Prodej vyznamenání 1. světové války po Mnichovu 1938

Autor: Ing. Jan Sehnal / seh1 🕔︎︎ 👁︎ 18.255

Květoslav Growka

Sběratelé se docela běžně setkávají s rakousko-uherskými vyznamenáními 1. světové války, která u nás pocházejí z doby po Mnichovu 1938. Do té doby nesměla být v Československu nošena. I v zákoně č. 268/1936 Sb. zůstaly stále v platnosti tresty za užívání zákonem zrušeného šlechtictví, řádů, odznaků a titulů (§ 7, odst. 1, č. 1 a 2), čímž byla míněna především vyznamenání bývalého Rakousko-Uherska. Řada československých občanů německé národnosti považovala tato ustanovení za diskriminační, pokud svá vyznamenání získali za statečnost před nepřítelem na bojištích první světové války – chtěli je nosit obdobně jako státem upřednostňovaní legionáři a dobrovolci. Této skutečnosti politicky využila nacistická Třetí říše po Mnichovu 1938 v anektovaném československém pohraničí, tvořícím nově sudetskou župu. Výše jmenovaný československý zákon byl zrušen.

Reklama

Je holou skutečností, že bývalí frontoví bojovníci tvořili páteř německého nacionalistického hnutí v Československu a tradice spolků válečných veteránů byla u nich velice silná. Jako výraz morálního zadostiučinění a naprostého přiklonění k původně „německému bratru ve zbrani" byli v Sudetech jak bývalí frontoví bojovníci, tak civilní osoby a pozůstalí po padlých vyznamenáváni prezidentem Hindenburgem založeným, ale kancléřem Hitlerem udělovaným německým Čestným křížem 1. světové války 1914–1918 pro frontové bojovníky, účastníky války a pozůstalé.

Toto vyznamenání mělo nárokový charakter, daná osoba o něj mohla požádat. Záhy k němu přibyly dekorace dalších poražených států v 1. světové válce Rakouska (a samostatně Tyrolska), Maďarska a Bulharska. Z psychologického hlediska je naprosto pochopitelné, že dekorovaní cítili vděčnost vůči novému režimu, aniž by mnohdy znali jeho skutečné záměry.

Po okupaci Československa nacistickou Třetí říší byl vládním nařízením Protektorátu Čechy a Morava č. 220/1939 Sb. ze dne 18. září 1939 § 7, odst. 1, č. 1 a 2 zákona č. 268/1936 Sb. také zrušen. Toho rovněž využila řada Čechů, zejména těch, kteří nosili uniformu, např. hasiči, železničáři apod.

Německé a rakouské ražebny začaly pro potřebu veteránů znovu vyrábět rakousko-uherská vyznamenání. Okamžitě se objevily firmy, či jejich zastoupení, které vyřizovaly objednávky a jejich distribuci. Na severní Moravě, ve městě Šumperku (něm. Mähr. Schönberg) to byl Karl Müller, „Ordenspezialist“, bytem Klášterní ul. č. 4. Zachovala se jeho strojopisná nabídka řádů a dekorací s uvedením cen v říšských markách. Odhadujeme, že pochází z roku 1939, kdy obratem reagoval na Úřední list z 2. 12. 1938 č. 25 pro Sudety, v němž byly vydány předpisy pro udělování Čestných křížů 1. světové války 1914–1918.1 Abychom tuto nabídku posoudili, spočítáme si dochovaná vyznamenání jednoho z takových veteránů.

