Hannibal

     
Příjmení:
Surname:
Barkas Barkas
Jméno:
Given Name:
Hannibal Hannibal
Jméno v originále:
Original Name:
Hannibal Barkas
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
kartáginsky generál Cartaghian general
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
DD.MM.247 p. n. l. Karthago /
DD.MM.247 p. n. l. Karthago /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
DD.MM.183. p. n. l. Gebze
DD.MM.183. p. n. l. Gebze
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
veliteľ kartáginskej armády v 2. púnskej vojne. Cartagena army commander in the 2nd Punic War.
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
http://en.wikipedia.org/wiki/Hannibal
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#426590 Verze : 0
HANNIBAL BARKAS - kartaginský vojevůdce


(246 -182 př.n.l.)



Hannibal se narodil v roce 246 př.n.l. otci Hamilkaru Barkovi (290-229/8). Podle jedné legengy se narodil na ostrově Eivissa ( Ibiza v Baleárském souostroví ). Barkidové patřili mezi prominentní kartaginské rodiny, kteří svůj původ odvozovali až od mýtické královny Elissy, zakladatelky Kartága( asi 814 př.n.l.).


V době první punské války byl Hamilkar velitelem posádky na Sicílii a podnikal námořní výsadky na jihoitalské území. Po porážce Kartága u Aegatských ostrovů bylo Kartágo nuceno vyklidit Sicílii. Nevyplacení kartaginští žoldnéři podporovaní některými, Kartágem podmaněnými kmeny a vzbouřenými otroky, oblehli Kartágo a nastala krutá válka. Vzpouru potlačil až po třech letech právě Hamilkar, paradoxně s římskou pomocí ( byli propuštěni kartaginští zajatci a Kartágu bylo dodáno obilí), protože si Řím nepřál vítězství vzbouřenců. Nicméně Římané podpořili vzbouřence na Sardinii a následně donutili Kartágo vydat Římu Sardinii a Korsiku ( Sicílie byla první provincií Říma).


Po první punské válce ztrácí Kartágo vliv ve východním Středomoří a východiskem z této situace vidí Hamilkar právě v expanzi na Iberský poloostrov. Hamilkar, ač sám zastáncem tvrdé linie postupu proti Římu ,vidí , že v současné situaci nemá Kartágo šanci a prosazuje politiku dočasného míru, aby mohlo získat prostředky na příští válku s Římem.
Na jaře 237 př.n.l. přísahá devítiletý Hannibal na otcovo přání v kartaginské svatyni věčné nepřátelství Římu a spolu s otcem a svými bratry, Hasdrubalem a Magem, vyplouvají za Melkartovy sloupy(Gibraltar). Jejich cílem je osada Gades(Cádiz), odkud hodlá Hamilkar vést válku proti keltiberským kmenům s cílem vybudovat zde nové obchodní stanice a otevřít pro Kartágo nové trhy. Po několika letech bojů se mu podaří ovládnout jih dnešního Španělska. V roce 231 př.n.l. se pomocí bohatství získaného v nově obsazených územích podaří splatit Římu kontribuce. V roce 230 př.n.l. zakládá Hamilkar Akra Leuké (Alicante). Kartaginské vojsko provolá Hamilkarova zetě Hasdrubala ( 270 př.n.l.-221 př.n.l.) svým nástupcem.


