Navarre, Jean

     
Příjmení:
Surname:
Navarre Navarre
Jméno:
Given Name:
Jean Marie Dominique Jean Marie Dominique
Jméno v originále:
Original Name:
Jean Marie Dominique Navarre
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
poručík Lieutenant
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
08.08.1895 Jouy-en-Morin /
08.08.1895 Jouy-en-Morin /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
10.07.1919 Villacoublay /
10.07.1919 Villacoublay /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Stíhací eso 1. sv. války s 12 sestřely. Flying ace on WWI with 12 victories.
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Jean_Navarre
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#604010 Verze : 1
     
Příjmení:
Surname:
Navarre Navarre
Jméno:
Given Name:
Jean Marie Dominique Jean Marie Dominique
Jméno v originále:
Original Name:
Jean Marie Dominique Navarre
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
01.04.1916 poručík
01.04.1916 Second Lieutenant
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
https://fr.m.wikipedia.org/wiki/Jean_Navarre
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#605230 Verze : 2

Jean Marie Dominique Navarre




Ve čtvrtek 8. srpna roku 1895 se v domě André Navarreho, jednoho z největších výrobců papíru ve Francii, rozlehl křik novorozeňat. Dvojčata dostala jména Jean a Pierre. Oba bratři byli prvními z celkem 11 dětí, které jejich matka Jeanne Coëscon přivedla na svět.


Oba bratři na sebe byli velmi fixovaní, jeden bez druhého nedal ani ránu, byli však velmi problémoví – dnes by jim možná diagnostikovali něco jako hyperaktivitu a poruchy soustředění, tehdy ovšem nic takového neexistovalo. Oba chlapci byli vnímáni jako divocí a neposlušní. Jean opakovaně měl konflikty s učiteli, několikrát také ze školy utekl, takže během svého dětství navštěvoval hned několik různých vzdělávacích ústavů. Nakonec však nicméně sloužil všechny zkoušky a studium řádně ukončil.



Oba bratři vyfotografovaní roku 1905


Ve svých osmnácti letech však konečně narazil na něco, co jej skutečně uchvátilo. Začal se zajímat o letectví. O nedělích chodíval spolu s Pierrem na letiště pozorovat letadla. Postupně v něm zrálo rozhodnutí stát se pilotem a od této myšlenky jej neodradila ani nutnost dalšího učení nudné teorie.


V červnu 1914 se nakonec stal žákem ve škole bratrů Caudronových v Crotoy. Ačkoliv se někdy tvrdívá, že Jean získal již před válkou pilotní dekret, ve skutečnosti to tak nebylo. Jde pouze o opakování výmyslu, který Jean Navarre použil, aby se dostal do vojenské letecké školy.


Ihned po vypuknutí války totiž zamířil do Saint-Cyr, kde se pokoušel dosáhnout přijetí do vojenské letecké školy. To se mu nakonec podařilo, když přijímací komisi namluvil, že je již vlastníkem civilního pilotního dekretu a že již dva roky létá!
Je neuvěřitelné, že si komise něco takového neověřila, avšak v těch hektických dnech, zavalena denně stovkami uchazečů, zřejmě neměla mnoho prostoru k nějakému důslednějšímu ověřování.


Jean ovšem prokázal k létání opravdový talent – již 30. září 1914 získal pilotní dekret č. 601, čímž se stal prvním francouzským vojenským letcem, který nedisponoval civilním pilotním dekretem.
Ještě téhož měsíce byl odeslán na frontu a zařazen k Escadrille MF 8, kde v prostoru Lyon-Bron létal na strojích Maurice-Farman MF. 11.


I na těchto obstarožních neohrabaných strojích projevuje neutuchající touhu po vzdušném boji. Neustále sebou vozí pistoli a pušku doufaje, že je bude moci použít proti nějakému „Bošovi“.
Dne 6. 12. 1914 konečně zažívá svůj první vytoužený souboj. Navarre právě vykonával bombardovací misi a kvůli nákladu pum letěl sám bez pozorovatele. Během letu potkal německý Rumpler Taube. Navarre vzpomínal: „Nepřítel přilétá směrem ke mně, otáčí se, nalétá vedle mě a mává na pozdrav. On je také sám. Jako pozdrav jsem mu poslal své tři kulky."


Navarre střílel z pušky, takže potřeboval obě ruce. Farman však nebyl příliš stabilním strojem – ihned se začal překlápět, Navarre musel pustit pušku a chopit se řídící páky. Než získal opět nad strojem vládu, Taube již byl daleko a s pomalým Farmanem neměl Navarre šanci jej znovu dostihnout. První souboj tak skončil stejně rychle jako začal…


Nicméně zřejmě i tato epizoda přispěla k jeho přechodu na modernější techniku a k nové jednotce. V prosinci 1914 je zařazen k výcviku na strojích Morane-Saulnier L a po ukončení tohoto výcviku je 27. 2. 1915 přeložen k Escadrille N 12 v Champigny-sur-Esle, která se právě v té době přezbrojovala z Nieuportů X na Morane-Saulnier L. Nové stroje převzala den po Navarreho příchodu a již 1. 3. 1915 se proto označení letky oficiálně mění na MS 12, velitelem letky je kapitán Jules Aubry.



Letci escadrille MS 12. Zprava doleva: Jean Navarre, Georges Pelletier d'Oisy, Raymond de Bernis, neznámý. Všimněte si loutek na kapotě motoru Morane-Saulnier L


U letky však také létá major Charles Tricornot de Rose, velitel letectva V. armády. Právě on buduje novou letku jako stíhací. Je to jeho novátorská myšlenka – nestačí vlastní letouny používat k průzkumu; naopak je třeba svými stroji aktivně napadat nepřátelské průzkumné letouny, ničit je nebo zahánět zpět za frontu a tak oslepit nepřátelský průzkum. Do kádru jednotky byli vybírání právě ti letci, kteří již v minulosti prokázali vůli vést vzdušný boj.


Mezi takové agresivní piloty patří i Navarre. Jeanova divoká povaha se brzy začíná projevovat i u nové letky. Navarre je posedlý touhou po vzdušném boji. Jeho noví spolubojovníci měli brzy pochopit, co je zač…


Za velmi časného rána 22. března 1915 byl personál letky MS 12 vyburcován z postelí pokřikem: „Zeppelíny nad Paříží!“. Letci se vrhají ke svým strojům. Zatímco Navarre sprintuje ke svému stroji, jeho pozorovatel je již v kokpitu a připravuje si zbraň. Najednou ke svému úžasu, spatří, jak se Navarre náhle otočí a vběhne zpět do jednoho z letištních baráků. O pár vteřin později opět vyběhl svíraje v ruce jakýsi podlouhlý předmět a vskočil do kokpitu.


Let k Paříži trval asi půl hodiny v ledovém vzduchu, osádka nakonec skutečně spatřila vysoko nad sebou proti světlejšímu rozednívajícímu se nebi temný obrys tělesa vzducholodi. Navarre přitáhl knipl a začal stoupat, avšak operační dostup zeppelínu byl mimo možnosti francouzského Parasolu. Navarre se zoufale pokoušel udržet natažený letoun, motor řval na plný výkon a pozorovatel se naklonil dopředu, aby Navarrovi něco řekl. Právě v tu chvíli však Navarre boj vzdal a sklonil čumák letounu k návratu na letiště. Pozorovatel však zahlédl onen záhadný podlouhlý předmět – Navarre měl v klíně položený velký řeznický nůž, který si vzal z kuchyně! Šokovaný pozorovatel pochopil, že Navarre se chtěl zřejmě pokusit rozpárat potah vzducholodi! Když pak tuto historku vyprávěl po návratu spolubojovníkům, neopomněl dodat, že Navarre je absolutní šílenec.


