Umbra AUT.18

     
Název:
Name:
Umbra AUT.18 Umbra AUT.18
Originální název:
Original Name:
Umbra AUT.18
Kategorie:
Category:
stíhací letoun fighter aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1939-DD.MM.1939 Aeronautica Umbra SA, Foligno /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1939-DD.MM.1939
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1 prototyp
První vzlet:
Maiden Flight:
22.04.1939
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
1960 kg 4321 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
2480 kg 5467 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
2975 kg 6559 lb
Rozpětí:
Wingspan:
11,5 m 37ft 8,75in
Délka:
Length:
8,75 m 28ft 8,49in
Výška:
Height:
2,88 m 9ft 5,39in
Plocha křídla:
Wing Area:
18,70 m2 201.29 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Fiat A.80 R.C.41 o výkonu 758 kW / 1030 k Fiat A.80 R.C.41, power 1016 hp
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
? ?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
489 km/h v 5000 m 303.9 mph in 16404 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
445 km/h v ? m 276.5 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s ? ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m ? min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
10 000 m 32,800 ft
Dolet:
Range:
800 km 500 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
2 x 12.7 mm (0.500 in) kulomet Breda-SAFAT 2 x 12.7 mm (0.500 in) Breda-SAFAT machine guns
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
en.wikipedia.org
L+K 8/74
http://airspot.ru/catalogue/item/umbra-aut-18
http://www.aviastar.org/air/italy/aut-18.php
alternathistory.org.ua
pl.wikipedia.org
de.wikipedia.org
www.enotes.com
URL : https://www.valka.cz/Umbra-AUT-18-t30060#425395 Verze : 0
Umbra A.U.T. 18
Italský příspěvek ke snaze vytvořit moderní stíhací letoun, jenž neuspěl díky shodě celé řady nepříznivých okolností.

Konstruktér tohoto letounu, inženýr Felice Trojani , byl sám o sobě velmi zajímavou osobností. Byl členem posádky Umberta Nobile při obou úspěšných letech jeho "Norge" (1926), stejně jako při katastrofální misi vzducholodi "Italia" (1928), kdy sloužil jako inženýr a operátor výškového kormidla.
Havárii oba přežili, ale upadli do nemilosti u fašistické vlády a odešli do SSSR, kde po několik let spolupracovali na vývoji sovětských vzducholodí. Další vývoj událostí na přelomu 20. a 30. let je však oba přinutil vrátit se do Itálie.

Trojani našel práci jako hlavní inženýr u firmy Aeronautica Umbra S. A. ve Folignu. Šéfem firmy byl Muzio Macchi. Aeronautica Umbra S.A. vyráběla od roku 1935 různá italská letadla pro jiné výrobce, jako například typy Savoia Marchetti SM.79, Savoia Marchetti SM.81 a Savoia Marchetti SM.84. V této době Ministerstvo letectví (Ministero dell'Aeronautica) rozbíhá tzv. Projekt R (Progetto R) - plán modernizovat italské stíhací letectvo Regia Aeronautica - Caccia da Combattimento. Ten předpokládal do let 1939 - 40 vyrobit na 3000 stíhaček, schopných nahradit zastaralé dvojplošníky Fiat CR.32 a CR.42. Specifikace mimo jiné požadovala výzbroj 2 velkorážných kulometů a vytrvalost letu alespoň 2 hodiny. Inženýr Trojani se účastnil této veřejné soutěže se svým prototypem A.U.T. 18. Konkurenty v tomto soupeření mu byly projekty Caproni-Vizzola F.4, Caproni-Vizzola F.5, Fiat G.50 Freccia, IMAM-Ro-51, Macchi MC 200 Saetta a Reggiane Re 2000 Falco.

Historie:
První koncept letounu A.U.T. 18 pochází z r. 1934 a rozhodně byl na úrovni své doby. Vývojové práce se protáhly na 3 roky. Tato doba byla vyplněna náročným výzkumem, např. ofukování řady modelů v aerodynamickém tunelu. Svůj čas si vybral i fakt, že letoun byl původně koncipován jako dvojmístný a teprve v průběhu konstrukčních prací změněn na jednomístný. To se - mimo jiné - projevilo i v jeho větší hmotnosti a celkové robustnosti oproti jeho konkurentům.

Muzio Macchi přijal plány na stavbu stíhačky v roce 1935 a v roce 1936 byl hotov první prototyp. Ve stejném roce obdržel i svou vojenskou registraci MM.363. Typové označení A.U.T. 18 je tvořeno z monogramů výrobce (AU), příjmení konstruktéra (T) a plochy křídel budoucího stroje (18 m2).

Pojížděcí zkoušky byly zahájeny 21. března 1939 ještě na továrním letišti ve Folignu. Tovární letiště se ukázalo pro letové zkoušky nevyhovující, proto bylo rozhodnuto prototyp převézt na 120 km vzdálené větší letiště Viterbo. Po náročném převozu a opětné kompletaci stroje došlo 22. dubna 1939, podstatně později, než u jeho konkurentů, na první let. Do pilotní kabiny usedl firemní zkušební pilot Giovanni Roccato. Často se říká, že za zpožděním vývoje A.U.T. 18 stály Trojaniho politické potíže. Existují ale také názory, že na tomto zpoždění se podílelo příčin více - zmíněné Trojaniho politické potíže, pomalá a opatrnická práce samotného Trojaniho, zásahy šéfa Muzia Macchiho, přinášejícího další zvláštní požadavky, i opatrnost zalétávacího pilota Roccata, který se obával poškodit nebo dokonce zničit jediný dosažitelný stroj.

