Evropské bojové skupiny

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 19.047

Čeští vojáci se od počátku července letošního roku zapojili již do druhé Battle Group Evropské unie.

Prostory velkého operačního sálu se doslova ztrácí v temnotě. Jen místy ji prořezává slabý svit obrazovek počítačů. Hodiny na stěně ukazují různé časy. Pro ty v sále je ale rozhodující 12.22 Zulu. Podle tohoto koordinovaného časového údaje se totiž v tomto okamžiku řídí všechny podřízené jednotky Battle Group Evropské unie (EUBG 2012/II), ať již se nacházejí na území Evropy, Afriky, či na americkém kontinentu.

Reklama

Stovky vojáků a desítky tun materiálu a výzbroje směřují do fiktivní země Fontinalis, vzdálené 5000 km od Bruselu. Podle scénáře cvičení European Endeavour 2012 vládla v této zemi dlouhodobá nespokojenost s přerozdělováním zisku z těžby ropy, k tomu se přidaly ještě národnostní problémy. Území zachvátila občanská válka. Mandát řešit tuto složitou situaci a stabilizovat Fontinalis dostaly právě jednotky Evropské unie. Ty v tomto konkrétním případě tvoří vojáci Německa, Rakouska, Chorvatska, Irska, Makedonie a také České republiky.

Historie Battle Group

Myšlenka vytvořit tzv. „Battle Group“ vznikla v okamžiku, kdy Evropská unie rozhodla o zapojení sil EU v krizových oblastech na světě. Na základě toho se začalo s přípravou sil rychlé reakce. Základ této bojové skupiny tvořil prapor posílený o nezbytné podpůrné prostředky, tedy např. průzkum, dělostřelectvo, logistiku atd. Jednotky měly být schopny nasazení v různých typech akcí, počínaje humanitárními operacemi a konče oddělením znepřátelených stran za použití síly.

O zřízení Battle Group rozhodli ministři členských zemí EU v Bruselu v listopadu 2004. Některé státy, jako např. Francie či Velká Británie, byly schopny jednotky o síle zhruba 1500 vojáků postavit prakticky okamžitě. Již v lednu 2005 měla tedy Evropská unie v operační pohotovosti jednu Battle Group. Od počátku roku 2007 pak dvě. V listopadu 2005 se s projektem na vytvoření společného bojového uskupení přihlásili tehdejší ministři obrany České a Slovenské republiky Karel Kühnl a Juraj Liška.

Bojové skupiny jsou rozmístěny ve svých domovských posádkách a drží hotovost. Během 10 dnů by měla být alespoň jejich část schopna nasazení v určeném prostoru. O oblasti, ve které mají působit, rozhoduje Rada Evropy. Kromě toho musí navíc v případě České republiky nasazení posvětit vláda a dodatečně i parlament. Evropská unie v minulosti řídila operace v Bosně a Hercegovině, v Kongu a také protipirátské aktivity v oblasti tzv. „afrického rohu“ v rámci operace Atalanta.

Slíbenou Battle Gorup postavila Armáda České republiky společně se slovenskými vojáky v druhé polovině roku 2009. Příprava tehdy vyvrcholila v dubnu 2009 společným cvičením Collective Shield, které mělo prověřit možnosti naplánování a provedení expediční operace stabilizačního charakteru a zároveň sladěnost jednotlivých prvků uskupení, systému velení a řízení na všech úrovních. Battle Group byla v té době volnou formací, do které mělo být podle charakteru nasazení vybíráno mezi 2500 českými vojáky. Jádro bojové skupiny bylo tehdy postaveno na bázi brigády rychlého nasazení. Cvičení se účastnily dvě výsadkové a dvě mechanizované roty, rota podpůrných zbraní, praporní obvaziště, rota logistiky a velitelská rota. Kromě toho přispěla AČR i do velitelských struktur. Pro dobu naší pohotovosti jsme využili nabídky Německa s tím, že v případě potřeby doplníme operační velitelství v Postupimi.

