Historie a vývoj Aktivní zálohy AČR – 7.

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 11.492

Jako Fénix z popela…? (vývoj v letech 2011-2012

Dne 22. 9. 2011 se konečně po více jak 5 letech opět konal seminář  k tématu AZ přímo s účastí zástupců jednotek AZ (naposledy to bylo při konferenci o AZ v roce 2005 ve Vyškově), většinou z řad velitelského sboru. Seminář se konal v Domě armády v Praze. Kromě připomenutí si základních aspektů tématu a letitých problémů se však víceméně nic nevyřešilo. Setkání bylo obohacující spíše pro výměnu informací a myšlenek. Také byl představován např. efektivní francouzský systém fungování rezervních sborů. Semináře se mimo jiných účastnil např. tehdejší NGŠ arm. gen. Picek, dále arm. gen. Šedivý (bývalý NGŠ, který spustil projekt AZ v roce 1999 prvními dobrovolnými cvičeními), za MO ministr A. Vondra, F. Šulc a J. Šedivý (kteří byli součástí týmu Bílé knihy).

Reklama

Na velitelském shromáždění na MO 2. 11. 2011, kde byl komunikován neradostný stav AČR a celkem pesimistický výhled na roky 2012 a 2013, byla často zmiňována potřeba většího rozšíření a rozvoje AZ. Velká část zmíněných myšlenek však byla spíše jen ve stavu přání, bez dalších konkrétních kroků.


Příslušníci AZ na mezinárodní soutěží vojenských dovedností Exercise Altcar Challenge (Velká Británie), 2012

V polovině roku také na veřejnost pronikly informace, zřejmě spuštěné článkem (plk. Ťuláka a kolektivu autorů) v resortním časopise A Report (číslo 8/2011) o tom, že pokud se nezmění finanční situace v AČR, hrozí v konečném důsledku třeba i zhroucení systému profesionální armády a je možné, že se bude zvažovat i možnost obnovení základní vojenské služby v určité podobě. Tyto informace, patřičně nafouknuté, ve veřejných médiích tehdy spustily na veřejnosti negativní vlnu někdy až hraničící s hysterií. K problematice se vyjadřovali politici, odborní specialisté a další. Nakonec se podstatu problému podařilo vysvětlit. Pokud nebude mít AČR dostatek potřebných financí, nebude moci zajistit plný rozsah svých „poskytovaných služeb státu a obyvatelstvu“ a zároveň by to logicky znamenalo i případný nedostatek vojáků z povolání (VZP). Logicky v případě ohrožení země by tak došlo k následné mobilizaci a tím i k odvodům z řad veřejnosti - pokud by v té době aktuální vláda ČR nehodlala rezignovat na možnost obrany (autor doufá, že k této možnosti by již potřetí v našich dějinách nedošlo…). K uvedenému kroku je potřeba však mít připraven dostatečnou zálohu připravených mužů a žen, což aktuálně ČR neměla, protože počet lidí masových ročníků, kteří prošli před desítkami let základní vojenskou službou či jakoukoliv jinou vojenskou službou, a byli zároveň mladší 60 let, radikálně v posledních letech klesal.


Příslušníci AZ na mezinárodní soutěží vojenských dovedností Exercise Altcar Challenge (Velká Británie), 2012

Přestože aktuální legislativa a z ní vycházející kostnaté další předpisy nedovolovaly od počátku vzniku AZ využití příslušníků AZ v zahraničních misích, někteří příslušníci AZ se přesto v zahraničních misích objevili. Je však důležité zdůraznit, že v nich nepůsobili jako příslušníci AZ, ale jejich přítomnost v misích vycházela z jejich civilních profesí - především novinářské, či dále šlo i o některé civilní zaměstnance resortu MO.

