Úvod do typologie dekretů čs. státních vyznamenání (1918–1989)

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 20.517

Květoslav Growka

Úvodem

V české faleristice zůstávají stranou zájmu některé metodické problémy – na rozdíl od slovenské faleristiky.1 V  současnosti existuje faleristika ve třech podobách:

a) vědecká faleristika jako plnohodnotná vědecká disciplína používající metody historické práce a přesnou vědeckou terminologii,

Reklama

b) praktická faleristika jako proces zakládání nových vyznamenání a jejich udělování,

c) sběratelská faleristika, která se od obou předchozích podstatně liší. Sběratelé si mohou zakládat sbírky podle vlastních představ, žádoucí by však bylo, aby respektovali vědecké základy faleristiky a nepřejímali metody numismatiky a filatelie, které faleristiku notně ochuzují. Bohužel dnes jsme svědky spíše opačné tendence, že sběratelské a spíše obchodnické praktiky křiví základní faleristická kritéria. Za „vyznamenání“ se považuje cokoli, hlavně že se to výhodně prodá.2 Přitom z užší definice faleristiky jako pomocné vědy historické o nositelných a nepřenosných, tj. nezcizitelných formách vyznamenání plyne, že vyznamenání tvoří dvě stránky – hmotná (vlastní vyznamenání, jeho forma a stavba) a právní, již zastupují písemné prameny faleristiky, tj. dokumenty o různých podobách.3

Vzhledem k  šíři problematiky se zaměříme pouze na písemné prameny a budeme aplikovat obecné principy na systém československých státních vyznamenání z  let 1918–1989. Nositelem vyznamenání se osoba (či kolektiv, město atd.) stává právním aktem udělení, propůjčení či jmenování, což je obvykle písemně stvrzeno. Z vývojového hlediska měly písemnosti podobu jak honosných listin, tak i kancelářských formulářů, byly stvrzeny pečetěmi různého typu nebo jejich moderní náhradou – razítky. Tyto formální parametry podléhaly jednak hierarchii vyznamenání (zda se jednalo o řád či prostou dekoraci), jejich výlučnosti či masovosti (např. značný rozdíl mezi dynastickým řádem, záslužným řádem a jubilejní medailí), právní vymahatelnosti a kontrole (existence průkazů, legitimací) i dobové módě. V československém systému vyznamenání se snad projevily všechny tyto pohledy! Proto se pokusíme o jejich chronologické pojmenování a interpretaci.

Čs. státní vyznamenání v letech 1918–1938

Revoluční národní shromáždění schválilo dne 10. 12. 1918 zákon č. 61/1918 Sb., jímž byly v  Československu zrušeny šlechtické tituly, řády a tituly. Poslanci však zapomněli na čs. legionáře, a tak zákon č. 243/1920 Sb. ze dne 10. 4. 1920 musel stanovit, že zrušení se netýká Válečného kříže (zřízen 7. 11. 1918), Revoluční medaile (1. 12. 1918) a Medaile vítězství (legalizována 10. 4. 1920).

Válečný kříž doprovázel předtištěný dekret kancelářského formátu, který nad hlavičkou „Země československé“ nesl vyobrazení tzv. legionářského aliančního znaku.4  Dekret formulářového typu se jeví jako provizorium, ačkoliv se s touto podobou setkáváme i u jiných zemí, účastníků válečného konfliktu. Spíše je překvapivé, že po konsolidaci poměrů v Československu zůstala tato nepříliš reprezentativní podoba zachována. V každém případě nabízí možnost studia, jak se na nich měnili politici či znaky. Na prvních dekretech je uvedeno „za nepřítomného ministra války ministr nár. obrany“, na razítcích ministerstva národní obrany se setkáme s emblémem lipového listu s iniciálami RČS (udělení 12. 12. 1918), s českým státním znakem, kdy lev nemá náprsní štítek se znakem Slovenska (udělení 24. 3. 1921), a nakonec s malým československým státním znakem. Dále bychom mohli sledovat variabilitu kresby legionářského emblému, matriční číslo, které bylo vepisováno buď ručně, nebo strojopisně. Lze takto zaregistrovat nejméně 4 různé typy dekretů. Dále se uděloval Válečný kříž jako takový, popř. s divisijní pochvalou.

