Táta Palec

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 29.780

Gen. Karel Paleček velel výsadkovému vojsku pouhé dva roky. Už v listopadu 1949 byl společně se svým náčelníkem štábu, Rudolfem Krzákem, zatčen a v létě následujícího roku odsouzen k devíti letům žaláře. Přesto se do povědomí výsadkářů zapsal jako nikdo jiný. Byl to spravedlivý, lidský a starostlivý velitel, který si plným právem vysloužil u svých podřízených přezdívku „táta Palec“.

Zajatcem v Haliči

Karel Paleček pocházel z poměrně chudých poměrů. Narodil se 28. ledna 1896 v Plzni v rodině truhlářského dělníka, která měla celkem devět dětí. I přes uvedené sociální poměry studoval na české reálce a obchodní škole v Plzni. Právě nelehké dětství se odrazilo v jeho povahových rysech a politických postojích. Na jaře roku 1915 odešel s „pětatřicátníky“ na ruskou frontu v Haliči. V září následujícího roku přeběhl v Haliči k ruské armádě. Jako zajatce ho zařadili do pracovního oddílu působícího ve Volyňské oblasti. A právě zde se v listopadu 1916 přihlásil do Čs. vojska na Rusi. Jako příslušník kulometné roty 3. čs. střeleckého pluku se zúčastnil bitvy u Zborova. Později prošel celou sibiřskou anabází až do Vladivostoku. Do vlasti se vrátil v létě roku 1919 v hodnosti poručíka.

Reklama


Fotografie Karla Palečka z roku 1948 již coby brigádního generála

Přijal nabídku svých nadřízených a rozhodl se pro kariéru vojáka z povolání. Tu zahájil u pěšího pluku 46 v Chomutově ve funkci velitele roty. Zde vydržel s drobnými přestávkami až do roku 1931. Postupně vykonával funkce pobočníka velitele praporu, osvětového důstojníka, 1. a 2. pobočníka velitele pluku, zbrojního důstojníka a především zpravodajského důstojníka.

V roce 1923 se oženil s dcerou strojvedoucího buštěhradské dráhy Eleonorou Stádníkovou a o rok později se mu narodil syn Vladimír, který za 2. světové války sloužil jako mechanik naší 311. bombardovací perutě ve Velké Británii.

Karel Paleček miloval zvířata. Především koně a psy. Ve svém domě vždy nějaké choval. Jeho koníčkem bylo malování obrazů. V mladších letech také rád lyžoval. V zimě 1930–1931 byl velitelem lyžařského kurzu 1. divize.

Z pěšáka zpravodajcem

Po nástupu Palečka v květnu 1931 na 2. (zpravodajské) oddělení Hlavního štábu začala jeho úspěšná 14letá zpravodajská kariéra. Pracoval převážně v ofenzivní pátrací sekci, specializuje se na Německo. Z tohoto období je nejspíš nejvýznamnějším řízení předsunuté agenturní ústředny zvané VONAPO, jímž byl pověřen. Tato ústředna sloužila ke koordinaci společných projektů s našimi spojenci. Po Mnichovu měl Paleček na starosti telefonický odposlech vybraných zastupitelských úřadů v Praze. O jeho blízkosti k nadřízenému, plk. Františku Moravcovi, svědčí i skutečnost, že v pohnutých březnových dnech roku 1939 byl vybrán mezi 11 zpravodajců, kteří se později stali základem našeho zahraničního odboje. Za pohnutých okolností odletěl společně se svými kolegy 14. března 1939 večer z ruzyňského letiště přes Německo a Nizozemsko do Velké Británie.

Zpravodajská ústředna Karel

Reklama

V Londýně ale dlouho nepobyl. Už počátkem května 1939 se objevil v Paříži jako zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“. Zde společně se svými kolegy pplk. gšt. Oldřichem Tichým a mjr. pěch. Františkem Fryčem aktivoval výzvědnou činnost proti Německu. Spojení s okupovaným Československem se jim dařilo udržovat až do pádu Francie.


