M60 Patton - Univerzální tank

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 32.019

Tank M48 se stal standardním tankem ve výzbroji mnoha armád. Jeho nástupce, hlavní bojový tank (MBT, Main Battle Tank) M60 Patton, byl považovaný za přechodné řešení. Ve výzbroji řady armád vydržel dodnes, přestože se stále jednalo o původní koncept, v maximální míře zachovávající osvědčené prvky.

Limity tanku M48 byly zřejmé ještě dříve, než byl zařazen do výzbroje. Postupné modernizace nabízely jen dílčí řešení. M48 Patton sice dokázal srovnat náskok tanku T-54/55, ale nenabízel převahu nad tímto typem. Americké osádky mohly spoléhat jen na svůj lepší výcvik, iniciativu a podporu letectva.

Reklama

Protože bylo stále více zřejmé, že bude nutná zásadnější změna konstrukce tanku, proběhlo 14. ledna 1957 zasedání Společného koordinačního výboru pro výzbroj, jehož výsledkem byl požadavek zaslaný vedení Armádního výzkumného a vývojového střediska.

Na rozcestí

Mezitím se situací kolem výzbroje tankových vojsk zabýval výbor Kongresu. Byla sestavena Skupina pro výzbroj tanku nebo podobného bojového vozidla (ARCOVE, Group on Armament for Future Tanks or Similar Combat Vehicles). V květnu 1957 ARCOVE vydala doporučení, že vhodnou výzbrojí bude raketový systém s poloautomatickým naváděním na záměrnou (SACLOS, Semi Automatic Command to Line of Sight). Předpokládaný termín zavedení do výzbroje byl rok 1965. Zároveň byly omezeny práce na kanonech s vysokou úsťovou rychlostí, aby byl na raketový systém dostatek prostředků. Současně bylo doporučeno zaměřit úsilí na vývoj lepšího pancéřování, systémů detekce cíle, ochranu osádky a střely využívající chemickou energii (HEAT a HESH).

Výsledkem studií byl návrh na vyzbrojení tankových vojsk lehkým obojživelným tankem se silnou výzbrojí (protiváhou sovětských PT-76) a univerzálním tankem, schopným nahradit stávající střední i těžké tanky. Pro novou kategorii vozidel bylo přijato označení „hlavní bojový tank“ (MBT). Nový MBT měl vycházet ze série vozidel T95 s dieselovým motorem a kanonem s hladkým vývrtem hlavně. Než bude k dispozici, měla pokračovat výroba M48A2 s úpravami zaměřenými na zlepšení vlastností tanku.

Klíčem k řešení vleklých problémů s malým dojezdem tanků M48 byla změna předpisů z června 1956 o používání vysokooktanových paliv v bojových vozidlech. Jako nový standard byla zavedena nafta nebo letecký petrolej JP-4. Výrobci na tuto změnu reagovali s předstihem.

Společnost Continental přestavěla motor AV-1790 na vícepalivový, přičemž využila maximum dílů původní pohonné jednotky. Vývoj byl zahájen v únoru 1954, v létě 1957 již tedy bylo možné motor otestovat na polygonu v Yumě v Arizoně. Jednotka označená „AVDS-1790-P“ (D – Diesel, S – Supercharged, P – Pilot model), přeplňovaná turbodmychadlem, spalovala naftu a po přestavení vstřikovacího čerpadla bylo možné použít letecký petrolej.

M60 má žebrovaná hliníková kola a tři podpěrné kladky

Diesely nastupují

Reklama

Prototyp motoru byl vestavěn do tanku T48E2 s registračním číslem 9A4161. Do října tank najezdil 3200 km a prokázal více než 40% úsporu paliva. V té době již byl k dispozici druhý prototyp. Původně měl být jeden z motorů odeslán k vojskovým zkouškám; ale po konferenci v únoru 1958 šla k vojákům na testy upravená verze AVDS-1790-1.

Nová verze měla dvě vstřikovací čerpadla, každé pro šest válců, místo původního jednoho; mazací soustava umožňovala jízdu s bočním náklonem až 30° a bylo upraveno chlazení. Motor poskytoval výkon 515 kW (700 k) při 2400 ot./min. Přenos výkonu zajišťovala upravená převodovka XT-1400, označená pro armádu jako „CD-850-6“. Celá sestava byla vestavěna do dvou tanků M48A2 s registracemi 9B1287 a 9B1288. První zahájil testy 7. července 1958 v Yumě a druhý 20. srpna ve Fortu Knox.

Třetí testovaný tank, M48A2E1, poháněl motor AVDS-1790-2 s kompresním poměrem zvýšeným ze 14,5 : 1 na 16 : 1, čímž se podařilo zvýšit výkon na 551 kW (750 k). Motor měl termostaticky spínaný ventilátor chlazení a další drobné změny. Tato verze byla primárně určena pro chladné klimatické podmínky. Testována byla ve Fortu Churchill v Kanadě. Při testech ve Fortu Knox vykazovala M48A2E1 v těžkém terénu spotřebu 6,7 l/km, zatímco „benzínové“ M48A2 spolykaly za stejných podmínek 9,2 l/km.