Dekret Revoluční medaile nesl nad hlavičkou „Republika československá“ volnou kompozici legionářského znaku. Svým výtvarným modernistickým pojetím malíře Františka Kupky i nezvyklým formátem 56,5 x 51,5 cm je v kontextu československé faleristiky zcela mimořádný jevem. Protože byl vytištěn na příliš tenkém papíru, setkáme se i se speciálně tvarovanými dřevěnými obrazovými rámy k jeho adjustaci. Je paradoxní, že František Kupka nenavrhl dekret k Válečnému kříži, nota bene, když byl jeho autorem. A druhým paradoxem je, že dekret k Revoluční medaili je v době, kdy se malíř dostal na pomyslné výsluní světové malířské elity, naprosto opomíjen,5 takže se nikde nesetkáme s jeho interpretací. Kdybych se o ni měl pokusit, při znalosti analytické funkce Kupkova výtvarného projevu, napadají mě Nerudovy verše Bude-li každý z nás z kamene, bude celý národ z kvádrů a tryskající z něj hvězdy heslo Per aspera ad astra, které bylo vžité a mělo dopad i na faleristiku.6

Legionářským emblémem byly opatřeny i dekrety Řádu sokola o rozměrech 28 x 36 cm, udělovaného „Jménem vlády Republiky československé“. Dekret byl stvrzen razítkem štábu Československého vojska na Rusi. Setkáme se třemi typy dekretu, podle stupně řádu. Na rozdíl od řádových stanov, jejichž ustanovení nebyla de facto realizována (např. název řádu se jménem M. R. Štefánika), vycházely ze zavedené praxe na sibiřském bojišti a respektovaly třístupňové členění řádu: a) Řád sokola s meči,7 b) Řád sokola za zásluhy,8 c) Řád sokola s hvězdou.9 Stuhu řádu i řádové dekrety s originálně stylizovaným písmem navrhl grafik Vojtěch Preissig.10

Medaile vítězství byla již udělovaná jménem „Prezidenta Republiky československé“, proto opustila na svých dekretech (o rozměrech 21 x 32,5 cm) legionářský znak a vzhledem k faktu, že od 30. 3. 1920 měla ČSR oficiální státní symboly, umístil grafik (tiskař?) Prüll11 na dekret formou jednobarevného podtisku velký státní znak ČSR, který se nacházel též na prezidentské vlajce. Dekret byl navíc opatřen slepou pečetí ministerstva národní obrany se lvem malého státního znaku bez štítu. Podpis prezidenta Masaryka zde byl předtištěn, podpisy ministrů národní obrany vznikaly otiskem gumového razítka. Dalo by se říci, že zde vykrystalizoval základní tvar dekretu, který bude využit za 2. světové války.

Reklama

V  roce 1922 byl založen Řád bílého lva určený výlučně cizincům a propůjčovaný prezidentem republiky dle diplomatického protokolu za mimořádné zásluhy o náš stát a za rozvíjení přátelských vztahů k  Československu.12 Je především zásluhou kancléře dr. Jiřího Gutha-Jarkovského, že řád splňoval všechna faleristická kritéria kladená na řád sice moderní, ale klasického evropského typu, a to včetně etuí a dekretů. Dekret byl vyvzorován tak, aby svou formou odpovídal z hlediska diplomatiky listině, tj. dokumentu skládajícímu se z  pevných formulí se zachováním slavnostního rázu, sepsaného na ručním papíře a opatřeného pečetí pod papírovým krytem. Dekrety k  Řádu bílého lva situované na šířku (o rozměrech 50 x 37 cm) nesly nad hlavičkou „President Republiky československé“ slepotisk velkého státního znaku a byly opatřeny slepou pečetí Kanceláře prezidenta republiky.13 Setkáme se i s  dekretem, na němž je velký státní znak proveden barevně a s variantou dekretů o rozměrech 42 x 29,7 cm pro nižší třídy řádu.14 Překvapivý je ale výskyt dekretu na výšku.15 Při podrobnějším popisu dekretů by se dalo všímat druhu použitého papíru (dle průsvitek), variant v uspořádání písma, jimž se liší dekrety z 20. a 30. let, atd.

Čs. státní vyznamenání v letech 1939–1948

Začátek druhé světové války a další politický vývoj postavil československou reprezentaci před problém uchování kontinuity tzv. první republiky, což se nakonec podařilo. Proto mohlo i v emigraci pokračovat udělování Řádu bílého lva, ovšem jen formou dekretů.

