Poslední mohykán Blériot-SPAD 510

Autor: PhDr. Jan Michl, PhD. 🕔︎︎ 👁︎ 14.280

Blériot-SPAD 510 byl předělovým typem stíhacího letounu hned v několika ohledech: jednalo se o poslední dvouplošník zařazený do výzbroje francouzského letectva a zároveň se stal i posledním typem vyráběným kdysi tak slavnou továrnou Blériot. I když francouzské velení vsadilo na stíhací jednoplošníky už koncem 20. let, mimořádná obratnost a stoupavost letounu způsobily, že ještě v době mnichovské krize stíhací Spady tvořily páteř stíhacího letectva Francie.

Letoun byl koncipován na základě požadavku francouzského letectva v roce 1930 jako čistý dvouplošník s otevřeným kokpitem. Jeho konstrukce byla celokovová, přičemž zadní část trupu tvořila duralová skořepina. Křídla a ocasní plochy byly klasické konstrukce potažené plátnem. Šéfkonstruktér Ing. André Herbemont, působící v továrně od roku 1917, žádné převratné novinky u svého posledního letounu neaplikoval: vycházel kontinuálně ze svých předchozích modelů a soustředil se především na obratnost a stoupavost, která se tehdejším jednoplošným stíhačkám tolik nedostávala. Při zběžném pohledu nový prototyp tvarem trupu i umístěním chladiče dokonce připomínal slavný SPAD VII z dob první světové války. Letoun poprvé vzlétl 6. ledna 1933. Během zkoušek musel být, kvůli zabudování těžšího, většího a silnějšího řadového motoru Hispano-Suiza 12Xbrs o výkonu 507 kW (690 k), prodloužen trup a zvětšeny svislé ocasní plochy, aby byly vyřešeny problémy se stabilitou a bočením letounu. Pokrokem oproti minulosti bylo zabudování čtyř nesynchronizovaných kulometů MAC 34 ráže 7,5 mm do konců spodního křídla, čímž se palebná síla výrazně zvýšila.

Reklama


Prototyp SPAD 510 vzlétl už 6. ledna 1933

Prototyp zakoupilo francouzské letectvo za 870 000 franků a souběžně ho porovnávalo s konkurenčními jednoplošníky Dewoitine D.500, Morane- Saulnier M.S.325 a Nieuport-Delage N.D.122. Poslední dva typy odpadly ihned, a tak porovnávací zkoušky pokračovaly pouze mezi prototypy Dewoitine a Blériot-SPAD. SPAD 510, pilotovaný zkušebním pilotem Louisem Massotem, převyšoval nepatrně D.500 v maximální rychlosti a o něco výrazněji ve stoupavosti – vždyť výšky 4000 m dosáhl již během 4 minut 45 sekund; ale dolnoplošník Dewoitine na rozdíl od Spadu nabízel mnohem větší potenciál dalšího vývoje. Zřejmě proto se vítězem soutěže na standardní stíhací letoun Armée de l’Air stala továrna Dewoitine, což ostatně potvrdily následně vyvinuté typy D.501 a D.510. Na skomírající firmu Blériot-SPAD zbyla jen cena útěchy v podobě objednávky na 60 sériových letounů. Smlouva byla slavnostně podepsána 30. srpna 1935 a dodávky k polním letkám probíhaly na přelomu let 1936 a 1937. Ve výzbroji GC I/7 a GC II/7 Spady nahrazovaly hornoplošníky Morane-Saulnier M.S. 225 a vydržely v první linii až do jara 1939, kdy byly střídány modernějšími stroji Morane-Saulnier M.S. 405/406 a Marcel Bloch MB 151. U francouzských pilotů byl SPAD 510 oblíbený pro snadnou pilotáž, spolehlivost a nezáludné vlastnosti. Vždyť během prvních tří let služby bylo odepsáno pouhých 10 strojů, čímž v porovnání s ostatními typy vykazoval Spad minimální nehodovost.