To ostatně Navarre dokazoval neustále, nejen ve vzduchu, ale i divokým pitím, rvačkami s policisty a románky se ženami. Je znám příběh ženy, která na Navarra zamávala z balkonu, když prolétal kolem. Navarre ihned přistál poblíž jejího domu a vyrazil k dámě na návštěvu, přičemž se zdržel až do rána. Pouze zavolal na letiště, že má závadu. Ráno samozřejmě dorazil tým mechaniků, kteří však ke svému překvapení zjistili, že letoun je v naprostém pořádku. Prý ovšem projevili pro celou situaci pochopení…


Jestliže jako kluk byl Navarre považován za divokého a neposlušného, v armádě to v zásadě nebylo jiné. Předchozí historka zdaleka nebyla jediná, je známo, že ještě v době své služby u MF 8 tajně opouštěl letku bez propustky ukrytý za zadním sedadlem vozu samotného velitele letky kapitána Fassina. Stejným způsobem se opět pokoušel vrátit do tábora, ale byl odhalen a kázeňsky potrestán.


Ještě horší to bylo s jeho leteckou kázní. Na jednu stranu byl vynikajícím pilotem a jako první u letky MS 12 přišel na způsob, jak vybrat vývrtku s Moranem Parasol, která byla až dosud považována za smrtící. První verze Parasolu totiž neměla křidélka, jako je tomu na moderních letadlech. Ovládání kolem podélné osy bylo řešeno nakrucováním konců křídel za pomocí systému drátů spojených uprostřed křídla na vzpěrové konstrukcí a vedených ke kniplu. Stejný anebo podobný systém využívaly i další ranné válečné letouny jako například Fokker Eindecker nebo Etrich Taube a křídlo mělo simulovat chování ptačího křídla. Dnes konvenční křidélka a další vylepšení měla až pozdější verze LA. Navarre k tomu dodal:


„Křídla se ve vývrtce zkroutí a v podstatě vytvoří vrtuli. Řídicí páka je silně tlačena k pilotovu kolenu. Klíčem není srovnat nakroucení křídel, to je nemožné, ale vyšlápnout směrovku a potlačit."


Na druhou stranu si nikdy nelámal hlavu s nějakými předpisy. Navarre miloval akrobacii, prováděl ji nad letištěm, kde to bylo zakázáno, a často zalétal nad Amiens, kde se předváděl před dámami. Když se poblíž nacházel ženijní pluk, u něhož sloužil Pierre, bral ho na takové výlety s sebou. Jindy, když letku navštívili britští důstojníci, nalétl na ně v tak malé výšce, že je přinutil zalehnout do bláta. Jeho velící důstojníci z něj byli nešťastní.


"Můj armádní osobní spis má dobrou šanci být příliš malým, aby obsáhl všechny mé tresty," dodal k tomu Navarre.


Vrcholem bylo, když se pokoušel se svým pozorovatelem poručíkem Chambem lovit za letu kachny. Navarre se svým Parasolem manévroval tak, aby pozorovateli umožnil co nejlepší výstřel, držel se proto pod kachnou, ale v loveckém zápalu si neuvědomil, že kachny obvykle nelétají tisíce metrů vysoko – ve skutečnosti byli těsně nad zemí, Navarre zachytil koncem křídla o terén a havaroval. Sám vyvázl bez zranění, ale Chambe utrpěl tržnou ránu na pravém stehně.


Vzteklý de Rose se jej otázal: „Teď jste spokojený?!“
„Byl bych, kdybychom dostali tu kachnu!“ zněla odpověď.
Velitelé skřípali zuby, ale na druhou stranu museli uznat, že jako pilot je prvotřídní. Jeho pilotní schopnosti už byly v té době pověstné natolik, že dokonce sám Roland Garros, slavný předválečný aviatik, nyní sloužící u Escadrille MS 23, o něm prohlásil: "Jestli se nezabije, překoná nás všechny."


Navarre dělá co může, aby mu dal za pravdu. Již 1. dubna 1915, pouhý měsíc po převzetí strojů Morane-Saulnier, získává své první potvrzené vítězství ve vzdušném boji. Toho dne, spolu se svým pozorovatelem poručíkem Robertem, letěl na obvyklý průzkumný let. Nad Fismes, západně od Remeše, tedy nad francouzským územím, spatřil pod sebou dvousedadlový Aviatik plnící tentýž úkol. Spustil se k německému letounu a srovnal svůj Morane pouhých třicet metrů od překvapené německé osádky. Jeho pozorovatel zatím klidně zamířil opakovačku Winchester a vypálil tři výstřely. Dvě střely prorazily chladič Aviatiku, třetí zranila pilota. Němec okamžitě nasadil k nouzovému přistání. Navarre následoval německé letadlo a přistál na poli vedle něj. Oba němečtí letci, pilot poručík Engelhorn a pozorovatel nadporučík Wittenburg se bez odporu vzdali.


Jednalo se o ohromující úspěch. Bylo to první vítězství Escadrille MS 12.

Úspěšnou osádku, hřející se na výsluní slávy, k sobě pozval na oběd generál Franchet d'Esperey, velitel V. armády, do jejíž sestavy Escadrille MS 12 náležela. Navarre byl na místě povýšen do hodnosti četaře a navržen k vyznamenání Vojenskou medailí, která mu byla udělena 6. 4. 1915. Přesný střelec poručík Robert byl vyznamenán Řádem Čestné legie, francouzským nejvyšším vyznamenáním pro aktivní důstojníky.


V citaci k udělení medaile se praví: „Pilot četař Escadrille MS12 mimořádného umu a odvahy. Během jednoho týdne se utkal se dvěma nepřátelskými letadly, přičemž útočil z několika málo metrů navzdory palbě nepřátelských pozorovatelů. Přinutil jedno z nich přistát za našimi liniemi, což umožnilo vzít do zajetí nepřátelského pilota a pozorovatele, kteří byli oba zraněni palbou jeho pozorovatele.“


Nadšený Navarre pokračuje v oslnivé šňůře. 12. 4. 1915 odstartoval tentokrát se svým mechanikem Gerardem (jindy psáno Girard) a sestřelil nepřátelské letadlo, které se však zřítilo příliš hluboko do nepřátelských linií, takže toto vítězství mu nebylo uznáno.


Hned o den později si však spravil náladu. Napadl poblíž Verdunu nad Sainte Menehould německý Aviatik. S Navarrem opět letěl Gerard, který zahájil palbu z karabiny, zatímco Navarre jednou rukou pilotoval a druhou pálil z pistole. Poškozený motor Aviatiku vysadil a německá osádka musela přistát ve francouzských liniích, načež padla do zajetí.


To však stále ještě není vše. 28. dubna 1915 narazil na další Aviatik poblíž St. Thierry Bremont a opět jej donutil k přistání. Protože však stroj dosedl za německými liniemi, nebylo mu vítězství uznáno.