Díky úspornosti vznětového motoru bylo možné vypustit pomocnou zdrojovou jednotku A-41-2, zajišťující elektrický proud pro pohon věže, přístrojů a pro dobíjení baterií stojícího tanku. Nový motor měl na volnoběh zhruba stejnou spotřebu jako pomocná jednotka na nominálních otáčkách a dodávaný výkon byl porovnatelný. Díky tomu se podařilo zvýšit zásobu paliva o 38 l.

Z tohoto pohledu vyniká ostrá příď korby

Reklama

Na základě těchto povzbudivých výsledků proběhla v únoru 1958 konference výzbrojního úřadu tankových a automobilních vojsk diskutující možnosti zvýšení dojezdu a palebné síly tanků. Výsledkem byl návrh na zvýšení dodávek M48A2 s dieselovými motory na 900 kusů ročně do roku 1961; potom se počítalo s jejich náhradou tankem T95. Kolem nové výzbroje nepadlo žádné definitivní rozhodnutí.

Nekonečné debaty mezi zástupci armády a rozpočtovým výborem pokračovaly dál. Armáda počítala s náběhem výroby nového tanku v roce 1960. Vzhledem k tomu, že řada systémů tanku T95 byla v experimentálním stadiu, bylo jasné, že tento termín je nereálný. Navíc se ukázalo, že T95 nepředstavuje takový výkonnostní skok proti M48, jak se původně očekávalo.

Náčelník štábu pro logistiku tedy navrhl náhradní řešení – přechodný (interim) MBT. Pro snížení rizika měl být využit celý osvědčený spodek tanku M48; upravena měla být především výzbroj. Souběžně měl probíhat vývoj zcela nového tanku, vyzbrojeného řízenými střelami a vybaveného ochranou proti zbraním hromadného ničení. Program formulovaný 4. června 1958 dostal označení „XM60“.

V souvislosti s přezbrojením tanku a předpokládaným použitím pancíře s křemíkovým jádrem se očekával nárůst hmotnosti na 56 t. Podklady pro přepracování podvozku získali konstruktéři poměrně snadno. Jedna M48A2E1 byla ve Fortu Knox přídavnými pancéřovými deskami na věži dovážena na 56 t a podrobena jízdním testům. Komponenty, které zvýšené namáhání nevydržely, byly sepsány a zesíleny.

 

Úvahy nad pancířem

Typický elipsoidní tvar korby M48 byl výhodný z hlediska výroby, protože se dal odlévat jako jeden kus. Navíc nabízel dobrou ochranu proti běžné, rotací stabilizované průbojné munici a zvyšoval pravděpodobnost odrazu těchto střel. S rozvojem kumulativních hlavic u protitankových ručních zbraní i tankové munice se začalo ukazovat, že toto řešení přestává vyhovovat.

Na základě těchto zjištění začala armáda celkem logicky požadovat zahájení výzkumných prací na nových typech pancíře. Praktickými pokusy bylo ověřeno, že keramické a skleněné materiály jsou proti kumulativním střelám velmi účinné a při kombinaci s tradičním ocelovým pancířem je možné zvýšit ochranu tanku bez překročení hmotnostních limitů. Kombinace dvou a více vrstev různých materiálů prokázala také výrazné snížení účinnosti střel s měkkou hlavou, protože na styku desek se lámala rázová vlna a ztrácela energii.

Nový materiál, označovaný jako „pancíř s křemíkovým jádrem“ (Siliceous Cored Armor), bylo možné použít dvěma způsoby: buď jako základní materiál pro výrobu pancéřových plátů korby a věže, nebo jako přídavný pancíř. První řešení nabízelo efektivnější ochranu a větší úsporu hmotnosti, ale bylo nákladné a přicházelo v úvahu jen u nové série tanků. Přídavné pancéřování, testované ve Fortu Knox, bylo možné snadno namontovat v praporních dílnách a dalo se použít i na tanky již zařazené do výzbroje. Poskytovalo sice menší ochranu, ovšem na druhou stranu bylo možné podle potřeby zesílit exponovaná místa, příp. snadno vyměnit poškozené kusy.

Tanky M48 se ani jednoho z těchto řešení nedočkaly a z původně uvažovaného použití nového pancéřování tanku XM60 také sešlo, především z ekonomických důvodů a kapacitních možností výroby. Dědictvím byly jen nahrazení typické elipsoidní přídě M48 „břitem“ na M60 a nová věž u pozdějších verzí.