Válka též vyvolala nutnost založení nových vyznamenání sloužících k ocenění „bojových zásluh, které získali v boji za osvobození Republiky československé z nepřátelského obsazení“. Již 20. 12. 1940 byl zřízen Čs. válečný kříž 1939. Jednotlivci k němu nejprve obdrželi průkaz (legitimaci) Ministerstva národní obrany v Londýně, vojenské jednotky dekret kancelářského formátu s černě předtištěným textem nesoucím nad hlavičkou „Republika československá“ malý státní znak.16 Po ukončení války, zřejmě od června roku 1945, byly dodatečně předávány dekrety i jednotlivcům. Vzhledem k nárůstu počtu vyznamenaných byly vyvzorovány jednoduché dekrety o rozměrech 21 x 29 cm, které nesou spolu s  hlavičkou „President Republiky československé“ malý státní znak, provedený červeně. Dekret byl opatřen otiskem gumového razítka ministerstva národní obrany.17 Vícenásobné udělení bylo dopsáno na dekret strojopisně, např. „ČTVRTÝ“.18 V průběhu roku 1947 byla vyhotovena nová várka dekretů, na nichž je aplikována slepá pečeť ministerstva národní obrany.19 Rovněž přestalo být na dekrety dopisováno strojopisem „IN MEMORIAM“, byly vytištěny samostatné dekrety pro tuto skupinu vyznamenaných.

V roce 1940 byla zřízena též Čs. medaile Za chrabrost. I tato dekorace je doprovázena čtyřmi typy udělovacích dokladů: prozatímní legitimací pro jednotlivce a dekretem po vojenskou jednotku z doby válečné. Zajímavostí je, že slovenské variantě medaile odpovídal i dekret ve slovenštině.20 A z doby poválečné známe standartní dekret s otiskem razítka MNO21 či slepou pečetí.22 Rovněž další udělení je dopsáno strojopisně.23

U Čs. vojenské medaile Za zásluhy I. a II. stupně zmíníme legitimaci24 a poválečný dekret. Ten namísto červené barvy malého státního znaku a písma použil modrou.25 Obdobně byly řešeny dokumenty k Čs. vojenské pamětní medaili: legitimace z roku 1944 byla universální, štítek bojiště (SSSR např.) se dopisoval strojopisně.26 Dekret z roku 1945 byl opět v červené barvě, opatřen otiskem gumového razítka MNO. I na něj bylo dopsáno strojem, např. se štítkem „SSSR.27 Použití dekretu se slepou pečetí jsme doposud nezaznamenali, což její existenci pochopitelně nevylučuje.

Navíc u této skupiny vojenských vyznamenání lze zjistit rozdíl ve společenském statusu vyznamenaného. U vysokých představitelů armády se setkáme s tím, že jejich jméno je vepsáno krasopisem, v barvě, často opatřeno vlastnoručním podpisem gen. Svobody, zatímco u „běžných“ osob si kancelář MNO vystačila se strojopisem a otiskem podpisu gumového razítka.

Na samosprávném Slovensku vznikly v poválečné době dva řády: Řád Za hrdinstvo v práci provázel dekret ve formě dopisu na hlavičkovém papíře předsednictva Slovenské národní rady, Řád Slovenského národního povstání měl již předtištěný formulář nesoucí čs. malý státní znak; oba byly stvrzeny otiskem gumového razítka.28 Navíc existovalo i tzv. Potvrdenie, vydané předsednictvem Slovenské národní rady, obdoba legitimace k prokázání oprávněnosti nošení Řádu SNP a jeho pamětní medaile.29

Dekrety nově zakládaných československých válečných řádů, které uděloval prezident republiky, se až na výjimky držely standardního provedení: dekret kancelářského formátu s červeně tištěným malým státním znakem, opatřený slepou pečetí MNO. Hvězda I. stupně Řádu bílého lva Za vítězství byla výjimečně provázena dvěma druhy dekretů, setkáme se  totiž s dekretem stejným jako u Řádu bílého lva, tj. na šířku. Evidentně zde platilo nepsané pravidlo, že pro vyšší hodnostáře byl vydáván reprezentativnější dekret.30 Ostatní třídy Řádu bílého lva Za vítězství byly již doprovázeny standartním dekretem.31 Stříbrná hvězda Velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova32 udělená k výročí Dukelské operace 2. října 1949 i medaile33 tohoto řádu jsou provázeny standartním dekretem. Rovněž tak zlatá hvězda Řádu Za svobodu34 a medaile35  řádu udělené téhož dne. K těmto všem řádům přibyla ještě prezidentská Jánošíkova medaile, ze standardního rámce jejího dekretu se vymyká jen černé provedení malého československého státního znaku.36

Pochopitelně standartní dekrety vydávalo ministerstvo národní obrany i k vyznamenáním, která udělovalo ve vlastní gesci – Odznak invalidů, byť obohacený o podtisk sochy Raněného,37 a Odznak čs. partyzána.38

Reklama

Ani tři dekrety pamětních medailí k výročím bitev (Zborovská, Bachmačská a Sokolovská39), vydané v  letech 1947-1948, nebyly z tohoto unifikačního trendu vyňaty.