Reklama

Tyto případy jsou uváděny spíše jen pro zajímavost. Odhadem se za celou dobu jedná o cca desítku příslušníků AZ, kteří jako civilisté (na základě svých civilních profesí) se po krátkou či delší dobu objevili v některých zahraničních misích AČR. Mezi nimi lze například zmínit mjr. Marhoula (601. skss – navštívil jako novinář mise na Balkáně, v Iráku a Afhánistánu), por. Blahuše (801. prts VP, - navštívil jako novinář mise v Afgánistánu) či i por. Čírtka (pěší rota AZ 111.  strpr – navštívil jako zaměstnanec MO mise v Afghánistánu) a další. Většina se k jednotlivým kontingentům AČR dostala s oficiální vojenskou delegací, obvykle letecky, často v rámci oficiálních návštěv vládních či vojenských představitelů a politické reprezentace. Jednalo se většinou pouze o 1-2denní návštěvy. Avšak např. v případě por. Blahuše, který již několikrát jako novinář navštívil kontingent AČR v Afghánistánu, šlo dle jeho slov jednou i o neplánovaný měsíční pobyt. Kromě poznávání základny a práce novináře se účastnil dle jeho vyprávění i na několika výjezdech s jednotkami mimo základnu.


Vyřazení nových příslušníků AZ po KZP ve Vyškově, léto 2011

Zahraničních misí se běžně účastní mnoho let i rezervisté některých dalších spojeneckých států a je to naprosto běžná záležitost. Ti většinou plní úkoly spíše uvnitř základny, jak v rámci její obrany, tak i v některých logistických a specializovaných funkcích, kdy často neopouštějí základnu. Jejich věk je většinou kolem 30-35 let, často jsou i mladší. Tito zahraniční rezervisté jsou samozřejmě do misí vysíláni svými armádami po absolvování několikatýdenního stmelovacího a odborného oživujícího výcviku. V některých případech v zahr. misích slouží i jednotlivě mezi vojáky z povolání, na různých specializovaných pozicích, v jiných případech jde i o celé ucelené jednotky rezervistů.

Nabízí se tak i v našich podmínkách hypotetická možnost dvojího využití příslušníků AZ v rámci zahraničních misí AČR, samozřejmě nejlépe při zachování dobrovolnosti (jako u spojenců NATO) – tedy aby těm, kteří žádají o nasazení v rámci zahraničních misí, toto bylo umožněno.


Z výcviku čety AZ 41. mpr, VVP Doupov, září 2012

První možností, která se nabízela, je využití především specialistů a odborníků z řad příslušníků AZ. V rámci armádních kontingentů by jistě vhodné uplatnění našli např. tlumočníci, specializovaní vyjednavači, zbrojíři, IT specialisté, tiskoví mluvčí apod. Jistě by i pro AČR bylo vhodné, kdyby v řadách novinářů, kteří navštěvují kontingenty AZ a doprovázejí někdy i jednotky na výjezdy, byli rovněž příslušníci AZ, kteří mají k armádě pozitivní přístup. Další řada odborníků z řad AZ by se mohla uplatnit mimo AČR např. v rámci různých tzv. provinčních rekonstrukčních týmů (PRT), což by pomohlo k větší plynulosti spolupráce mezi civilním PRT a vojenskou částí. Jistě by vojenské části i pomohlo, kdyby i v řadách PRT byli odborníci např. z řad AZ, kteří mají rovněž k armádě a nárokům vojenské služby kladný vztah a pochopení. Řada zkušených např. architektů, stavebních odborníků, zemědělských specialistů, expertů na mezikulturní vztahy, fotografů, analytiků, pedagogů, vhodných pro obsazení v PRT, se mezi příslušníky AZ rovněž vždy nacházela. Tím AČR a MO mohla vhodně pro potřeby zahraničních misí využít potenciálu, který u AZ pramení z civilních zkušeností, vzdělání a praxe jejich příslušníků, mnohdy v civilním sektoru velmi prestižních a ceněných.


