Mosquita proti Gestapu

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 36.066

Aktéry řady speciálních leteckých akcí se během 2. světové války staly britské stroje De Havilland D.H.98 Mosquito. Do nejširšího povědomí se dostala především operace Jericho – tj. útok na německou věznici ve francouzském Amiens z 18. února 1944 –, kterou se zabývá další článek této MR speciál. Nezůstala ovšem ojedinělým výstřelem. Podobných akcí, cílených na pomoc odboji v okupovaných zemích, vykonala Mosquita RAF celou sérii. Některé z nich byly namířeny speciálně proti obávané nacistické tajné státní policii.

Gestapo se stalo synonymem pro hrůzy nového pořádku v nacisty porobené Evropě. Jestliže existoval v letecké válce nějaký záslužný cíl, pak to byla zcela jistě zvlčilá německá tajná státní policie. Stála zcela mimo jakoukoliv (ostatně v nacistickém státě velmi pochybnou) soudní kontrolu a měla na svědomí obrovské množství lidských tragédií. Noční výjezdy mužů v kožeňácích a charakteristických kloboucích se otiskly do kolektivní paměti velké části Evropanů. Gestapo zatýkalo, mučilo, vraždilo a posílalo do koncentračních táborů zcela dle vlastního uvážení skutečné i domnělé odpůrce nacistického režimu, Židy, osoby „práce se štítící“, „asociály“, cikány, homosexuály, svobodné zednáře apod. Jakýkoliv útok na tuto všemocnou organizaci měl v porobené Evropě velkou morální, symbolickou i propagandistickou hodnotu.

Poprvé proti Gestapu

Reklama

Úvodního náletu zaměřeného proti Gestapu se Mosquita zúčastnila 25. září 1942, tedy záhy poté, co typ zahájil službu u No. 2 (Bomber) Group RAF. Pro operaci byla vybrána první na Mosquita B Mk.IV přezbrojená bombardovací jednotka, No. 105 Squadron RAF. Cílem speciální akce se stalo velitelství Gestapa (a také jemu nadřízené složky, Sicherheitspolizei) v okupovaném norském Oslu.

Záměrem operace bylo povzbudit morálku Norů útokem na spektakulární cíl, provedeným navíc v čase sjezdu norských fašistů a stoupenců kolaborantského politika Vidkuna Quislinga, sdružených do strany Nasjonal Samling. Nešlo o lehký úkol: cíl – budova Victoria Terrasse – ležel v husté městské zástavbě (poblíž se nacházela radnice a budova univerzity). Ze vzduchu byla rozpoznatelná díky neobvykle tvarované střeše (na které pochopitelně vlála vlajka se svastikou).


Mosquita B.Mk.IV z výzbroje 105. Sq. RAF na ploše letiště Marham, konec roku 1942

Pro akci 105. Sq. připravila Mosquita B.Mk.IV: DK296 „GB-G“, DK313 „GB-D“, DK328 „GB-U“ a DK325 „GB-S“. Velitelem speciální operace byl S/L George Parry (sedlal stroj DK296). Jako navigátor s ním letěl F/ORobbie“ Robson. Čtveřice Mosquit měla akci provést ve dne a bez stíhacího doprovodu (cíl ostatně ležel mimo dolet tehdejších britských stíhaček). Protože B.Mk.IV nenesly žádnou střeleckou výzbroj, osádky se měly při obraně spolehnout na vysoké výkony svých elegantních strojů.

Mosquita (každé neslo čtyři 227kg pumy MCTD vybavené 11s zpožďovačem) vzlétla z mateřské základny 105. Sq. v Horsham St. Faith a přelétla co nejblíže k cíli, do skotského Leucharsu. Zde pozemní personál u letounů doplnil pohonné hmoty. Start k vlastní akci proběhl ve 14.13 hod.