Letouny SPAD 510 nejčastěji nahrazovaly dosluhující hornoplošníky Morane-Saulnier M.S.225

Zajímavostí letounů s výrobními čísly 59 a 60 bylo experimentální zabudování motoru Hispano-Suiza 12 Xcrs a kanonů ráže 20 mm. Továrna Blériot-SPAD se snažila o další vylepšení montáží různých dalších motorů, vznikly tedy prototypy: SPAD 510-J2 s motorem Gnome-Rhône 9 Krs Mistral, SPAD 510-J3 s motorem Gnome-Rhône 14 Kds a SPAD 511 s motorem Lorraine 12 Hars Pétrel. Ačkoliv SPAD 510-J3 dosáhl maximální rychlosti 405 km/h, francouzské velení už s letouny z továrny Blériot-SPAD nepočítalo. Továrna Blériot prodělala po válce a na počátku 20. letech několik hospodářských otřesů, kvůli kterým se musela v roce 1921 spojit s další leteckou továrnou – Spad. Počátkem roku 1937 i továrna Blériot-SPAD zanikla, resp. byla pohlcena znárodněným leteckým průmyslem a do budoucna vyráběla letadla pod značkou SNCASO.


První dodané SPADy 510 na pařížském letišti Orly v roce 1936

Reklama

SPAD 510 proslul během své služby především akrobatickými výstupy skupiny kapitána Weisera. Akrobatická skupina Le Cirque Weiser se skládala z pilotů jednotky GC II/7, sídlící na letišti Dijon, a během let 1937 a 1938 patřila k nejproslulejším v Evropě. I ve francouzských pramenech se často uvádí, že stíhací letouny SPAD 510 bojovaly ve Španělské občanské válce na straně republikánského letectva – ale jedná se o omyl. Ve skutečnosti z Francie do Španělska doputovalo pár zastaralých letounů Blériot-SPAD 51 a 91. Záměna typového označení Blériot-SPAD 51 a Blériot-SPAD 510 se vyloženě nabízí.



Letouny náležící jednotce GC II/7 na letišti Dijon v roce 1937

Nejslavnější hodina obratného letounu SPAD 510 nadešla v září 1938, kdy v počtu 50 kusů mohl výrazně promluvit do případných soubojů s letouny Luftwaffe. Bojová hodnota letounu byla srovnatelná s čs. typem Avia B-534, a i v porovnání s ostatními francouzskými stíhacími typy D.372, D.500/501 a Loire 46 patřil SPAD 510 k tomu lepšímu. V té samé době však už přicházely do výzbroje letouny jako Hurricane Mk.I, Morane-Saulnier M.S.406, Curtiss P-36 či Messerschmitt Bf 109D/E, které z francouzského dvouplošníku rázem udělaly zastaralé haraburdí.


SPAD 510 č. 28 od GC II/7 na leteckém mítinku v Dunkerquu. Vyfotografováno 31. července 1937

Při vypuknutí druhé světové války letouny SPAD 510 sloužily již jen u záložních jednotek v počtu 49 kusů. Záložní jednotky v kontinentální Francii byly mobilizovány do skupiny II/561 na letišti v Havre-Octeville. Od 18. ledna 1940 začaly být letouny nahrazovány stroji Bloch MB.151 a stíhací skupina změnila označení na „GC III/10“. Nahrazené letouny SPAD 510 se vrátily do role cvičných letounů. Přibližně 10 letounů SPAD 510 bylo posláno do Francouzské severní Afriky, kde byly zařazeny do stíhací skupiny GC III/5; ale vzhledem k jejich zastaralosti byly používány jen k cvičným účelům. Ačkoliv se během západního tažení v květnu a červnu 1940 několik francouzských zastaralých stíhaček s pevným podvozkem připletlo do bojů v rámci jednotek lokální obrany, SPAD 510 takové štěstí neměl – a žádnou bojovou zkušenost nenasbíral.


Blériot-SPAD 510

 

Základní technické údaje

Rozpětí                                                          8,84 m

Délka                                                             7,46 m

Reklama

Vzletová hmotnost                                     1677 kg

Max. rychlost ve výšce 5000 m                  372 km/h

Dostup                                                     10 500 m

Stoupavost                                                     15 m/s

Dolet                                                              875 km

 

Stav a dislokace francouzského stíhacího letectva v září 1938 (metropolitní Francie)

Typ

Oblast Dijon

Oblast Paříž

Oblast Tours

Oblast Provence

Dewoitine D.500

13

49

1

9

Dewoitine D.501

22

67

2

20

Dewoitine D.510

42

10

SPAD 510

47

2

1

Loire 46

53

Morane M.S.405

6

Potez 630

9

Nieuport 62/622

8

63

14

25

Nieuport 629

28

4

Morane M.S.225

1

13

 

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více