Příliš rychlý střelec

Autor : 🕔03.02.2017 📕5.219

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Ján Ambruš byl nejen vynikající letecký akrobat, ale také jediný pilot slovenské národnosti, který se účastnil letecké bitvy o Francii a následně také o Anglii.


Ján Ambruš za války v leteckém stejnokroji

 

Letadlo Tatra T-101 odstartovalo z ruzyňského letiště přesně ve 4.35 hod. 17. května 1938 a zamířilo si to na Bratislavu. Když minulo soutok Dunaje s Drávou a Thessaloniku, následoval 600 km dlouhý přelet nad Středozemním mořem, pak Káhira a údolí Nilu. Stroj přistál druhý den v 7.00 hod. v súdánském Chartúmu. Pilotoval ho mjr. Ján Ambruš, který tímto dálkovým letem (4340 km) vytvořil pro tuto kategorii letadel světový rekord.

Ján Ambruš nebyl ve své době pouze naším velice známým armádním dálkovým letcem, ale především vynikajícím akrobatem a přeborníkem mnoha leteckých sportovních soutěží. Narodil se ve slovenské rodině 19. května 1899 v bulharském Gorne Mitropole. Střední školu navštěvoval v maďarském Nagy Szent Miklósu. Přestože pocházel z velice prostých poměrů, podařilo se mu dostat se na prestižní kadetku v rakouském Traiskirchenu.

Studia dokončil již v nově vzniklém Československu. Sloužil u horského dělostřeleckého pluku v Ružomberku a u dělostřeleckého oddílu ve Vranově nad Topľou. Za zlomový okamžik jeho života je možné označit březen 1925, kdy byl na vlastní žádost odeslán do kurzu dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. Od této doby se začala odvíjet jeho letecká kariéra.


Společná předválečná fotografie se žáky pilotní školy aeroklubu ve Zvolenu. Ján Ambruš s kyticí v rukou

 

Letecký olympionik

Po absolvování řady základních a zdokonalovacích kurzů byl převelen k 3. leteckému pluku do Nitry. Zde se vypracoval až na zástupce velitele letky. Následovaly funkce u 1. leteckého pluku v Praze-Kbelích a na všeobecném leteckém oddělení ministerstva národní obrany.

V září 1931 se stal velitelem 43. letky kbelského pluku. V této době na sebe také poprvé upozornil jako letecký akrobat. Během leteckého dne v Praze v září 1932 vedl šestičlennou akrobatickou skupinu, která mj. předváděla tzv. „čertovo kolo“. V červnu 1934 skončil jako osmý na neoficiálním mistrovství v letecké akrobacii ve Vincennes u Paříže. Stejné místo obsadil i o dva roky později na XI. letních olympijských hrách v Německu.


Mezi piloty reprezentujícími naši vlast na zahraničních leteckých soutěžích nechyběl ani Ján Ambuš

Paralelně s leteckou akrobacií se věnoval i dálkovým letům. V srpnu 1934 získal 4. místo na mezinárodním závodu turistických letadel a v únoru 1937 stejné umístění v závodu oázami Egypta. Skutečnou proslulost mu v této disciplíně přinesl ale až již zmíněný dálkový let z Prahy do súdánského Chartúmu v roce 1938. Od Jana Bati za něj obdržel nově vyvinuté letadlo Zlín Z-XII.

Na podzim 1938 začal připravovat obrovskou propagandistickou akci, která by celý svět upozornila na to, co se děje v Československu. Společně s továrnou Letov se chystal na dálkový let jejich nového dvoumotorového letounu z Prahy do New Yorku. Vývoj politické situace u nás ho však předběhl.

 

Velitelem slovenského letectva

Po rozpadu Československa a vytvoření protektorátu byl Ján Ambruš repatriován na Slovensko. Zde ho jmenovali přednostou leteckého oddělení MNO a velitelem formujícího se slovenského letectva a později také povýšili na podplukovníka (v čs. armádě měl hodnost majora). Ještě se ani nestačil pořádně posadit do nového křesla, a už mu volal Augustín Malár, že maďarské jednotky pochodují na Sobrace a že je proti nim potřeba letecky zasáhnout. A to za situace, kdy všechno bylo v reorganizačním rozkladu. Ze Slovenska odcházeli čeští letci a z Čech se sem naopak vraceli ti slovenští. V nové funkci musel překonávat nemalé potíže. Slovenskému letectvu chyběl nejen potřebný materiál, ale i kvalifikovaní lidé. Ve snaze řešit tyto záležitosti se dostával do sporu jak s ministrem obrany Ferdinandem Čatlošem, tak i ministrem vnitra Vojtěchem Tukou. Vztahy s nadřízenými navíc komplikovaly incidenty, během kterých zkušení slovenští letci přeletěli i s letadly do Polska. Celá záležitost vyvrcholila v létě 1939. V 10. letceNitře sloužil český důstojník Josef Hnádek. Slovenské ministerstvo obrany se ho snažilo postavit mimo službu a poslat do protektorátu. Ambruš se ho zastal s tím, že je jako odborník nenahraditelný. Spor mezi velitelem slovenského letectva a ministerstvem gradoval. Ambruš, ve snaze zatlačit své nadřízené do kouta, si podal žádost o uvolnění ze služby. Ta byla zprvu odmítnuta, avšak následně mu bylo k 1. srpnu 1939 vyhověno. Loučím se s vámi s těžkým srdcem; v duchu ale vždy zůstanu mezi vámi – protože jen ten, kdo miloval letectvo jako já, se s ním nikdy nerozloučí, napsal u příležitosti svého odchodu ze slovenské armády kolegům letcům.