Vysoce rizikové mise


Jako by Navarrovi nestačilo samotné plnění úkolů leteckého průzkumu a vzdušný boj, dobrovolně se hlásí také k provádění extrémně nebezpečných akcí. V té době se hledali dobrovolníci, kteří by byli ochotni přeletět nepřátelské linie a vysazovat (či naopak vyzvedávat) vyzvědače, jejichž úkolem byl sběr informací v nepřátelském týlu.


Jednalo se o smrtelně nebezpečnou záležitost. Vyzvědači v civilním oděvu věděli, že v případě zajetí nemohou čekat milost – hrozba trestu smrti zastřelením se však týkala také pilotů, kteří je k jejich cíli dopravovali, pakliže by také padli do zajetí.
Přitom bylo toto nebezpečí vysoké. Kromě hrozby se strany nepřátelského protiletadlového dělostřelectva a stíhačů, zde zůstávalo množství faktorů, které nebylo možno ovlivnit.


Kvůli utajení se kupříkladu létalo v noci – tím se zmenšilo nebezpečí sestřelení nebo odhalení přistávací plochy. Avšak samotné létání v noci tehdy bylo ještě v plenkách – neexistovaly přístroje považované dnes za základní, např. umělý horizont, nebyly žádné zkušenosti s noční navigací. Pilot musel doletět k cíli spoléhaje se pouze na obyčejný magnetický kompas a svůj zrak.
Samotné přistání za tmy na louce, kdy se pilotovi špatně odhaduje výška nad plochou a profil terénu, byl hazard. A to nemluvě o hrozbě převrácení letadla v případě zapadnutí kola do nějaké díry nebo zachycení podvozku např. o starý pařez.


Dokonce i pokud se přistání úspěšně zdařilo, nebyla zde žádná záruka, že se také podaří znovu vzlétnout. Mohlo dojít k pochroumání podvozku při tvrdém dosednutí, poškození vrtule o zem, kola mohla uvíznout v příliš rozměklém terénu apod.


Ani cesta zpátky nebyla prosta nebezpečí. Mohla za to jednak poruchovost tehdejších motorů, které mohly kdykoli vysadit, a problém také mohl představovat silný protivítr. Ten klidně mohl tehdejším letadlům se slabými výkony prodloužit zpáteční cestu natolik, že vyčerpaly palivo ještě nad územím obsazeným nepřítelem.


Společný výcvik pilota a špióna trval osm dní. Během nich musel špión vypilovat neustálým drilem zejména techniku nastupování a vystupování z letadla, přičemž celá operace musela trvat jen pár vteřin. To jim navíc ztěžovalo jejich vybavení, zejména klec s poštovními holuby, kteří měli zabezpečovat předávání zpráv spojeneckému velení. Špión navíc musel pomoci pilotovi odstartovat, byl školen jak mu pomoci otočit stroj ke startu proti větru natáčením ocasu, či zavěšováním se na konce křídel.
Po odletu pak teprve zůstal špión v hlubokém nepřátelském zápolí zcela sám…


Těžko si představit odvahu jakou tito muži, jejichž jména dnes už upadla v zapomnění, museli disponovat…


Navarre se přihlásil ke třem takovýmto misím, což bylo pozoruhodné samo o sobě. Naprosté většině pilotů stačil takovýto zážitek pouze jeden. Rekordmanem se pak stal Védrines, jenž absolvoval takovýchto letů sedm! Dokonce i slavný Guynemer, muž, jenž sestřelil 53 nepřátelských letadel, a kterého tudíž nikdo nemohl podezřívat ze zbabělosti, provedl „pouze“ dva takové lety, po nichž označil tento druh misí „za špinavou práci" a k žádnému dalšímu se již nepřihlásil.


Navarre svoji první tajnou misi absolvoval v dubnu 1915, když vysadil neznámého muže v civilu se třemi holuby za liniemi poblíž Vervins.


O měsíc později v květnu vysadil pasažéra s krycím jménem Maud za nepřátelskými liniemi u Rethelu.


Třetí misi absolvoval 19. července 1915, když přistál v regionu Chimay v Belgii. Nicméně poté, co se dozvěděl, že první a druhý z jeho bývalých pasažérů byli zajati a zastřeleni, další špionážní mise odmítnul.


Přesto to stačilo k vyznamenání nejvyšším francouzským řádem, Řádem Čestné legie, který obdržel 2. srpna 1915. V citaci k udělení stojí: „ADJUDANT pilot ESCADRILLE MS12, pozoruhodně oddaný i zručný pilot, účastnil se několika vzdušných bojů, přičemž během jednoho z nich zajal dva nepřátelské důstojníky a nepřátelský letoun. Dobrovolník pro všechny typy choulostivých akcí; provedl s plným úspěchem tři zvláště nebezpečné speciální mise.“
To více než vyvážilo všechny jeho kázeňské prohřešky.
„S Navarrem nikdy nevíte,“ poznamenal k tomu de Rose, „právě jsem mu chtěl uložit trest vězení, ale musel jsem to změnit na citaci."



Zpět ke stíhání




V létě 1915 začaly být francouzským letkám přidělovány stíhací letouny Morane-Saulnier N. Šlo o rychlé, hbité, jednomístné stíhací letouny vyzbrojené pevně zabudovaným kulometem, jenž střílel okruhem vrtule. Listy vrtule musely být chráněny ocelovými klínovými odražeči. Pro piloty to znamenalo, že už sebou neměli střelce. Nyní museli manévrovat tak, aby zamířili na cíl celým letounem, což bylo do té doby neslýchané.


Nových stíhaček bylo málo, většinou byly letkám přidělovány po jednom stroji, kde s nimi létali dobrovolníci – zpravidla šlo o letce, kteří se již v minulosti aktivně pokoušeli vést vzdušný boj. Úkolem stíhacích pilotů bylo chránit vlastní průzkumné stroje a naopak ničit (či aspoň zahánět) obdobné letouny protivníka.


Když Escadrille MS 12 dostala v květnu 1915 svůj „Bullet“ („Střelu“ - jak těmto letounům přezdívali Britové), nebylo asi pochyb, kdo bude jedním z oněch vyvolených letců, prohánějících se oblohou v jeho kokpitu.




Jean Navarre v kokpitu Morane-Saulnier N. Je možné, že se jedná o letoun s číslem 398, na němž získal svůj třetí potvrzený sestřel.


V těch časech však nebylo ani nalezení a dostižení nepřátelského stroje tak jednoduchou záležitostí. Na Jeana se usmálo štěstí až 26. října 1915. Toho dne letěl na Morane-Saulnier typ N, když nad Chateau-Thierry narazil na LVG C.II. Německý pozorovatel vypálil asi 300 ran, avšak ani jednou francouzský Morane nezasáhl. Navarre zaútočil na německý stroj čelně a vypálil dávku pouhých 8 střel, kterými vyřadil motor německého letounu. LVG přistálo nouzově poblíž Jaulgonne, přičemž dosedlo hned vedle řeky Marny.