Kuriózní situace nastala u dekretu ministerstva vnitra, které udělovalo Pamětní odznak druhého národního odboje. Dekret totiž nese střední státní znak obsahující stále znak Podkarpatské Rusi, kterou si přivlastnil Sovětský svaz! Zde evidentně svou roli sehrál úzus první republiky, kdy čapkové odznaky čs. armády nesly malý státní znak, na rozdíl od čs. četnictva a policie, které používaly střední státní znak.

Čs. státní vyznamenání v letech 1949–1960

Převzetí moci v  Československu komunistickou stranou v únoru 1948 znamenalo zásadní přelom i v systému státních vyznamenání. K 1. výročí tzv. Vítězného února byl předán jednorázově založený Řád 25. února 1948 o třech třídách, jehož dekret navazuje na výše charakterizovaný standartní typ s malým státním znakem.40

V  letech 1951–1955 založila československá vláda podle sovětského vzoru zcela nový systém státních vyznamenání.41 K nim byly pak vydávány „diplom a řádová knížka jako doklad k nošení řádu“ či „diplom a průkazka k nošení vyznamenání“.42 Přes chybně použitou terminologii šlo o posun, kdy dekrety získaly opět formu listiny, tedy dokumenty z ručního papíru, velkého formátu na šířku (cca 42 x 30 cm), se slepým tiskem velkého státního znaku (vzor 1920) a otiskem typáře malé státní pečeti (vzor 1924) pod papírovým krytem. Dekrety nesly též matriční číslo.

Je pak historickou kuriozitou, že nejvyšší představitel komunistického režimu se hlásil jak na prezidentské standartě, tak na dekretech státních vyznamenání k prvorepublikovému velkému státnímu znaku, který reprezentoval již neexistující stát! Politické a státoprávní konsekvence z toho však vyvozovat nelze, nějaký nefunkční státní znak v éře stupňujícího se třídního boje, pronásledování vnitřních nepřátel nic neznamenal… Průkazy (řádové knížky) pak byly opatřeny malým státním znakem, podle sovětského vzoru obsahovaly výtah ze stanov, nebyly však opatřeny fotografií nositele. V  případě vojenských vyznamenání měl nositel obdržet pouze průkazku, která již stanovy neobsahovala.43

V  50. letech se sice začalo uvažovat o změně státních symbolů, ale ty se prosadily nejdříve ve Sboru národní bezpečnosti (1952) a v Čs. lidové armádě (1954): prvorepublikový malý státní znak byl vystřídán emblémem červené pěticípé hvězdy s československým lvem. V této podobě se objevil i na průkazech k československým vojenským vyznamenáním Za zásluhy o obranu vlasti, Za službu vlasti a na dekretu a průkazu Dukelské pamětní medaile (1959).44

Čs. státní vyznamenání v letech 1960–1989

Vyhlášení vítězství socialismu v Československu provázela změna státního znaku - pavéza s  pěticípou hvězdou nad hlavou nekorunovaného lva s „partyzánským“ slovenským štítkem na hrudi byla spíše emblémem než heraldickým znakem. Direktivně se však prosadil ve všech oblastech společenského života, faleristiku nevyjímaje. Všechny dekrety, průkazky a etue ke státním vyznamenáním byly opatřeny novým státním znakem. Před přijetím zákona č. 62 ze dne 5. 7. 1962 o propůjčování vyznamenání platila stará praxe, že vyznamenaný obdržel zároveň dekret (s matričním číslem) a průkaz. Poté dostával již jen jeden doklad. V § 5 zákona č. 62 se hovoří totiž o „listině k  propůjčení vyznamenání“. Neodborné použití termínu „listina“ mělo dvojí následek: jednak se nově i k vojenským vyznamenáním udělovaným jednotlivcům začal vydávat dekret ve formě listiny. Ale paradoxně též zůstala zachována stará praxe, že vyznamenaný obdržel jak dekret, tak průkazku (u Řádu rudého praporu práce a Řádu rudé hvězdy práce), nebo u masově udělovaných vyznamenání pouze průkazku, tedy bez „listiny“ (vyznamenání Za pracovní věrnost, Za pracovní obětavost; medaile Za zásluhy o obranu vlasti, medaile Za službu vlasti).

