Kazaň 1918 3.

Autor : 🕔08.02.2017 📕2.033

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Po senzačním dobytí důležitého města Kazaň v Povolží Čechoslováky počátkem srpna 1918, za podpory několika ruských a srbských jednotek, prakticky celý srpen následovaly takřka každodenní těžké boje slabé a následně stále ochabující obrany Kazaně, tvořené především Čechoslováky, s přesilou nepřítele. Proti nim stály armády Leninovy sovětské vlády, ve stále se zvyšující násobné přesile. Bolševici tehdy prováděli horečnou reorganizaci svých armád. Využívali jak zkušené bývalé carské vysoké důstojníky, tak i zahraniční interbrigadisty. Bojeschopnost a kvalita bolševických jednotek tedy znatelně stoupaly. Navíc, sovětská vláda 27. srpna uzavřela smlouvu o hospodářské spolupráci s Německem, což po březnovém brestlitevském míru sovětské vládě ještě více uvolnilo ruce k bojům v rámci občanské války v Rusku. Bolševici nyní ke Kazani stahovali z dalších front všechny své uvolnitelné síly.

Ve dnech 22.–25. srpna došlo na západním břehu Volhy k dalším těžkým bojům, když bolševici provedli několik silných útoků. Obranu zde tvořilo cca 450 mužů z 1. čs. střeleckého pluku a kazaňského důstojnického „praporu“ (o síle cca roty), pod velením ppor. Kutlvašra. Nepřítel měl v tomto úseku fronty jednotky o síle kolem 3000 mužů, včetně jízdy, dělostřelectva a množství kulometů, s podporou několika letadel a obrněných automobilů. Mezi nimi se kromě ruských bolševiků nacházely také zkušené internacionální německé a lotyšské jednotky. Nechyběli však ani čeští bolševici… Hlavní útoky byly vedeny na Vorobjevku a dále pak na křídla u Pečišči a Ključišči. Často pět a více sledů v liniích útočících za sebou na čs. obranu valilo se vytrvale vpřed. Za obrovských ztrát byly tyto útoky následně odráženy. Čs. obránci vedli palbu organizovaně a spořádaně. Brzy se však začalo projevovat vyčerpání z několikadenního nevyspání (bez možnosti vystřídání) a neustálého psychického vypětí. Takřka všichni trpěli vysokým stupněm únavy a řada vyčerpaných obránců usínala. Během bojů prokázalo množství příslušníků čs. jednotek ukázkové příklady statečnosti. Vedeny příkladem Čechoslováků, držely se v boji po jejich boku dobře i části ruského důstojnického praporu.

Čechoslováci neustále žádali o pomoc velitelství celé povolžské fronty (jejíž velení bylo svěřeno českému gen. Čečkovi). Po bojích u Simbirska byl tak opět k posile do Kazaně vrácen ruský oddíl plk. Kappela, který Kazaň původně pomáhal dobýt a v průběhu bojů u Simbirska se rozrostl na 2300 mužů. Na lodích v přístavu čekalo na odvoz asi 120 raněných.

Ráno 25. srpna zahájili bolševici na západním břehu další silný útok. Velkou přesilou se jim podařilo dobýt ključiščský přístav, odkud však byli následně znovu vytlačeni odhodlaným čs. protiútokem. Vesnici Matušino, drženou plukem nepřítele s několika děly a kulomety, dobyl odvážnou akcí český prap. Sameš s kulometnou četou, posílenou o ruskou četu dobrovolníků poté, co se vylodil za vesnicí na cestě k posílení Kazaně. Útok nepřítele na západním břehu se tak zhroutil. Díky uvolnění západního břehu mohly z Kazaně odplout také lodě s raněnými do Simbirska.

Kappelova vojenská skupina se po plavbě od Simbirska vylodila v Shelanze a Tashevce, jižně od Kazaně na západním břehu Volhy, s plánem obchvatu bolševické 1. armády velitele Savinova. S koordinovaným čelním útokem čs. obrany na západním břehu tak Kappel plánoval 2. září ve vytvořených kleštích tuto armádu zničit.

Kappel dopředu vyslal jízdní stočlenný oddíl, s podporou dvou lehkých děl. Oddíl úspěšně přepadl bolševiky v železniční stanici Tulen, kterou zničil spolu s 50 vagony munice pro bolševické jednotky. Dále demonstrativně napadl obranu přímo u Svijažska, což vyděsilo bolševický štáb, který se zde nacházel. Následně zaútočila Kappelova pěchota. Proti dobře organizované bolševické několikanásobně silnější obraně však útoky selhávaly. Nakonec musel Kappel se ztrátami 600 padlých a raněných ustoupit.

Ppor. Kutlvašr po odrážení neustálých útoků přesily bolševiků a po vlastních citelných ztrátách přesto zahájil ráno 2. září u Vorobjevky útok se všemi svými dostupnými silami. Počáteční úspěch útoku, kdy byly i zlomeny pokusy bolševiků o protiútoky, pomohl Čechoslovákům postoupit západně až ke svijažské silnici. Nepřítel se zuřivě bránil. Tehdy zachvátila ruské mladé dobrovolníky v čs. řadách panika, a dali se po smrti svého velitele na útěk. Situace byla kritická; navíc silně pršelo. V rozhodnou chvíli se však prap. Došek v čele 1. roty 1. pluku vrhl do odvážného útoku proti totální bolševické přesile. Jeho rozhodnost bolševiky šokovala a obrátila na útěk. Došek tak znovu dobyl ztracený prostor, ovšem za cenu dalších ztrát. Pro Čechoslováky byly všechny ztráty citelné, protože je nemohli nahrazovat. Po zprávě o Kappelově porážce museli i Čechoslováci ustoupit zpět do výchozích pozic.


Ppor. Kutlvašr, 1917

Vážnost situace si nyní začali uvědomovat i obyvatelé Kazaně. Konečně se začalo horečně mluvit o nutnosti obrany města: městské zvony bily na poplach a v tisku vycházely proklamace s voláním do zbraně.

Na Arském poli (východní část Kazaně) útočily bolševické jednotky o síle asi 2000 mužů, s podporou množství kulometů a děl, složené ze zbytků bolševické 2. armády velitele Blochina a předtím poražené Čechoslováky u Bugulmy, a zbytky původní bolševické posádky Kazaně. Poté co se tyto jednotky opět zformovaly v Sarapulu, zaútočily ve směrech od Sarapulu, Jelabugy a Arska. Proti nim na Arském poli stálo jen 300 dobrovolníků ruského 3. kazaňského důstojnického praporu, proto se tento prapor jen obtížně bránil a již 21. srpna zde musela obranu posílit 11. rota a část 9. roty 1. čs. pluku, spolu s 1. rotou 2. čs. pluku, které přebraly obranu v úseku na středu a pravém křídle.

Na celém východním arském úseku se druhý den, 22. srpna, pokusili obránci o útok. Dvě čs. roty úspěšně dobyly Koščakovo a následně N. Šigaleevo a S. Šigaleevo. Bohužel, levé křídlo, ruský důstojnický prapor, nedokázalo postoupit, a dokonce i ustoupilo. Tím se ale museli stáhnout bojem i Čechoslováci, neboť měli odkrytý bok a hrozilo jim obklíčení. Bolševický kruh, který se uzavřel kolem města, se tedy nepodařilo prorazit. Znovu se Čechoslováci pokusili probít v oblasti Arského pole na východě 31. srpna. Podařilo se tehdy postoupit až k Beljankinskému lesu a vsi Aki. Pod velením prap. Rakovčíka dobyla 11. rota 1. pluku pozice bolševiků u Beljankina. Následně však byla přesilou nepřítele rota odtud opět vytlačena zpět.