Z výcviku mechanizované čety AZ 72. mpr Přáslavice, 2012

Druhou možností mohlo být využití samotného vojenského potenciálu příslušníků AZ či i celých jednotek AZ. Samozřejmě je nutné v takovém případě předpokládat, že z hlediska plnění úkolů vojenského charakteru, jsou jednotky AZ nyní schopny plnit v současné době pouze úkoly např. v méně exponovaných zahraničních misích (např. poslední období mise KFOR na Balkáně), či následně i v ostatních misích určité specifické úkoly – např. by jednotky AZ mohly být součástí obrany základny (spolu s profesionálními jednotkami), dále jedinci z řad AZ patřičných odborností či specializace (i z civilního života) by mohli zastávat různé nebojové funkce v rámci kontingentů – např. tiskový mluvčí, meteorolog, kaplan, kuchař, mechanik, zbrojíř, skladník, správce skladu, tlumočník, IT specialista, různé administrativní funkce a mnohé další. Přínosem pro AČR by tím bylo uvolnění profesionálních vojáků daných odborností pro náročnější úkoly jak v rámci zahraničních misí, tak i doma. Mnohdy by tak na takovou „týlovou“ pozici (na základně – prakticky bez opouštění základny na výjezdy) mohl z řad AZ přijít i specialista odborněji připravený, než jeho protějšek VZP.


Z výcviku mechanizované čety AZ 72. mpr Přáslavice, 2012

Vedlejším (avšak nikoliv zanedbatelným) efektem využití AZ v zahraničních misích pro AČR by tak byla i finanční stránka věci, protože využití např. odborníků a specialistů z řad AZ je samozřejmě pro AČR provozně levnější. Mimo nasazení v zahraniční misi totiž jejich odbornou přípravu v dané specializaci, jíž mají v civilním životě, nehradí AČR, ale většinou zaměstnavatel daného příslušníka AZ. V době mimo povolání na cvičení či k účasti v zahraniční misi má AČR s takovým příslušníkem AČR tedy minimální náklady. Zjednodušeně řečeno – platila by si ho pouze po tu dobu, kdy by ho potřebovala – tedy ne 365 dní v roce.

S rokem 2012 přišla dlouho očekávaná „Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky“, vypracovaná především F. Šulcem, vedoucím týmu poradců ministra obrany, který na ní spolupracoval s dalšími pracovníky resortu, např. s plk. Ťulákem, pplk. Pernicou a dalšími. Po jejím dokončení její obsah ještě konzultoval se zhruba desítkou představitelů z řad AZ, většinou z řad velitelského sboru průřezově napříč několika jednotkami AZ (autor tak měl možnost se s materiálem seznámit).


Z výcviku středočeské pěší roty AZ 121. strpr - VVP Boletice 2007

Reklama

Tato koncepce měla široký záběr a kromě historických východisek ukazovala hlavně strategický směr rozvoje AZ jako skutečné nedílné součásti AČR. Jedním z hlavních témat bylo posílení přípravy, rozvoje a výcviku jednotek AZ s důrazem na kvalitu a použitelnost v porovnání s VZP nejen v dimenzích ČR, ale i v zahraničních misí. Podstatná část také byla věnována podpoře vztahu se zaměstnavateli, kdy nejenže měli být zaměstnavatelé uvolňující vojáky AZ na cvičení (či případně do zahraniční mise) finančně motivováni a zvýhodňováni, ale i samotná motivace příslušníků AZ měla být více podpořena. Další hlavní myšlenkou bylo větší zapojování odcházejících VZP do systému AZ, kdy odcházející VZP by povinně musel předem určenou dobu odsloužit následně ještě v AZ. Tento bod byl ze strany příslušníků AZ velmi kritizován, zejména z hlediska zvýhodňování těchto bývalých VZP v rámci AZ (např. jedním z prvotních záměrů bylo, že velitelé jednotek budou pouze bývalí VZP, což však bohužel nedává žádnou záruku kvality, neboť odcházející VZP nemusel vždy mít vztah k dobrovolné službě vlasti nutně zrovna vřelý), avšak také z důvodu hrozby narušování ducha dobrovolnosti, který až dosud v rámci AZ existoval, v návaznosti na tradice dobrovolnosti ve vojenské historii naší země. V návaznosti na koncepci měla být i posílena prestiž příslušníků AZ nejen v rámci AČR, ale i v celé společnosti. Rozvoj měl nastat také v kurzech a vzdělávání příslušníků AZ a počítalo se v koncepci i se vznikem dalších jednotek AZ, prakticky u většiny vojenských útvarů. Velká část také byla věnována využití odborníků a specialistů z řad AZ pro potřeby AČR nejen v rámci „běžného provozu“ v ČR, ale i v rámci zahraničních misí, s odkazem na kladné zkušenosti jiných spojeneckých zemí NATO. Koncepce obsahovala i většinu dalších návrhů změn, po kterých příslušníci AZ dlouhodobě volali.

