„Piis meritis“ kardinála Sommerau-Becka

Autor : 🕔13.01.2017 📕1.239
Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 29.590,- Kč
♡ Chci přispět

Květoslav Growka

Zlatý Záslužný kříž pro vojenské duchovní I. typu patří k nejvzácnějším rakouským vyznamenáním. Víme, že byl v období napoleonských válek 1805-1815 udělen jen čtyřikráte.1 Roku 1809 ho získal vojenský kaplan, který to následně v církevní hierarchii dotáhl až na arcibiskupa a kardinála a navíc nepřímo ovlivnil dějiny rakouské monarchie.

Byl jím Maxmilián Josef sv. pán Sommerau-Beck, jen příležitostně vzpomínaná postava olomouckého arcibiskupa – významněji v roce 1948 při oslavách 100. výročí ústavodárného říšského sněmu v Kroměříži.

K oslavám, zejména k výstavě o arcibiskupu Maxmiliánovi, přispěl i vedoucí Arcibiskupského zámeckého archivu v Kroměříži PhDr. Rudolf Zuber, který vytěžil z dosud nezpracovaných archiválií mnoho cenného pro monografické zpracování tohoto olomouckého arcibiskupa. Ovšem změna politického režimu způsobila, že zůstalo jen u heuristiky a nástin článku s konspekty zůstal navždy nevyužit.2

Maxmilián Josef sv. pán Sommerau-Beck narodil se 21. 12. 1769 ve Vídni jako syn drobného šlechtice v císařských službách. Vzdělání získal v Tereziánské rytířské akademii a na přání rodičů se stal vojákem. Vstoupil do Neugebauerova pěšího pluku jako kadet a prodělal celé poslední tažení proti Turkům r. 1788 v hodnosti podporučíka dragounů a ukončil je jako nadporučík v nově zřízeném Degelmannově hulánském sboru.

Po ukončení války navštívil Maxmilián své příbuzné v Mohuči, kde se setkal s pozdějším arcibiskupem ve Würzburgu Karlem z Fechenbachu. Pod jeho vlivem se rozhodl pro kněžský stav, vstoupil do vídeňského alumnátu a na kněze byl vysvěcen r. 1797. Jeho postup v církevní kariéře byl pozvolný, nejprve kaplanoval v okolí Vídně a r. 1801 vstoupil do řádu servitů. Přílišná svázanost řádových regulí ho přiměla zakrátko k vystoupení. Napoleonův vpád do Rakouska ho přiměl vrátit se do armády jako vojenský kaplan. Vídeňský arcibiskup Hohenwart ho pověřil duchovní správou tří praporů vídeňské zeměbrany. Zasáhl přímo do bojů a u Korneuburgu 1809 se dostal do bitevní vřavy, že v ní zůstal jen zázrakem naživu. Střepina nepřátelského granátu mu proletěla kloboukem, sám sražen k zemi přesto ihned ošetřil granátem zraněné vojáky. Za svou statečnost byl vyznamenán zlatým Záslužným křížem pro duchovní. Klobouk vždy pečlivě opatroval.

Po uzavření míru r. 1809 se stal farářem u sv. Leopolda ve Vídni, r. 1813 byl jmenován olomouckým kanovníkem, proboštem u sv. Mořice a dómským děkanem byl investován r. 1827, v letech 1831-36 byl dómským proboštem. 21. 11. 1836 byl zvolen olomouckým arcibiskupem. K jeho intronizaci byla vydána medaile, na níž je zobrazen se Záslužným křížem pro vojenské duchovní - jednak na portrétu a za druhé, zcela překvapivě, mezi symboly duchovní a světské moci olomouckého arcibiskupa.3 I z toho je patrné, jak si svého vyznamenání vážil.

Jeho velká dějinná chvíle přišla v revolučním roce 1848. Arcibiskup Sommerau-Beck nabídl ubytování ve své rezidenci z Vídně prchajícímu císaři Ferdinandu V. s doprovodem a zhruba 60 dalším osobnostem v kanovnických domech v okolí. Olomouc se tak stala od 14. 10. 1848 na půl roku hlavním městem monarchie. Jeho letní sídlo – arcibiskupský zámek v Kroměříži posloužilo ve dnech 22. 11. 1848 - 7. 3. 1849 k zasedání ústavodárného říšského sněmu. Arcibiskup byl svědkem v Trůním sále císařovy abdikace 2. 12. 1848 a nastoupení mladého císaře Františka Josefa I. K této události nechal arcibiskup na místě instalovat pamětní desku, která se zachovala dodnes.4 A ještě jednou se arcibiskup výrazně angažoval, když ve svém paláci poskytl 28. 11. 1850 prostor pro mírová jednání mezi Rakouskem a Pruskem za patronátu Ruska. Tzv. Olomoucké punktace, které zkrotily pruské ambice, připomíná další pamětní deska. Je to však jediný hmatatelný výsledek jednání, protože Prušáci v roce 1866 mírové dohody porušili. 

Arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beck obdržel za své služby velkokříž s řetězem Rakouského císařského Leopoldova řádu.5 Kardinálem byl jmenován roku 1850. Ve shodě s tradicí byl namalován Leopoldem Kupelwieserem i jeho obraz, dnes umístěný na zámku v Kroměříži a anonymní obraz v olomoucké rezidenci.6 Arcibiskup je zde zobrazen s Leopoldovým řádem na řetězu, řádovou hvězdou a hvězdou člena Olomoucké metropolitní kapituly.7 Ale nejvýše se mu okolo krku vine stuha se zlatým Záslužným křížem pro duchovní. De facto jej zavěsil na úrovni velkokříže, ačkoliv se jedná pouze o kříž nošený na prsou. Vysocí církevní hodnostáři totiž nosili řádové velkokříže odlišně, nikoli přes pravé rameno k levému boku, ale široká stuha se stočila do podoby náhrdelní dekorace.8 Tento rozpor s pravidly svědčí o tom, že si bojového vyznamenání cenil více než vysokého státního řádu. Dodejme ještě, že malíř kanovnickou hvězdu i Leopodův řád  vyobrazil hodně schématicky, bez detailů, ale v případě zlatého Záslužného kříže pro duchovní ho ztvárnil realisticky – v bílém smaltu lze rozeznat heslo Piis meritis vyvedené kurzivou. Jde tedy o další argument do diskuse, jakou podobu měly první udělované kříže.

Kardinál Maxmilián Josef sv. pán Sommerau-Beck zemřel 31. března 1853 a byl pohřben v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

KVĚTOSLAV GROWKA

Poznámky

1. Jedlička, Roman – Sedlák, Ladislav, F.: Záslužný kříž pro vojenské duchovní. Signum 2010/12, s. 589-600.

2. Dr. Zuber byl jako nepohodlná osoba odsunut do „vyhnanství“ ve slezském Javorníku do Zemědělsko-lesnického archivu. Paradoxně se z letního sídla olomouckých arcibiskupů dostal na letní sídlo posledního vratislavského arcibiskupa a mohl tak církevní tématice, byť s velkými obtížemi, zůstat badatelsky věrný.  Jeho pozůstalost je uložena v SOkA Jeseník, fond PhDr. Rudolf Zuber, materiál o arcibiskupu Sommerau-Beckovi v inv. č. 35, karton 5.

3. Velká intronizační medaile, stříbro, průměr 44 mm, váha 35 g: na aversu nese poprsí biskupa s čepičkou a kápí, na prsou pektorál na řetězu a Záslužný kříž na stuze, opis MAXIMILIANVS IOSEPHV. D. G. PRINC. ARCHIEPISC. OLOMVC. DVX, sign. I. SCHÖN; rv. na podstavci leží odznaky arcibiskupské a knížecí hodnosti – berla s mitrou a meč s korunou, z podstavce visí pektorál a Záslužný kříž, nahoře opis VIRTVTE CLARESCVNT., dole datace MDCCCXXXVII. Viz Taul, Antonín: Olomoucké medaile, plakety, žetony a známky. Olomouc 1969, s. 55, č. 293.

4. Tichák, Milan: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc 2002, s. 35 n.

5. Vyobrazení řádu viz Koláčný, Ivan: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha 2006, s. 101; Měřička, Václav: Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie. Wien-München 1966, tab. XX.

6. Viz webové stránky olomoucké arcidiecéze viz www.ado.cz/obsah/posloupnost biskupů.

7. Vyobrazení hvězdy viz Burian, Václav: Historické insignie olomoucké metropolitní kapituly. Vlastivědný věstník moravský 1985/3, s. 292-304; Alexy, Zdenko G.: Ehrenzeichen der Kapitel in Vormals Habsburgischen Ländern. Wien-Köln-Weimar 1996, s. 90-91.

8. Viz např. vyobrazení královehradeckého biskupa Karla Boromejského Hanla z Kirchtreu v knize Koláčný, I.: opak. cit., s. 121. Obecně k nošení velkostuhy Schwarzenberg, Karel: Heraldika. Uherské Hradiště 1992, s. 174-175.

Autor : 🕔13.01.2017 📕1.239

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Poslední komentáře