Ambrušův dopis na rozloučenou slovenským letcům

 

Lodí do Bělehradu

V té době byl pplk. Ambruš již definitivně rozhodnutý, že odejde do čs. zahraniční armády. Dostat se do Jugoslávie mu pomáhal tehdejší jugoslávský velvyslanec v Bratislavě Šimič. Bývalý velitel slovenského letectva odcestoval koncem srpna 1939 na svatbu své neteře do Degeše (dnešní Ratislavice). Polovinu této obce zabrali po vídeňské arbitráži na podzim 1938 Maďaři. Zdejší krajinu znal velice dobře, proto mu nedělalo žádný problém dostat se nepozorovaně po již maďarském území až k Dunaji. Zde nastoupil na jugoslávskou nákladní loď, která na základě předešlé dohody zakotvila na malý okamžik u břehu. Na její palubě se dostal až do Bělehradu a odtud pak do Paříže.


Mezi slovenskými krajany v Jugoslávii během svého útěku do Francie

Již v říjnu 1939 byl přidělen k 3. leteckému sboru. Od dubna 1940 absolvoval přeškolení na francouzskou leteckou techniku v Chartres. Se zdejší polní stíhací jednotkou se účastnil bojů s Němci. Tady se také začala odvíjet jeho bojová smůla. Při jednom z letů ve stíhačce Morane-Saulnier M.S.406 si v zápalu boje spletl francouzský Potez 630 s německým Messerschmitem Bf 110 a palbou ho poškodil.

Kapitulace Francie přišla až příliš rychle na to, aby mohl svůj omyl odčinit. Ambruš dostal rozkaz stáhnout se do přístavu Bordeaux, odkud se měl společně s dalšími našimi letci evakuovat. Do anglického přístavu Falmouth ho 23. června 1940 dopravila loď Arry Scheffer.


Článek referující o přijetí členů vojenské mise, včetně Jána Ambruše, Benešem

V té době trpěla Británie obrovským nedostatkem zkušených pilotů. Všechno nasvědčovalo tomu, že konečně může prodat svůj nesporný pilotní um. Již 12. července se v Duxfordu stal jedním ze zakládajících příslušníků 310. čs. stíhací perutě. V čele její zálohy absolvoval v Sutton Bridgi bojový výcvik. To už se ale začala formovat další naše letecká jednotka, 312. čs. stíhací peruť, jejímž velitelem byl ustanoven právě mjr. Ján Ambruš.


Hurricany 312. čs. perutě, jejímž prvním velitelem byl právě Ambruš

 

Smůla v čele perutě

Její příslušníci se přeškolovali na britské letouny Hurricane Mk.I. Protože tato peruť měla chránit Liverpool před nálety německých letounů, přesunula se již koncem srpna 1940 na letiště Speke, vzdálené zhruba 10 km od této aglomerace. Operační bojové úkoly v této oblasti začala jednotka plnit počátkem října. V této funkci to ale až příliš autoritářský Ambruš neměl jednoduché. Mnozí z jeho podřízených si stěžovali na jeho jednání.


Ján Ambruš (vpravo) v rozhovoru s inspektorem čs. letectva ve Velké Británii Karlem Janouškem (vlevo)

To ještě netušil, že svůj hořký kalich bojových omylů si ve funkci velitele perutě bude muset vypít až do dna. Krátce před 18.00 hod. 13. října 1940 odstartoval na standardní hlídkový let. Křídla mu tvořili britský velitel letky Harry Commerford a četař Josef Stehlík. Když zhruba 10 minut po startu vystoupali do výšky 2500 m, formace nad sebou uviděla dvojici podezřelých letounů. Ambruš dospěl k názoru, že se jedná o německé Junkersy Ju 88, a vydal povel k útoku. Sám vystoupal prudce nahoru a vrhl se do boje. Vše se seběhlo příliš rychle na to, aby ho mohl někdo zastavit. Stehlík sice identifikoval dvoumotorové letouny jako britské Blenheimy, jeho varování „Nestřílejte – jsou to Angličané!“ však již zaniklo v dlouhé dávce. Oba stroje byly Ambrušovou střelbou zasaženy. Jeden se zřítil do moře a druhý, poškozen, přistál nouzově na pevnině. Jak se později ukázalo, jednalo se o letouny detašované jednotky 29. britské perutěTernhillu.