Blížil se konec krátké svobody Kazaně… Po utrpěných ztrátách již nebylo možné pro zcela vyčerpané čs. jednotky dále účinně pokračovat v boji. Najednou, s blížícím se koncem zavládlo v Kazani zděšení, že by Čechoslováci mohli skutečně odejít. Město po měsíci probíhajících bojů konečně slibovalo všeobecnou mobilizaci svého obyvatelstva a nabízelo vrchní velení nad obranou českému plk. Švecovi, veškerou podporu atd. Ve městě tehdy navíc organizovalo odpor několik stovek kazaňských bolševiků, kteří 3. září zorganizovali stávku dělníků v muniční továrně, jež byla rychle potlačena.

Bolševické síly na západním břehu Volhy opět zaútočily 5. září velkou přesilou, s těžištěm útoku na Vorobjevku. Pozice u Verchnijho Uslonu držela 2. rota 1. pluku a Nižní Uslon pak 10. rota. U Vorobjevky se pomalu bojem ustupující 3. rota snažila alespoň hrát o čas pro obě zmíněné roty, aby si zajistily své odkryté boky a připravily se k ústupu. Následně se 1., 3. a 10. rota (všechny tři roty tehdy čítaly po bojích dohromady pouhých asi 200 mužů) stáhly z N. Uslonu přes Ključišči na jih ke Shelanze, ke Kappelovi. Bolševici následně obsadili část západního břehu, čímž již mohli ohrožovat lodní dopravu. Dále hodlali zlomit ještě čs. odpor u V. Uslonu. Plk. Švec zorganizoval odsun raněných ze západního břehu a přípravu potřebných zásob. Většina lodí musela být z Kazaně odeslána na jih. A také v severní obraně města musel 2. střelecký pluk následně ustoupit a přesunout obranu více k městu. Během bojů byl raněn i ppor. Kutlvašr.


Ústup od Kazaně, 1918

Bolševický kruh se kolem města dále zužoval, přesto Čechoslováci ustoupili organizovaně, i se zraněnými, s materiálem a výzbrojí, ničíce za sebou vojenský materiál, který nemohli vzít s sebou.

Verchnij Uslon zůstal bráněn 2. rotou 1. pluku, která zde setrvávala s ruskou dělostřeleckou baterií, odříznuta od možnosti ústupu na jih. Plk. Švec těmto obráncům poslal na pomoc k záchraně 1. rotu 2. pluku (prap. Binka; se stavem pouhých 65 mužů, ale se šesti těžkými kulomety), která se přeplavila na neosvětlené lodi v noci na 6. září. Celou obranu V. Uslonu řídil ppor. Kutlvašr. Nacházely se zde i dvě roty ruských nezkušených novobranců a dvě ruské dělostřelecké baterie, pod velením ruského plk. Rodzeviče. Ruští novobranci neprošli ani základním výcvikem – většina z nich neuměla ani zacházet se zbraní.

Po ranním útoku nepřítele 6. září na pozice obrany u Krasnyje Gorki začalo nepřátelské dělostřelectvo hustou a celkem přesnou palbou ostřelovat V. Uslon. V rotách ruských novobranců propukala panika. Po skončení dělostřelecké palby byl zpozorován pohyb průzkumných hlídek nepřítele u Pečišči. Prap. Binka nařídil připravit tím směrem těžké kulomety s dostatkem munice a připravenými rezervními hlavněmi k výměně. Útok bolševiků začal ve 14.00 hod. Útočili velkou silou (kolem 2000 mužů) v několika vlnách, v rozvinutých pěších řetězech, navíc znovu se silnou dělostřeleckou podporou. U ruských jednotek v obraně propukl zmatek. Obsluha děl bezradně běhala kolem, ruští novobranci se dávali na útěk či se často sebezraňovali, aby mohli být jako ranění odsunuti. Plk. Rodzevič podlehl panice, odmítl převzít v této situaci odpovědnost a celou obranu předal prap. Binkovi. Ruský velitel dělostřelectva utekl s křikem „Spas se, kdo jak můžeš!“. Obrana V. Uslonu tak zůstala pouze na Čechoslovácích. Nepřítel se blížil, ruští novobranci utíkali, nebylo kam ustoupit (za V. Uslonem se rozléhá kilometr široká Volha, tehdy navíc rozvodněná), jenotky byly bez podpory vlastního dělostřelectva, a ještě se spustil prudký déšť.