Úspěšnému vojevůdci tuto volbu schvaluje i kartaginská státní rada i jeho hlavní oponent Hanno.
Mladý Hannibal od dvanácti let pobývá v otcově hlavním stanu, vyniká v šermu, lukostřelbě i jízdě na koni. Má talent učit se cizí řeč a brzy je schopen mluvit v pěti jazycích. Nadšeně se zajímá o životopisy velkých vojevůdců Alexandra Velikého nebo épeirského krále Pyrrha. Mezi vojáky je oblíben, nedělá mu potíže žít stejně prostým životem jako oni. Už ve čtrnácti letech bojuje po otcově boku proti odbojným kmenům. V zimě 229 př.n.l. /228 př.n.l. je Hamilkar zabit v bitce s kmenem Oretanů u pramenů řeky Guadalquir. Jeho nástupcem se stává Hannibalův švagr Hasdrubal, který v roce 227 př.n.l. zakládá na jihovýchodním pobřeží dnešního Španělska město Carthago Nova, Nové Kartágo ( Cartagena). V okolí tohoto strategického přístavu se nacházejí obrovské stříbrné doly, ve kterých pracuje až 20 000 otroků. V roce 225 př.n.l. se jedenadvacetiletý Hannibal stává velitelem kartaginské jízdy. Úspěšných kartaginských výbojů si všímají i Římané, kteří s Kartaginci, v roce 226 př.n.l., uzavírají dohodu o rozdělení sfér vlivu na Iberském poloostrově. Smlouva je pro Kartagince příznivá, Řím uznává území na jih od řeky Iber(Ebro) jako kartaginské. Velká většina poloostrova je nyní pod kartaginskou pravomocí. Nedořešen zůstává status města Sagunta ( Murviedro ), které leží jižně od Iberu, ale má status přítele Říma. V zimě roku 221 př.n.l. je Hasdrubal zavražděn na lovu a pětadvacetiletý Hannibal se stává vrchním velitelem vojsk v Hispánii.
Hannibal může začít snít svůj veliký sen o pokoření Říma. Hannibal má pod svým velením obrovskou armádu o síle 120 000 pěšáků a 16 000 jezdců. Část jeho armády tvoří žoldnéři, část svobodní bojovníci z Hispánie, Kartága a Numidie, sloužící za podíl na budoucí kořisti a příslib přízně vítězného Kartága. Na rozdíl od Římanů ,spoléhajících se na
disciplínu nepříliš pohyblivých legií těžkooděnců, spoléhá Hannibal na menší pohyblivé jednotky a zvláště na jízdu, ve které vidí hlavní slabinu římské armády.


Na počátku roku 219 př.n.l. oblehl Hannibal Saguntum a po osmi měsících ho dobyl. Delegace římského senátu, která žádá v Kartágu potrestání Hannibala, neuspějě. Hannibalův protivník Hanno sice souhlasí s Hannibalovým vydáním Římanům, ale státní rada nevidí důvod k zásahu proti Hannibalovi. Dokud bude z Hispánie proudit bohatství zlata, stříbra, mědi i obilí a jiných komodit je Hannibal podporován. Hannibal by radu stejně neuposlechl a tak se může na jaře roku 218 př.n.l. vydat na Řím.
Velitelem vojsk v Hispánii jmenuje svého bratra Hasdrubala, velitelem jízdy Maharbala. Bratr Mago bude kromě boje pověřován i diplomatickými misemi mezi hlavní armádou, Hasdrubalovými voji v Hispánii a mateřským Kartágem. Své tažení Hannibal pečlivě naplánoval. Počítá s pomocí Galů, kteří od roku 225 př.n.l. tři roky vzdorovali římské armádě a teprve nedávno byli kolonizováni. Navíc ,v roce 219 př.n.l., museli Římané potlačovat vzpouru v Illýrii. Hannibal disponuje rozvědkou tvořenou kartaginskými kupci, kteří se pohybují prakticky po celém Středomoří, a proto spoléhá i na nespokojenost Řeků a Makedonců a počítá, že se po prvních úspěších připojí k boji proti Římu. Důsledně naplánoval i přesun armády k Pyrenejím a Alpám. Jeho poslové dojednávají s místními náčelníky bezproblémový průchod jejich územím, přesvědčují je, že s nimi nechtějí bojovat, naopak hodlají od nich nakupovat proviant pro armádu. Před jádrem Hannnibalovy armády jsou, na předem připravených místech, shromážďovány zásoby, kritické úseky cesty jsou kryty předsunutými kartaginskými oddíly.


