9cm minomet Škoda „U Cihelny“

Autor: Jiří Fencl 🕔︎︎ 👁︎ 26.673

Samostatný pěchotní srub K-S 14 „U Cihelny“, součást opevnění králické pevnostní oblasti, je oboustranný dvoukřídlý dvouzvonový armádní pevnostní objekt v nejsilnějším a nejodolnějším provedení (3. třídě odolnosti), situovaný severně od města Králíky.

 

Reklama


Srub K-S 14 „U Cihelny“, rekonstruovaná část

 

V interiéru srubu je dnes muzeum čs. opevnění, mapující období budování těchto pevnostních objektů v letech 1935–1938 a život v nich; součástí expozice jsou výstavky o vzniku státu v roce 1918, čs. armádě, čs. legiích, finanční stráži a o osudech čet. Arnošta Hrada, který tu tragicky zahynul. Do muzea náleží i dva zpřístupněné LO vz. 37. V sousedním areálu bývalého zemědělského družstva v Prostřední Lipce sídlí Vojenské muzeum Králíky, disponující sbírkami bojové techniky, zbraní a munice, uniforem a součástí výstroje a mnoha fotografiemi a plány opevnění. Koncem srpna probíhají každoročně u objektu už tradiční tematické a velmi navštěvované ukázky boje o opevnění s názvem „Cihelna“.

Srub je součástí 3. stavebního podúseku Ženijního skupinového velitelství (ŽSV) Králíky. Vlastní betonáž byla zahájena 29. září a ukončena už 8. října 1936 a na jeho stavbu se spotřebovalo 2110 m3 nejkvalitnějšího betonu. Posádku objektu mělo tvořit 43 mužů. Pravá i levá střelecká místnost srubu měly stejnou výzbroj: 4,7cm protitankový kanon vz. 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (kódové označení ŘOP tohoto smíšeného dvojčete je „zbraň L1“) a dvojče TK vz. 37 („zbraň M“). Pod pravou střeleckou místností se v dolním patře nachází střelecká místnost, určená pro 9cm pevnostní minomet vz. 38 („zbraň G“). Obranu týlu srubu zajišťovaly čtyři lehké kulomety vz. 26 („zbraň N“); stejnou zbraní disponoval pravý pancéřový pěchotní zvon na střeše srubu; levý byl vyzbrojen sólovým TK vz. 37 („zbraň D“). Srub podporovaly dva nedaleko stojící řopíky vz. 37, č. 111 a č. 112.


Součástí expozice muzea čs. opevnění je také osamoceně stojící pancéřový zvon

Oba pancéřové zvony vyrobila plzeňská Škodovka ve 2. sérii. Tovární předání proběhlo 12. března 1938 a osazování na počátku června. Pravý zvon pro LK byl osazen 4. června a levý zvon pro TK 5. června. Veškeré vnitřní instalace byly dokončeny 30. září 1938, s výjimkou 9cm minometu vz. 38, jehož střílnu bylo třeba provizorně uzavřít. Byla také dodána veškerá výzbroj. V okolí srubu byly hotovy i všechny překážky.


Dvojče TK vz. 37 („zbraň M“)

Reklama

Dne 3. října 1938 byl objekt nuceně evakuován čs. armádou. Při evakuaci a vyklízení objektu se v noci 3. října smrtelně postřelil příslušník posádky objektu čet. Arnošt Hrad, který tak protestoval proti vydání území republiky nepříteli bez boje a odmítl pevnost opustit.


Smíšené dvojče: 4,7cm PT kanon vz. 36 spřažený s TK vz. 37 („zbraň L1“)

Za okupace objekt značně utrpěl. Právě zde totiž proběhly v říjnu 1940 rozsáhlé zkoušky zbraní a vnitřního zařízení a také masivní postřelování. Němečtí odborníci tu zkoušeli palby ze 4cm pevnostního kanonu vz. 36, 9cm pevnostního minometu vz. 38 a 5cm minometu pro pancéřový zvon. Při zkušebním postřelování srubu různými zbraněmi až do ráže 21 cm došlo ke značnému poškození stěn, střílen i zbraní, přesto ale objekt zůstal jedním z nejzachovalejších srubů oblasti ŽSV III. Až po roce 1950 přišel zásluhou n. p. Kovošrot o oba pancéřové zvony a v pozdějších letech byl několikrát upravován pro různé účely (mj. na protiatomový kryt). Přesto má dvě podstatné zajímavosti: je jediným pevnostním objektem v ČR, ve kterém se dochoval rám pancéřové clony (oponky) chránící střílnu PT kanonu (byla osazena pro německé zkoušky za okupace), a je v něm velmi dobře zachovaná střelecká místnost pevnostního minometu.