Šlo o neznámého řadového vojáka z okresu Jeseník, který měl jen malou stříbrnou a bronzovou medaili Za statečnost, Karlův vojenský kříž a medaili Za zranění. Obě medaile Za statečnost jsou zde dodatečnými ražbami, stříbrná je ve skutečnosti poniklovaná a jedná se o onu kuriózní ražbu s obráceným písmenem N, bronzová pak nenese jméno medailéra. Hypoteticky můžeme říci, že by za tuto sadu zaplatil spolu se spojkou náprsních stužek cca 34 marek (bez poštovného). Přičemž 1. 10. 1938 úředně stanovený kurs přepočtu 1 RM na koruny byl 8,33 Kč. Takže tato sada vyznamenání by ho hypoteticky stála 283 Kč. Pro srovnání, zdali si to mohl dovolit, uveďme, že plat dělníka v roce 1937/1938 byl asi 850 Kč měsíčně. Cena nákupu na víkend vyšla na 64 Kč.2 Jde jen o hypotézu, protože další pamětní dekorace si nepořizoval zřejmě od výše uvedeného dodavatele, ale od původce vyznamenání. To uvedu na maďarské Válečné pamětní medaili.

Reklama

Plk. Aladar Lonszky, zplnomocněnec kanceláře pro udělování maďarské Válečné pamětní medaile pro Ostmarku3 a Sudety, rozeslal prostřednictvím landrátů do všech obcí informační leták s uvedením základních údajů. Medaile byla určena všem, kdo sloužili v rakousko-uherské či německé armádě, služba u uherského pluku nebyla podmínkou. Nebylo ani zapotřebí žádat o povolení ji nosit.4 S jejím udělením byly sice spojeny pořizovací náklady, které činily pro důstojníky 6 marek a pro mužstvo 3 marky, ale ty byly chápány jako příspěvek do válečného sociálního fondu. Uchazeč o vyznamenání vyplnil formulář, doložil doklady o službě a udělení následovalo do 14 dnů. Oficiální „cena“ se tak lišila od našeho dodavatele jen o jednu marku, což bylo zanedbatelné.

Z nabídky šumperského dodejce bohužel nevíme, od jakých firem vyznamenání odebíral. Zájemci si mohli vybrat, jestli zůstanou u rakouských vzorů (na trojúhelníkových stuhách), nebo použijí německé montáže na spojce. Zde vidíme kompromis, že si ponechal rakouské stuhy (evidentně Karlův vojenský kříž a medaile Za zranění jsou původní, jen medaile Za statečnost náhradní), ale pro náprsní stužky použil vysoce efektní německou montáž. Spojka malých hedvábných stužek je na patentní jehlici, prodejce si za 1 ks stužky počítal 20 feniků. Uváděná veteránská vyznamenání nepocházejí od šumperského dodavatele. Náš „řádový specialista“ ve své nabídce totiž výslovně uvádí, že „veškeré řády a válečné dekorace jsou originály a žádné brakové zboží“, což nelze u malé stříbrné Za statečnost rozhodně tvrdit.

Budeme-li ceník dále analyzovat, zjistíme, že pokud by se jednalo o vyznamenání nějakého důstojníka, ceny byly značně vyšší; ovšem s přihlédnutím k tomu, že důstojníci se rekrutovali přece jen spíše ze středních vrstev, kde se platy pohybovaly okolo 1 500 Kč,5 tak 20 marek za Leopoldův řád (tj. nějakých 167 Kč) nebyla tak závratná suma. Spíše bych dodal, že stavovská čest nositele vyšších vyznamenání asi nevedla k jejich ztrátě, takže si je většinou nemuseli v roce 1938 zpětně dokupovat. Nositel Leopoldova řádu či Řádu železné koruny svá vyznamenání určitě nedal dětem na hraní…

Květoslav Growka

Poznámky:

1. Jejich první udělování bylo stanoveno na duben 1939, viz dopis Landrátu Jeseník z 2. 1. 1939 určený starostům obcí jesenického okresu.

2. Orientačně stanovený koš potravin: 1 kg chleba 1,25; brambor 0,50; vepřové pečeně 13,30; kostkového cukru 6,35; půl kg másla 8,25; kávy 18,0; 1 litr mléka 1,50, vína 12,0; půl litru piva 1,30 Kč.

3. Rakousko po anšlusu 13. 3. 1938 jako země Německé říše (název používán do r. 1942).

4. Všeobecně platila povinnost požádat o povolení nosit zahraniční vyznamenání.

5. Učitel 1 000, lékárník 1 300, úředník 1 550, inženýr, technik 1 750 Kč.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více