Plk. Josef Jiří Švec, 1918

V extrémně těžké situaci zachoval prap. Binka chladnou hlavu. Nařídil, aby byl zastřelen každý, kdo se pokusí o útěk. Mezi ruské novobrance dále zasadil jednu četu Čechoslováků k posílení jejich sebevědomí (a také k zabránění útěkům). Postup nepřítele kromě dělostřelectva stále kryla i hustá palba nepřátelských kulometů z protějších svahů u Pečišči.

Když se první linie nepřítele přiblížila asi na 100 m k čs. zákopům u silnice k Pečišči, nařídil Binka nejbližším dvěma četám v obraně (dohromady se stavem pouhých 45 mužů) protiútok. Tyto čety nezaváhaly a i přes násobnou přesilu postupujícího nepřítele vyrazily z okopů a za pokřiku „Hurá!“ se proti němu vrhly s nasazenými bodáky. Nečekaný protiútok hrstky Čechoslováků nepřítele viditelně překvapil, jeho jednotky zakolísaly a daly se na ústup, kdy nakonec strhly k ústupu i celou linii, kterou přitom postřelovaly čs. těžké kulomety. Na pronásledování panicky ustupujícího nepřítele však neměl Binka další síly, proto obě čety z protiútoku opět stáhl do okopů, v nichž byli zcela promočení obránci ihned celí obalení všudypřítomným bahnem. Brzy se nepřítel znovu zorganizoval a útok opakoval. I tentokrát byl odražen silnou kulometnou palbou, kdy obránci nehleděli na kolem létající střepiny a kamení z výbuchů dopadajících nepřátelských granátů. Nepřítel se tedy po přiblížení se na vzdálenost cca jeden kilometr alespoň zakopal a o další útok se ten den již nepokusil. Celou noc se jen střílelo. Obráncům přibývali padlí a ranění, které nemohli v obraně nahrazovat. Navíc, většina ruských novobranců se z pozic mezitím již vytratila. Obranu tak držely jen dvě roty Čechoslováků o celkové síle 130 mužů. Útočící nepřítel měl nad nimi více jak 10násobnou převahu. Obránci, celí promočení, trpěli v noci zimou. Krátce po půlnoci dorazil rozkaz k ústupu do uslonského přístavu a dále k přeplavení do Kazaně. V pozicích zůstalo jen několik dobrovolníků, kteří nepříteli občasnou palbou simulovali, že čs. obrana je stále na místě; zbytek jednotek ustoupil dle rozkazu.

Po nalodění všech obránců, včetně padlých a raněných, a po naložení odvezitelného materiálu byli z pozic staženi i zanechaní dobrovolníci. Obránci V. Uslonu se v noci se dvěma loděmi přeplavili přes Volhu na protější břeh ke Kazani. Nepřítel ráno 7. září obsadil již prázdný V. Uslon, kdy zanedlouho odtud již zahájil dělostřelecké ostřelování Kazaně a ihned začal útočit i v dalších směrech – zejména na severozápadě obrany města a na Arském poli, kam posílal další početné posily.


Pamětní deska se jmény padlých čs. legionářů v bojích o Kazaň na památníku čs. legionářů u V. Uslonu, říjen 2013

Mezitím v Kazani začala probíhat týdny slibovaná všeobecná mobilizace. Nevycvičení, v civilních oděvech vystrojení a často jen chabě vyzbrojení obyvatelé města měli nastoupit do obrany, aby po týdnech konečně vystřídali Čechoslováky, kteří nutně potřebovali odpočinek, či alespoň posilu. Avšak vůle těchto davů k boji byla většinou velmi slabá. Na několika místech obranu skutečně převzali, přesto se většinou rozprchli hned při prvních výstřelech nepřítele (např. v úseku západně od Porochové Slobodky), Čechoslováci tedy museli tato opuštěná místa stejně znovu rychle obsazovat a nepřítele odrážet. Dne 9. září dorazil z jihu od Samary k posile obrany města prapor ruského stavropolského pluku (o síle 400 mužů) ruské národní armády. Jen cestou se ho třetina rozutekla a zbytek, co do Kazaně dorazil, byl prakticky nevycvičen (údajně 80 % jeho příslušníků ani neumělo zacházet se zbraní). Jiné posily, tak dlouho slibované, včetně těch spojeneckých, do Kazaně nedorazily.