V březnu 2012 však nenadále přišel na všechna KVV rozkaz velitele Sil podpory brig. gen. Gurníka, který v rámci náhlé citelné potřeby hledání úspor v AČR pro zabezpečení financí pro výcvik, nařizoval všem KVV vrátit zpět finance určené pro zabezpečení výcviku AZ (zaslané na KVV počátkem roku). Z toho důvodu byla všechna nadcházející cvičení jednotek AZ zrušena, protože tím KVV pozbyly finance nejen na výcvik „svých“ pěších rot AZ, ale i na refundace ušlého příjmu po dobu cvičení, což se týkalo i příslušníků jednotek AZ u bojových útvarů. Mnohým příslušníkům AZ tak bylo zrušeno cvičení několik dní před nástupem na cvičení, kdy již v zaměstnáních měli zařízeno uvolnění (buď formou neplaceného volna nebo dovolené). Najednou se tak někteří (např. karlovarská krajská pěší rota AZ) ocitli v situaci, kdy zaměstnavatel již na daný týden měl za ně zařízenu třeba pracovní náhradu a oni museli často tento týden, kdy měli být podle výcvikového plánu na cvičení, které jim však AČR zrušila, zůstat doma. Tím přišli o týdenní příjem pro své rodinné rozpočty – připomeňme, že v této době již fungoval finanční systém v případě příslušníků AZ tak, že je platila po dobu cvičení armáda a ve svých zaměstnáních čerpali neplacené volno ze zákona. Tudíž v uvedeném případě zůstali tito příslušníci dané jednotky doma na neplaceném volnu a příjem nedostali ani od AČR, protože cvičení jim bylo na poslední chvíli zrušeno nezodpovědným krokem. Vrcholní funkcionáři AČR tak tímto dále pokračovali v napjatém hazardování s důvěrou příslušníků AZ a jejich loajalitou pro pokračování ve službě v jednotkách AZ.


Z výcviku středočeské pěší roty AZ 121. strpr - VVP Boletice 2011

Protože tehdejší velitel Sil podpory své opatření nekonzultoval předem s MO, došlo následně ze strany MO k opatření, kdy po seznání uvedené situace v plné šíři byl tento rozkaz zrušen (ovšem bez okamžitého vrácení odebraných financí zpět na KVV) a hledána možnost, kde jinde hledat úsporu financí z celkové částky 1,4 mld. Kč, které resortu pro zabezpečení funkčnosti AČR tehdy chyběly... Rozkaz velitelství Sil podpory byl tedy zrušen, ale období napjatého čekání „co bude dál“ přetrvávalo. Cvičení naplánovaná na březen a duben 2012 byla zrušena s odkazem na nutnost trpělivosti vojáků AZ (kteří obtížně plánovali ve svých zaměstnáních dle dříve zaslaného rozpisu cvičení) a čekání, zda se podaří najít finance pro cvičení v dalších měsících. Pachuť zklamání a deziluzí však v mnoha příslušnících AZ, nejen po této události (která již působila jako předzvěst určitého vyvrcholení stagnace či možného ukončení výcviku AZ), zůstala – spolu s napjatým očekáváním, jak se situace tedy dále bude vyvíjet. Několik dní před touto událostí byla představitelům MO a zástupcům vlády neveřejně prezentována funkcionáři resortu nová Koncepce rozvoje AZ. Uvedený vývoj posledních událostí, který by za normálních okolností byl vnímán s radostí jako velký pokrok, ve vnímání příslušníky AZ však byl výše uvedenou situací s rušenými cvičeními a návaznými problémy kolem toho celkem negován..