A.U.T. 18 bylo v létě roku 1939 přemístěno na větší letiště Guidonio v oblasti Lazio, kde se účastnilo srovnávacích zkoušek s dalšími stíhačkami Projektu R. Dne 18. srpna byly zahájeny střelecké zkoušky na letišti Furbara. Zkoušky dopadly úspěšně. Dne 20. února 1940 bylo letadlo odesláno zpět do Foligna kvůli dalším úpravám, především dostal lépe aerodynamicky tvarovanou kapotu hvězdicového motoru. Byla zmenšena čelní plocha motoru, hlavy válců dostaly samostatné kryty, vystupující z obrysu kapoty. Vrtule dostala aerodynamický kužel. Do Guidonia se stroj vrátil 21. června. Aerodynamicky čistější tvaru přídě umožnily zvýšit rychlost o 15 km/h, takže nyní dosahovala již hodnoty 489 km/h. Testy v Guidonii byly dokončeny 12. července 1940. Celkem bylo provedeno 55 letů bez jakékoli nehody. Kromě hlavního zalétávacího pilota Giovanniho Roccata s letounem létali i piloti plukovník Tondi, Mar. Vignoli a kapitán Adriano Mantelli.

Výsledkem testů bylo konstatování, že nový stíhač nenabídl výkony významně lepší než konkurenti, např. tou dobou již dostupný Macchi M.C.200, který uskutečnil svůj první let v roce 1937. Vítězství v konkurzu a zařazení do sériové výroby si tedy zajistily již jmenovaný Macchi M.C.200, FIAT G-50 Freccia a Reggiane Re-2000 Falco.

Nasazení:Výsledky testu, a pravděpodobně ještě také nepřízeň politiků, vedly k rozhodnutí velení Reggia Aeronautica, že prototyp v konečné podobě byl sice k 5. listopadu 1940 přijat do výzbroje jednotky PVO, ale nebyl doporučen pro řadovou výrobu. Jakékoliv další vývojové práce na A.U.T.18 byly zastaveny.

Konečný osud prototypu po předání Reggia Aeronautica je neznámý. Sám Trojani soudil, že byl po příměří odvezen do Německa pro další testy, ale pravděpodobnější je, že byl zničen při náletu po jeho přemístění do Orvieta, kam byl přeletěn Cap. Mantellim. Jiní myslí že to bylo ukořistěno Spojenci pro studijní účely. Je známo, že RAF si již v roce 1936 bylo vědomo existence letadla a zařadilo je mezi stávající italské typy.

Konstrukce:
Letoun byl koncipován jako jednomotorový, jednomístný, celokovový samonosný dolnoplošník. Konstrukce trupu měla průřez trojúhelníku se zaoblenými rohy. Byla vyrobena z trubek z chrommolybdenové oceli autogenním svařováním, potah byl z duralu. Kostra křídla byla vyrobena ze stejného materiálu, ale trubky byly spojeny bodovým svařováním. Obšívka křídel byla z duralu, potah plátěný.

Ocasní plochy byly provedeny z duralu (nosník křídla i žebra), pohyblivé části byly potažené plátnem, staticky i aerodynamicky vyvážené.

Podvozek se zatahoval do křídel směrem ke trupu, zatahovací bylo i záďové kolo. Mechanismus zatahování podvozku byl vybaven hydraulickým systémem poháněným pumpami. Kola byla vybavena tlumiči "FAST".

Na rozdíl od jiných italských stíhaček tohoto období neměl svou útočnou výzbroj - dva kulomety Breda-SAFAT kal. 12,7 mm - montovány v trupu, ale v centroplánu křídla. Kulomety byly umístěny po jednom v každém křídle, vně podvozkových šachet. Toto uspořádání dostalo zbraně mimo okruh vrtule, takže odpadla nutnost instalace synchronizačního zařízení. Kulomety nesly zásobu 300 nábojů pro každý z nich.

Stroj byl poháněn v této době častým dvouřadým čtrnáctiválcovým hvězdicovým motorem FIAT 80 RC. 41, dávajícím výkon více než 1000 koňských sil, pohánějící třílistou, za letu stavitelnou vrtuli Alfa Romeo.
Palivové nádrže byly uloženy v trupu za kabinou pilota.

Prameny:
en.wikipedia.org
L+K 8/74
http://airspot.ru/catalogue/item/umbra-aut-18
http://www.aviastar.org/air/italy/aut-18.php
alternathistory.org.ua
pl.wikipedia.org
de.wikipedia.org
www.enotes.com
URL : https://www.valka.cz/Umbra-AUT-18-t30060#425391 Verze : 0
Jediný postavený prototyp Umbra A.U.T.18 MM.363 s původním provedením přídě.
Zdroj: www.samoloty.ow.pl
Umbra AUT.18 -


URL : https://www.valka.cz/Umbra-AUT-18-t30060#108218 Verze : 0
A něco obrázků...
Umbra AUT.18 - Prototyp po aerodynamických úpravách přídě. Autor snímku neznámý, jde pravděpodobně o PR snímek Regia Aeronautica.

pramen-
http://warbirdsforum.com/showthread.php?t=1475

Prototyp po aerodynamických úpravách přídě. Autor snímku neznámý, jde pravděpodobně o PR snímek Regia Aeronautica.

pramen-
http://warbirdsforum.com/showthread.php?t=1475

Umbra AUT.18 - Rekonstrukce kamufláže upraveného prototypu.
pramen:
http://www.spafi.org//images/rsgallery/original/8_umbra_a.u.t.18_color.jpg

Rekonstrukce kamufláže upraveného prototypu.
pramen:
www.spafi.org

Umbra AUT.18 - Trojpohledové schéma.
pramen:
http://warbirdsforum.com/showthread.php?t=1475

Trojpohledové schéma.
pramen:
http://warbirdsforum.com/showthread.php?t=1475

URL : https://www.valka.cz/Umbra-AUT-18-t30060#425397 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více