Řády udělované prezidentem A. Novotným po roce 1960 doprovázel dekret ve formě listiny o rozměrech 60,5 x 41,5 cm opatřený slepotiskem emblému prezidentské vlajky a státní pečetí pod papírovým krytem o průměru 6,6 cm. Po roce 1962 pak z něj zmizelo matriční číslo. Týkalo se to zejména státních vyznamenání předávaných při velkolepých oslavách výročí historických událostí. V roce 1964 oslavila ČSSR 20. výročí Slovenského národního povstání.45 Pamětní medaili k 20. výročí Slovenského národního povstání, udělovanou prezidentem republiky, doprovázel dekret standartního formátu (o rozměrech 21 x 30 cm) ve slovenštině (!), opatřený státním znakem a slepou státní pečetí.46 O rok později probíhaly po celé zemi oslavy 20. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou.47 Pamětní medaili k 20. výročí osvobození Československa doprovázel dekret v českém jazyce, ve standartním formátu, ale na šířku (30 x 21 cm) opatřený státním znakem a stvrzený slepou státní pečetí.48 V  roce 1966 proběhly oslavy 30. výročí založení mezinárodních brigád ve Španělsku. Československo podle sovětského vzoru bohužel – na rozdíl od řady jiných socialistických zemí – nezaložilo při této příležitosti pamětní medaili, byla však udělena řada státních vyznamenání.49 V roce 1967 se ČSSR zapojila nejvýrazněji ze všech socialistických států do oslav 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, což obnášelo jak udělení vysokých československých vyznamenání,50 tak převzetí sovětských řádů a medailí.

Existovala však jiná skupina dekretů, a to k řádům za dlouholetou příkladnou práci v jednom povolání, které byly výlučně udělovány horníkům a od roku 1976 i v resortech energetiky, kovoprůmyslu, chemie, stavebnictví a dopravě. Listiny byly menšího formátu (42 x 28,5 cm), nesly pouze slepotisk státního znaku a státní pečeť pod papírovým krytem o průměru 4,6 cm.

Po nástupu arm.gen. Ludvíka Svobody do prezidentské funkce, který využil oslav 25. výročí Slovenského národního povstání a bitvy na Dukle (1969) k masovému ocenění svých bývalých spolubojovníků z 1. čs. armádního sboru v SSSR, přešly všechny listiny na tento menší formát (cca 41 až 42,5 x 30 až 30,5 cm). Byly pak opatřeny slepotiskem emblému prezidentské vlajky. Všechna vojenská vyznamenání, jako Řád rudé zástavy, Řád rudé hvězdy a dokonce i medaile Za zásluhy o obranu vlasti, byla při této příležitosti předávána jednotlivcům s dekretem ve formě listiny, a nikoli jako doposud s pouhým průkazem.51

V 70. letech se praxe u vyznamenání za obranu vlasti vrátila zpět k průkazům. Rovněž pak nově zakládaná vyznamenání byla doprovázena průkazem, jako medaile Za upevňování přátelství ve zbrani, vyznamenání Za zásluhy o Lidové milice a medaile Za obětavou práci pro socialismus. Další disonanci do této struktury vnesla vyznamenání zakládaná ústředním výborem Komunistické strany Československa a Národní fronty, která byla dodatečně vřazena mezi státní vyznamenání. Pamětní medaile k 50. výročí založení KSČ, k 30. a 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou doprovázely atypické průkazy určené jednotlivcům. V případě vyznamenání kolektivu byly vyvzorovány dekrety kancelářského formátu 29,5 20,5 cm.

Dále se v 70. – 80. letech překvapivě nejen u nižších vyznamenání, např. vyznamenání Za zásluhy o výstavbu či Za vynikající práci, ale i u dekretů k čestnému titulu hrdina socialistické práce52 setkáme na dekretech s aplikací slepotisku jak emblému prezidentské vlajky, tak pouhého státního znaku, aniž bychom prozatím rozpoznali příčinu tohoto střídání. Některé dekrety, hlavně určené kolektivům, ale najdeme i příklady udělení jednotlivci, opět zvětšily svůj formát (cca 51 x 40 cm). Novým trendem byl i dopad vzniku československé federace z 28. 10. 1968, kdy se pojetí dvou státních jazyků promítlo do vydávání dekretů i průkazů v češtině i slovenštině. Shrneme-li vývoj tohoto období, vidíme, že v něm rovněž vládla libovůle vedoucí k nejednotné praxi.