Severní moře Mosquita překonala letem nízko nad mořskou hladinou. Svištěla ve výšce 15–30 m. Akci zkomplikovala bezpečnostní opatření, přijatá německými okupanty kvůli ochraně již zmíněného sjezdu Quislingových stoupenců. Na letiště Oslo-Fornebu Němci z tohoto důvodu detašovali roj zbrusu nových Focke-Wulfů Fw 190A z I./JG 5. Dvojice stíhaček vzlétla proti blížícím se Mosquitům a dohonila je nad středem města. Uffz. E. Klein sestřelil stroj „GB-SF/S Gordona Cartera (navigátor Sgt. William Young). Stroj se zřítil do Oslofjordu. Další Mosquito (GB-U“, pilot F/L Pete Rowland a navigátor F/O Richard Reilly) dokázalo Němcům uniknout po delší honičce, při které letouny doslova „holily“ norskou krajinu. Uffz. Klein útoky přerušil až poté, co během riskantního letu nízko nad zemí špičkou křídla urazil vrchol vzrostlé jedle.

Navzdory protiakci stíhaček rychlá Mosquita svrhla na cíl celkem 12 pum, z nichž nejméně čtyři zasáhly přímo Victoria Terrasse. Bohužel, jedna z bomb nevybuchla a tři zbývající prorazily zdi budovy, vylétly ven a až poté explodovaly. Výbuchy poškodily několik okolních domů a připravily o životy celkem 67 norských civilistů. Zemřeli dva příslušníci německé Todtovy pracovní organizace a zranění utržili čtyři němečtí vojáci. Nenáviděné osazenstvo Victoria Terrasse z útoku vyvázlo pouze s úlekem či lehkými zraněními – a rychle se vrátilo ke své krvavé práci.

Ačkoliv akce nepřinesla jednoznačný výsledek a vysokou cenu za ni zaplatili ti, které měla povzbudit, tedy Norové, zapsala se do historie. Prozatím šlo o nejdelší bojovou misi Mosquit: stroje překonaly téměř 1800 km a strávily ve vzduchu 4 a tři čtvrtě hodiny. Potvrdila, že RAF v Mosquitu B.Mk.IV dostalo do rukou konečně typ schopný podobných dálkových náletů proti náročným bodovým cílům. A gestapáci se přesvědčili, že v budoucnu se mohou snadno stát cílem podobných přesných útoků.

Nastupují stíhací bombardéry

Reklama

Další speciální operace cílené proti německému represivnímu aparátu v okupované Evropě již prováděly stíhací bombardéry Mosquito FB Mk.VI. První stroje této verze se u No. 2 Group objevily v srpnu 1943. Mosquita FB.Mk.VI spojovala silnou ofenzivní střeleckou výzbroj se schopností nést pumový náklad. Perutě No. 2 Grp. (skupina se roku 1943 stala součástí 2. TAF, určeného k podpoře připravované invaze do Francie) ovšem využívaly hlavně ofenzivního potenciálu nových strojů: do vzdušných bojů prakticky nezasahovaly a soustředily se především na útoky proti pozemním cílům.


Elegantní Mosquita B.Mk.IV přinesla do výzbroje RAF novou kvalitu

Úvodní akcí série ofenzivních náletů zaměřených na pomoc kontinentálnímu odboji se stala operace Jericho z 18. února. Další významnou akci provedla Mosquita FB.Mk.VI 11. dubna 1944: Šest osádek No. 613 Squadron vzlétlo 11. dubna pod velením W/C Roberta Normana Batesona ze Swanton Morley. Cíl tvořil Scheveningsche Wegg v Haagu, bývalá umělecká galerie Kunstzaal Kleizkamp, kde byl uložen registr nizozemského obyvatelstva, využívaný Gestapem k deportacím do koncentračních táborů a k potírání nizozemského odboje. Pětipodlažní budova vysoká 30 m se nacházela v městské zástavbě nedaleko Paláce míru. Mosquita byla pro akci vyzbrojena 227kg univerzálními pumami HE se zpožďovači (jejich užití umožnilo útočícímu stroji během hloubkového útoku opustit nebezpečnou oblast a puma současně před explozí prorazila do nitra budovy) a zápalnými pumami. Letouny k cíli směřovaly v minimální výšce. Britové již v této fázi války dosáhli úplné profesionality a tomu odpovídal také naprosto perfektní průběh náletu.

