Rumunská „vítězná“ vyznamenání let 1944/45

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 10.387

Květoslav Growka

Zatímco němečtí sběratelé se věnují rumunským vyznamenáním s 2. světové války velmi podrobně,[1] protože dodnes uznávají jeho válečnické spojenectví, v Československu, resp. v dnešním Česku toto povědomí o Rumunsku a jeho podílu na osvobození ČSR je velmi mizivé. Až do 23. srpna 1944 stálo Rumunské království na straně nacistického Německa a bojovalo s ním proti Sovětskému svazu. S ráznou ofenzívou Rudé armády se mu dostalo nedobrovolné možnosti otočit se proti svému původnímu spojenci a být tak v konečném důsledku připočteno mezi vítěze 2. světové války. Králi Michalovi to dokonce vyneslo prestižní sovětský Řád vítězství.[2]

Reklama

Rumunská armáda se podílela od 18. 12 1944 do 12. 5. 1945 v sestavě 2. ukrajinského frontu maršála R. J. Malinovského i na osvobození Československa. Jednalo se o 1. a 4. armádu o síle 17 divizí, 1 letecký sbor a 2. tankový pluk v počtu 248 430 osob. Jako první vstoupil na naše území 90. pěší pluk, který osvobodil obec Buzica. Poté se Rumuni museli probíjet slovenskými horami, což jim přineslo velké ztráty na životech. V průběhu československého tažení osvobodila rumunská armáda 1722 obcí, z toho 31 měst, a zajala 20 478 nepřátelských vojáků. Rumunské ztráty však vysoko převýšily protivníka – 33 241 mrtvých a nezvěstných a 33 254 raněných. Rumuni svými oběťmi při osvobozování ČSR zaujali druhé místo po Sovětech.

Dobové propagandistické materiály píší o přátelství sovětských, rumunských a československých vojáků zpečetěných krví a zastírají tak, že ne všichni toužili po Stalinově náruči. Však bezprostředně po válce se sovětská kontrarozvědka a orgány NKVD a poté bezpečnostní síly lidově-demokratických zemí se svými ideovými protivníky nemilosrdně vypořádaly.

Nejprve však bylo zapotřebí ocenit tažení proti Německu a Maďarsku vysokými rumunskými vyznamenáními. Řád Michala Vítěze III. třídy obdrželo 30 generálů: sbor. gen. Vasiliu-Rascanu Constantin, Ionascu Costin, Teodorescu Iosif, Stavrescu Gheorghe, Dascalescu Gheorghe; insp. arm. Ionescu Emanoil; arm. gen. Sanatescu Constantin, Mihail Gheorghe, Atanasiu Vasile; diviz. gen. Damaceanu Dumitru;Dumitsrache Ion, Dumitriu Ion, Gheorghiu R. Gheorghe, Lacatusu Mihail, Mociulschi Leonard, Popescu D. Ion, Stanculescu Ion, Tanasescu Ion, Cretulescu Ilie, Ceausu Mihail, Antonescu P. Ilie; brig. gen.Badescu Constantin, Corbuleanu M. Mihail, Camarasu Mihail, Fortunescu D. Hercule, Iordachescu Constantin, Marinescu Gheorghe, Pascu N. Vasile, Predan M. Petre a Voicu A. Mihail a 412 důstojníků. Další řády vojenské skupiny (s meči, na válečné stuze) byly uděleny (pozn.:bez ohledu na třídu) rumunskému důstojnickému sboru následovně:

Řád rumunské hvězdy 5 441
Řád rumunské koruny 6 972
Řád kříže královny Marie 619
Zdravotnický záslužný kříž 3 238

Poddůstojníci a mužstvo byli vyznamenáni následujícími dekoracemi:

Medaile Za vojenskou statečnost 11 818
Kříž Za věrnou službu 12 441
Medaile Za věrnou službu 25 506
Medaile Za odvahu a věrnost 136 972

 Také sovětská vláda odměnila rumunské vojáky:

Řád Suvorova I. stupně: sbor. gen. Vasiliu-Rascanu Constantin, Ionascu Costin

Řád Suvorova II. stupně: arm. gen. Atanasiu Vasile, insp. arm. Ionescu Emanoil

Řád Kutuzova II. stupně: div. gen. Filip Agricola, Nieluescu Radu Cociu

Reklama

Řád rudé hvězdy: div. gen. Cambrea Nicolae, Popescu D. Ion, Antonescu P. Ilie; brig. gen.Badescu Constantin, Camarasu Mihail, Talpes Constantin

Medaili Za vítězství nad Německem obdrželo 164 419 rumunských vojáků.

