Geopolitické aspekty sovětské agrese vůči Československu v srpnu 1968 - 6. Závěr

Autor: Jiří Fidler 🕔︎︎ 👁︎ 7.040

Sovětské politické i vojenské vedení bylo v roce 1968 pevně rozhodnuto dokončit veškeré přípravy, které by dokázaly zvrátit původní strategickou rovnováhu na jejich stranu. Vzhledem k úspěšnému diplomatickému postupu bylo v červenci 1968 dosaženo stavu, kdy se minimálně v Evropě tzv. jaderný klub uzavřel, takže přestalo hrozit nebezpečí vzniku multilaterálních jaderných sil Organizace severoatlantické smlouvy. Zároveň se však strategickou nezbytností stalo umístění jaderné munice na československém území, aniž by však Československo porušilo uzavřenou smlouvu.

Východisko bylo jediné – umístění sovětského vojenského kontingentu na území Československa, jemuž by všechna zde umístěná jaderná munice de iure patřila. V polovině šedesátých let se zcela jednoznačně proměnila sovětská strategická koncepce, aniž by ovšem byla propagandisticky opuštěna koncepce předchozí, která se tak stala svého druhu maskirovkou sovětských vojenských záměrů.

Reklama

Jak bylo uvedeno v úvodu, v současné době jsou naše zdroje informací velmi kusé  a značně nerovnoměrné. Nejdůležitější archivní dokumenty, které by mohly naprosto přesně ukázat na veškeré aspekty sovětské reálné politiky v roce 1968, nemáme k dispozici, a tato situace se ještě dlouho nezmění. Máme ale k dispozici obrovské množství drobných indicií, které nám umožňují sestavit minimálně kontury reálného obrazu a vyslovit více či méně přesvědčivé hypotézy. Vojenská akce pěti armád států Organizace varšavské smlouvy byla zcela jednoznačně vojenskou akcí s prioritními vojenskými důvody. Pokud by vojenské důvody nebyly prioritní, akce by neměla vojenský charakter a vojenský výsledek. V Československé socialistické republice došlo k jediné systémové změně, na jejím území byla rozmístěna sovětská vojska, tedy také ona systémová změna měla vojenský charakter.

Umístění sovětských vojsk na československém území se stalo posledním krokem nové sovětské strategické koncepce, jež předpokládala svedení vojenského konfliktu na středoevropském válčišti za účelem ovládnutí západní Evropy, tedy evropské části Inner Crescent. Na linii dotyku zmizela anomálie respektování československého státního území a sovětská vojska se rozmístila podle strategických plánů sovětského vojenského velení. Bez ohledu na uzavřenou mezinárodní smlouvu také v prostoru střední Evropy zmizela anomálie československého prostoru bez jaderných zbraní.

Rozmístěním sovětských vojsk na Československém území však také došlo k naplnění sovětských představ na možnou eskalaci případného konfliktu. Prostor střední Evropy se z hlediska sovětských strategických koncepcí stal homogenním, případný vojenský konflikt mohl mít jaderný charakter, neboť bylo zlikvidováno zbývající prostorové vakuum, odkud by nebylo možné předstihující jaderný úder vést (či by mohly být přípravy na jeho realizaci odhaleny). Zároveň však případný konflikt mohl mít omezený jaderný charakter, daný vznikající paritou strategických jaderných zbraní obou velmocí. Také v tomto případě bylo zlikvidováno prostorové vakuum, jež by zdárné zahájení (tedy moment překvapení) tohoto typu konfliktu mohlo ohrozit. Ale případný konflikt mohl mít i nejaderný charakter, přičemž zde opět zmizela prostorová anomálie, nemožnost rychlého rozvíjení útoku na celém válčišti kvůli nedostatku konvenčních sil na levém křídle. Všechny tyto problémy eliminovalo rozmístění Střední skupiny vojsk na území Československé socialistické republiky.

Až do úplného odtajnění všech politických, diplomatických a vojenských dokumentů sovětské provenience, zvláště pak přísně tajných dokumentů z jednání vrcholných vojensko-politických a vojenských institucí, zůstává nad důvody vojenské okupace Československa v srpnu 1968 řada otazníků. Předkládaná studie si rozhodně nedělá nároky na dostačující vysvětlení těchto otazníků. V každém případě však ukazujue na možný důvod, jenž dokázal převážit všechna negativa, spojená s touto vojenskou akcí, jak byla v úvodu práce vyjmenována. Studie neměla k dispozici potřebné informační zdroje, které by její závěry podpořily zcela nezvratně. Snažila se však objektivně existující nedostatek těchto zdrojů nahradit relevantními pomocnými zdroji, které by vytvořily logický model, vysvětlující jednu tragickou událost našich dějin z primárního, tedy vojenského hlediska.

Československé politické vedení v roce 1968 pravděpodobně nepochopilo, že v rámci sovětské vojenské teorie došlo k zásadní změně strategické koncepce, která nevyhnutelně potřebuje rozmístění sovětského vojenského kontingentu na našem území. Dokázalo minimálně třináct let odolávat těmto sovětským požadavkům, což byl výkon hodný nejvyššího uznání. V roce 1968 se však tato snaha dosáhla stavu, že se ocitla v naprostém v rozporu se sovětskými strategickými zájmy, a proto musela být vyřešena v jejich prospěch, bez ohledu na následky.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více