Dvojice strojů nad cíl přilétaly v minimální výšce v dvouminutových intervalech. První pár Mosquit shodil pumy s 30s zpožďovači. F/L P. C. Cobley z druhého stroje úvodní dvojice po akci uvedl, že Bateson umístil své pumy přímo do dveří hlavního vchodu. Dva další stroje vedené S/L Newmanem nesly zápalné pumy. Pátý stroj (F/L V. A. Hester) svrhl smíšený náklad HE a zápalných pum. Šestý stroj na cíl nalétl třikrát, ale posléze kvůli špatné viditelnosti neodbombardoval. Budova byla zničena a významná část uložených dokumentů rovněž. Údaje o případných civilních obětech se radikálně liší: Někdy je uváděno, že mimo cíl nedošlo k žádným ztrátám na straně nizozemského civilního obyvatelstva. Jindy je nicméně zmiňováno 61 zabitých a 24 vážně zraněných Nizozemců. Čtyři z účastníků náletu, včetně Batesona, který získal DSO, obdrželi vyznamenání.

Cíl: Gestapo v Dánsku

Pozoruhodná série speciálních operací Mosquit No. 2 Group cílených proti Gestapu směřovala nad okupované Dánsko. 31. října 1944 nasadilo do takové akce No. 140 Wing celkem 25 strojů. Cíl představovalo velitelství Gestapa pro celý Jutský poloostrov, umístěné v několika budovách Aarhuské univerzity. „Pracovalo“ zde na 100 příslušníků Gestapa, v budovách se rovněž nacházel cenný archiv. Kolej č. 4 sloužila jako štáb pro Sicherheitsdienst (SD) čili bezpečnostní službu SS. Vzhledem k izolovanosti univerzity nehrozilo během náletu větší nebezpečí civilnímu obyvatelstvu.


Formace stíhacích bombardérů Mosquito FB.Mk.VI ze stavu 487. Sq. RNZAF

Mosquita startovala z letiště v Thorney Islandu a před vlastním útokem dotankovala na norfolkském letišti Swanton Morley. Formace byla rozčleněna do čtyř „boxů“. Vedl ji W/C Reg Reynolds, DSO, DFC & Bar, a jeho navigátor S/L Edward Sismore, DSO, DFC, letící se stroji No. 487 Squadron RNZAF v čele. Druhý „box“ tvořilo šest Mosquit No. 21. Squadron RAF, třetí stejný počet strojů No. 464. Squadron RAAF a závěrečný, čtvrtý „box“ letadel No. 487. Squadron. Na akci se podílel také jistý „W/C Smith“, což byl pseudonym samotného velitele No. 2 Grp. AVM Embryho. Sestavu doplňovalo jedno „dokumentační“ Mosquito z FPU (Film Production Unit). Letouny byly vyzbrojeny pumami s 11s zpožďovači. Stíhací ochranu zajišťovaly Mustangy Mk.III polské No. 315. Squadron.

Osádky zvládly operaci na výbornou. Načasování se navzdory mlhavému počasí podařilo skvěle a cíl byl těžce zasažen. Nacisté utržili velmi vážné ztráty na životech – o to větší, že Britové udeřili právě v čase, kdy na půdě univerzity konferovali gestapáci z celého Jutského poloostrova. Předpokládá se, že bylo zabito mezi 110 a 175 Němci, a to včetně šéfa Gestapa na Jutském poloostrově SS-Stbf. Eugena Schwitzgebela a místního velitele SD, SS-Obstf. Lonechuna.

Mosquita útočila z extrémně malých výšek. S/L F. H. Denton ze 487. Sq. během zteče narazil svým strojem sériového čísla PZ332 do střechy budovy, urazil ocasní kolečko a vážně poškodil levou část VOP. Navzdory tomu přivedl Mosquito přes Severní moře zpět do Anglie a přistál na letišti Swanton Morley. Stroj byl poté vyřazen.

Reklama

Operace trvala 5 a půl hodiny a Mosquita při ní ulétla 1987 km, z toho více než 1100 km nad mořem. Po akci bylo postrádáno jediné Mosquito, stroj PZ164 „K“, patřící 487. Sq. Letoun byl poškozen troskami létajícími z cíle a osádka – W/C W. L. Thomas a navigátor F/L P. R. Humphrey-Baker – proto místo riskantního letu přes Severní moře volila kurz přes Skagerrak a přistála v neutrálním Švédsku.


