínek námořního letectva. Připomínky se týkaly především již zmíněné nestability a také eliptického křídla, které bylo velmi výrobně náročné.

F1M2 model 11
Výsledkem rekonstrukce byl téměř nový letoun, nová křídla měla duralovou dvounosníkovou kostru, půdorys křídla byl lichoběžníkový, to snížilo jeho výrobní náročnost, o jeden stupeň se zvýšilo vzepětí křídel, zcela nový potom byl plovák, rozměrově byl větší a především se vyznačoval nesrovnatelně lepšími nautickými vlastnostmi. Největší změnou však prošly ocasní plochy, to mělo za důsledek lepší stabilitu letounu za letu. Plocha kýlovky byla zvětšena o 85 % a plocha směrového kormidla byla větší o 32 %. Nový byl také motor. Hvězdicový motor Hikari byl nahrazen aerodynamicky výhodnějším dvojhvězdicovým čtrnáctiválcem Mitsubishi Zuisei 13, který disponoval vyšším vzletovým výkonem - 875 koní. Nový motor díky tomu, že se jednalo o dvouhvězdicový motor, vykazoval menší čelní odpor a mohl být lépe kapotován. Upravený letoun zahájil letové zkoušky v srpnu roku 1938. Jeho letové vlastnosti byly velmi dobré a celými námořními zkouškami nyní prošel bez větších problémů. Sériová výroba začala v Nagoji až v roce 1940. Námořnictvo mu přidělilo označení „námořní plovákový pozorovací letoun Typ 0 model 11“ zkráceně F1M2 11.
Výzbroj zůstala shodná s prvními prototypy, tvořily ji dva synchronizované kulomety uložené nad motorem Type 97 ráže 7,7 mm. Pozorovatel mohl v případě potřeby vysunout ze štěrbiny mezi kabinou a kýlem kulomet Type 92 ráže 7,7 mm, pro který byla zásoba střeliva uložena v bubnových zásobnících. Pod centroplán bylo možno zavěsit dvě pumy po šedesáti kilogramech.

Použití nových letounů záleželo na okolnostech, pokud jej nosič hydroplánů dopravil na místo japonského výsadku, tak se kromě průzkumných úkolů osvědčil také jako lehký bitevník a je známo, že v počáteční fázi války byl používán i jako pomocný stíhací letoun, na ostrově Attu byla dokonce stíhací skupina vybavená těmito letadly. Pete, takové bylo jeho spojenecké kódové jméno, nebyl zcela jistě plnohodnotným stíhačem, ale jistě dokázal zaútočit na průzkumnou Catalinu, rozvrátit útok několika bombardérů, ale právě skupina na ostrově Attu údajně sestřelila několik amerických stíhaček.
Na bitevních lodích Pete sloužil především jako pozorovací letoun a hlavním úkolem jeho osádky bylo řídit palbu lodních děl. Pokud vzlétal z pobřežních základen, plnil protiponorkové a protilodní hlídkové lety. Teprve postupem doby, tak jak sílilo spojenecké letectvo, se musel Pete stáhnout do ústraní nebo na odlehlejší bojiště.

Japonci letounu říkali Zerokan, vyrobili celkem 1 118 letadel a tím bylo dáno i jeho značné rozšíření, operoval na nosičích hydroplánů Kimikawa Maru, Kiyokawa Maru, Kunikawa Maru, Sagara Maru, Sanuki Maru a Sanyo Maru. Na svých katapultech jej nesly bitevní lodě Fuso, Hiei, Kirishima, Kongo, Musashi, Mutsu, Nagato a Yamato a křižníky Aoba, Ashigara, Atago, Haguro, Kinu, Maya, Myoko, Nachi a Takao.
Zařazeny byly do výzbroje těchto Kokutai 21., 32., 453., 902., 938., 954., Amakusa, Fukuyama, Otsu a Tateyamaa.
Pete létal po celou dobu války, ke konci války se zkoušelo také bombardování jednou 250 kg pumou, ale to již bylo opravdu něco, nač tento letoun skutečně nestačil.
Vyráběn byl továrnou Mitsubishi a námořním leteckým arsenálem v Sasebu (Dai-Nijuichi Kaigun Kokusho – Sasebo), v Sasebu vzniklo také několik málo desítek cvičných letadel s dvojím řízením označených F1M2-K.
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-F1M-Zerokan-Pete-t67103#237353 Verze : 2
.
Micubiši F1M Zerokan [Pete] - Micubiši F1M2

Micubiši F1M2
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-F1M-Zerokan-Pete-t67103#637456 Verze : 0
Použité zdroje:
Rene J.Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-10: 087021313X.
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, rok 1990, ISBN: 1557505632
Tadeusz Januszewski a Kryzysztof Zalewski, Japońskie samoloty marynarski 1912-1945, tiel 1., Wydavatelstwo Lampart, rok 2000, ISBN: 83-86776-50-1
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
L+K 2/1977 Monografie Mitsubishi F1M, Václav Němeček
http://www.combinedfleet.com/ijna/f1m.htm
http://www.cofe.ru/avia/M/M-140.htm
http://www.airwar.ru/enc/sww2/f1m.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Micubisi-F1M-Zerokan-Pete-t67103#237354 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více