Prezident Donald Trump vystřelil podle svého zvyku rozkaz: Vojenské kosmické síly by se měly osamostatnit! Bez jediné konzultace s ministrem obrany a generály.
Kosmické zbraně se ve Spojených státech zatím připravují v rámci vojenského letectva. Špionážní družice řídí od léta 1960 speciální instituce – Národní úřad pro průzkum (National Reconnaissance Office – NRO), který patří mezi pět hlavních zpravodajských agentur USA.
Komentáře amerického tisku k tomuto rozhodnutí prezidenta jsou rozpačité. Chybí jasnější představa včetně toho, jestli by vojenské kosmické síly neměly spolknout také NRO. Vytvoření nového vojenského štábu bude proces dlouhý – proběhne po obsáhlých diskuzích v Pentagonu v Kongresu.
Podle ředitele České kosmické kanceláře Jana Koláře se vedou na toto téma na ministerstvu obrany a ve štábu vojenského letectva už několik let diskuse. Je přirozené, že generálové letectva se nebudou chtít vzdát této části své působnosti a nemalých finančních dotací. Kolář si myslí, že do konce Trumpova prezidentství se to nepodaří uskutečnit.
Sovětský svaz zřídil samostatné Vojenské kosmické síly už v sedmdesátých letech. Od té doby proběhlo několik reorganizací včetně začlenění do strategického raketového vojska. Od roku 2001 je tato zbraň opět pod vlastním štábem.
Armády kosmicky vyspělých států vesmír intenzivně využívají. Kromě špionážních družic tam vypouštějí tělesa navigační, spojové a meteorologické, bez kterých se neobejdou bojové srážky na Zemi. Zničení některých z nich by ohrozilo pozemní operace. Proto se vojáci těchto zemí snaží vybavovat své družice různými ochrannými prvky. Také hlídají dráhy všech kosmických plavidel, aby se k nim nepřiblížila jiná tělesa a nebezpečné drobné úlomky – americké radary dokážou sledovat do výšky 500 kilometrů míčky o průměru 10 centimetrů.
Vývoj kosmických zbraní patří ve Spojených státech mezi vojenské priority. Totéž platí v Rusku. Způsob jejich organizace však nevypovídá o jejich úrovni. Většina komentátorů soudí, že Rusko kvůli příliš úzké vědecko-průmyslové základně zaostává, ale nikdo to nemůže potvrdit – všechno je tajné.
Američtí, ale i sovětští vojáci měli zájem o vesmír od samého počátku kosmické éry na podzim 1957. Zpočátku naivně plánovali kosmické křižníky, atomové antirakety a podobně. Projektů bylo mnoho.
Za zmínku stojí jenom některé. Sověti vybavili jednu z prvních orbitálních stanic Saljut dvojicí děl. Američané vyvíjeli jednomístný raketoplán Dyna Soar, který měl mimo jiné bombardovat nepřítele. Posádka orbitální stanice MOL měla zase ničit cizí družice, kosmické lodi a orbitální stanice. Odborníci na obou stranách nakonec dospěli k názoru, že tyto bojové stroje jsou technicky a finančně velice náročné, takže vojáci s nimi skončili.
Ničení pozemních cílů obstarají strategické bombardéry a rakety vystřelované z podzemních sil a ponorek. Útoky na kosmické objekty jsou mnohem jednodušší – stačí malými družicemi na ně ťuknout a rozpadnou se. SSSR, USA a Čína už si to vyzkoušely, za což sklidily kritiku, protože úlomky z obou těles zaneřádily dráhy, na kterých se pohybují civilní objekty.
Prezident Ronald Reagan měl o vojenském využití vesmíru jinou představu. Uvědomil si, že masový útok nepřátelských raket nedokážou odrazit všechny antirakety. Fyzik Edward Teller, který patřil mezi tvůrce vodíkové bomby, ho infikoval myšlenkou přenést tuto obranu do vesmíru – vytvořit flotilu družic vybavených laserovými kanony, které by nepřátelské rakety likvidovaly často přímo nad jeho územím.
V roce 1963 vyhlásil Reagan program Strategické obranné iniciativy (Strategic Defense Initiative – SDI), známý pod populárnějším označením ze světa filmových sci-fi „Hvězdné války“. Když se američtí specialisté pustili do vývoje těchto prostředků, nejednou naráželi na nepřekonatelné obtíže – věda nedosáhla takové úrovně, aby je mohla vyřešit.
Nicméně SDI byl pro Sověty hrozným strašákem. Jakmile Američané vyvinuli nějakou novou zbraň, snažili se je trumfnout dvěma či třemi prostředky dokonalejšími. Tentokrát narazili – chyběli jim nejen znalosti, ale i průmyslové zázemí a finance. Navíc měli obavu, že tento projekt přinese spoustu nových vědeckých a technických novinek podobně jako lunární projekt Apollo, což vyvolá nový vědecko-technický skok. Sovětský vůdce Michail Gorbačov se snažil Reagana přesvědčit, aby SDI zarazil, ale neuspěl.
Navíc si Američané vypomohli tím, že před dvojitého špiona, který víc sloužil Kremlu, posílala výzvědná služba CIA smyšlené zprávy o bezproblémovém vývoje SDI. Někteří vědci dokonce psali falešné odborné studie, které ukazovaly na vysokou úroveň prací. O této akci kolují v americké zpravodajské komunitě útržkovité zprávy, CIA ji nepotvrdila, je to věc příliš čerstvá.
Nicméně SDI přispěla k hospodářskému kolapsu Sovětského svazu.
V polovině šedesátých let minulého století si kosmické velmoci stále víc uvědomovaly, že se potřebují sjednotit na zásadách, jimiž se bude řídit další využívání vesmíru. V roce 1967 proto podepsaly USA, Velká Británie a SSSR smlouvu o zásadách a činnosti států v tomto úsilí. Dodnes k ní přistoupilo přes 110 států.
Smlouva zakazuje umisťovat jaderné zbraně a jiné prostředky hromadného ničení na dráhu okolo Země, na Měsíc a jiná nebeská tělesa. Na Měsíci se zapovídají vojenské základny, manévry a zkoušky jakýchkoli zbraní.
Ovšem to nezakazuje některým státům, aby vyvíjely bojové prostředky pro vesmír. Což také činí. Pro jistotu.
Převzato se souhlasem autora z http://www.karelpacner.cz/?str=hom&id=629&n=perspektivni-bitevni-pole--vesmirVěříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více