Navarre přelétal nad ním, když spatřil, jak se německá osádka pokouší stroj zapálit. Vypálil proto několik varovných výstřelů, načež Němci vystoupili z letadla a zvedli ruce nad hlavu. Navarre přistál poblíž a osobně vzal osádku ve složení Uffz. Otto Gerold (pilot) a Ltn. Paul Bucholz (pozorovatel) do zajetí.
Oba němečtí letci byli zranění, přesto Navarremu pogratulovali k vítězství. Uffz. Gerold však později bohužel podlehl svým zraněním (O jaké zranění šlo, zda bylo způsobeno střelbou či nárazem při přistání, není známo.).



Časopis Le Miroir přinesl 14. 11. 1915 článek o Navarrově třetím vítězství. Na titulní straně Jean Navarre zachycen ve chvíli, kdy si prohlíží kulomet Parabellum v kokpitu střelce ukořistěného LVG C.II sériového čísla 529/15.


Je to Navarreho třetí potvrzené vítězství. Protože Pégoud před necelým měsícem padl, Gilbert je internován a Garros v zajetí, je nyní co do počtu sestřelů v čele všech francouzských stíhačů. Budoucí přední esa Nungesser a Guynemer mají v tuto chvíli každý po jednom vítězství.


Zanedlouho bude Navarreho znát celá Francie…


Verdun




Jestliže podzim roku 1915 proběhl z hlediska francouzských letců celkem klidně, počátek roku 1916 znamenal zcela zásadní změnu.
21. února vypukla bitva u Verdunu. Němci předpokládali, že francouzská armáda vykrvácí při obraně verdunské pevnostní oblasti a bude natolik opotřebovaná a vyčerpaná, že Francie bude muset kapitulovat. Z hlediska německého letectva byla ofenzíva u Verdunu velmi dobře připravena. Stávající velitel německých vzdušných sil plukovník Hermann von der Lieth-Thomsen soustředil u Verdunu 168 letadel. Měl k dispozici 10 pozorovacích letek FFA (Feldfliegerabteilung), z nichž čtyři neustále prováděly rozsáhlé fotografování francouzských zákopů, k nimž už pronikly německé oddíly.


Šest pozorovacích letek dělostřelectva FA(A) (Artilleriefliegerabteilung) zaměřilo děla proti francouzskému dělostřelectvu. Čtrnáct jednotek průzkumných balónů neustále vyhodnocovalo zásahy. Byly dokonce povolány čtyři armádní vzducholodě Zeppelin, aby prováděly hloubkový průzkum a bombardování. Dvě bombardovací skupiny bombardovaly francouzský týl, aby zlomily odpor a znemožnily protiútok.


Na verdunském bojišti bylo soustředěno i 21 Fokkerů Eindecker, takřka polovina všech Eindeckerů na západní frontě. Byly organizovány do tří KEK (Kampfeinsitzerkommando) a jejich úkolem bylo zabránit francouzským průzkumným letadlům proniknout nad německé linie. K frontové linii byly také přisunuty speciální dělostřelecké baterie. V první den bitvy pak na každý francouzský pozorovací balón střílelo jedno německé dělo, zatímco druhé palbou bránilo francouzské obsluze navijáku stáhnout jej dolů dříve, než byl zničen.


V prvních dnech německé ofenzívy byly francouzské vzdušné síly kompletně převálcovány. Němci svrhli na dvě tuny bomb na železniční a silniční uzly, mosty, zásobovací cesty a letiště. Slabé francouzské letky nedokázaly Němcům zabránit v leteckém průzkumu, naopak jejich průzkumné letouny byly při překročení německých linií sestřeleny stíhacími Fokkery. Oslepené po sestřelení balónů a vlastních pozorovacích letadel, nedokázalo francouzské dělostřelectvo účinně zasáhnout německé jednotky a velitelé pozemních oddílů neměli žádné informace o přesunech a koncentraci nepřátelských sil.


Generál Pétain, velitel verdunské opevněné oblasti, o nastalé situaci ihned informoval generála Joffreho, vrchního velitele francouzských ozbrojených sil. Ten pověřil okamžitým řešením situace plukovníka Barése, vrchního velitele francouzského vojenského letectva. Barés svěřil velení nad vzdušným prostorem Verdunu majorovi Tricornotovi de Rose, veliteli letectva V. armády a současně patrně největšího francouzského odborníka na stíhací letectvo.


Major de Rose stojící v pozoru naslouchá generálu Pétainovi: "Zameťte mi nebe, jinak jsem slepý. Pokud se vám to nepovede, je to jednoduché. Ztratíme Verdun."


De Rose, na jehož bedrech leží úkol zvrátit vzdušnou převahu zpět na stranu Francie, neprodleně začíná konat. Soustřeďuje k Verdunu téměř celou francouzskou stíhací sílu. Na místních letištích se nachází na 90 jednomístných stíhaček Nieuport 11 a Morane-Saulnier N, rozdělených do 15 letek po šesti strojích.


De Rose zásadním způsobem mění také taktiku jejich nasazení. Jestliže až dosud byl primárním úkolem francouzských stíhaček blízký doprovod vlastních průzkumných strojů, nyní operují volně v předem definované oblasti. Jejich úkolem pak je v této oblasti ochránit vlastní průzkumné letouny a naopak znemožnit průzkum nepříteli.


Každá francouzská letka má nyní přidělený svůj operační prostor, v němž se při hlídkování nepřetržitě střídá s jinou jednotkou. Francouzské letky se nyní musely učit, jak létat ve formacích - v novém, neobvyklém způsobu boje.


Střetnutí jsou teď velmi urputná na zemi i ve vzduchu. Nad Verdunem už nelétají jednotlivé průzkumné letouny, Němci je soustřeďují do dvojic či trojic, aby se jejich střelci mohli navzájem krýt. Typická francouzská hlídka se však skládala ze čtyř až šesti stíhacích letadel a tak francouzská taktická převaha způsobovala Němcům velké starosti a ztráty.


Francouzští piloti dělají co mohou. Mezi nimi je i Navarre. Od 1. února 1916 je převelen k Escadrille N 48, kde však zůstává pouze do 23. 2. Důvod tohoto převelení není znám. Přesto se během této krátké doby stihne 21. 2. utkat s německým dvoumístným strojem nad Badonviller, 30 km východně od Luneville. Ačkoliv ho nárokuje jako sestřelený, vítězství mu není uznáno.


Téhož dne propuká bitva u Verdunu. De Rose na bojiště stahuje všechny agresivní piloty, Navarre se proto 24. 2. hlásí u Escadrille N 67. Letka právě dokončila přezbrojení na zbrusu nové stíhací letouny Nieuport 11. Jde o malé a velmi mrštné jedenapůlplošníky, jejichž jedinou vážnou slabinou je vyzbroj tvořená jedním kulometem Lewis nad horním křídlem. Přesto v danou chvíli jde bezesporu o jeden z nejlepších stíhacích strojů světa. Letka se 24. 2. soustředila u Verdunu a následujícího dne se přesunula na letiště Vadelaincourt. Právě tady se začíná rodit legenda…


Verdunský strážce
Navarre se obrazně řečeno nestihl u nové letky ani ohřát a hned přichází ohromující úspěch. Již první den po příletu na nové letiště, tedy 26. 2. za rozbřesku, Navarre pozoruje trojici německých dvoumístných strojů, jak přeletěla linie a míří do francouzského vnitrozemí. Navarre ihned skáče do svého Nieuportu a vydává se za nimi. Když je dohnal, prý pouhé zjevení se Nieuportu za Němci způsobilo, že jedna z německých osádek ztratila nervy a přistála na francouzském území, kde se vzdala do zajetí.