Karel Paleček uprostřed příslušníků Zvláštní skupiny D

Z působení ve Velké Británii byl Paleček znám především jako přednosta Zvláštní skupiny D, která měla na starosti vysílání parašutistů do vlasti. Jen na vysvětlenou: 1. oddělní ofenzivního zpravodajství bylo postupně rozděleno na čtyři skupiny: zpravodajská skupina nesla označení A, studijní B, šifrová C a zvláštní D. Ta se dále členila na velitelskou, výcvikovou a týlovou sekci. Velitelská měla na starost výběr vhodných lidí pro operace, ve spolupráci s britskými orgány zajišťovala výcvik, veškerou administrativu a také vyhodnocovala přípravnou etapu. Výcviková sekce byla podřízena velitelské a zodpovídala za výcvik čs. parašutistů. Instruktoři této sekce nejenže pomáhali Britům s přípravou parašutistů, ale také organizovali udržovací a zdokonalovací výcvik ve vlastní režii. Týlová sekce měla zajišťovat výcvik po stránce materiální a technické. Starala se o zásobování, dopravu, přípravu a balení operačního materiálu, o vybavení jednotlivých skupin odpovídajícím oblečením a o úschovu osobních věcí parašutistů.

Cesta k této funkci nebyla ale ani zdaleka tak přímá, jak by se mohlo na první pohled zdát: Karel Paleček se po návratu z Francie již v září 1940 stal přednostou šifrové skupiny. Šéf naší zpravodajské služby František Moravec jej v té samé době pověřil vytvořením koncepce výcviku parašutistů určených pro plnění speciálních úkolů nejen na území vlasti a zároveň výběrem vhodných lidí. Záhy se však ukázalo, že takto důležitý úkol není možné pojmout jen jako jakýsi doplněk k šifrové službě. A tak již na jaře následujícího roku byl postaven do čela nově vzniklé skupiny škpt. gšt. Jaroslav Šustr. V tomto případě ale neměl Moravec rozhodně šťastnou ruku. Vybral si totiž poněkud kontroverzní osobnost, které ze všeho nejvíce šlo o vlastní kariéru.

Zápas o přednostu

Daleko větší problémy ale představovalo to, že i když svou chybu po čase poznal, nebyl ochoten radikální řešení v personální oblasti přijmout. Stížnosti na Šustrovo jednání se ale množily, Moravec se tedy v červenci 1942 rozhodl pro poněkud možná podle něho šalamounské, ale přece jen nešťastné opatření. Ve Zvláštní skupině bylo s jeho požehnáním nastoleno jakési dvojvládí. Vedle Jaroslava Šustra jí šéfoval i Karel Paleček, který měl za úkol vyléčit veškeré neduhy této důležité složky. Měl pro to nejen povahové předpoklady. Paleček byl znám mimořádnou schopností navazovat neformální kontakt. S žádným člověkem nejednal nadřazeně. Smysl pro spravedlnost a čestné jednání se u něho vyvinul natolik, že pro něj neváhal mnohdy přinášet i osobní oběti. Jako velitel byl sice náročný, ale také starostlivý. Sám byl velice střídmý a nenáročný, a to nejen v jídle. K jeho vlastnostem patřila i skromnost.


Ukázky použití nožních zásobníků

Můžeme se jen domnívat, nakolik stál za tímto provizorním personálním řešením špatný zdravotní stav Karla Palečka. Předpokládaná rakovina ledvin mu téměř po celý rok nedovolovala pracovat na plný výkon. Mohlo za tím být ale i něco jiného. Ještě předtím, v první polovině roku 1942, se totiž uvažovalo o vyslání Palečka na východní frontu ve funkci zpravodajského důstojníka pluku.

Budoucí zakladatel čs. výsadkového vojska nakonec překonal nejen nemoc, ale dokázal se vypořádat i se svým rivalem ve funkci. V březnu 1943 byl v té době již mjr. gšt. Jaroslav Šustr po řadě sporů a nesrovnalostí z vedoucí funkce ve Zvláštní skupině D definitivně odvolán.

Chyběla zpětná vazba

Práce ve Zvláštní skupině D Karla Palečka samozřejmě velice obohatila. Během svého působení připravil, příp. se podílel na přípravě 46 operací. Setkal se s řadou vynikajících vojáků, s netradičními metodami vedení boje a především s doposud nepoužívaným materiálem a technickým zabezpečením. Z tohoto všeho později těžil ve funkci velitele výsadkových vojsk.

Určitý problém představovala skutečnost, že jeho skupina sice vybrala vhodné adepty pro speciální operace, vycvičila je, vyzbrojila a vybavila nezbytným materiálem, po odchodu do operace s nimi ale musela zpřetrhat veškeré kontakty. Jejich nasazení ve vlasti totiž podléhalo přísnému utajení. Právě tato chybějící zpětná vazba jí nejspíš bránila v tom, aby mohla provést určité korektury výcvikových programů a především informací poskytovaných parašutistům.