Ovšem ani Římané nezahálejí. Do boje vyrážejí konzulové zvolení na rok 218 př.n.l.. Publius Cornelius Scipio starší přistává s flotilou v Massilii (Marseille) a zjišťuje, že Hannibal už překročil Pyreneje a poté, co se mu ho nepodaří dostihnout před Rhonou, pochopí k jakému neuvěřitelnému činu se Hannibal chystá. Scipio starší ( otec budoucího vítěze nad Hannibalem Scipiona Africana ) odplouvá do Říma a varuje před invazí přes Alpy. Ze Sicílie je povolám zpět i druhý konzul Tiberius Sempronius, který chystal invazi do Afriky.


Hannibalův pochod přes Alpy je dodnes velkou neznámou. Část historiků obhajuje cestu přes průsmyk Col de Clapier, jiní preferují Col de la Traversette. Římský historik Polybios uvádí jedinou pro vozy sjízdnou obchodní cestu přes průsmyk Malý St. Bernard. Podle nejnovější verze táhnuly Hannibalovy kolony odděleně, část Montgenévreským průsmykem a část přes Malý St. Bernard. Jisté je, že přechod Alp trval 29 dní a stál Hannibala životy desítek tisíc vojáků, kupodivu bez úhony přešlo všech 37 slonů. Nakonec Kartaginci stanuli v údolí řeky Po.


K prvnímu střetu s římskou armádou došlo na řece Ticinu na podzim 218 př.n.l., kdy Hannibalova jízda porazila vojáky P. Cornelia Scipiona staršího( Scipio byl zraněn). Po první srážce se oba konzulové spojují a bojechtivý Tiberius Sempronius naléhá na další útok, nechce aby si vavříny vítězství odnesl konzul, který bude zvolen na rok 217 př.n.l.. Hannibal hledá vhodné bojiště, aby mohl plně uplatnit sílu své jízdy. Lehká numudská jízda předstírá ústup a Sempronius ji pronásleduje až k řece Trebii, kde na Římany čeká 21. prosince 218 př.n.l. na 40 000 Hannibalových mužů. Obě armády jsou stejně početné, ale Hannibal dosahuje rozhodného vítězství. Padne 8 000 Římanů. Zajatí spojenci Říma jsou po bitvě, na rozdíl od zajatých Římanů, propuštěni. Hannibal si je chce získat na svou stranu.


Po přezimování u Piacenzy v březnu 217 př.n.l., vyráží Hannibal znovu do pole. Všechny "schůdné" trasy pro pochod na Řím jsou blokovány římskými legiemi. Hannibal své protivníky opět překvapí, je schopen projít terénem, který jiné armády označují za neprůchodný. Přes Apeniny a bažiny kolem řeky Arno Hannibal obchází hlídkující římskou armádu. Strastiplný pochod nepřežijí tisíce vojáků a sám Hannibal jedoucí na posledním zbylém slonu přijde o oko. Kartaginaská armáda proniká do Etrurie (Toskánsko). Konzul Gaius Flaminius Hannibala nerozvážně pronásleduje a padne 21. června 217 př.n.l. u Trasimenského jezera (asi 150 km od Říma) do léčky. Na kolony Římanů stěsnaných mezi jezero a okolní pahorkatinu zaútočí Hannibalovi vojáci z okolních úžlabin a tlačí je do jezera. Současně uzavírají kotel podél jezera a odříznou Římanům ústupovou cestu. Římská armáda je rozdrcena, padne 15 000 legonářů i s konzulem Flaminiem, 10 000 vojáků je zraněných.