V této kritické chvíli, kdy byl pád Kazaně již takřka neodvratný, opakovaně Čechoslováky žádali představitelé Kazaně i přítomná francouzská vojenská mise a další, aby neodcházeli, a slibovali jim vše možné. V době, kdy se mělo jednat o úpornou obranu Kazaně, uspořádají si ti „páni“ koňské dostihy, žijí šantány, vyhazují se zbytečně peníze, a naši hoši spí na poli v dešti, v neustálém nervovém napětí a prolévají za ně svou krev, napsal v dopisu plk. Švec dr. Langrovi. Švec již dále nehodlal riskovat zničení unavených a silnými ztrátami prořídlých čs. jednotek, kde se již množily případy depresí a apatie. Nutno podotknout, že v posledních dnech bojů o Kazaň zde proti obráncům již bolševici soustředili pluky o celkové síle přes 35 000 mužů.

V noci z 9. září na 10. září 1918 došlo po dlouhých poradách k ústupu z Kazaně jižním směrem: 1. střelecký pluk se zbytky jednotek ruské národní armády se stáhl k Lajševu a 2. střelcký pluk s ruskými Kappelovými oddíly k Simbirsku. Jako poslední čs. jednotka z města kolem 4.00 hod. 10. září ustupovala 12. rota 1. střeleckého pluku. Spolu s Čechoslováky z města unikaly velké houfy obyvatelstva.


Pplk. V. O. Kappel

Ztráta Kazaně znamenala nejen ztrátu vojensky i politicky strategického bodu povolžské fronty (dlouhé takřka jako bývalá ruská protiněmecká fronta), ale i ránu bojové morálce čs. jednotek, pro které to byla první velká porážka, při níž poznali, že sami, bez záloh, bez posil a bez pomoci spojenců, včetně těch ruských, nemohou obrovské soustředěné síle bolševiků na širší frontě dlouhodoběji odolávat. Padly tím definitivně i případné sny dalšího postupu Čs. armádního sboru a ruské národní armády na Moskvu.

Zdroje: archiv autora; Československý denník, roč. 1917–1920; Graždanskaja vojna v Rossii: Borba za Povolžje. Moskva 2005; Medek, R., a kol.: Za svobodu, 3. díl: Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920. Praha 1926.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : 🕔08.02.2017 📕2.033

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 1 day ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 2 days ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 2 days ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 4 days ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 2 weeks ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 3 weeks ago

  • Letusak Je to opraveno, dekujeme za upozorneni, ale vezte, ze to jde i bez tech zbytecnych invektiv, na to tady uplne nejsme zarizeny.

    Blesky na obloze 03 - P-38 Lightning - Jaký byl? · 3 weeks ago

  • Jiří Kříž Junkersy 86 měly zajímavou kariéru u SAAF - viz třeba https://www.saairforce.co.za...
    nebo jiné zdroje.

    Na španělském nebi - Junkers Ju 86 D-1 · 3 weeks ago

  • pilot.pirx "přeplňovaných turbokompresory na kompresní poměr 9,6 : 1" To by mne zajímalo, co má společného kompresor (turbo nebo mechanický) s kompresním poměrem, když "Kompresní poměr, neboli stupeň stlačení směsi ε, je poměr celého pracovního objemu válce...

    Blesky na obloze 03 - P-38 Lightning - Jaký byl? · 3 weeks ago

  • Ladislav Matisko Kto to pise? Ta gramatika je strasna.

    Bitka pri Vozokanoch · 4 weeks ago