Tentokrát jsme skromnější

Reklama

V současném třítisícovém kontingentu Battle Group, držícím pro Evropskou unii bojovou pohotovost od počátku července 2012, mají nejpočetnější zastoupení s 1750 vojáky Němci. Za nimi následujeme s 350 vojáky my a Rakušané. 250 příslušníků dala k dispozici chorvatská armáda, 150 irská a 145 makedonská. Němci poskytli mj. dvě pěší roty, Makedonci a Chorvaté po jedné. Rakušané se zapojili především praporem bojové podpory. Irové pak průzkumnou rotou ISTAR. Součástí uskupení je i německá vrtulníková rota. Co se týká vrtulníkové jednotky, situace v tomto směru byla od počátku budování uskupení poněkud problematická. Vzhledem k celkové náročnosti nasazení vrtulníků v operacích, neprojevila žádná ze zemí participujících na EUBG 2012/II zájem o jejich vyslání. Nakonec se tohoto úkolu ujala německá strana.

AČR vyčleňuje pro tuto skupinu na dobu operační pohotovosti od 1. července do 31. prosince 2012, jak již bylo řečeno, druhý největší kontingent. Tvoří jej pěší a ženijní rota, četa radiační, chemické a biologické ochrany, protiletadlová četa, skupina vojenské policie, tým pro civilně vojenskou spolupráci CIMIC, geografický modul, zdravotnické a odsunové prvky ROLE 1 a MEDEVAC a národní podpůrný prvek. Krom toho, 26 českých vojáků působí i ve štábech různé úrovně.

Pod 12 prapory

Certifikační cvičení Battle Group European Endeavour 2012, které se v červnu konalo v německém výcvikovém prostoru Wildflecken, mělo ještě výraznější multinárodní charakter: účastnili se jej vojáci z celkem 12 zemí Evropské unie, dále Kanada, Chorvatsko, Makedonie a USA. Cvičením vyvrcholila téměř dvouletá příprava našich příslušníků bojového uskupení. „Až do konce loňského roku jsme se zaměřovali na ryze národní výcvik, a to jak individuální, tak v jednotkách. Od ledna jsme začali plnit úkoly mezinárodního charakteru,“ vysvětluje velitel českého kontingentu plk. Jaroslav Trojan. „Během tohoto cvičení pak vojáci prokázali schopnost plnit úkoly v mezinárodní operaci střední intenzity.“

Fiktivní země Fontinalis se rozkládala na rozsáhlém a málo obydleném kanadském ostrově Newfoudland. Logické souvislosti tohoto výběru bychom nejspíš objevili v tom, že scénář cvičení si Němci objednali za úhradu u Kanaďanů. „Nám možná připadá podobný postup poněkud nezvyklý, Němci ale při přípravě scénářů cvičení dlouhodobě spolupracují s Kanaďany. Vypracovávali pro ně již podklady pro cvičení European Endeavour 2008 a 2009. V letech 2010 a 2011 se tento typ výcviku neuskutečnil, takže nyní plynule navázali,“ říká pplk. Jaroslav Beneš, jenž zastupuje českou republiku na velitelství v Ulmu. „Kromě běžné agendy, kterou plním na našem velitelství, se podílím i na rozpracování scénáře a vývoji tzv. incidentů, aby cvičící měli na co reagovat. Znamená to, že v této fázi jsem na opačné straně cvičení než všichni kolegové z mého oddělení.“

Bypassy pro konvoje

Reklama

Velitel českého kontingentu plk. Jaroslav Trojan patří k těm nejzkušenějším vojákům. V misi KFOR v Kosovu působil dvakrát, a to v letech 2000 a 2005, kdy velel 6. česko-slovenskému praporu. Tři roky pracoval na velitelství NATO v nizozemském Brunssumu. V současné době působí jako náčelník odboru plánování na velitelství společných sil v Olomouci.

„Na cvičení European Endeavour 2012 se pohybujeme v mezinárodním prostředí. A podle toho jsme sem museli přijet i náležitě připraveni. Podmínkou je být podrobně seznámeni se standardními operačními postupy, ty musíme mít tzv. v malíčku. V případě tohoto konkrétního cvičení jsme dostali předem i scénář a předpokládaný vývoj událostí. To vše si mohli vojáci prostudovat ještě před nástupem do Wildfleckenu,“ upozorňuje plk. Trojan. „Z působení v Brunssumu mám osobně s takovýmto mezinárodním prostředím jisté zkušenosti. Cvičení sice probíhá podle standardních operačních postupů Evropské unie, ty jsou ale téměř totožné s těmi aliančními. Nicméně, pro řadu účastníků je to první možnost vyzkoušet si něco podobného na vlastní kůži. Komunikace probíhá výhradně v angličtině, v angličtině je i veškerá připravovaná dokumentace.“

