Devět velbloudů barona von Richthofena

Autor: PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔︎︎ 👁︎ 10.975

Většina pozoruhodných událostí má obvykle zcela obyčejná vysvětlení. Ne jinak je tomu i s úctyhodným počtem 80 sestřelů Rudého barona Manfreda von Richthofena. Při podrobném seznámení se se všemi jeho oběťmi a s okolnostmi všech jeho vítězství nám náhle vše připadá logické a snadno pochopitelné.


Manfred von Richthofen

Reklama

Předně, ani v jediném případě von Richthofen nezvítězil nad příslušníkem francouzského vojenského letectva. Vždy se jednalo o protivníky z řad britského letectva. Jednalo se tedy většinou o Angličany, Skoty a Kanaďany. Občas se vyskytl i nějaký jiný příslušník britského impéria. Při vší úctě k britskému výcvikovému systému je třeba si uvědomit rozdílnost mezi francouzským a britským letectvem: Francouzský systém se držel přece jen jistého elitářského přístupu, ačkoliv to může znít divně při zohlednění počtu ztrát na všech stranách. Zatímco britské velení vsadilo na kvantitativní pojetí leteckého boje, Francouzi začleňovali nováčky do řad frontových letců poněkud citlivěji. Málokdy byli k perutím přidělováni víc než dva nováčci najednou. Navíc se vždy hledělo na to, aby čerstvý absolvent stíhacího výcviku měl nějakou osobní vazbu buď s někým z jednotky, nebo alespoň k místu, kde sídlilo letiště. Ze vzpomínek přeživších veteránů leteckých bojů Velké války navíc vyplývá, že francouzský výcvik byl veden mnohem pečlivěji a opravdu připravoval nováčka na přežití v boji. Oproti tomu na britských ostrovech se hledělo především na základní zvládnutí pilotáže. Taktiku a střelbu se nováčci britského letectva učili až za pochodu na frontě.

Kromě tolik připomínaného mjr. Lanoea Hawkera nesestřelil baron žádné další věhlasné stíhací eso. Ještě se občas zmiňuje James McCudden, ale v tomto případě je baronův podíl na jeho sestřelení poněkud diskutabilní. Oba při svém posledním letu pilotovali stroj D.H.2. V případě sestřelení britského stroje Airco D.H.2 bylo celkem jedno, kdo v něm seděl. Proti Albatrosu D.II či D.III by neměl šanci nikdo. Britský stíhací letoun s tlačnou vrtulí D.H.2 zaostával za svým německým protějškem ve všech směrech, a ještě k tomu výrazně. Byl pomalejší, hůř stoupal, nedostačoval v obratnosti i poloměru bojové zatáčky, nesnadněji akceleroval do střemhlavého letu a měl pouze jediný nesynchronizovaný kulomet proti německým dvěma synchronizovaným. Prvních 30 sestřelů získal Rudý baron proti letounům, nad kterými měl výraznou technickou převahu. Kromě letounů s tlačnou vrtulí se jednalo ještě o dvousedadlové průzkumné stroje, kde bylo třeba mít se na pozoru před obrannou palbou pozorovatele.


Britští letci přes letounem D.H.2

Když se v průběhu roku 1917 začaly objevovat mezi protivníky stíhací letouny srovnatelných výkonů se synchronizovanými kulomety, patřil už von Richthofen k nejostřílenějším stíhacím esům nad západní frontou: ztrátu technické převahy nahradil převahou svých bojových zkušeností. Ale i pak sestřeloval převážně dvousedadlové průzkumné letouny. Sem tam se objevil Sopwith Pup, Nieuport XI či SPAD VII, ale opravdu srovnatelný soupeř ho čekal až při jeho posledním nasazení na frontu počátkem roku 1918. Tehdy se poprvé střetával převážně s nejlepší britskou stíhačkou první světové války: Sopwith Camel (velbloud). Do své smrti stihl sestřelit devět camelů, k čemuž mu dopomohly vlastnosti jeho vlastního trojplošného letounu Fokker Dr.I. Sopwith Camel patřil k velmi malým a obratným strojům s výrazně malým poloměrem bojové zatáčky a byl vybaven dvěma synchronizovanými kulomety. Nicméně, trojplošná německá stíhačka dokázala utáhnout zatáčku ještě efektivněji a mimořádně dobře nabírala výšku, proto camely vůči Rudému baronovi nemohly uplatnit své přednosti.

Baronova labutí píseň

Dne 13. března 1918 se v čele jednotky Jasta 11 von Richthofen střetl poblíž měst Gonnelieu a Banteux s camely 73. perutě RFC. Kromě nich ještě v houfu asi 20–30 nepřátelských stíhaček identifikoval i stroje S.E.5a a D.H.4. Pronásledoval ve střemhlavém letu jednu stíhačku D.H.4, přičemž klesl až do výšky 2000 m. Jeho motor však nepracoval optimálně, tedy se mu nepodařilo přiblížit se na vzdálenost účinného dostřelu a upustil od dalšího pronásledování. Začal stoupat do výšky 3200 m, kde si povšiml jednoho camelu, jak se chystá zaútočit na jedno z jeho čísel. Von Richthofen se k němu prudce stočil a z dost těžkého úhlu na něj ze vzdálenosti pouhých 20 m vystřelil krátkou dávku. Pozoroval zásahy benzinové nádrže i pilotního prostoru. Za letounem se sice táhl benzinový opar, avšak letoun hořet nezačal. To bylo štěstí pro Kanaďana Elmera Ernesta Heatha, který i přes těžké zranění nouzově přistál těsně za německými liniemi. Němci nového zajatce převezli do nemocnice, kde se Heath podrobil operaci, při které mu bylo z těla vyjmuto několik kulometných projektilů. Přes veškerou snahu doktora mu však tři střely zůstaly v těle až do konce života. Elmer Heath z Ontaria byl ve Francii teprve dva měsíce a do svého sestřelení stihl odlétat pouze 10 operačních letů. Žádného vzdušného vítězství nedosáhl a po propuštění ze zajetí v prosinci 1918 žil v rodném městě Wallaceburg až do roku 1965, kdy podlehl zákeřné nemoci.