Reklama


Jedna z překážkových drah postavených podle britského vzoru

Krátce před koncem války v březnu 1945 došlo k ukončení činnosti Zvláštní skupiny a k jejímu zrušení. V té době také pplk. Paleček společně s dalšími vojáky a úředníky státní správy odjel do Košic. Jeho úkolem mělo být dokončení programu zvláštních operací a dodávky zbraní pro široké, všenárodní povstání, které mělo vypuknout v Čechách a na Moravě. Rychlý vývoj událostí na frontě a neochota některých nových funkcionářů udělala své: Paleček sice 20. dubna 1945 získal funkci velitele Zvláštní skupiny na nově vytvářeném ministerstvu národní obrany, závěrečné kulminace programu zvláštních operací se však již nedočkal.

Naštvaní parašutisté

Všichni, kdo znali Karla Palečka, se shodovali, že měl silné sociální cítění. To ho vyhraňovalo i v politické oblasti. Přestože nebyl členem ani blízkým spolupracovníkem žádné z politických stran, bylo možné ho označit za socialistu. Již za války prý kritizoval některé praktiky tehdejší politické reprezentace. Důsledně se také v poválečném období vyhýbal kontaktům s bývalými spolupracovníky, s lidmi z britských zpravodajských služeb. Přesto se již v prvních poválečných měsících začínal osud tohoto vojáka postupně naplňovat.


Výcvik na lanové dráze ve Stráži pod Ralskem

Zvláštní skupina, v jejímž čele Karel Paleček po válce stanul, měla zastřešovat parašutisty a diverzanty. Velice rychle se ale proměnila ve skupinu samolikvidační. To samozřejmě pobouřilo mnohé z výsadkářů. Padla i ostrá slova na adresu velení armády. A právě některé z těchto výroků byly později při vyšetřování Palečkova případu použity proti němu.

Do jeho zatčení ale zbývaly ještě téměř čtyři roky. Stal se zástupcem přednosty 2., tedy zpravodajského oddělení Hlavního štábu. Měl na starost výstavbu dálkových spojů MNO s vojenskými institucemi v zahraničí. Později pak výstavbu výsadkového vojska, resp. – jak se to tehdy označovalo – jednotek dopravovaných vzduchem.

Únor 1948 ho zastihl v plné práci. Řešil řadu technických problémů spojených s výsadkovým vojskem, jeho materiální zajištění, nábor vhodných lidí i metodiku výcviku. Pokud to bylo jen trochu možné, snažil se využít kořistní materiál, který zůstal na území ČSR po německých výsadkářích. Palečkovi bylo ale jasné, že s ním dlouho nevystačí.

Premiéra na Strahově

Bylo potřeba najít systémové řešení. Jako prioritní úkol stanovil vyvinutí a výrobu nového padáku, na kterém by se naši výsadkáři byli schopni dopravit do míst plnění úkolu. V tomto okamžiku si vzpomněl na Vladimíra Maděru, který pro něj za války v Británii pracoval v týlové sekci. Jednalo se o velice asertivního člověka, jenž ve spolupráci s Brity vymýšlel dopravní zásobníky, nové druhy výstroje parašutistů, upravoval padáky atd. Po skončení války se ale rozhodl pro odchod z armády. Jako krejčí a absolvent textilní školy dostal na starost textilní firmu Adenzhamer ve Zlatých Horách. A právě jeho povolal Paleček do Dejvic na Hlavní štáb. Maděra si s sebou přivezl šicí stroj, se kterým se usadil v kanceláři. Nemohli jsme začít vyvíjet úplně nový padák – na to nebylo dost času. A tak jsme vycházeli z padáku, který jsme nejvíce znali, tedy z britského Parachute X,vzpomínal později na tyto okamžiky Maděra. Přitom jsme se ale snažili odstranit jeho slabiny. Věděli jsme totiž, že příliš osciluje. Nakonec jsem padák rozdělil otvory na tři části. Díky nim byl vrchlík zcela našponovaný, střední část padáku jen částečně a dolní byla volná. Při seskoku pak vytvářel tvar spláclé čepice a oscilace se snížila.