S tím souhlasí i mjr. Milan Holusek, který během cvičení pracoval jako důstojník logistiky na operačním centru. Právě došlo k přerušení hlavní zásobovací tepny nasazených jednotek a jeho úkolem je najít vhodné alternativy a přesměrovat na ně konvoje s materiálem. „Předávám informace z operačního centra skupině logistiky, která je dále analyzuje. Co se týká činnosti českých důstojníků, jsem přesvědčen, že jsme dobře připraveni. Pokud by došlo k ostrému nasazení našich jednotek, určitě to zvládneme, jelikož v mezinárodních štábech a operacích působíme již řadu let,“ dodává.

Kontrola hráze

Jedním z tzv. incidentů, se kterými se účastníci cvičení setkali, bylo i protržení hráze přehrady a zaplavení utečeneckého tábora. „Musel jsem vyslat jednotku, která provedla kontrolu hráze. Snažila se především zjistit, zda nadále hrozí nějaké další nebezpečí. Pak se podílela na úklidu zaplavené cesty, jež vedla do tábora. Tohle všechno bychom samozřejmě byli schopni udělat i v reálné situaci. Podmínky štábní práce se od reality v ničem neliší,“ upozorňuje npor. Richard Janík. „Mým úkolem zde je řídit činnost české ženijní roty. Po obdržení zadání koordinuji její aktivity a samozřejmě zasílám i pravidelná hlášení o situaci v místě nasazení.“

Všichni čeští vojáci zařazení do Battle Group mají za sebou potřebná vyšetření, prošli očkováním. Tato opatření jsou dána tím, že mohou být vysláni až do vzdálenosti 6000 km od Bruselu. Do této oblasti spadá např. rovníková Afrika, kde je z hlediska zdravotních rizik poměrně složitá situace. V okamžiku, kdy by naše případné nasazení mělo reálnější podobu a bylo již zřejmé, do jaké oblasti půjdeme, byl by podle toho kontingent dovybaven speciální výstrojí.

30 dnů soběstační

Na prvních 30 dnů si musíme veškeré logistické zabezpečení vyvézt s sebou. Součástí uskupení je sice rakouský prapor bojového zabezpečení, ten ale zajišťuje logistiku až na místě po uplynutí první etapy. Počáteční fáze případné operace je řešena následovně: Materiál a zásoby na první tři dny si vezou přímo nasazené jednotky. Pro dalších sedm dnů je pak zajišťován národním podpůrným prvkem. Zásoby pro zbývajících 20 dnů by se musely dopravit z České republiky anebo nakoupit přímo v místě nasazení.

Co se týká přepravy českého kontingentu, hodně by záleželo na místě nasazení. V případě použití železniční přepravy by kontingentu stačilo celkem sedm vlakových souprav. Ani případná kombinace s lodní dopravou by nebyla velkým problémem. Nejdražší a nejkomplikovanější by samozřejmě byla strategická letecká přeprava. Bylo by potřeba 27 letounů typu Antonov An-124. Podle mjr. Holuska patří logistika k těm nejobtížnějším oblastem a o Battle Goup to platí dvojnásob. „Předpokládá se totiž vyslání na velké vzdálenosti, a navíc působení v těžce dostupném terénu. Musíme se s tím ale umět vypořádat. Bez logistiky se nikam nedostanete.“

Současné zapojení naší armády do projektu Battle Group není v žádném případě tím posledním. V roce 2016 by měli čeští vojáci vytvořit společnou bojovou skupinu s ozbrojenými silami zemí Visegrádské čtyřky (V4). Toto uskupení díky jednáním vojenských zástupců jednotlivých zemí již nabírá konkrétnější podobu. Vedoucí rolí bude pověřeno Polsko, které poskytne 1200 vojáků; Česká republika by měla dát zhruba 800, Slovensko 400 a Maďarsko 360 vojáků. Celkově by tedy uskupení mělo mít k dispozici 2760 vojáků. V současné době se jedná o tom, že by se do ní mohly zapojit i některé země mimo V4. Největším favoritem v tomto směru je Rakousko.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více