Moose Wing Commander Robert Carl Fumerton

Autor : 🕔22.02.2015 📕5.870
Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč
♡ Chci přispět

Moose“ se narodil 21. března 1913 v malém městečku Fort Coulonge na západě státu Quebec. Od svých 18 let žil dobrodružný život na severu Kanady, kde se živil jako prospektor, horník či dřevorubec. Celých sedm let takto trávil v oblasti Yukonu a Severozápadních teritorií, kde též mapoval dosud neznámé území. Vzhledem k rozlehlosti jeho působiště tak nepřekvapí, že prodělal pilotní výcvik a v roce 1938 získal pilotní licenci. Když Kanada vstoupila po boku Velké Británie do nové války s Německem, přihlásil se Fumerton dobrovolně v listopadu 1939 do řad Královského kanadského letectva. Vojenský pilotní výcvik ukončil 13. července 1940 a svá „křidélka“ převzal z rukou hrdiny Velké války a nositele Viktoriina kříže Williama „Billyho“ Bishopa, vítěze 72 leteckých soubojů. Následně byl novopečený vojenský pilot poslán do Anglie, kam dorazil 1. září.

Na frontě

Na půdě ostrovního království vedly první Fumertonovy kroky k 112. peruti RCAF. Tato jednotka, vyzbrojená víceúčelovými stroji Westland Lysander, do Evropy dorazila již v červnu 1940 a jejím úkolem měla být spolupráce s vojáky kanadské 1. divize. S pádem Francie to již nebylo potřeba, a jednotka změnila svůj statut na cvičnou. V prosinci prošla celkovou reorganizací a proměnila se v jednotku stíhací, od března 1941 nesoucí číslo „402“.

To už ale „Moose“ u útvaru dávno nebyl. Během bitvy o Británii utrpělo Velitelství stíhacího letectva RAF těžké ztráty, a byl proto proveden „nábor“ dobrovolníků u útvarů dalších velitelství, zejména u Velitelství pro spolupráci s armádou, které bylo vzhledem k „absenci“ pozemních bojů „trochu nevyužito“. V říjnu 1940 tak Fumerton přešel k Hurricany Mk.I vyzbrojené 32. peruti RAF. Jednotka byla v té době umístěna na severu Anglie, kde se vzpamatovávala z letních bojů s Luftwaffe. Noví piloti se zde zdokonalovali v ovládání stíhacích letounů a poskytovali ochranu námořním konvojům. O dva měsíce později se stěhoval opět: tentokrát na severoskotské letiště Castletown k 1. peruti RCAF. Také tato jednotka zde procházela odpočinkem po bojovém nasazení v bitvě o Británii. V únoru 1941 se jednotka přesunula zpět na jih na letiště Digby a v březnu byla přečíslována na 401. peruť RCAF. Vyzbrojena novými Hurricany Mk.IIB, zasáhla do útočných akcí nad okupovaným územím; Fumerton však žádný úspěch nezaznamenal. V červnu 1941 ale obdržel další rozkaz k přesunu – ten však úplně změní jeho budoucí kariéru. Měl se totiž hlásit u 406. perutě RCAF.


W/C Robert „Moose“ Fumerton.

Jeho nová jednotka byla první kanadskou noční stíhací perutí. Vznikla v květnu 1941 na letišti Acklington a zpočátku byla vyzbrojena směsicí strojů Blenheim Mk.IF a IVF. Ty byly ale v době jeho příchodu nahrazovány bojeschopnějšími Beaufightery Mk.IIF. Tuto verzi poháněly dva motory Rolls-Royce Merlin XX, ale spojení draku se slavnými Merliny tentokrát moc nevyšlo. Oproti verzi Mk.IF, poháněné dvojicí hvězdicových motorů Bristol Hercules III, došlo k poklesu výkonů a zhoršily se i letové vlastnosti. Přesto začala v březnu 1941 sériová výroba, která dala celkem 450 kusů. Fumerton si nejprve musel osvojit létání na dvoumotorovém stroji, a ještě ke všemu v noci. Jako stálý radarový operátor mu byl přidělen 21letý Sgt. Leslie P. Bing z hlavního města provincie Saskatchewan Regina. A byla to právě tato dvojice, která získala pro svou jednotku první vítězství.

Stalo se tak 1. září 1941 krátce po 22. hodině. Fumerton, svírající knipl stroje sériového čísla R2336, byl pozemní kontrolou upozorněn na banditu, který se pokoušel bombardovat město Tyneside. Brzy vetřelce zachytil i „Pat“ Bing na palubním radiolokátoru. Nasměroval Fumertona do pozice za a lehce pod nepřátelský letoun, který byl Kanaďany rozpoznán jako Ju 88. Fumerton se přiblížil na méně než 50 m a vypálil dvě dávky, které bombardér ve vzduchu roztrhaly. Trosky letounu dopadly poblíž Bedlingtonu, asi 30 km severně od cíle jeho útoku. Kříž z trupu tohoto Junkerse se stal tabulí, na kterou bylo zaznamenáno všech 53,5 vítězství 406. perutě RCAF.