Mosquito FB.Mk.VI sériového čísla LR356 postupně sloužilo u 613. a 21. Sq. RAF

Také další „protigestapová“ operace skončila velkým úspěchem, který však tentokrát kalily těžké ztráty dánských civilistů. Proběhla 21. března 1945 na základě žádosti dánského odboje o útok na velitelství Gestapa a Sicherheitspolizei v Shellhausu, původně ředitelství firmy Shell Oil Co. Šlo o pětipatrovou budovu v centru dánské metropole Kodaně. Tyčila se v městské zástavbě, a představovala tudíž velmi obtížný cíl. Její rozpoznání nicméně poněkud usnadnili samotní Němci, kteří ji – jako jedinou stavbu v širokém okolí – opatřili maskovacím nátěrem v podobě pruhů hnědé a zelené barvy!

Nálet obdržel krycí označení operace Carthage. S využitím předsunuté základny v Anglii (Fersfieldu v Norfolku) se akce zúčastnilo 28 Mosquit tří perutí No. 140 Wingu. Stroje nesly vedle pum vybavených 30s a 11s zpožďovači (převážně 227kg HE, ale také 227kg zápalné pumy M.75) 454litrové odhazovatelné přídavné nádrže. Na akci se rovněž podílela dvě Mosquita Mk.IV FPU. Operace byla opět svěřena pod velení zkušeného G/C R. N. Batesona, DFC, DSO, veterána mnoha bojů na africkém, asijském a evropském nebi. Operačně létal s přestávkami od roku 1940 a během své dosavadní kariéry velel 113., 211. a 613. peruti. Nakonec na své konto zařadil tři akce cílené proti Gestapu.

Mosquita byla rozčleněna do tří vln. Bateson vedl coby velitel 140. Wingu celou akci a také první formaci sedmi Mosquit. Jedno z nich opět sedlal „W/C Smith“, tedy velitel No. 2 Grp. AVM Basil Embry. Čtyři další stroje Batesonovy formace patřily do No. 21. Squadron a jedno Mosquito náleželo do FPU. Druhou vlnu tvořilo šest letounů ze 464. Sq., RAAF a třetí sedm strojů – šest ze 487. Sq. a jeden z FPU. Doprovod poskytlo 31 Mustangů Mk.III 64., 126. a 234. Sq.


Zbrojíři nakládají do pumovnice Mosquito FB.Mk.VI 227kg bomby

Mosquita vzlétla mezi 8.35 a 8.50. Let přes Severní moře probíhal severovýchodním kurzem v malé výšce. Stroje se hnaly tak nízko nad vlnami, že mořská pěna smáčela čelní štítky kabin. V 10.40, když Britové prolétali nad ostrovem jižně od jutlandského Hvide Sandu, byl na německé straně vyhlášen poplach. Týkal se však pouze Jutského poloostrova – Kodaň nebyla kvůli opomenutí varována.

Když Mosquita dosáhla jezera Tissø, oddělila se první vlna sedmi strojů s Batesonem (Mosquito FB.Mk.VI, RS570) v čele. Druhá vlna vyrazila do útoku poté, co jednou obkroužila jezero; třetí nad ním provedla okruhy dva. Každou z útočných skupin Mosquit doprovázela nad cíl jedna peruť Mustangů.

Naneštěstí, když se první vlna nacházela necelý kilometr od cíle, narazilo Mosquito SZ977 velitele 21. Sq. W/C Petera Kleboea během průletu nad nádražím levou polovinou VOP do 30 m vysokého osvětlovacího stožáru. Pilot překážku zpozoroval v poslední chvíli, a nedokázal již plně zabránit kolizi. Mosquito divoce vybočilo, odhodilo pumy, které dopadly na rušný bulvár Sønder a zabily osm lidí, a pak se zřítilo v prostoru garáží Alleenberg. Tragédií bylo, že ob jeden dům se nacházela katolická škola Jany z Arku (nazývaná také Francouzská škola) plná dětí. Vzhledem k tomu, že kvůli pochybení německé protivzdušné obrany nedošlo v Kodani k vyhlášení vzdušného poplachu, žáci se nacházeli ve třídách.