V době akutního ohrožení volí Římané diktátora Fabia Maxima, poněkud nespravedlivě přezdívaného jako Cunctatora (Váhavce). Ten nařizuje strategii spálené země ( tuto taktiku také později použil Vercigetorix proti Iuliovi Caesarovi v Galii ). Obyvatelstvo musí opusti statky a vesnice a přesunout se do měst . Pole, domy i úrodu, kterou nestačí odnést musí spálit. Hannibal má být vyhladověn. Tato taktika ale hrdé Římany uráží. Chtějí se postavit nepříteli tváří v tvář. V roce 216 př.n.l. jsou zvoleni konzuly Gaius Terentius Varrus a Aemilius Paulus. Řím mobilizuje rezervy a postaví armádu o 8 řádných a 8 pomocných legií. Do boje kráčí 80 000 vojáků. 2. srpna 216 př.n.l. jim Hannibal se 40 000 pěšáky a 10 000 jezdci připraví katastrofální porážku u Cannae. Roztáhne své linie do větší šířky a záměrně oslabí svůj střed, aby k útoku na něj svedl prchlivého Terentia Varra ( ten den má právě on velení a Hannibal znající jeho nerozvážnost čeká právě na tento okamžik). Varro zaútočí na střed kartaginské linie a zatlačí ho zpět, poté na křídla římské armády zaútočí kartaginští veteráni a obklíčení Římanů dokončí kartaginská jízda, která zahnala na útěk početně slabší římskou jízdu. V následném masakru padne asi 60 000 římských vojáků v čele s konzulem Paulem, 80 senátorů a 19 tribunů. Byla nejtěžší porážka Římanů v jejich dosavadní historii.


Po bitvě Hannibal očekáva nabídku k míru, té se ale nedočkal . Velitel jízdy Maharbal radí okamžitý útok na Řím. Římané volí nového diktátora Marca Iunia Pera a tvrdě postihují projevy poraženectví. Do zbraně jsou povoláni všichni muži starší 17 let, dvě legie jsou postaveny z otroků vykoupených za státní peníze, kterým je po válce slíbena svoboda, do armády narukuje i 6 000 trestanců. Proti Kartagincům se bojuje i propagandou, mluví se o barbarech vraždících zajatce i civilní obyvatelstvo ( z velké části je to lež, jinak by nemohl Hannibal získat jako spojence tolik kmenů), o barbarských kartaginských rituálech obětování dětí ( to je pravda, ovšem i v Římě byli po porážce u Cannae obětováni (zaživa pohřbeny) dva páry mladých lidí. Obyvatelstvo více tíhlo k náboženství, už v roce 217 př.n.l. bylo na Foru vztyčeno 12 zlatých soch římských a řeckých bohů.


Po bitvě u Cannae informuje Mago, který stojí v čele v čele Hannibalem vyslané delegace, Kartágo o úspěšných bojích, při kterých bylo podle Hannibala zabito 200 000 nepřátelských vojáků a dalších 50 000 jich padlo do zajetí. Poté žádá o posily a o peníze. Hanno se staví proti, podle něho by se právě teď mělo jednat s Římem o míru, příhodnější situace už nenastane. Nakonec ale státní rada poskytuje 4 000 numidských jezdců a peníze potřebné pro zverbování 20 000 vojáků v Hispánii.


Válka mezi Římem a Kartágem nyní zachvacuje i okolní státy. V roce 215 př.n.l. uzavírá makedonský král Filip V. s Hannibalem smlouvu o vojenské spolupráci proti Římu, naproti tomu Římané přesvědčí aitólský řecký spolek k boji proti Makedoncům. Nakonec v roce 205 př.n.l. mírem z Foiníkie Řím uznává nadvládu Makedonie v Řecku. Bojuje se i v Hispánii. V roce 217 přn.l. překračují Římané Ebro a táhnou na jih. V roce 212 př.n.l. je dobyto Saguntum. V následné kartaginské protiofenzívě jsou Římané poraženi a zatlačeni zpět. Publius Cornelius Scipio starší je zabit.