Návštěva gen. Svobody a maršála Malinovského u výsadkového vojska. Karel Paleček druhý zprava

A tak v roce 1947 vznikl první československý padák VJ-1/47. Firma PAK vyrobila prvních 10 kusů pro homologační zkoušky. Kromě řady trhacích a pevnostních testů bylo provedeno 25 shozů s figurínou a pak se už šlo na ostré seskoky. První skákal sám Maděra. Pouze s jedním padákem. Na vývoj záložních nebyl v té době již čas.

Ve spolupráci s tímto podřízeným zavedl Paleček ve výsadkovém vojsku celou škálu nového materiálu, který svým charakterem předběhl dobu. Jednalo se např. o tzv. kamuflážku, což byla blůza s maskovacím potiskem, kterou si výsadkáři mohli díky tzv. „bobřímu ocasu“ zapnout mezi nohama. Stali jsme se také první evropskou armádou, která v té době zavedla tzv. kanady (boty vz. 25). Novinkou byla i šála, již bylo možné použít nejen jako maskovací prostředek, ale i výstrojní součástku k udržení tepla, síťový nátělník, červený baret a další výstrojní součástky. Svou dobu výrazně předstihly letní a zimní verze stejnokrojů vz. 19. Nožní zásobník měl tvar pytle, do něhož se ukládala výstroj a výzbroj. S postrojem padáku ho spojovalo 6m lano, které umožňovalo výsadkáři spustit jej na zem těsně před doskokem, ale i např. přitáhnout si ho pod palbou k sobě.

Stejně progresivní byly i metody výcviku, které Karel Paleček v novém druhu vojska zavedl. Ty se co nejvíce přibližovaly reálné situaci. V nemalé míře se při nich využívalo ostré střelivo, granáty a výbušniny. Z dřevěné kulatiny nechal zhotovit řadu výcvikových trenažérů a překážkových drah tak, jak si je pamatoval ze Skotska.


Slavnostní premiéra výsadkového vojska na strahovském stadionu v Praze

Jakousi oficiální premiéru pro výsadkové vojsko představovaly ukázky na XI. všesokolském sletu v létě roku 1948 na pražském Strahově. Parašutisté seskočili přímo na plochu stadionu a předvedli likvidaci letounů na nepřátelském letišti.

Nepohodlný socialista

Na první pohled se mohlo zdát, že hvězda Karla Palečka stoupá: V srpnu 1948 byl definitivně ustanoven velitelem výsadkového vojska. O dva měsíce později byl jmenován do hodnosti brigádního generála. V té době byla už téměř polovina parašutistů z jeho dřívější Zvláštní skupiny D v emigraci. Došlo také k vyloupení příručního skladu jeho velitelství se speciálním materiálem. Počátkem listopadu 1949 byla nečekaně zatčena Palečkova písařka Kořínková. O dva týdny později, 19. listopadu, došlo krátce před ukončením pracovní doby v předpokoji kanceláře gen. Drgače k zatčení také Palečka. Pracovníci obranného zpravodajství ho uvěznili přímo v budově Hlavního štábu, kde měli několik provizorních cel. Po týdnech výslechů byl nakonec obviněn z neoznámení a nezabránění trestnému činu (neoznámil údajně emigraci mjr. Josefa Süssera), ze spolčení s bývalými důstojníky paraskupiny (již zmíněná ostrá slova na adresu představitelů MNO) a z úmyslného sabotování Košického vládního programu (orientace výsadkových jednotek na Británii, prosazování „zápaďáckých“ metod výcviku). Soud ho odsoudil na devět let vězení.


Karel Paleček po válce v hodnosti plukovníka

Doslova požehnáním se pro něho stal proces se Slánským. V této souvislosti došlo totiž k novému prošetření všech případů, za kterými stál obávaný šéf OBZ Bedřich Reicin. V květnu 1952 byl gen. Paleček ve velice zuboženém stavu propuštěn z leopoldovské věznice. Ztratil na váze skoro 40 kg. Do armády se již nikdy nevrátil. Žil se svou rodinou v ústraní. Zemřel v Praze v roce 1962. V říjnu 1991 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Zdroje:
kol.: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945. Praha 2005;
Marek, V.: Hedvábný hrot. Praha 2006;
Matúšů, M.: Muži pro speciální operace. Praha 2005;
Šolc, J.: Červené barety. Praha 2003

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7-8/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více