Elmer Heath

O pět dnů později Rudý baron přidal camel dalšího Kanaďana, tentokrát z 54. perutě. Sestřelený pilot se jmenoval William George Ivamy, a stejně jako Heath, svou porážku přežil. Po propuštění ze zajetí se o Vánocích roku 1918 vrátil do Kanady, kde také zemřel v roce 1958, ve věku 68 let. Dne 25. března nachytal von Richthofen osamělý nízko letící Sopwith Camel 3. perutě poblíž města Albert a ze vzdálenosti 50 m ho v plamenech poslal k zemi. Devatenáctiletý Angličan James Cameron neměl žádnou šanci vyváznout. Zjevně si útočníků vůbec nevšiml, což vzhledem k jeho minimálním bojovým zkušenostem ani nepřekvapuje. Bojově létal teprve čtyři dny. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Reklama


Donald Cameron

Pokud jsme zmínili, že Rudý baron kromě Hawkera žádné další spojenecké eso nepokořil, není to v případě Thomase Sharpea tak úplně pravda. Když ho von Richthofen 27. března severně od města Albert sestřelil, měl Sharpe na kontě šest vítězství, což se oproti sedmi sestřelům Lanoea Hawkera nejeví jako velký rozdíl. Brit Sharpe létal na západní frontě už od května 1916 a určitě oplýval bohatými bojovými zkušenostmi. To se ovšem v souboji s Rudým baronem příliš neprojevilo. Von Richthofen na jeho sestřelení spotřeboval pouhých 150 projektilů. Brit válku přečkal v německém zajetí.


Thomas Sharpe. Jeho šest vítězství mu při setkání s Rudým baronem nebylo k ničemu

Také kpt. Sydney Philip Smith z 46. perutě patřil ke zkušenějším pilotům. Na frontu dorazil už koncem roku 1916. Zpočátku létal jako pilot průzkumných dvousedadlových letounů. Jako stíhač začal bojově létat až 6. března 1918, ale to mu nebránilo v rychlém zisku čtyř sestřelů. Pátý už nepřidal a 6. dubna 1918 uhořel v kabině camelu po krátké dávce Rudého barona poblíž Villers-Bretonneux.


Sydney Smith

O den později nárokoval von Richthofen sestřel jedné stíhačky typu S.E.5a (ve skutečnosti zasáhl Sopwith Camel od 73. perutě). Jeho pilot Angličan Albert Vernon Galie nejenže přežil, ale ani nepadl do zajetí. Mohl tak pokračovat v boji a do konce války získat čtyři vítězství. O půl hodiny později Rudý baron sestřelil další nepřátelskou stíhačku, přesto se opět spletl v identifikaci: nárokoval SPAD VII, a sestřelil camel od 73. perutě. Tentokrát britský pilot zajetí neunikl. Ani nemohl, protože utrpěl během nouzového přistání těžká zranění. Donald Georgie Adams byl ze zajetí propuštěn v prosinci 1918 a po návratu do vlasti se živil jako herec a autor divadelních her. Před druhou světovou válkou se vrátil do RAF a během bitvy o Británii sloužil na letišti Hornchurch. Zemřel roku 1979.


Donald Adams po válce vystupoval v několika filmech pod jménem Ronald Adam

Závěrečný double přišel 20. dubna 1918, kdy von Richthofen sestřelil během tří minut dva camely od 3. perutě. Mjr. Richard Raymond-Barker sice létal na západní frontě už od konce roku 1915 a získal šest oficiálních sestřelů, avšak setkání s baronovým červeným trojplošníkem se mu stalo osudné. Nejdříve na něj sice zaútočil, přesto ho Rudý baron snadno vymanévroval a krátkou dávkou poslal k zemi, kde camel po dopadu vzplál. Majorovo tělo nebylo nikdy nalezeno. Vzápětí baronovi podlehl i David Greswolde Lewis od téže perutě, který ve Francii bojoval teprve od 29. března 1918. Ač jeho camel po zásazích vzplanul, stihl Lewis rychle nouzově přistát a uniknout jisté smrti v plamenech. Po propuštění ze zajetí v prosinci 1918 se vrátil do rodné Rhodesie, kde to dotáhl až do místní vlády. Zemřel roku 1978.


Mjr. Richard Raymond-Barker i přes své bohaté zkušenosti nezapřel věk pouhých 24 let


Poslední baronova oběť – David Lewis

O den později Manfred von Richthofen padl. Nabízí se patetická slova, že 10. camel dostal jeho. Ač se o pokoření Rudého barona přetahovalo hned několik stíhacích pilotů, úhel, pod jakým jediná střela do baronova těla vnikla, nasvědčuje, že byl zabit střelou vypálenou ze země. V roce 1918 už letecké souboje nad západní frontou nabyly natolik masového charakteru, že individuální schopnosti jednotlivých pilotů už nehrály rozhodující roli jako v předchozích letech.

Zdroje: Franks, N., a kol: Under the guns of the Red Baron. Londýn 2007.
Reklama

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 1-2/2015 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více