 

Druhý omyl

Tento incident ještě nebyl vyšetřen a Ambruš již startoval znovu. V úterý 15. října se se svými čísly dostal kolem 17.30 hod. do výšky 6000 m. Opět se jednalo o hlídkovou činnost jižně od Liverpoolu. Anglický velitel Harry Commerford se v jednom okamžiku posunul před majorův stroj a začal mávat křídly. To si Ambruš a třetí pilot roje Tomáš Vybíral vysvětlili tak, že zřejmě vidí nepřátelské letadlo. A proto ho okamžitě následovali. Nastalá honička za údajným protivníkem skončila v hustých mracích nasáknutých vodou. Tam všichni tři ztratili orientaci a začali bloudit. Došlo k rozdělení roje. Ambruš se pokusil nouzově přistát. Při tomto manévru ale vážně poškodil svůj stroj. Zbývající dva piloti se dostali na druhou stranu zálivu, kde jim došlo palivo. Museli opustit své letouny a seskočit s padákem.

Během jediného letu RAF přišlo o tři letouny. To už musela řešit vyšetřovací komise. Ta sice Ambrušovu vinu neprokázala jednoznačně, přesto byl odvolán z funkce velitele 312. čs. perutě. Svou roli v tomto směru sehrála i skutečnost, že v té době mu bylo již 41 let. To bylo příliš mnoho na operačního stíhače.

V prosinci 1940 byl převelen na inspektorát našeho letectva do Londýna. Dostal na starost dohled nad výcvikem, který vykonával na letišti v Cosfordu. V březnu byl Ján Ambruš povýšen do hodnosti podplukovníka. V té době se již začal připravovat na své nové poslání příslušníka čs. vojenské mise v Kanadě. Pro vojenskou diplomatickou službu měl veškeré předpoklady: na lidi působil kultivovaným dojmem a měl vybrané chování a především širokou jazykovou výbavu: kromě slovenštiny se domluvil německy, maďarsky, polsky, ale i francouzsky a anglicky.

 

Kanadská mise

V polovině června 1941 odcestovala mise vedená plk. gšt. Čeňkem Hutníkem do Kanady. Hlavním Ambrušovým úkolem v této zemi měl být nábor krajanů do čs. letectva ve Velké Británii. Vycházelo se přitom z úvahy, že v Kanadě a také v USA se nachází rozsáhlé kolonie slovenských emigrantů. Již koncem července odstartovala velká náborová kampaň po amerických a následně i kanadských městech.


Krátce po válce během kladení věnců padlým sovětských vojákům na bratislavském Slavíně

Po téměř dvouletém působení v této misi byl pplk. Ambruš v březnu 1943 jmenován vojenským a leteckým přidělencem pro Kanadu. O dva roky později byl povýšen na plukovníka, a bezprostředně po skončení války po návratu do Československa dokonce na brigádního generála. Stal se velitelem letectva 4. vojenského okruhuBratislavě. V květnu 1946 byl v parlamentních volbách zvolen za Demokratickou stranu poslancem Národního shromáždění.


Ján Ambruš na letišti Trenčanské Biskupce, 1947

Pouhých několik dnů po změně režimu v únoru 1948 bylo navrženo jeho propuštění z armády. Dříve však, než mu stačili formálně předat propouštěcí dekret, podruhé ve svém životě emigroval.

 

Letadlem z Vajnor

Již koncem února mu bylo jasné, že se nad ním zatahují mraky. Požádal své nadřízené o dovolenou. Bylo mu sice vyhověno, ale zároveň mu sdělili, že má domácí vězení a že se má zdržovat v bytě ve Štefánikově ulici v Bratislavě. S pomocí amerických vojenských orgánů začal pracovat na svém útěku. Ve 4.00 hod. 21. března 1948 ho čekalo před domem nákladní auto pivovaru Stein. To ho odvezlo na letiště ve Vajnorech, kde již bylo připraveno letadlo. Pilotoval ho Ambruš osobně. Na letišti v rakouském Schwechatu na něho čekal džíp s americkým důstojníkem. Přes Velkou Británii se dostal do USA. Zde se později v civilním životě uplatnil jako konstruktér.


Ambrušova válečná kvalifikační listina

Gen. Ján Ambruš zemřel 21. ledna 1994 v domově pro seniory Bohemia House v Chicagu, kde žil řadu let před svou smrtí. Ještě předtím byl ale plně rehabilitován a v roce 1991 povýšen do hodnosti generálplukovníka. Jeho ostatky byly převezeny na Slovensko a uloženy na bratislavském hřbitově Slávičie údolie.

 

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Autor : 🕔03.02.2017 📕5.219

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře