Zlatá medaile Marie Terezie olomouckým měšťanům

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 15.003

Květoslav Growka

Vyznamenání patří ke starým lidským touhám. Jejich zkoumání se věnuje faleristika (pomocná věda historická o řádech a dekoracích), která má před sebou ještě řadu nedořešených otázek, k nimž je zapotřebí se vyslovovat. Z hlediska vývoje vyznamenání je problematickým místem postižení tzv. přechodných období. Nejvíce rozpracované z tohoto pohledu jsou řády – od rytířských řádů k řádovým odznakům společenství a bratrstev na jedné straně a řádům suverénů a států na straně druhé.1

Reklama

Daleko komplikovanější jsou dekorace, zejména medaile a jejich zařazení do faleristického zkoumání. Výstižně je tento problém nastíněn na materiálu habsburské monarchie.2 V prvé řadě se jednalo o medaile udělované panovníkem (tzv. Gnadenmedaille), určené k nošení okolo krku, ponejvíce na řetězech, šňůrách, méně na stuhách. Svou formou patří do kruhu faleristického zkoumání, ačkoliv postrádají legislativní zakotvení (výnos o založení vyznamenání). Splňují ale všechna určující faleristická kritéria: jedná se o nositelná a nepřenosná vyznamenání a mají typický tvar. Za vlády Marie Terezie a spoluvlády jejího syna Josefa II. (1764 jako římského císaře) došlo při racionalizaci státní správy k zakládání regulérních vyznamenání ve výše popsané formě medailí, jak je běžně uvádí příslušná literatura.3

Druhým typem jsou medaile původně nenositelné, tzv. stolní, které si jejich držitelé opatřili ouškem a stuhou k nošení. Zde je zapotřebí podotknout, že nikoli jen z vlastní ješitnosti, což je příliš pejorativní hodnocení. Uvědomme si jednak archetypálnost jejich počínání, které prokázalo numismatické bádání. Mince nošené jako přívěšek na krku neplnily jen pověrečnou funkci (amulet), ale pokud byly získány jako osobní dar panovníka, stávaly se symbolem cti. Mohlo jít o mince oběžné, např. tolar věnovaný Josefem II. prostému člověku, který nošen byl vystavován na odiv pro výjimečnost tohoto aktu, či příležitostné ražby – počínaje denáry při nástupu knížete na stolec rozhazovanými mezi lid, přes reprezentativní váhové násobky tolarů a dukátů či jejich klipy po medaile ražené speciálně ke korunovačním aktům. I ve vojenském prostředí tudy vedla cesta od mincí (žoldu) k medailím - čili vyznamenáním, původně zvaným Denkmünze.

Jednu korunovační ražbu plnící funkci vyznamenání si zde představíme. Vznikla v souvislosti s boji o Olomouc v prusko-rakouských válkách. V lednu 1742 Prusové město dobyli a obsadili. I když se po 106 dnech stáhli, v dalších střetnutích donutili Marii Terezii na míru vratislavském vzdát se Slezska a Kladska. Morava s Olomoucí se rázem stala pohraničním územím. Dalším nebezpečím měla zabránit přestavba Olomouce v říšskou pevnost. Ta mohla prokázat svou funkčnost počátkem sedmileté války. 31. května 1758 započalo systematické bombardování města pruskými obléhateli. Pětitýdennímu obléhání učinil konec generál Laudon při zničení pruského zásobovacího konvoje u Guntramovic a Domašova nad Bystřicí.4

Vděčná panovnice se rozhodla Olomouc a její obránce náležitě ocenit.5 Vydala pamětní medaili,6 městu polepšila znak, 15 měšťanů povýšila do šlechtického stavu,7 pevnostní velitel polní zbrojmistr Ernst Dietrich baron Marschall na Burgholzhausenu se stal polním maršálem a generál Arnošt Gideon Laudon podmaršálem.  Oba obdrželi velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie, rytířský, zv. malý kříž, získali velitel dělostřelectva podplukovník Adolf Mikuláš d‘Alfson, velitel pevnostní pěchoty generálmajor Josif Kazimir Draškovič, velitel zákopníků plukovník Arnošt Bedřich Alexandr hrabě Giannini. Řada vojáků pak byla povýšena. Ze státní pokladny byly uhrazeny škody a panovnice založila jako poděkování měšťanské střelecké společnosti nadaci 800 zlatých, z nichž byly placeny každoroční slavnostní střelby do terče.8