Hezký příběh, ve skutečnosti se však incident neobešel bez obětí. Navarre sestřelil blíže nespecifikovaný dvoumístný stroj od Kasta 21 poblíž Dieue-sur-Meuse. Přitom osádka ve složení pilot Lt. D. R. Georg Heine a pozorovatel Lt. Alfons von Zeddelmann zahynula a byla pohřbena francouzskými vojáky poblíž místa dopadu.


Historka však ještě zdaleka není u konce. Navarre byl po návratu předvolán k velícímu důstojníkovi, jímž byl Capitaine Henri de Saint Sauveur.


"Zjišťuji, že jste odletěl bez mého povolení. Čtrnáct dní vězení," oznámil mu velitel, aniž by počkal na hlášení. Nemá tedy ani tušení, že Navarre právě získal vítězství.


Jenže právě ve chvíli, kdy Navarre odcházel na ubikace, aby nastoupil výkon trestu, přelétala nad letištěm letka devíti německých letadel, které se vracely z náletu na francouzské pozice u Ancemont. Navarre skočil zpět do Nieuportu a dohonil je prakticky nad linií fronty. Když se blížil, jeden z německých letounů se otočil a vrhl se proti němu. Navarre čekal do poslední okamžiku, než stiskl spoušť a vypálil dávku pěti ran. Němec se převrátil koly nahoru a zřítil se do lesa poblíž Manheulles.


Navarre se snaží vrátit co možná nenápadně, aby si jej velitel opět nevšiml. Mezitím však začnou zvonit telefony. Nejdřív ze štábu a potom od dělostřelců. Všichni chtějí vědět, kteří piloti sestřelili ty dva Boše. Velitel se může zbláznit; nemá žádná hlášení - kdo jen, k čertu, mohl sestřelit ty Němce?
"To byl Navarre, kterému jste právě dal čtrnáct dní basy," napověděl mu jeden z pilotů.


Navarre v tomto okamžiku získává 5. vítězství. Tím splňuje kritéria pro udělení titulu „esa“, která právě nastavil de Rose, aby ve svých stíhačích povzbudil soutěživého ducha. Je prvním francouzským stíhačem, jenž tento titul obdrží oficiálně. Dále je prvním stíhačem, jenž je citován v rozkazu vrchního velení. V této citaci stojí: "Dnes, u Verdunu, letec Navarre sestřelil dvě německá letadla, čímž počet svých sestřelů zvýšil na pět. Nepřátelská letadla dopadla do našich linií. Dva letci, kteří v nich letěli, byli zabiti, další dva byli zajati."


Podle tohoto komuniké tedy Navarre sestřelil dva dvoumístné letouny, avšak jeden z těchto dvou sestřelů je oficiálně uváděn jako Fokker E.III, jenž byl pouze jednomístný. To ostatně koresponduje s tím, že z druhého sestřelu je známo pouze jméno jednoho letce. Tím byl Oblt. Heinrich Kempf, jenž padl do zajetí. Také to odpovídá popsanému způsobu boje – dvoumístné letouny se obvykle spoléhaly na obranu zadní polosféry svým střelcem, čelní útok naopak spíše odpovídá taktice jednomístných stíhaček.


Buď jak buď Navarreho jméno se nyní rozletí celou Francií. Je prvním francouzským stíhačem, jenž u Verdunu dosáhl dvou sestřelů v jednom dni. On sám je však hluboce otřesen. Při letech nad verdunským bojištěm je svědkem apokalypsy do té doby zcela nevídaných rozměrů. Celá země je rozdrásána trychtýři po explozích granátů, v chřtánu bitvy zmizely celé vesnice, kde se dříve zelenaly lesy, nyní zůstalo jen oraniště.


I jeho osobně se bitva dotýká. Když vyrazí na místo svého 4. sestřelu, nadšení pěšáci mu jako suvenýr nabízejí zakrvácenou blůzu jednoho ze zabitých nepřátelských letců. Navarrem to otřáslo.


„Začal jsem zvracet,“ vzpomínal později na tuto chvíli, „už to, že jsem je zabil, bylo dost nešťastné. Nechci mít ještě takový tragický důkaz."


Když se jej kdosi otázal, jak se cítil, když Němce srazil z oblohy, vybuchl: "Létám, protože musím. Ale toto zabíjení není věc, na kterou by muž mohl být pyšný."


Přesto tato traumatizující zkušenost na jeho nasazení nemá vliv. Spíše naopak. De Roseho piloti dělají, co je v jejich silách a možná i více. Nepřetržitě zametají Pétainovi oblohu. Navarre vytváří další z rekordů, v prvních třech dnech nasazení nalétal celkem 31 hodin. Denně tedy ve vzduchu strávil přes deset hodin. Když vezmeme v úvahu krátké dny na konci února, byl na hlídce prakticky od úsvitu do soumraku.

Za takové situace nemá mnohdy cenu chodit na ubikace. Navarre a jeho kamarádi spávají v hangáru na hromadě slámy hned vedle svých letadel, připraveni kdykoli odstartovat. Je zima a tak ani nevysvlékají svoje kožené letecké kabáty. Vypili tehdy i láhev koňaku za den. Celé noci sněží a ráno jsou pak obvykle problémy s motory.


Jejich bojové nasazení však nijak neutuchá. Navarre dělá vše pro povzbuzení morálky pěchoty, jejíž mizérii dole v blátě sleduje z výšky. Létá v té době na Nieuportu s nápadnou trikolorou na trupu (který zakrátko vymění za letouny s červeným trupem) a neopomene každý den zaletět nad francouzské jednotky a předvést jim akrobatické vystoupení. Francouzští pěšáci jeho Nieuport brzy znají a nikdo mu neřekne jinak, než „Verdunský strážce“.



Navarreho Nieuport XI sériového čísla 576 létal v barvě materiálu, krom obrovské trikolory obepínající celý trup za kabinou a soustředných kokard na krytech kol


Navarreho sláva rychle roste. Šňůra úspěchů pokračuje šestým potvrzeným sestřelem, když 2. března nad Douamont – Fleury posílá k zemi průzkumný Aviatik. Již o čtyři dny později padá po jeho palbě další německý letoun, zřítí se však příliš hluboko do německých linií a tak mu není vítězství uznáno. Vše si vynahrazuje 18. března 1916 kdy nárokuje hned tři sestřely. Je mu však uznán pouze jeden. Jde o sedmý potvrzený sestřel, tímto překonává i padlého Pégouda a definitivně se tak stává aktuálně nejúspěšnějším francouzským stíhačem. K 1. dubnu je za své úspěchy povýšen do hodnosti poručíka.



Na výsluní slávy. Bratři Navarrovi před přídí Nieuportu 11 po Jeanově šestém sestřelu. Jean Pierra mnohokrát "svezl", ještě když sloužil u MS 12. Pierre se pak také přihlásil k letectvu. Sloužil u N 69


Díky tomu se začíná měnit jeho vztah s velitelem letky. Ještě nedávno kapitán zuřil, protože Navarre se naprosto neobtěžoval vést ani elementární záznamy o svých bojových letech. Kapitán měl podávat souhrnné týdenní hlášení o počtu nalétaných hodin, údržbě, poškození letadel, spotřebě paliva a střeliva, protože od toho se odvíjely například požadavky na logistiku.