Československá vláda ocenila 23 generálů Čs. válečným křížem:

sbor. gen. Vasiliu-Rascanu Constantin, Ionascu Costin, Stavrescu Gheorghe, insp. arm. Ionescu Emanoil; diviz. gen. Damaceanu Dumitru, Alexiu Paul, Precup Victor, Cambrea Nicolae, Dumitriu Ion, Popescu D. Ion, Lacatusu Mihail, Rascu damian, Andronescu Mihail; brig. gen.  Iuca Ion, Marinescu Gheorghe, Parvulescu Leonte, Cosma Gheorghe, Gheneschu Ion, Bungescu Ion, Filipescu Ghorge; gen. letectva Brunduloiu Ion; intend. gen. Sireteanu Cristofor, gen. zdrav. služby Lusescu Anastasache. Dále jej získalo 18 plukovníků, 9 podplukovníků a 10 majorů.

V červnu 1947 zavítala do Bukurešti československá vojenská delegace, která obdržela z rukou krále vysoká vyznamenání:

Řád rumunské koruny II. třídy s meči na vál. stuze: div. gen. Heliodor Píka

Řád rumunské koruny III. třídy s meči na vál. stuze: plk. gšt. Július Nosko, plk. Bruno Zapletal

Reklama

Řád rumunské hvězdy IV. třídy s meči na vál. stuze: mjr. Rudolf Fiala

Řád rumunské koruny IV. třídy s meči na vál. stuze: kpt. Miroslav Štěpánek, kpt. František Radina, kpt. Jiří Böhm, por. Milan Píka

Za návštěvy se zachoval památník a fotografie, které jsou uloženy ve Slezském zemském muzeu v Opavě.[3] V letech 1945-48 navázalo Rumunsko na předválečnou malodohodovou praxi, při níž se většina vyšších velitelů stala nositelem rumunského vyznamenání na základě diplomatického protokolu a služebního zařazení. Tak tedy i po 2. světové válce byli naši generálové a důstojníci hromadně vyznamenáváni. Bez znalosti archivních pramenů však nelze představit přesné počty, rámcově lze odkázat na četnost těchto vyznamenání u jednotlivých osobností.[4]

Řádem rumunské hvězdy V. třídy byl vyznamenán i plk. v z. Vasil Rusín, od r. 1960 správce olomoucké posádky a v letech 1970-78 náčelník Archivu ČSLA v Olomouci. Jako student uprchl v říjnu 1939 do Sovětského svazu. Po prodělaném martýriu byl v březnu 1943 přijat do formující se jednotky v Buzuluku. V rámci 1. čs.samostatné brigády se zúčastnil osvobozovacích bojů na Ukrajině. Na Dukle velel v hodnosti podporučíka průzkumné rotě. V těchto bojích byl povýšen na poručíka a po osvobození Liptovského Mikuláše byl přeřazen k 6. polnímu praporu 3. brigády. 1. května 1945 jeho jednotka překročila Váh a těžce se probíjela na Moravu přes Rusavu, Chomýž, Hlinsko na Holešov, Kroměříž a Kojetín. Poslední boje svedl na přístupech k Prostějovu. Po válce zůstal armádě a sloužil na Šumavě, kde prošel řadou velitelských funkcí. Za své bojové zásluhy dále obdržel 3x Čs. válečný kříž, Čs. med. Za chrabrost, Čs. medaili Za zásluhy I. stupně, Čs. voj. pamětní medaili se štítkem SSSR, medaili Velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova, polský Válečný kříž, sovětský Řád rudé hvězdy, medaili Za bojové zásluhy, medaili Za vítězství nad Německem a Za osvobození Prahy. V roce 1985 se zúčastnil jubilejní vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě a byl vyznamenán Řádem Vlastenecké války II. stupně. Za službu v ČSLA obdržel Řád rudé zástavy a Řád rudé hvězdy a řadu jiných stranických a pamětních vyznamenání. Po jeho smrti byla uniforma s jeho vyznamenáními prodána na aukci olomouckého sdružení NUMMUS.

[1] WEBER, Wilhelm: Die an Deutsche verliehenen rumänischen Orden, Kreuze und Medaillen. Orden und Ehrenzeichen 2007, s. 69-81

[2] Ač by více patřil představiteli Československa.

[3] Viz GROWKA, K.: Výstava vyznamenání gen. Heliodora Píky v Opavě. Drobná plastika 2004/3-4, s. 20-26. Fotografie přetiskl, ale bez udání zdroje JEDLÁNEK, František: Někomu slávu, někomu smrt. Drobná plastika 2009/3-4. s. 25-33.

[4] Viz Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha 2005.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více