Setník městské gardy Karel Pommesberger, vlastník domu U Zlatého jelena na Horním náměstí,9 dostal povolení nosit zlatou medaili, kterou dostal od císařovny roku 1756,10 na zlatém řetěze. Zlatými medailemi byli vyznamenáni dva představení sboru ostrostřelců Jan Schrötter a Šimon Schweinitz, deputovaný ostrostřelců Jan Theiss, knoflíkář Josef Schwarz a obchodník suknem Jan Fischbeck.

O rukavičkáři Josefu Theissovi víme, že roku 1749 koupil dům na Horním náměstí č. 14 a jako vyznamenaná osoba císařovnou to dotáhl až na velitele měšťanské střelecké společnosti, pro níž dal roku 1780 zhotovit nový prapor. Zemřel v roce 1801.

Reklama

Od dnes neznámého umělce si nechal namalovat vlastní portrét, kde na jeho hrudi vidíme zlatou oválnou medaili Marie Terezie zavěšenou na červené stuze složené do tvaru mašle.11 Ve faleristické literatuře tuto medaili uvádí jen R. Procházka, ale bez ouška.12 Jedná se o medaili ke korunovaci Marie Terezie na českou královnu 12. května 1743 z dílny Matthäuse Donnera. Popis medaile:

av: portrét císařovny vpravo (her. vlevo), s diadémem ve vlasech, v bohatě vyšívaných šatech s hlubokým výstřihem, sign. M. DONNER. F., opis zdola MARIA. THERESIA. D. CAR. CAES. FIL. HUNG. & BOH. REX. ARCH. AUST. , hladká linka při okraji

rv: stojící český lev se svatováclavskou korunou na hlavě, levou tlapou se opírá o rakouský znak v kartuši, v pravé drží dvouramenný kříž, dole ve výseči ozdobná arabeska, opis nahoře IUSTITIA ET CLEMENTIA

Zlatá medaile byla vyražena ve dvou rozměrech: jako velká 68 × 60 mm, o váze 30 a 50 dukátů13 a jako malá 48-47 × 42 mm o váze 14 dukátů, resp. 48–50 g. Podle vyobrazení lze soudit, že Jan Theiss obdržel velkou medaili. Doposud však známe pouze výskyt malých medailí opatřených ouškem – jde však v tomto případě o jinou ražbu, P. Ch. Beckera14 – ve sbírce Národního muzea v Praze a z prodejních katalogů. Jeden exemplář medaile opatřený řetězem, zřejmě se však nejedná o medaili vydanou k české korunovaci, se nachází v maďarském Národním muzeu.15

V každém případě máme co do činění s předmětem faleristického zájmu. Nelze však učinit jednoznačný závěr, zda císařovna věnovala tyto medaile již s ouškem na zavěšení, ač by to mělo oporu ve výše uvedeném případě Karla Pommesbergera, když se rozhodla dodatečně k medaili přidat řetěz. Ale stejnou měrou tak mohlo jít o osobní iniciativu Jana Theisse. Zajímavý je způsob zavěšení: nemylme se červenou mašlí, skutečně nejde o dámský způsob zavěšení, ale o v rakouské faleristice běžné nošení medailí neoficiálních (školní, za zemědělské zásluhy) či oficiálních občanských.16 Navíc červená barva stuhy se u rakouských vyznamenání vyvinula právě v barvu „mírovou“ i pro vojenská vyznamenání udělované v době míru, jako např. Signum laudis. Neznám sice žádné kodifikování tohoto stavu, domnívám se, že šlo o úzus, který vyplynul z nemožnosti nosit vyznamenání tohoto charakteru stejně jako řádové odznaky na stuhách předepsaných barev. Do hry může v tomto případě vstoupit i móda, vždyť stejným způsobem – že si vojáci začali průvlečné stuhy skládat - se vyvinuly typické rakouské trojúhelníkové stuhy.