Podklady do tohoto hlášení měl čerpat z letových zápisníků pilotů, avšak v Navarrově našel pouze několik nečitelných útržkovitých poznámek. Pokusy vynutit si dodržování základních pravidel uložením domácího vězení se však zcela minuly účinkem.


Nicméně jak se Navarre měnil v celebritu, jeho sláva přecházela na celou letku, včetně jejího velitele. Kapitán Saint Sauveur mu proto začínal stále více ustupovat. Netřeba dodávat, že někteří piloti letky z toho nebyli právě nadšení.


Například jeho kolega z letky poručík Alfred Rougevin-Baville (dosáhl celkem dvou sestřelů, později se stal velitelem Escadrille SPA 99) k tomu řekl:


„Měli jsme stanovené sektory, Argon na jedné straně a Másu na druhé straně. On neměl žádnou oblast, jen lovil a hledal boj. Někdy končil let poblíž Noyonu nebo Chauny, takže přistál tam a my jsme o něm nevěděli dva nebo tři dny...“


S příchodem dubna se začaly dny prodlužovat a Navarre startoval na pět až šest hlídek za den. V naprosté většině vyrážel zcela sám na volný lov. V těch případech, kdy se musel zúčastnit skupinové hlídky, zpravidla formaci opustil při prvním spatření nepřátelského letadla. Žádné výhružky ho nedokázaly přinutit udržovat integritu letky; byl zcela lhostejný k disciplíně stejně jako k nebezpečí.


Vrcholem pak bylo, když se dokonce Navarre oddělil od jednotky a několik dnů operoval z jakéhosi pole, které bylo blíž frontě, zcela sám, doprovázen pouze svým mechanikem.


Nelze ovšem přehlédnout, že mnoha svých úspěchů mohl docílit právě díky tomu, že na rozdíl od svých kolegů z letky nebyl připoután k určitému úseku fronty, nýbrž mohl pronásledovat jakékoliv letadlo, kdekoliv ho zahlédl.


Přitom neváhal sám útočit na mnohem silnější formace nepřítele a nutno říci, že často úspěšně. Na druhou stranu i on si již odvezl z jednoho takového střetnutí upozornění, že fortunu nelze pokoušet donekonečna.


Po návratu z tohoto boje totiž překvapený mechanik sledoval Navarra, kterak vylézá ztěžka z kokpitu a kulhaje míří na ubikace. Mechanik v kokpitu našel kaluž krve, takže ihned zburcoval velitele letky, jenž v doprovodu lékaře vtrhl k Navarremu na pokoj právě ve chvíli, kdy si Navarre prohlížel ošklivou povrchovou ránu na noze. Navarre si nechal ránu obvázat, avšak jakoukoli hospitalizaci odmítl s tím, že zranění nestojí za řeč. Druhého dne zrána již opět startoval…


V průběhu dubna 1916 Navarre přidal další dva sestřely. Nejprve 3. zničil blíže nespecifikovaný nepřátelský stroj v blízkosti Bois de Cumières a 24. dokonce nárokoval hned čtyři vítězství nad jedním LVG a třemi Fokkery E! Avšak potvrzen byl jen jeden sestřel, a to onen LVG C, jenž se zřítil poblíž Vauquois. Tím počet jeho potvrzených vítězství stoupl na devět.


Lvem salónů




Je pochopitelné, že nikdo by nezvládl takovouto zátěž nepřetržitě. Piloti samozřejmě dostávají „opušťáky“, aby se mohli jít bavit. Navarre je stejně divoký jako vždy – tak jak ve vzduchu loví Němce, v Paříži loví slečny. Značné proslulosti nabyla fotografie, kde Navarre usedá do kokpitu svého Nieuportu s dámskou punčochou na hlavě místo letecké kukly, bezpochyby trofejí z některého ze svých nočních „sestřelů“.


Všechno je mu ale odpouštěno, vždyť je to nejúspěšnější pilot Escadrille N 67. Mezi únorem a červnem 1916 z 11 potvrzených vítězství, jež letka získala, patří Navarrovi plných devět…


Jeho kolegové se budou později předhánět ve chvále na jeho adresu: nejlepší pilot, nejlepší střelec, nejlepší člověk. Budou vyprávět historky, jak svoje šaty posílal pěšákům v zákopech.


René Fisch, stíhací pilot u Escadrille N 23 například uvedl neuvěřitelnou historku podle níž, jednou Navarre předvedl svoje střelecké schopnosti, když „pikoval na láhev postavenou doprostřed pole jako sokol na svou kořist, a asi ze 100 metrů vypálil svou dávku... Nanejvýš 10 střel a láhev se rozletěla na střepy…“


Sám Rougevin-Baville, který jako jeden z mála zanechal na Navarra spíše negativní vzpomínky, však nemohl popřít, že jako pilot byl Navarre bezkonkurenční: „…měl jednu věc, kterou nedokázal vysvětlit ani on sám – cit pro létání, který my jsme neměli."


Ruku v ruce s tím, mu jeho bezskrupulózní povaha umožňovala hromadit další vítězství, o čemž svědčí také například historka, kterou vyprávěl poručík Henri Farré, jenž létal jako pozorovatel u Escadrille VB 101. Farré vzpomínal, jak jeho letoun napadl a zle tísnil německý Rumpler C.I, když tu "jsem náhle uviděl, vysoko ve vzduchu nad námi, jako meteor - Navarre, v jeho červeném letadle... opravdový dravec, zaútočil střemhlav na ten bídný Rumpler, téměř se dotýkajíce jeho křídel."


Němec se zřítil v plamenech. Na zemi Farre spěchal poděkovat zachránci, ale Navarre jen pokrčil rameny: „Byl jsem si jist, že vás napadne, tak jsem se držel 1800 metrů nad vámi."
"Pak jste nás ale použil jako návnadu?" otázal se Farre.
"Přesně tak.“ odpověděl Navarre.


Navarre pokračuje v boji. Zde se hodí poznamenat, že podle vzpomínek jeho spolubojovníků si Navarre údajně na hromadění oficiálně uznaných sestřelů nijak nepotrpěl. Prý jen po přistání prohlásil: „bojoval jsem“ a o sestřelu se letka dozvěděla, až z hlášení pozorovatelů na frontě.


18. května 1916 sestřeluje nepřátelské letadlo, které však havarovalo na nepřátelském území, takže mu nebylo započítáno. Již o den později přinutil společně s poručíkem Georgesem Boillotem od Escadrille N 65 k přistání Aviatik C poblíž Chattancourt, což bylo jeho desáté vítězství. Německá osádka padla do zajetí.


Ze všech stran prší chvála a obdiv. Jean Navarre je první francouzský letec, jenž dosáhnul deseti vítězství a stal se tak dvojnásobným esem.


Ale za války jde všechno rychle. Ještě téhož dne jeho přítel Boillot, slavný předválečný automobilový závodník a čerstvý nositel Řádu Čestné legie, umírá ve vzdušném boji s pěticí německých Eindeckerů. Navarre mu jde místo oslav na pohřeb…


Pomsta je rychlá. 21. května 1916 získává Navarre jedenácté vítězství, když po jeho palbě padá blíže nespecifikovaný dvoumístný stroj k zemi u Avocourt.