 

9cm pevnostní minomet vz. 38 (minomet ve srubu-kasematě)

Linie těžkého opevnění, budované převážně v členitém horském terénu, se nemohly obejít bez zbraní střílejících vrchní skupinou úhlů a vhodných k pokrytí hluchých prostorů palbou minometů. Konstruovala je plzeňská Škoda, ze tří požadovaných typů byl ale vývojově dokončen jen jediný: 9cm pevnostní (kasematní) minomet vz. 38 („G“, kódové označení výrobce: B7). I ten byl ale zaveden do výzbroje příliš pozdě, koncem července 1938. A v září se teprve vyrábělo prvních pět kusů z celkového počtu 54. Do mobilizace bylo připraveno k namontování minometů (včetně minometné střílny) celkem 29 objektů TO, z toho šest na Králicku, zbraní se ale nedočkaly (redukovanou objednávku zbraní dokončených až v letech 1939–1940 převzali Němci a úplně byla zrušena původní objednávka 54 140 kusů min).

Pevnostní minomet ráže 5 cm („zbraň U“) byla příruční zbraň s poloautomatickou funkcí, určená pro pěchotní zvony TO. Škoda postavila dva prototypy pod firemním označením „B10“ (funkčně blízké 9cm B7); zkoušky ale nebyly dokončeny a celý vývoj neměl zdárný konec.


Starší klasický škodovácký 9cm minomet vz. 17, ze kterého ale byla použita prakticky jen osvědčená hlaveň

Reklama

Pevnostní minomet ráže 12 cm (B12) byl určen jako dvojče pro kopule minometných srubů; zadán do výroby byl ale až v roce 1938 (původně se vyvíjelo dvojče minometů ráže 9 cm). Věž existovala pouze jako dřevěná maketa v měřítku 1 : 1.


Výkres k původnímu projektu minometu „v kasematě“

Prvotní projekt 9cm pevnostního (kasematního) minometu zřejmě vyšel z původní koncepce staršího klasického, ústím hlavně nabíjeného minometu vz. 17, bylo ale třeba vyřešit nabíjení zezadu, stavění dostřelu odvodem plynů z hlavně, odvod nevyužitých plynů ven z bunkru a chlazení hlavně. Původní projekt minometu předpokládal horizontální klínový závěr a k dispozici bylo v té době pouze střelivo dělené: 9cm mina vz. 33 s oddělenou nábojkou. Lafeta byla vpředu nahoře sešroubována s tabernáklem, který utěsňoval střílnový otvor, a spolu s ním se otáčela kolem svislého čepu v rámu střílny. Dole vedlo lafetu kruhové vedení ložišťové desky.

 

Konečná koncepce a uspořádání zbraně

Celkové uspořádání 9cm minometu vz. 38 odpovídá požadavku minimální zranitelnosti a co nejmenší střílny. Hlaveň je proto celá uvnitř střelecké místnosti a odměrový pilot lafety na základové desce na betonovém podstavci pod zbraní. Střílnu tvoří rám z profilových želez a plechu, a to ve tvaru kapsy pro zachycení hmot vržených zvenku (např. výbuchem), aby se střílna neucpala. Kapsa je odvodněna trubkou do příkopu a lze ji čistit i zevnitř střelecké místnosti otvory po stranách, krytými vložkami. Prostor střílny odděluje od střelecké místnosti 50 mm silná ocelová krycí deska, opatřená střeleckým otvorem uprostřed. Otvor je v době nečinnosti zbraně uzavřen 40mm ocelovými dvířky posuvnými vertikálně ve vedení a pro snazší manipulaci vyváženými. Jejich zdvihání a spouštění se děje ručním převodem a dvěma Gallovými řetězy po stranách. Vedení dvířek je součástí skříně s těsnicí koulí na ústí hlavně a s těsnicím, na kouli stále přiléhajícím pohyblivým prstencem z mosazi. Obě součásti brání vnikání střepin a plynů. Vůle mezi koulí a objímkou a pohyblivé uložení prstence zajišťují nezávislost zbraně na případných nepřesnostech zabetonování střílny. Dvířka jsou opatřena pojistkou proti odpálení miny při jejich zavřeném stavu či neúplném otevření.