Na egyptském nebi

Ovšem i v řadách „čtyřistašestky“ Fumerton zůstal jen krátce. V noci ze 7. na 8. září 1941 sice poškodil jednu He 111, ale v říjnu 1941 byl i se svým radarovým operátorem poslán k 89. peruti RAF, která se právě formovala na letišti Colerne. Vyzbrojena byla standardními Beaufightery Mk.IF a jako první jednotka s letouny vybavenými palubními radary se připravovala na nasazení v zámoří. Přesun začal v listopadu a cílovou zemí se stal Egypt. Od 10. prosince se novou základnou útvaru stalo letiště Abu Sueir, zhruba 120 km severovýchodně od Káhiry. Hlavním úkolem osádek byla noční obrana spojeneckých jednotek v severní Africe a důležitého Suezského průplavu. Téměř měsíc již totiž běžela operace Crusader, pokus o osvobození přístavu Tobruk, což s sebou přineslo též zvýšenou aktivitu ve vzduchu. Ovšem nová jednotka si na svůj první úspěch musela počkat téměř čtyři měsíce. Teprve noc z 2. na 3. březen 1942 byla úspěšná. Nejprve S/L Derek Pain (pět vítězství) sestřelil jednu He 111, a získal tak první radarové vítězství v zámoří. V té době už byla ve vzduchu i dvojice Fumerton–Bing. A také oni narazili na Heinkel. Boj tentokrát ale nebyl tak jednostranný, jak se můžeme dovědět z citace k DFC, který „Moose“ obdržel 27. března: Jedné noci v březnu 1942 tento důstojník napadl Heinkel 111, který byl součástí nepřátelského útoku na oblast Suezského průplavu. F/O Fumerton spatřil nepřátelský letoun v měsíční záři, zasáhl ho dobře mířenou dávkou, a ačkoliv byl sám raněn a jeho letoun poškozen nepřátelskou obrannou palbou, pokračoval v útoku a bombardér zapálil. Ačkoliv byl podvozek jeho stroje poškozen a nefunkční, F/O Fumerton provedl bezpečné nouzové přistání. Útočící letoun skončil v moři a jeho osádka padla do zajetí.


Fumerton (vlevo) a Bing s trofejí z jejich první oběti.

Takto stroze je popsáno drama obou kanadských letců. Ti na německý bombardér narazili u Alexandrie a Bing umně navedl svého pilota do vhodné pozice k útoku. Ze vzdálenosti necelých 100 m vypálil „Moose“ první dávku. Na tu ale okamžitě odpověděl německý střelec – a měl velmi dobrou mušku: Jeho salva trefila kabinu a zranila pilota na noze. Zároveň zničila zaměřovač a poškodila pravý motor. Navzdory tomu se „Moose“ přiblížil ještě více a druhou dávkou poslal Heinkel do moře. Teď se ale musel postarat o svůj letoun. S jen jedním pracujícím motorem to vypadalo, že bude muset nouzově přistát v deltě Nilu – ovšem štěstěna stála při něm. Svůj zmrzačený stroj dokázal dotáhnout až domů, kde ho posadil na „břicho“. Okamžitě byl převezen do nemocnice, kde strávil tři dny.

Poslední úspěch pod africkým sluncem si duo Fumerton–Bing připsalo v noci ze 7. na 8. dubna 1942. Cílem německých bombardérů byla opět oblast průplavu a přístav v Alexandrii. Kanaďané si tentokrát připsali double, když během 15 minut připravili II./KG 26 o dvě He 111.

Malta

Další změna na kanadskou dvojici čekala 22. června 1942, kdy byla společně s pěti dalšími osádkami a čtyřmi stroji poslána na Maltu. Tento středomořský ostrov byl trnem v patě zásobování Osy v Africe, a její jednotky se ho proto pokusily několikrát neutralizovat. Od jara 1942 tak ostrov trpěl pod denními i nočními nálety. První radarové Beaufightery 89. perutě na ostrově přistály již 8. března. Fumerton získal během následujících necelých čtyř měsíců devět vítězství – a stal se maltským nejúspěšnějším nočním stíhačem.


Beaufighter Mk.IF 89. perutě RAF, Malta, léto 1942.