17. června 1916 - dvanácté vítězství. Neidentifikovaný německý stroj se zřítil u Samogneux. Na sestřelu se podílel jeho blízký přítel nadporučík Georges Pelletier "Pivilo" d'Oisy.


Později téhož dne Navarre, d'Oisy a Adj. Gaston Guingand zaútočili na německou dvousedadlovku nad Grandpré. Německý pozorovatel soustředil palbu na červený Nieuport. Předtím, než vůbec Navarre mohl stisknout spoušť, ucítil hrozný úder: "Vím, co se stalo (byl jsem zasažen!), ale necítím žádnou bolest. Můj první instinkt je střílet... Chci se okamžitě pomstít. Cítím teď, jako bych kašlal, a otírám si ústa hřbetem rukavice. Dochází mi, že plivu krev jako vodu."


Kulka prošla ramenem, zasáhla plíci a uvízla v hrudi. Napůl v bezvědomí Navarre tvrdě přistál za francouzskými liniemi u Sainte-Menehould, kde byl dočasně hospitalizován, než byl převezen do Paříže.


K tomuto datu měl Guynemer devět sestřelů a Nungesser osm.


V nemocnici




Nemocnice nikdy neměla horšího pacienta. Díky jeho nedůtklivosti a záchvatům vzteku byl brzy stejně neslavně proslulý mezi lékařským personálem, tak jak předtím mezi Němci. Lékaři například trvali na dietě - tousty, mléko a zejména žádný alkohol - a vzteklý Navarre jednou mrštil podnosem s jídlem přes celý pokoj. Navzdory pokynům, které mu zakazovaly opouštět postel, neustále utíkal a často jej museli do postele násilím odvléct zřízenci.


Jakmile se jeho stav zlepšil natolik, že mohl dostávat vycházky, všechno se ještě zhoršilo.



Podle výrazu tváře se zdá, že Navarre nebyl v okamžiku fofografování právě nadšen...


"Náhlá přestávka v mé tvrdé práci mě srazila dolů a udělala ze mě jiného člověka," přiznal se, "zvlášť když, k mé smůle, mě poslali do nemocnice v Paříži." Jakmile slavné eso bylo schopné chodit, přišla poslední věc, kterou by potřeboval: neustálá pozvání na večeře, večírky a drinky.


Navarre každou noc vyrážel do města a stěží se našlo bistro nebo restaurace, kde by hosté nebyli zvyklí na nahrbenou postavu s holí a ozdobenou vyznamenáními, která stále někomu objednávala šampaňské.

Zlom nastal v listopadu 1916, kdy se dozvěděl, že se jeho bratr Pierre zabil při cvičném letu. V tomto okamžiku Navarrovo hýření dostalo destruktivní podobu. Navarre neustále pil a vyhledával rvačky. Současně trpěl hrůzou z toho, že ztratí své pilotní schopnosti.


Poručík Alfred Rougevin-Baville k tomu dodal:
„Navarre vedl žalostný život. Byl to opravdu hnusák. Chodil rád za děvkami a chlapy z podsvětí. (…) Kapitán Saint-Sauveur byl příliš shovívavý a plný obdivu k Navarrovi; místo aby jej ponechal ve vojenské nemocnici, pustil jej do vymyšlené nemocnice, což byl ve skutečnosti hotel Rothschild na Rue St. Florentin. Byly tam jen elegantní ženy... Všechny vzhlížely k Navarrovi s úctou, ten jimi ale úplně pohrdal, takový druh žen ho vůbec nezajímal. Chodil ven každý večer, byl v nočních klubech, byl v divadlech, byl v kabaretech a vyhledával rvačky…


Neměl v úmyslu kdekoliv platit. Vstoupil například do Cafe de Paris, proslulé restaurace na Avenue de l'Opera. Do té doby ve všech restauracích či divadlech vždycky jen řekl: „Já jsem Navarre.“ a měl všude volný vstup a nikdo po něm nechtěl účet. Ale toho dne číšník trval na zaplacení. Pobouřený Navarre vzal čepici (kterou nikdy nenosil na hlavě, ale držel pod paží) a obešel s ní místnost, vybíraje od hostů mince a bankovky. Zaplatil číšníkovi a zbytek strčil do kapsy.“



Přes všechny skandály byl nakonec uznán na konci ledna 1917 schopným služby, ačkoliv z dnešního pohledu zjevně trpěl nějakým druhem posttraumatického stresu.


Vrátil se na frontu v březnu a absolvoval ještě několik letů, během nichž však nedosáhl žádného úspěchu.
V dubnu, zatímco jeho letadlo podstupovalo běžnou údržbu, si Navarre na večer zajel do Paříže na flám. Opilý potom usedl za řízení svého sportovního automobilu Hispano – Suiza a začal jezdit po chodnících. Uskakující chodci přivolali četníky, kteří se Navarra pokusili zastavit, ten však jednoho z nich srazil! Četník naštěstí neutrpěl vážná zranění, Navarre dokonce zastavil a pomáhal mu vstát, ale když se jej četníci pokusili zatknout, Navarre se začal prát. Pak skočil zpět za volant, a Paříž byla svědkem neuvěřitelné scény, kdy prchajícího vzdušného hrdinu pronásledovali četníci na bicyklech a snažili se mu prostřelit pneumatiky.


To co zní jako fraška, však přece jen mělo nepříjemnou dohru. Navarre byl nakonec zatčen a obviněn z pokusu o vraždu. Podstoupil ovšem lékařské vyšetření, které prokázalo duševní labilitu. Lékaři konstatovali, že Navarre se nachází „v této zřetelně patologické fázi po zranění a otřesu mozku, který zhoršil morální šok způsobený smrtí jeho bratra."


Navarre tak neputoval do vězení, nýbrž do sanatoria. Zde se však změnil ze ztřeštěného mladíka v náhle zestárnuvšího zlomeného muže, který jen seděl a dumal o válce a smrti.


V sanatoriu setrval více než rok a půl. V září 1918 se nicméně zotavil natolik, že jej lékaři uznali za schopného služby. Navarre podstoupil opětovný výcvik, avšak než se mohl vrátit na frontu, válka skončila.


Jeho sláva však zcela nepohasla. Na jaře roku 1919 byl přijat jako zalétávací pilot firmy Morane-Saulnier a také představoval ve vzduchu letadla potencionálním zákazníkům.


V té době se také přiblížil 14. červenec 1919 a první velká poválečná přehlídka v den osvobození Bastily. Francouzští letci jsou však uraženi, protože místo, aby jim bylo umožněno defilé v letadlech nad přehlídkou, mají normálně pochodovat jako ostatní druhy vojsk. Navarre a několik dalších pilotů je rozhodnuto zachránit čest letectva, přeletět nad pochodujícími oddíly a na konci podletět Vítězný oblouk.


Robert Morane mu řekl, že je šílený a varoval jej, že rozteč vnitřních stěn Vítězného oblouku je jen nějakých 17-18 metrů.
„Mýlíte se,“ odpověděl Navarre, „je tam jen 12,7 metru. Mé letadlo má 8,5 metrů… Uspěji.“


Navarre na svém Morane-Saulnier AI trénoval každý den, když podlétal telegrafní dráty poblíž letiště ve Villacoublay.