Zachovaný obraz nositele císařské medaile nám přináší cenný materiál k diskusi o jednom vývojovém stádiu vzniku vyznamenání.

Květoslav Growka

Poznámky

1 Nejnověji Graus, Igor: Relikty rytierstva a rytierskych rádov vo vyznamenaniach. 1. časť, Vojenská história 3/2011, s. 40-76; 2. časť, Vojenská história 4/2011, s. 3-29.

2 Koláčný, Ivan: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha 2006, s. 157.

3 Měřička, Václav: Orden und Ehrenzeichen der österreichisch-ungarischen Monarchie. Wien-München 1974, s. 212-216; Procházka, Roman: Österreichisches Ordenshandbuch. München 1974, s. 26-27; Koláčný, I.: opak. cit. s. 160-172.

Reklama

4 Michna, Pavel: Pevnost Olomouc. Průvodce dějinami olomoucké pevnosti do konce 18. století. Olomouc 1996; Romaňák, A. – Bělina, P. – Andrle, P.: Olomouc – Domašov 1758. Bojiště českých dějin, sv. 3. Praha–Litomyšl 1998.

5 Nejnověji shrnuto Fiala, Jiří: Oslavy osvobození Olomouce z pruského obležení roku 1758. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 2008/296, s. 3-22; Oslavy osvobození Olomouce z pruského obležení roku 1758. II. část, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 2009/298, s. 105-129.

6 Medaile na osvobození města Olomouce, 1758, autor Franz Wiedeman, průměr 46,5 mm, Ag, zlacené Ag, měď; Taul, Antonín: Olomoucké medaile, plakety, žetony a známky. Olomouc 1969, č. 452-454.

7 Spáčil, Vladimír – Müller, Karel: Odměna za věrnost a statečnost. Olomouc 1998.

8 Burian, Václav: Terče olomouckých ostrostřelců. Olomouc 1982.

9 Gračka, V. – Lisická, H. – Zámečník, K.: Domovní znamení v Olomouci. Olomouc 2008, s. 49.

10 Dne 9. září 1754 se zúčastnil slavnostního uvítání Marie Terezie a Františka Lotrinského při vysvěcení sloupu Nejsvětější Trojice. Jemelková, S. – Zápalková, S. – Ondrušková, M.: Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Olomouc 2008.

11 Fiala, Jiří: Oslavy osvobození Olomouce z pruského obležení roku 1758. II. část, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci 2009/298, s. 106, foto P. Rozsíval.

12 Procházka, R.: opak. cit., s. 26-27, č. 1-4, obr. 76 a 78.

13 Novák, Emil: Korunovace a korunovační ražby habsburské monarchie v letech 1526-1918. IV. díl, Soupis korunovačních ražeb Marie Terezie – Josef II. 1740-1790. Štíty 1995, s. 46-50. Vyobrazena je v knize Skrbek, Bedřich: Mince království českého za panování rodu habsburského od roku 1526. III. díl, část obrazová, Pardubice 1891-1913, tab. CXXXV-CXXXVII.

14 Novák, E.: opak cit., s. 47-48, č. 6 a 8.

15 Má rozměr 40×54 mm, váha s řetězem činí 218,3 g. Vyobrazena Makai, A. – Héri, V.: Kereszt, érem, czilleg. Kitüntetések a magyar történelemben. Helikon Kiadó 2002, obr. 11.

16  Např. na litografii zakladatele vodoléčby Vincenze Priessnitze (1799-1851) lze spatřit Velkou zlatou medaili za zásluhy císaře Ferdinanda I. zavěšenou též na jakoby „dámské“ stuze. Viz Growka, Květoslav: Písemné prameny faleristiky. In: Sršatý Prajz Erich Šefčík (1945-2004). Praha 2010, s. 149.


Obr. 1. Portrét rukavičkáře Josefa Theisse se zlatou oválnou medailí Marie Terezie zavěšenou na červené stuze složené do tvaru mašle. Vlastivědné muzeum Olomouc.
Reprofoto autor.


Obr. 2. Korunovační medaile Marie Terezie vyražená u příležitosti korunovace českou královnou 12. května 1743. Dílna medailéra Matthäuse Donnera.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více