V Itálii se po porážce u Cannae postavilo na stranu Hannibala druhé největší město Capua. Na Sicílii se staví po bok Kartaginců Syrakúsy. Slabinou Hannibalovy armády v Itálii zůstává neobsazení funkčního přístavu, kterým by se daly posily i materiál doplňovat po moři. V roce 212 př.n.l. sice Hannibal zradou získává město Tarent, ale římská pevnost střežící vjezd do přístavu odolává a přístav nelze používat. Hannibalova armáda citelně postrádá obléhací stroje, bez kterých je dobytí pevnosti nebo významného města nemyslitelné. Římané jsou naopak mistry v obléhání.


V roce 213 př.nl. se na Sicílii vylodí Marcus Marcellus a oblehne Syrakúsy. Při dobývání jsou na spojených galérách vzyčeny obléhací věže. V roce 212 př.n.l. jsou Syrakúsy dobyty a vypleněny. O dva roky později padne i Agrigentum a Kartaginci musí Sicílii vyklidit.


V Itálii v roce 212 př.n.l. Římané oblehnou odbojnou Capuu a poprvé zde předvedou nepropustnou blokádu ( později např. Scipio Aemilianus u Numantie a Kartága nebo Iulius Caesar při obležení Alésie). Město je obehnáno příkopy a valy s kolovou hradbou . Obléhající armáda je bezpečně uzavřena v opevněných táborech, takže se ani posádka Capuy ani Hannibal neodváží zaútočit. Aby obleženému městu pomohl vytáhne Hannibal na Řím a doufá, že římská armáda u Capuy ho bude pronásledovat a uvolní obklíčení. Jeho snaha je marná a pouze demonstrativně projde kolem hradeb Říma ( na jaře 211 př.n.l.). Ještě téhož roku Capua padne, vůdci vzbouřenců jsou popraveni a obyvatelé města prodáni do otroctví. Stejně krutý osud postihne o dva roky později Tarent. Hannibal se ocitá v izolaci.


Úspěchy slavi i nově jmenovaný velitel v Hispánii Publius Cornelius Scipio mladší. V roce 209 př.n.l. poráží Hasdrubala u Baecul na jihu Hispánie a ještě v tomto roce dobude nejvýznamější kartaginské město v Hispánii Nové Kartágo. Hadrubal se zbytky armády podniká stejnou obtížnou cestu jako Hannibal přes Pyreneje a Alpy. V jeho armádě vidí Hannibal poslední možnost zvrátit vývoj v Itálii. V roce 207 př.n.l.je Hasdrubal poražen v Umbrii na řece Metauru, sám zde nalézá smrt a jeho vojsko je zničeno. Hasdrubalovu hlavu poté Římané vrhnou do Hannibalova ležení v Apulii. Blíží se konec.


Scipio mladší mezitím, v roce 206 př.n.l., poráží Kartagince na řece Baetis u Illipy a obsazuje poslední opěrný bod Kartaginců Gades.
Hannibal je bez šance nové posily mu Kartágo odmítne a když se v Africe vylodí Scipio mladší ( 204 př.n.l. ), je Hannibal povolán k obraně Kartága. Do Afriky dorazí v roce 203 př.n.l. Svému protivníkovi nabízí mír status quo. Scipio žádá bezpodmínečnou kapitulaci. V bitvě u Zamy v říjnu 202 př.n.l. je Hannibal poražen. Útoku jeho slonů se Scipiovy jednotky vyhnou a k Hannibalově porážce pak nejvíce přispěje numidská jízda pod velením Massinissy. Hannibal z bitvy uprchne.



Po válce, která degradovala Kartágo prakticky pouze na městský stát bez loďstva a s povinností platit kontribuci 270 tun stříbra, se Hannibal vrací do města. V roce 196 př.n.l. byl zvolen suffetem a podnikl kroky proti některým prominentním oligarchickým rodům. Proto, když Řím požádal o jeho vydání, byl nucen z města uprchnout, aby ho jeho nepřátelé navydali Římanům.