Hlaveň je ocelový monoblok s prostorem pro spalování (komorou), přechodovým kuželem a drážkovaným vývrtem. Má chladicí plášť, kterým proudí voda čerpaná ruční pumpou z rezervoáru. V zadní části hlavně je nabíjecí žlab s vedením závěru. Excentrický šroubový závěr má vpředu těsnění „de Bange“ proti úniku plynů z hlavně. Šroubový závit závěru je na třech místech přerušen a otevírá se pootočením dvouramennou ruční klikou o 60° doleva. Pak se závěr z hlavně vysune ve směru osy hlavně po vodicích lištách nabíjecího žlabu až na jeho zadní konec, na narážku. Uvnitř závěru je zápalníkové pouzdro se zápalníkem. Ve spodku hlavně pod závěrem je bicí kladívko s tažnou bicí pružinou, která se napíná při otáčení a otevírání závěru. Po otevření závěru a jeho vysunutí na konec žlabu se do žlabu vloží mina, jež se zavřením závěru zasune do hlavně. Automatická odpružená záchytka kladívka, která je zachytila, uvolní kladívko až v poslední fázi uzavírání závěru. Po pravé straně žlabu je také ruční odpalovací páka k ručnímu uvolnění kladívka. Páku lze pojistit proti odpálení, nebo i úplně vypnout, takže se pak odpaluje automaticky závěrem. Závěr je pro snazší manipulaci vyvážen pomocí lanového bubnu a hodinové pružiny na pravé straně lafety.

Hlaveň sedí vzadu v drážkách ocelolitinové lafety a vpředu ji drží objímka. Lafeta je vpředu otočná kolem pivotového čepu základové desky a vzadu ji vede ozub v segmentu desky. K snadnému ovládání odměru má lafeta na obou stranách odpružené kladky, které po dráze základové desky pojíždějí. Na obou stranách lafety jsou elektricky osvětlené odměrové ukazatele.

Náměr zbraně je konstantní: 45°; dostřel se reguluje tlakem v hlavni. Nad hlavní je regulační komora plynu s regulačním ústrojím, spojená kanálem se spalovacím prostorem hlavně. Regulace plynů v hlavni se děje jejich odpouštěním regulačním ventilem do plynové trubice nad hlavní, kterou se přebytečné plyny odvádějí kolem ústí hlavně ven ze srubu. Regulační ventil se otevírá a uzavírá ručním kolečkem na pravé straně regulační komory pomocí ozubeného převodu. Kolečko je spojeno hřídelem a šnekovým převodem s otočným bubnem na předku komory, na kterém je dálková stupnice dostřelu zbraně a stavěcí ukazatel stupnice.

Odměr činí ±22,5°. Šroubové samosvorné odměrové řididlo je na levé straně lafety, řídicí ruční kolečka jsou ale na obou jejích stranách. Řididlo má vypínací zařízení k rychlému ručnímu nastavení hrubého odměru.

Ocelolitinová základová deska je upevněna na zalitém železném roštu základovými šrouby k betonovému podstavci. Na základové desce je vpředu pivotový čep, vzadu ozubený segment pro pastorek odměrového řididla, odměrové stupnice a narážky.

 

Mina (výkres Mu 956 T)

Mina je řešena jako jednotný náboj: mina, hnací náplň i zažehovací ústrojí tvoří jeden celek; 16 % hmotnosti lisované střely činí litý tritol (1,254 kg). V dutině spodku střely jsou uloženy jedna základní a tři dílčí jednotlivě vyjímatelné hnací náplně (dohromady cca 0,120 kg) a zašroubován je zásuvný zápalkový šroub. Mina o celkové hmotnosti 6,915 kg má citlivý nárazový zapalovač, trubkovou transportní pojistku a pojistku manipulační (odjišťuje se patřičnou rotací miny) a jednoduše nastavitelné zpoždění. Normálně je zapalovač nastaven na okamžitou funkci.


Podélný řez novou minou (výkres Mu 956 T)

 

A jak to bylo s požadovanými počty kusů?