Další úvahy se vedly nad výzbrojí tanku. Do porovnávacích zkoušek probíhajících v říjnu 1958 v Aberdeenu bylo zařazeno šest zbraní: britský kanon X15E8 ráže 105 mm, jeho americká verze T254, původně určená jako výzbroj tanku T95E5, kanon T123E6 ráže 120 mm, což byla odlehčená verze kanonu používaného v těžkých tancích M103, a 90mm kanon T208E9 s hladkým vývrtem hlavně. Jako etalon sloužily kanony M41 ráže 90 mm a 120mm M58 již zavedené do výzbroje.

Pohled do ústí 105mm kanonu

Při testech se hodnotily průbojnost munice, účinek v cíli, přesnost a rychlost střelby. Po součtu všech parametrů byl vítězem britský kanon. T123E6 měla sice lepší průbojnost, ale kvůli dělené munici výrazně zaostávala v rychlosti střelby. Na tancích M103 tento problém řešili dva nabíječi, ale u projektu XM60 se počítalo pouze s jedním. Budoucí výzbrojí nového tanku se nakonec stala americká verze britského kanonu s tím, že než výroba dosáhne potřebné přesnosti, budou se používat originální britské hlavně z X15E8, které byly s T254 zaměnitelné.

 

Náběh výroby

Úvahy nad použitím pancíře s křemíkovým jádrem vedly k vývoji nové věže s plochými boky (křemíkové desky neumožňovaly vytváření oblých tvarů). Věž byla vybavena novou velitelskou věžičkou. Specialitou byla možnost zvednout horní část věžičky, včetně příklopu, lemu se sedmi periskopy a závěsu pro kulomet, zhruba o 10 cm. Vzniklá štěrbina veliteli zajišťovala nerušené pozorování v rozsahu 360°; přitom měl hlavu krytou před střepinami a nepřízní počasí a stále mohl používat dálkově ovládaný kulomet.

S ohledem na co nejrychlejší náběh výroby však byla u prvních sérií M60 použita stará věž z tanků M48A2. Jedinou výraznější změnou bylo postupné zavádění prostornější věžičky M9 s větším průměrem věnce a kulometem s kratším závěrem.

Předběžnou objednávku na výrobu tanků XM60 dostala společnost Chrysler v září 1958; definitivní potvrzení dorazilo v prosinci. Tank byl zařazen do výzbroje protokolem výzbrojního výboru [Ordnance (Technical) Committe Minutes] OTCM 37002 z 16. března 1959 jako „hlavní bojový tank vyzbrojený 105mm kanonem M60 Patton“.

M60 se ještě nacházejí ve výzbroji Tchaj-wanu

První prototyp, s registračním označením „9B3057“, byl odeslán 3. července 1959 na polygon v Aberdeenu, kam dorazil 24. července. Sloužil k testům pojezdové části a bojového prostoru a ke zkouškám nové věžičky, T9. Na tu se však muselo čekat až do října. Tank zpočátku používal starou věžičku, T6, svěšenou z tanku T95 a namontovanou na větší věnec pomocí přechodového prstence. Jako standardní byla nakonec zavedena upravená věžička M19 s kulometem M85 ráže 12,7 mm.

Druhý prototyp M60 následoval 4. srpna. Toto vozidlo sloužilo pro vypracování technického manuálu pro osádky. Třetí prototyp byl 2. září odeslán k vojskovým zkouškám do Fortu Knox. Čtvrtý opustil brány výrobního závodu 26. října 1959.

M60 se od svého předchůdce na první pohled lišily novým kanonem s ejektorem uprostřed hlavně a ostrou přídí. Korbu bylo možné odlévat jako jeden kus nebo přední část svařit ze dvou válcovaných plátů. Původní benzinové topení bylo upraveno na spalování nafty. Tank dostal nová, hliníková kola. Byla sice dražší, ale každé bylo zhruba o 30 kg lehčí než původní ocelová. Kvůli úspoře hmotnosti byl počet podpěrných kladek snížen z pěti na tři.

Řidič, sedící uprostřed korby, byl z obou stran obložen horizontálními zásobníky munice. Vpravo bylo umístěno 11 a vlevo 19 nábojů; osm pohotovostních nábojů se nacházelo v převisu věže, osm pod kanonem a 16 svisle na podlaze v levé části věže. Palebný průměr tvořilo celkem 62 nábojů, tedy o čtyři víc než na tanku M48 vyzbrojeném kanonem ráže 90 mm.

Tank M60 byl vybaven filtroventilačním zařízením E37P1. Osádka byla chráněna před radioaktivním spadem a otravnými a biologickými zbraněmi. V zamořeném prostoru však musela mít nasazeny speciální kapuce s individuálním přívodem filtrovaného vzduchu.