Události 17. listopadu 1989 přivodily nejen pád socialistického státního zřízení, ale vedly nakonec i k zániku Československa. Československá faleristika se tak stala uzavřenou kapitolou, určenou jen k bádání. Proto tento příspěvek chápeme jako otevření doposud málo zpracované problematiky – bez nároku na komplexnost – a vyzýváme k jejímu prohlubování.

Květoslav Growka

Poznámky

1. Jde zejména o následující práce – GRAUS, Igor: K  niekotrým aktuálnym problémom faleristiky. Slovenská archivistika XL, 2005, 1, s. 103-125; týž: Kontinuita a diskontinuita vo vývoji štátnych vyznamenaní na území Slovenskej republiky. In: Kontinuita a diskontinuita genealógie a heraldiky. Red. Drahošová, Š., Martin 2010, s. 102-116; týž: Nomina sunt substantia rerum alebo Niekoĺko poznámok k  terminológii súčasných slovenských vojenských vyznamenaní. Vojenská história 2012, 1, s. 117-124.

2. Někdy jsme svědky i naprosté zvrhlosti, že prodávající nabízí odděleně dekret, etui, ale navíc oddělí i dekoraci od stuhy!

3. Podrobněji viz GROWKA, Květoslav: Písemné prameny faleristiky. In: Sršatý Prajz Erich Šefčík (1945-2004). Sborník k  nedožitým 65. narozeninám historika a archiváře. Red. J. Hanzal a O. Šefčík, NLN, Praha 2010, s. 135-150 ; týž: Patří k  vyznamenání „papír“? aneb Písemné prameny faleristiky. Signum V, č. 16. Brno 2011, s. 781-793.

4. Emblém navrhli E. Purghart a L. Strimpl v  Paříži. Viz SVOBODA, Zbyšek: Československá státní a vojenská symbolika. FMO, Praha 1991, s. 30, příloha 9; SEDLÁČEK, Pavel: Česká panovnická a státní symbolika, Vývoj od středověku do současnosti. Katalog výstavy. SÚA, Praha 2002, s. 88.

5. Nenajdeme ho ani v katalogu vysoce specializované výstavy František Kupka a Otto Guttfreund – Čeští dobrovolníci ve Francii za 1. světové války. Katalog výstavy, Museum Kampa Praha, 2. vyd., Opočno 2008. I dotaz na Nadaci Jana a Medy Mládkových vyzněl naprázdno, v jejich sbírce není dekret obsažen (dopisem 11. 4. 2013).

6. V roce 1938 projednávala čs. vláda návrhy na zřízení nových řádů, mezi nimi Řád čs. hvězdy nesoucí devisu Per astera ad astra, viz HOLUB, Ondřej: Příspěvek k dějinám československých řádů a vyznamenání z let 1918–1939. Příloha k 22. číslu Sběratelských zpráv, ČNS pob. Hradec Králové, 1978, s. 17.

7. Viz MĚŘIČKA, Václav: Řád M. R. Šefánika „Sokol“. Příloha k 63. číslu Sběratelských zpráv, ČNS pob. Hradec Králové, 1990, s. 2.

8. Aukční katalog České společnosti přátel drobné plastiky, č. 91, 2. 10. 2006, položka č. 2580.

9. Aukční katalog společnosti AUREA Numismatika s.r.o. Praha, č. 20, 8. 12. 2007, položka č. 252.

10. V. Preissig (1873–1944) odjel v roce 1910 do USA. Ve Spojených státech byl učitelem, zabýval se typografií a vytvářel abstraktní kompozice, které se blíží pozdějšímu op-artu. První Preissigovo písmo bylo koncipováno kolem roku 1912, zavedeno bylo 1925 Státní tiskárnou v Praze. Během 1. světové války byl v protirakouském odboji a tvořil náborové plakáty do československých legií. V kampani za Svobodu Československa roku 1918 použil své nové plakátové písmo (verzálky).