První úspěch si připsal již v noci z 24. na 25. června, kdy společně s Bingem provedl dva bojové lety. Během prvního, kolem 10. hodiny, sestřelil italskou Ju 87 od 239a Squadriglie 102° Gruppo Ba‘T a během druhé bombardovací Cant Z.1007bis (MM24277) od 62a Squadriglie. Dne 29. června vzlétl „Moose“ ve 4.55 hod., aby se postavil blížícím útočníkům. Jednalo se o německé Ju 88, které bombardovaly letiště Hal Far a Luqa. Oběťmi Kanaďanů se staly stroje M7+LL od KGr 806 a 7T+IK od KüFlGr 606. O další Junkers připravil Fumerton Luftwaffe v noci z 1. na 2. července. Jednalo se o stroj 3Z+AS od III./KG 77, a vítězství nad tímto typem ohlásil i noc následující. Jeho obětí byl ale italský stroj. Poslední Ju 88 nad ostrovem tak sestřelil až před půlnocí 22. července, kdy do mořských vln poslal stroj M7+GL od KGr 806. Během tohoto letu mu radarového operátora dělal Sgt. Booth, který na palubu vzal svého maskota – malou opičku. V noci ze 14. na 15. srpna sestřelil Fiat BR.20M od 88° Gruppo Aut. BT.

Ovšem i zde číhalo na statečné letce mnoho nebezpečí: Několikrát byl jejich stroj zasažen obrannou palbou – ale nejvíce na mále měli v noci 10. srpna. Krátce po startu totiž jejich stroji X7748 selhaly oba motory a „Moose“ musel nouzově přistát do vody asi 15 km od Silemy. Bing navíc zjistil, že jeho nafukovací člun je roztržený, a oba se tak museli vejít do jednoho. Naštěstí je zpozorovala osádka jiného Beaufighteru a přivolala záchranný člun, jenž je z moře vyzvedl.


Údržba křídelních kulometů Beaufighteru 89. perutě RAF.

Poslední vítězství si úspěšná dvojice připsala v noci z 27. na 28. srpna 1942, během operace Night Intruder. Nad sicilským letištěm Castelvetrano sestřelila neidentifikovaný třímotorový letoun. K tomuto letu byl využit stroj X7695, který nebyl vybaven radarem, aby v případě sestřelení nepadl do rukou nepříteli.

Úspěšná bojová činnost kanadské dvojice samozřejmě neunikla britskému velení. Dne 7. července 1942 obdržel Fumerton druhý DFC. Bing byl povýšen do důstojnické hodnosti a taktéž byl vyznamenán DFC. „Mooseho“ maltská mise skončila 23. září 1942, kdy se vrátil do Egypta. Svou první operační túru ukončil na konci roku 1942 a byl poslán zpět do Kanady. I s jeho přispěním se 89. peruť se 141 1/3 vítězstvími stala druhou nejúspěšnější noční stíhací jednotkou RAF.

Velitelem „Rysů

Do Evropy se „Moose“ vrátil v červenci 1943, kdy se ujal velení „své staré“ 406. perutě RCAF. Ta se právě nacházela na letišti Valley a se svými Beaufightery Mk.VIF se podílela na protivzdušné obraně Británie. V dubnu 1944 začala přebírat Mosquita Mk.XII. S touto výzbrojí osádky jednotky čelily operaci Steinbock, poslednímu pokusu Luftwaffe o masivní bombardování Británie, které trvalo od ledna do konce května 1944. A právě v jejím závěru získal „Moose“ poslední vítězství. V noci z 14. na 15. května společně s radarovým operátorem F/L Lynesem jihovýchodně od Portlandu vypátral a sestřelil jednu Ju 88. Bylo to Fumertonovo 14. vítězství.

Moose“ s jednotkou ještě prodělal vylodění v Normandii, v červenci ukončil svůj druhý operační turnus a vrátil se do Kanady. Zde se ujal 7. OTU, zaměřené zejména na výcvik osádek dvoumotorových letadel. Pod jeho velením jednotka prošla úspěšnou reorganizací, zlepšila se disciplína a letecký výcvik dosáhl nejvyšších standardů. Jeho jednotka měla jen minimální ztráty na technice i životech, což bylo 1. ledna 1946 oceněno udělením AFC.


Beaufighter 89. perutě.

V červenci 1945 „Moose“ odešel do civilu a v roce 1946 se oženil s Madeleine Reayovou, bývalou leteckou návodčí z Doveru, která jednou naváděla jeho letoun vracející se z hlídky k přistání. „Moosemu“ se tak líbil její hlas, že ji vyhledal a požádal o schůzku. Madeleine s ním odešla do Kanady a vychovali spolu čtyři dcery a jednoho syna. V letech 1948–1949 Fumerton v Číně cvičil osádky Mosquit pro Čankajškovo letectvo, ovšem po vítězství komunistů se vrátil do Kanady. Zde pracoval jako obchodník s nemovitostmi, a to až do důchodu, který trávil v Torontu.

W/C Robert „Moose“ Fumerton, nejúspěšnější kanadský noční stíhač 2. světové války, zemřel 10. července 2006.

Zdroje (výběr):
Shores, C. – Williams, C.: Aces High. Londýn 1994;
Shores, C. – Cull, B. – Malizia, N.: Malta: The Spitfire Year 1942. Londýn 2002;
Thomas, A.: Beaufighter Aces of WW2. Oxford 2005;
Thomas, A.: Mosquito Aces of WW2. Oxford 2005;
https://www.iwm.org.uk

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 12/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔22.02.2015 📕5.870