Dne 4. 12. 2012 takřka na poslední chvíli, několik dní před svým odchodem z funkce ministra obrany, představil A. Vondra, s prvním náměstkem arm. gen. v. z. V. Pickem a NGŠ gen. P. Pavlem veřejnosti tři důležité koncepce k tématu obrany státu – mezi nimi i zmíněnou „Koncepci pro rozvoj Aktivní zálohy“, která vychází z tzv. „Bílé knihy o obraně“. Ministr Vondra zdůraznil obranu státu jako celospolečenské téma a v návaznosti na snižující se ekonomické možnosti MO i důležitost zapojování se občanů při obraně země. V návaznosti na toto východisko byla zmíněna potřeba citelného rozvoje Aktivní zálohy -Ozbrojené síly České republiky potřebují kvalitní, dostupnou a připravenou zálohu pro přednostní doplnění útvarů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a plnění dalších úkolů při řešení i nevojenských krizových situací v době míru jako jsou povodně či jiné živelní pohromy.

Byla konečně také veřejně zdůrazňována i příležitost využívat vysoce specializované odborníky z řad AZ. Dále ministr Vondra zdůraznil: …Aktivní záloha představuje princip dobrovolného zapojení občana do přípravy k obraně státu a je důležitou vazbou mezi civilní veřejností a profesionálními ozbrojenými silami… Uvedl rovněž, že budoucí rozvoj AZ vidí především ve vyšším počtu jejích příslušníků, v intenzivnějším a delším výcviku a možnostech nasazení AZ i v rámci zahraničních vojenských misí, kdy je potřeba podpořit především vztahy a motivaci i zaměstnavatelů příslušníků AZ. NGŠ genpor. P. Pavel následně při tomto vystoupení zmínil, že výsledná kvantifikace ukazuje, že roční náklady na přípravu vojáka AZ jsou 7x nižší, než na přípravu VZP. Dále sdělil: ...Doposud bylo předurčeno do aktivní zálohy 2382 vojáci – reálně máme naplněno 1165 míst. Převažují pěší roty při krajských vojenských velitelstvích, které mají ve svém charakteru činnosti především strážní činnost. My chceme v budoucnu až pět tisíc míst a více jednotek přímo u bojových útvarů…

Zmíněná motivace zaměstnavatelů vojáků AZ se měla nést ve dvou rovinách. Tou první byla rovina morální, kdy zaměstnavatelům se ze strany státu mělo dostat uznání za jejich podporu příslušníků AZ uvolňováním na cvičení. Druhá rovina měla být materiální podoby, kdy by zaměstnavatelé příslušníků AZ měli v budoucnu dostávat i finanční kompenzaci za nepřítomnost příslušníků AZ na pracovišti.

Po většině těchto změn volali představitelé AZ již od samého vzniku AZ... Nezbývalo než doufat, že konečně budou uvedené záměry naplněny poté, co konečně tyto hlasy byly ze strany vrcholných funkcionářů resortu vyslyšeny, pod tlakem snižujících se finančních zdrojů pro resort obrany a pochopení velkých možností využití a přínosu Aktivní zálohy v rámci AČR.

Ke dni 31.12.2012 také došlo ke zrušení všech tří rámcových praporů AZ Vojenské policie (801., 802. a 803. ve St. Boleslavi, Táboře a Olomouci), po 7 letech jejich existence a výcviku. Tuto smutnou událost nekompenzuje ani fakt, že místo nich nově vznikla rota AZ Vojenské policie (při velitelství VP v Olomouci), do níž byli ti příslušníci AZ VP, které tato událost neodradila od další služby, převedeni po splnění přijímacího řízení. Ostatní jednotky AZ pokračovaly v nastaveném systému výcviku.

(autor je dlouholetým příslušníkem AZ AČR)

Poznámka autora: Když jsem byl vyzván ke zpracování historie a vývoje Aktivní zálohy, v níž sloužím 15 let, tak jsem vše začal zpracovávat podle toho, jak jsem to sám zažil, co jsem si pamatoval či co jsem se případně dozvěděl od některých dalších kolegů z centra dění. Tento materiál si v žádném případě tedy neosobuje právo být zcela objektivním a úplným zpracováním tématu, i když se k tomu snaží maximálně přibližovat. Děkuji laskavému čtenáři za pochopení. Autor.​

Hlavní použité prameny
Archiv autora
Facebook - Aktivní zálohy AČR (Active Reserve)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více