11. Jeho jménem je dekret signován. Zde by bylo zapotřebí hledat ve Vojenském historickém archivu.

12. Naposledy viz JEDLIČKA, Roman: Geneze čs. Řádu bílého lva. Signum V, č. 20, Brno 2012, s. 998-1019.

13. TUSEK, Friedrich: Dekret velkokříže čs. Řádu bílého lva. Signum IV, č. 2, Brno 2003, s. 35-36; jedná se o ŘBL I. třídy s meči. ŘBL II. třídy, civilní skupiny, je zobrazen v aukčním katalogu The Numismatic Gallery LTD London, Auction VI, 25. 9. 2005, položka č. 071; ŘBL III. třídy s meči je zobrazen v aukčním katalogu The Numismatic Gallery LTD London, Auction XV, 16. 5. 2010, položka 102 – zajímavá je okolnosti, že dekret je předvyplněn dne 20. 4. 1938 pro „pana plukovníka gen. štábu Bukurešť“, jméno však není uvedeno. ŘBL V. třídy, civilní skupiny, je uveden ve 20. aukci AUREA Numismatika s.r.o. Praha, 8. 12. 2007, položka č. 275.

14. STANĚK, František: Dekrety Řádu bílého lva. Signum IV, č. 4, Brno 2003, s. 99-100; jde o ŘBL IV. třídy z roku 1937. Dekret ŘBL V. třídy udělený roku 1933 má velký státní znak dokonce doplněn o dvě československé vlajky, viz www.numismatika.net (obr. 2006).

15. ŘBL IV. třídy z roku 1926, viz www.numismatika.net (obr. 2006).

16. Dne 1. 7. 1943 udělil prezident Beneš Čs. válečný kříž 1939 praporu Čs. vojenské jednotky v  SSSR, viz BROŽ, Miroslav: Válečné dokumenty vypovídají. 2. vyd., Praha 2007, s. 113.

17. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné…, opak. cit., s. 152.

18. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 174.

19. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 126.

20. Dne 8. 11. 1943 udělil prezident Beneš Čs. medaili Za chrabrost praporu I. čs. samostatné brigády v SSSR, viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 129.

21. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 126 a 202.

22. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 207.

23. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 163.

24. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 149.

25. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 164 a 165.

26. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 150.

27. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 202.

28. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 181, 186 a 191.

29. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 218 a 249.

30. Takto byl udělen prezidentu republiky dr. Edvardu Benešovi a byl předurčen vysokým představitelům spojeneckých vojsk. Řád pod č. matriky 196 byl připraven pro rumunského armádního generála 10. 6. 1947, viz aukce The Numismatic Gallery LTD London, Auction VI,  25. 9. 2005. pol. č. 068.

31. Pro hvězdu II. stupně viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit.,, s. 211 – poznamenejme, že dne 2. října 1949 byl udělen u příležitosti výročí bojů na Dukle značný počet válečných řádů, stejně i zlatá medaile téhož řádu, viz tamtéž, s. 208. Jen dekret řádové hvězdy II. stupně z 8. 5. 1957 není opatřen pečetí a podpisem, viz 20. aukci AUREA Numismatika s.r.o. Praha, 8. 12. 2007, položka č. 293.

32. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 220.

33. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 39, 233.

34. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 147.

35. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 152.

36. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 239.

37. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 101.

38. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 194 a 221.

39. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 92 a 274. I zde se setkáme s „polepšením“ v krasopisné verzi jména nositele.

40. Dekret stříbrné hvězdy vykazuje dvě varianty lišící se uspořádáním textu; první verze s podpisem Klementa Gottwalda byla zřejmě určena nejvyšším představitelům KSČ, druhá, s podpisem ministra vnitra Václava Noska, dalším funkcionářům. Dekrety k medailím pak byly opatřeny jen otiskem gumového razítka podpisu V. Noska.

41. GROWKA, Květoslav: Sovětská faleristika, její východiska, systém a její vliv na faleristiku socialistických zemí. Folia numismatica 25/1, 2011, s. 25-40.

42. Právní předpisy viz PULEC, Vladivoj: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. Praha 1980.

43. Vládní nařízení č. 6 ze dne 8. února 1955.

44. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 168.

45. Již v předvečer oslav obdržel Řád rudé hvězdy kolektiv pracovníků Svobodného slovenského vysílače. Hlavní slavnost proběhla 29. srpna 1964 v Banské Bystrici za účasti nejvyššího sovětského představitele, prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity S. Chruščova, který spolu s partyzánem S. A. Kovpakem, rehabilitovaným komunistou G. Husákem, L. Novomeským, A. Dubčekem, J. Lenártem a dalšími obdržel Pamětní medaili 20. výročí SNP. Prezident Novotný pak předal další vysoká vyznamenání: Řád republiky: město Banská Bystrica;