Původně nebyl podvozek vybaven tlumiči; jen na závěsných ramenech prvního a posledního pojezdového kola přibyly koncové dorazy, omezující zdvih. Testy ve Fortu Knox však prokázaly zhoršení jízdního komfortu a snížení stability při střelbě. Od začátku roku 1962 se na tanky začaly tlumiče znovu montovat. Na již vyrobené tanky se tlumiče instalovaly dodatečně při revizích.

Ve snaze udělat korbu co nejlehčí byly na čtyřech prototypech a prvních 15 vyrobených M60 zeslabeny stěny odlitku. Během testů se ukázalo, že to konstruktéři poněkud přehnali a tanky neposkytují dostatečnou pancéřovou ochranu. Všech 19 kusů bylo přiděleno vojenské akademii a sloužilo pouze k výcviku.

M60A1 ve Fort Snelling

Celkem bylo do října 1962 vyrobeno 2205 tanků M60, z toho prvních 360 v Newarku; následně byla výroba přenesena do Detroitského arzenálu. První M60 dorazily k prvosledovým jednotkám v Evropě v prosinci 1960.

 

Zlepšování pokračuje

Tanky M60 byly vybavené starou věží (vývoj nové pokračoval dál), neboť i bez pancéřování s křemíkovým jádrem poskytovala lepší balistickou ochranu. Síla přední části odlitku dosahovala 180 mm. Závěs kanonu byl navíc o 12 cm více vpředu, ve věži bylo tedy více místa. Program počátečního výzkumu byl odsouhlasen 21. března 1960 s tím, že firma Chrysler postaví tři prototypy. Definitivní zelenou této verzi dalo OTCM 37786 z 29. června 1961. Nový tank byl označen jako „M60E1“.

Mezitím byly dokončeny prototypy. První, s registrací 9B3487, byl hotov 6. května 1961 a po základních továrních testech byl odeslán do Aberdeenu. Druhý prototyp opustil linku 26. května a byl odeslán skupině pro údržbu a ošetřování tanků v Detroitu, aby mohla vypracovat manuály pro operační jednotky. Třetí prototyp byl dokončen 30. června. Jeho cesta vedla do Fortu Knox, kde prošel vojskovými zkouškami.

 

Nová verze zahrnovala řadu změn. První, druhé a poslední kolo dostalo nejprve třecí pákové, ale krátce nato hydraulické teleskopické tlumiče. Zdvojení předních bylo vynuceno drobným posunem těžiště dopředu. Původní volant byl zrušen a místo něho se montovalo jednoduché řididlo ve tvaru písmene „T“; upraveny byly pedály brzdy a plynu. Osádka dostala nové, polstrované sedačky, které způsobovaly menší únavu při delších přesunech.

M60E1 byla vybavena elektronickým počítačem XM16C a novými pozorovacími přístroji velitele a střelce. Střelec měl k dispozici primární periskopický zaměřovač XM35 s denní větví vlevo a infračervenou vpravo. Zaměřovač byl propojen přímo s balistickým počítačem. Jako záloha sloužil teleskopický zaměřovač M105C, umístěný vpravo od kanonu.

Velitel měl k dispozici koincidenční dálkoměr M17C s 10násobným zvětšením. Dálkoměr měl dosah 1500 m proti starší M17A1 s dosahem jen 1200 m. Velitelská věžička byla vpředu osazena buď binokulárním denním periskopem XM34, nebo monokulární XM36, umožňující pozorování i v infračerveném spektru. Osvětlení cílů v noci zajišťoval xenonový reflektor AN/VSS-1 s příkonem 2,2 kW, který bylo možné vybavit infračerveným filtrem.

Původní M60E1 měla pancéřování korby stejně silné jako M60. Sériové stroje měly přední horní plát zesílený z 93 mm na 109 mm; sklon 65° od vertikály zůstal zachován. Boky korby byly zesílené ze 48 mm na 73 mm.

M60E1 byly OTCM 37933 z 22. října 1961 zařazeny do výzbroje pod označením „M60A1“. Stejný dokument klasifikoval nový tank jako „Standard A“, zatímco starší M60 byly označeny jako „Standard B“ a nasazovány měly být až v druhém sledu. Od srpna 1962 dostávaly M60A1 nové motory AVDS-1790-2A, vyznačující se nižší spotřebou a výrazně nižší kouřivostí, čímž došlo k potlačení demaskujících příznaků.

M60A1 americké námořní pěchoty

Přestože byl tank M60 považovaný jen za přechodné řešení, jeho výroba běžela celých 20 let. Během této doby došlo k celé řadě úprav. Celkem proběhly tři významné modernizační etapy – avšak jednotliví odběratelé prováděli své vlastní modifikace. Díky tomu si M60 Patton uchovává stejnou dlouhověkost jako jeho protivník T-55 s opačné strany železné opony.

Četa thajských M60A1 při cvičení

Foto: www.valka.cz, autor, US DoD, US Army

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2014 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více