Navarre a jeho Morane AI v květnu 1919. Opět plný radosti z létání a ze života...


Kolem 3 hodiny odpoledne 10. července 1919, jen čtyři dny před přehlídkou Navarre během dalšího nácviku havaroval. Noviny psaly, že francouzský hrdina položil život ve snaze vyhnout se kolizi s méně zkušenými piloty. Svědci tvrdili, že jeho motor ztratil výkon v kritickém momentu. Podle některých zachytil jeho Morane křídlem o dráty; podle jiných naopak zachytil podvozkem. Morane se každopádně stočil vlevo, ztratil rychlost, a narazil do zdi statku na okraji pole.


Jean Navarre byl na místě mrtev; za necelý měsíc by oslavil dvacáté čtvrté narozeniny...


Pohřeb se konal 12. července 1919 v kapli nemocnice Dominique Larrey ve Versailles.
Jean Navarre byl pohřben v Tartas, po boku svého bratra Pierra.
O dva dny později, během přehlídky na Champ Elysses podletěl Vítězný oblouk pilot Sgt. Charles Godefroy na Nieuportu 27.


Zdroje:


Herbert M. Mason, Jr.:High flew the Falcons, J. B. Lippincot Company, Philadephia a New York, 1965, CCCN 65-13698
Norman Franks: Nieuport Aces of World War 1, Osprey Publishing, Oxford 2000, ISBN 1855329611
https://donhollway.com/jeannavarre/
https://navarre-jean.com/
www.theaerodrome.com
albindenis.free.fr
albindenis.free.fr
Obrázky: commons.wikimedia.org
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#25908 Verze : 9

Tabulka sestřelů



Poř. č.DatumJednotkaVlastní letounProtivníkMístoPoznámka
11. 4. 1915MS 12Morane-Saulnier Ldvoumístný Aviatikseverně Fismesstřelec Lt. Robert; osádka Lt. Engelhorn a Oblt. Wittenburg zajata
-12. 4. 1915MS 12Morane-Saulnier L--střelec soldat Gérard; přiznán jako pravděpodobný
2.13. 4. 1915MS 12Morane-Saulnier Ldvoumístný AviatikSainte Menehouldstřelec soldat Gérard; osádka zajata
-28. 4. 1915MS 12Morane-Saulnier Ldvoumístný AviatikSaint Thierry Brémontpřiznán jako pravděpodobný
3. 26. 10. 1915MS 12Morane-Saulnier NLVG C.IIJaulgonneosádka Uffz. Otto Gerold (zemřel na následky zranění) a Lt. Paul Bucholz zajata
-21. 2. 1916N 48Nieuport 11dvousedadlovkaBadonvillerspřiznán jako pravděpodobný
4.26. 2. 1916N 67Nieuport 11dvousedadlovkaDieue-sur-Meuseosádka Lt. Georg Heine a Lt. Alfons von Zeddelmann zahynula
5.26. 2. 1916N 67Nieuport 11Fokker E.IIIManheullespilot Oblt. Heinrich Kempf zajat
6.2. 3. 1916N 67Nieuport 11Albatros CFleury-devant-Douaumontosádka zraněna a zajata
-6. 3. 1916N 67Nieuport 11--přiznán jako pravděpodobný
7.18. 3. 1916N 67Nieuport 11dvousedadlovkaVignevilleosádka Oblt. Heinrich von Blanc a Oblt. Rudolf Gramich zahynula
-18. 3. 1916N 67Nieuport 11-Vignevillepřiznán jako pravděpodobný
-18. 3. 1916N 67Nieuport 11-Vignevillepřiznán jako pravděpodobný
-1. 4. 1916N 67Nieuport 11--přiznán jako pravděpodobný
8.3. 4. 1916N 67Nieuport 11-Cumières
9.24. 4. 1916N 67Nieuport 11LVG CVauquois
-24. 4. 1916N 67Nieuport 11Fokker E-přiznán jako pravděpodobný
-24. 4. 1916N 67Nieuport 11Fokker E-přiznán jako pravděpodobný
-24. 4. 1916N 67Nieuport 11Fokker E-přiznán jako pravděpodobný
-18. 5. 1916N 67Nieuport 11-Bolantepřiznán jako pravděpodobný
10.19. 5. 1916N 67Nieuport 11Aviatik CChattancourtosádka zajata
11.21. 5. 1916N 67Nieuport 11dvousedadlovkaAvocourtve spolupráci (S-Lt. Georges Boillot)
12.17. 6. 1916N 67Nieuport 11-Samogneuxve spolupráci (S-Lt. Georges Pelletier d'Oisy


Zdroj:
http://www.navarre-jean.com/sesvictoires.htm
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#604020 Verze : 3

Diskuse

Jen bych chtěl poukázat na nesrovnalosti ohledně prvního dvojitého sestřelu.
Pokud čtu správně, tak Navarre dosáhl dvojitého (4. a 5. sestřel) 26.02.1916 a označujete to za první dvojitý sestřel v jednom dni
Ale právě čtu životopis Georgese Guynemera a tam se píše že on dvojitého sestřelů (5. a 6. sestřel) a titulu esa dosáhl o více jak 3 týdny dříve, 03.02.1916. A ani on nedosáhl prvního dvojitého sestřelů Prvního vícenásobného sestřelů dosáhl Adolphe Pégoud, který dosáhl dokonce 3násobného sestřelů v jednom dni a to byl dle serveru the aerodrome 5. únor 1915, tedy o rok dřív jak Guynemer či Navarre a 3. dubna 1915 dosáhl dvojitého sestřelu.
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#624384 Verze : 1
Omlouvám se, v inkriminované větě mi vypadlo slůvko "u Verdunu" (už jsem to doplnil), Navarre byl prvním francouzským stíhačem, jemuž se tento výkon zdařil v průběhu verdunské bitvy, která začala 21.2.1916. Jinak všechny tebou uvedené údaje jsou pravdivé, ačkoliv v případě Pégouda šlo o všechny tři sestřely 5.2.1915 s palubním střelcem, nikoliv na stíhačce...


Pokud jde o titul esa, ano Guynemer dosáhl pěti sestřelů dříve než Navarre (Pégoud ostatně taky), avšak v tu chvíli tento titul ještě neexistoval, de Rose jej zavedl až později právě pro potřeby nasazení stíhačů během bitvy u Verdunu a Navarre byl první, komu byl přiznán oficiálně...
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#628928 Verze : 0
Ahoj Rad, chtěl bych jen říct, že se ti tam nějak vloudila menší chybička v datu, jinak, pokud budeš chtít nějaké osobnosti udělat, dej vědět Wink.
Nicméně zřejmě i tato epizoda přispěla k jeho přechodu na modernější techniku a k nové jednotce. V prosinci 1914 je zařazen k výcviku na strojích Morane-Saulnier L a po ukončení tohoto výcviku je 27. 2. 1915 přeložen k letce N 12 v Champigny-sur-Esle, která se právě v té době přezbrojovala z Nieuportů X na Morane-Saulnier L. Nové stroje převzala den po Navarreho příchodu a již 1. 3. 2015 se proto označení letky oficiálně mění na MS 12, velitelem letky je kapitán Jules Aubry.
URL : https://www.valka.cz/Navarre-Jean-t9110#654044 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více