Hannibal vstoupil do služeb syrského krále AntiochaIII., kterého se pokoušel přesvědčit o nutnosti bojovat s Římem.Antiochos III. se vylodil v Řecku, kde se pokoušel vydávat za osvoboditele od římského jha, ale byl poražen u Thermopyl ( 191 př.n.l. ). Hannibal velel loďstvu, které mělo proniknout z Foiníkie do Egejského moře a posílit syrskou flotilu. Když došlo k uzavření míru v Apameji ve Frygii (188 př.n.l. ), která mimo jiné zavazovala Antiocha vydat osoby nepřátelské Římu, uprchnul do Bithýnie ke králi Prúsiovi. Jako velitel jeho loďstva porazil pergamského krále Eumena. Římané však vyvíjeli tlak na Hannibalovo vydání a poté co se Prúsiás rozhodl Římanům vyhovět, spáchal sebevraždu jedem v bithýnské Libysse v roce 182 př.n.l.
Hannibal byl jedním z nejlepších světových vojevůdců historie ( pokud ne vůbec tím nejlepším ). Jeho skvělé taktické manévrování při bitvách, jeho strategické plánování do té doby praticky neznámé a legendární přechod s armádou přes Alpy mu zaručují čelné místo v dějinách válečnictví.


zdroje: Hans-Christian Huf - Sfinga, záhady historie - Hannibal, postrach Říma
Toulky minulostí světa
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#72810 Verze : 0
Jeho podľa všetkého dobový portrét na minci.
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#101864 Verze : 0

Diskuse

Zdravím,
měl bych dvě poznámky - pokud vím, tak Gibraltaru se říkalo Héráklovy sloupy, řeka "Po" je česky "Pád".
S pozdravem
Saša
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#72975 Verze : 0
Já bych si dovolil také dvě poznámky - jednak si myslím, že není zcela jisté, že Hannibal jako malý klučina přísahal nepřátelství Římu, i když často se to uvádí. Každopádně to na věci nic nemění.


Druhá je k bitvě u Cannes - tady vycházím z knihy "Greece and Rome at War", která mě upozornila na jeden důležitý fakt. Řecký historik Polybius, který sepsal jedno z nejdůležitějších děl o římské historii, byl osobním přítelem rodiny Scipionů, která je spřízněna s rodem Aemilianů Paullů. Je proto namístě jeho informace o událostech, kterých se osoby z těchto rodů účastnili, obecně brát s rezervou. Vždy z nich totiž vycházejí jako ti kladní hrdinové.
Konkrétně se toto týká proslaveného dne, kdy se Varro ujal (na základě střídání v čele armády po jednom dni) velení římských legií a proti vůli druhého konsula se vydal do bitvy u Cannes. Druhým konzulem byl totiž - Aemilius Paullus. Zavání to pokusem shodit vinu za tuto katastrofu na Varra. Skutečnost je spíše taková, že Fabiova taktika spálené země a vyhýbání se řádné bitvě s Hannibalem byla sice velmi rozumná, nicméně pánům senátorům se postupně začal zdát nehodnou velikosti Říma. Oba noví konsulové, kteří Fabia ve velení vystřídali, tak mohli už mít zadání svést s Hannibalem rozhodující bitvu. A protože skončila tak jak skončila, je třeba nalézt obětního beránka...
Ještě detail ke zmiňovanému Fabiovi - přídomek Cunctator získal právě až během svého tažení proti Hannibalovi, z článku to vapadá že s ním již do něj vstoupil.
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#73083 Verze : 0
Ano, Gibraltaru se říkalo Héráklovy sloupy, ale podle pramenů, z kterých jsem vycházel, je Kartaginci nazývali Melkartovými sloupy. Toto jméno jim dali féničtí námořníci z Tyru ( Súr ), protože jim gibraltarské útesy připomínaly dva mohutné sloupy v chrámu boha Baal Melkarta v Tyru.


Fabius Maximus si vysloužil nelichotivou přezdívku Cunctator až svojí defenzivní taktikou boje proti Hannibalovi. Napsal jsem to poněkud nešikovně.
URL : https://www.valka.cz/Hannibal-t19503#73163 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více