Řád rudé zástavy: město Martin, obce Sklabiňa, Skýcov, Švermovo, Tokajík, Uhrovec; in memoriam Karol Šmidke, Jan Šverma; Řád rudé hvězdy a Pam. med. k  20. výročí SNP: Ernest Bielik, František Fajtl, František Hagara, Jan Harus, Josef Hečko, Štefan Kaščák, Ján Korenek, Cyril Kuchta, František Lipka, Karel Smíšek; Řád rudé hvězdy: L’udovít Benad; in memoriam Karol Černocký, Ladislav Exnár, Alexandr Markuš, Ján Osoha, Karol Adler, Marek Čulen, Albin Grznár, L’udovít Kukorelli, Miloš Uher, Ondrej Sviontek; Samuel Falťan a Martin Kučera.

46. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 289.

47. Dne 7. května 1965 obdrželo v  pražském Ústředním domě armády 16 příslušníků 1. čs. armádního sboru v  SSSR v hodnosti důstojníků Řád rudé hvězdy. Stejné vyznamenání převzali v Brně: Josef Zeman a Jan Penčík, uděleno bylo i městům Valašské Meziříčí, Třešť a obcím Ploština a Salaš. Dále byly uděleny 4 medaile Za zásluhy o obranu vlasti a 4 medaile Za službu vlasti. V Hradci Králové byla předána tato ocenění: 2 Řády rudé hvězdy, 20 medailí Za zásluhy o obranu vlasti a 45 medailí Za službu vlasti. V Bratislavě obdržely 2 vojenské útvary Řád rudé hvězdy, v Plzni 1 a v Českých Budějovicích 9 vojenských jednotek.

48. Viz BROŽ, Miroslav: Válečné …, opak. cit., s. 289.

49. Dne 1. října 1966 přijal prezident Novotný na Pražském hradě delegaci Svazu protifašistických bojovníků a zástupců mezinárodních delegací a předal předsedovi Národního shromáždění a jednomu z  velitelů čs. interbrigadistů Bohuslavu Laštovičkovi Řád rudé hvězdy. Poté v  Hrzánském paláci dekorovali stejným řádem B. Laštovička a ministr národní obrany arm. gen. B. Lomský 60 interbrigadistů, dalším 10, kteří se aktu nemohli zúčastnit, byly řády předány předsedy krajských národních výborů (z celkového počtu byly 17 uděleno in memoriam).

50. Dne 3. října byla v Praze v zasedací síni městského výboru KSČ předána z rukou pražského primátora L. Černého vysoká státní vyznamenání: Řád rudé zástavy: in memoriam Jaroslav Částek (řád byl deponován v  Muzeu K. Gottwalda) a Jaroslav Hašek (převzal jeho syn Ing. Richard Hašek); Řád rudé hvězdy obdrželo 34 bývalých československých rudoarmějců. V Ostravě předal tajemník KV KSČ J. Czudek 18 Řádů rudé hvězdy. V Hradci Králové bylo Řádem rudé hvězdy vyznamenáno 11 a v Košicích 12 čs. rudoarmějců.

51. Tato praxe ještě přetrvávala i v roce 1970, kdy byly dále udělovány nejen veteránům „za mimořádné zásluhy o budování a zabezpečování vysoké obranyschopnosti Československé lidové armády“.

52. V roce 1973 byl dekret opatřen slepotiskem emblému prezidentské vlajky, v roce 1975 jen státním znakem, viz stránky www.vyznamenani.net (obr. 2007 a 2008).


Válečný kříž 1918


Válečný kříž 1918 s pochvalou


Revoluční medaile


Řád sokola s meči


Medaile vítězství


Řád bílého lva V. třídy


Čs. vojenská pamětní medaile „se štítkem F-VB“ – průkaz


Čs. válečný kříž 1939


Čs. medaile Za chrabrost


Čs. medaile Za zásluhy


Čs. vojenská pamětní medaile „se štítkem VB“ – dekret


Odznak invalidů


Odznak čs. partyzána


Bachmačská pamětní medaile


Pamětní odznak 2. národního odboje


Stříbrná hvězda Řádu 25. Února 1948


Řád republiky – průkaz se stanovami


Medaile Za zásluhy o obranu vlasti – průkaz


Dukelská pamětní medaile – dekret


Dukelská pamětní medaile – průkaz


Řád rudé hvězdy


Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu


Pamětní medaile k 20. výročí SNP 


Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa


Pamětní medaile k 30. výročí osvobození Československa - listina


Medaile Za obětavou práci pro socialismus

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více