Údaje z dokumentů v PA Škoda se poněkud liší od údajů uvedených výše:

Už v dopise Škodových závodů (ŠZ) Hlavnímu štáb ŘOP MNO obsahujícím Program/zbraně pro stálá opevnění se praví, že „první dva modelové minomety se záložními hlavněmi budou připraveny k nastřelení na střelnici v Bolevci 23. září a na střelnici v Hlubokém 4. října 1937“. Při schválení prototypu do konce října dodají prý ŠZ zbývajících pět kusů, které jsou v pokročilém stadiu výroby, do konce roku 1937. Současně se odvolávají na – zřejmě jen ústní – zprávu, že mají v budoucnu dodat MNO dalších 50 kusů minometů a upozorňují, že ke zbraním nebyly avizovány žádné náhradní hlavně a že požadavek dodat do konce roku 6270 ran střeliva pro tyto zbraně je nesplnitelný, protože musí současně zajistit dodávky munice K4/15 cm pro hrubou houfnici polní armády. Zcela mimořádně mimo normální sériovou výrobu mohou prý ŠZ dodat asi 1500 kusů min do konce března 1938 a asi 1500 do konce dubna, ovšem bude-li definitivně schválen prototyp střeliva do 15. října 1937. S definitivním schválením střeliva by musela ale Škodovka obdržet příslušné zmocnění k výrobě. Výměrem č. j. 4812 taj. II/2. odd. z 5. října 1936 byla totiž avizována objednávka na 62 500 ran, a proto aby se nepřerušila sériová výroba a vzhledem k definitivně stanovenému počtu zbraní (a to nejen nynějšího provedení, ale i dvojčat pro kasematy a věže) byl ve formě zmocnění k výrobě stanoven přesný definitivní počet střel tohoto druhu.


Předválečný snímek srubu

Zápis č. j. 9495 taj. hl. št. ŘOP 1938 z porady 14. dubna 1938, který podepsal vlastnoručně gen. Husárek, pak uvádí další požadavky MNO: V roce 1939 (počínaje srpnem) dodávku 60 000 ran a dále počty munice dle požadavků ŘOP v roce 1940 a 1941; úhrnem 135 780 kusů. ŠZ se bránily, že jsou vázány dodacími termíny na dodávky 15cm munice typu K4 pro hrubou houfnici polní armády. ŘOP trvalo na dodávce minimálně 6270 ran do konce roku 1938 pro zbraň G, které mělo být do konce roku 1938 dohotoveno a zamontováno pět kusů. ŠZ polemizovaly, že tuto dodávku lze splnit jen na úkor dodání munice K4/15 cm, které by se tím zdrželo asi o čtyři měsíce. A výsledek? – Musel rozhodnout náčelník Hlavního štábu.

Součástí zápisu je příloha, rozpis počtu zbraní a příslušné munice všech druhů podle typu objektů na léta 1938–1941: do konce roku 1941 mělo být v objektech opevnění zamontováno celkem 80 kusů zbraně G a zajištěno úhrnem 133 080 kusů munice (a to mimo požadavek 1936, tedy 6270 ran).

Jak je vidět, zakázka nebyla pro ŠZ vůbec bezvýznamná, okupace ale všechno překazila.

 

Tabulky

Základní technické údaje

Ráže (mm)                                                                 90

Délka hlavně (mm)                                                    1700

Hmotnost hlavně (kg)                                                120

Hmotnost hlavně se závěrem, koulí a žlabem (kg)   cca 290

Délka drážkované části vývrtu (mm)                        750

Počet drážek vývrtu                                                   24

Úsťová rychlost (m/s)                                                60–200

Maximální tlak v hlavni (kg/cm2)                             900/1050

Minimální dostřel (m)                                               300

Maximální dostřel (m)                                               3200*

Konstantní náměr (°)                                                 45

Odměr (°)                                                                   ±22,5

* Informační materiál Škodovky doporučuje střelbu pouze do maximální vzdálenosti 3200 m. Výjimečně lze ale údajně střílet i na vzdálenost až 4300 m (materiál uvádí počet hnacích náplní miny 3 + 1 dodatková), pak je však třeba po 200 ranách vyměňovat součásti regulačního ústrojí, tj. sedlo a ventil.

Hmotnosti lafetace

Hmotnost lafetace se základovou deskou (kg)                       cca 1180

Hmotnost rámu střílny, roštu a základové desky (kg)           cca 4600

Hmotnost krycí desky, dvířek apod. (kg)                                  cca 1320

Zdroje: PA ŠKODA: Projekt: 9cm minomet v kasematě, v. č. 020935, a 9cm minomet ve srubu. Výkres Zb 100.147 P. Akciová společnost, dř. Škodovy závody v Plzni; internet: Králická pevnostní oblast; Zbraně opevnění, prvotřídní…; Město Králíky; Pohraniční opevnění; Stránky o srubu K-S 14.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více