Vrak Mosquita nyní hořel na zemi pouhých několik sekund letu od sídla Gestapa, přímo v ose útoku. Než řádové sestry stačily děti odvést do bezpečí, začaly na školu dopadat britské pumy. Některé z osádek druhé a hlavně třetí vlny totiž místo zřícení svého spolubojovníka považovaly za hořící cíl a svrhly na ně pumy. Vedle školy byly zasaženy také okolní budovy. Ve škole zahynulo 86 dětí a 67 utržilo zranění (396 dalších se podařilo zachránit). Zemřelo 10 řádových sester a 35 bylo zraněno.


Velitelství Gestapa v okupovaném norském Oslu během útoku Mosquit 105. Sq. RAF, 25. září 1942. Písmenem „A“ je vyznačen přímý zásah do budovy Gestapa, „B“ pak označuje centrální střešní kopuli s nacistickou vlajkou

Kladivo britského útoku však zasáhlo také německé okupanty. S výjimkou zříceného stroje všechna letadla první vlny svrhla v 11.14 velmi přesně pumy na Shellhaus. Velitele druhé vlny W/C Roberta Iredalea (SZ968) zmátl kouř stoupající ze zničeného Kleboeova Mosquita, nedokázal přesně zacílit, a proto vykroužil zatáčku a pumy svrhl na Shellhaus až při druhé zteči. Přesná místa odhozu pum dalších letounů druhé vlny nejsou známá; jedna z osádek nárokovala zasažení primárního cíle a minimálně jeden stroj zcela jistě bombardoval hořící vrak Mosquita. Ani poslední vlně se nedařilo: na Shellhaus shodil pumy pouze jeden stroj, ostatní odhodily pumy omylem do prostoru Francouzské školy. Celý útok trval méně než 5 min.

Celkem 22 pum spadlo na Shellhaus a budova byla totálně zničena. Špičky Gestapa sice tentokrát vyvázly, ale zabito bylo dle různých odhadů 50–150 Němců, či 100–200 Němců a jejich dánských spolupracovníků. 18 příslušníků odboje, včetně několika čelních funkcionářů, dokázalo během zmatku uniknout. Téměř celá dokumentace Gestapa byla zničena či následně odnesena pracovníky odboje (díky čemuž mohl být identifikován nejeden z místních kolaborantů). Nálet tedy výrazně omezil činnost dánského Gestapa v posledních týdnech války.


Dánská Kodaň 21. března 1945. Útok Mosquit 2. TAF na velitelství Gestapa a Sicherheitspolizei v Shellhausu

Krvavou daň za úspěšný útok neplatili pouze dánští civilisté (padlo jich 140, včetně dětí z Francouzské školy), ale také spojenecké osádky. Němci začali klást odpor až po úspěšném útoku první vlny. Jako první se ozvala protiletadlová děla v přístavu kotvícího křižníku Nürnberg a okolního flaku. Z první vlny byl vážně zasažen stroj NT123 (F/L D. Pattison a F/S F. Pygram) ze 487. Sq., jenž nouzově přistál na vodu u ostrova Hveen. Osádka utonula. Z druhé vlny Němci sestřelili dva letouny 464. Sq.: SZ999 (F/O R. Dawson a F/O F. Murray) a RS609 (F/O J. Palmer a norský navigátor Sub/Lt. H. Becker). Ani tentokrát z osádek nikdo nevyvázl. Několik dalších Mosquit uniklo s poškozeními. Doprovod přišel o dva Mustangy 64. Sq., přičemž jeden pilot padl a druhého Němci zajali.

Poslední akce

Poslední speciální útočná akce Mosquit 2. TAF proti sídlu Gestapa proběhla 17. dubna. Cílem byla původně Husmandsskolen (zemědělská škola) ve vesnici Tarup, severozápadně od Odense na dánském ostrově Fym. Objekt byl znám jako „mučící zámek“; šlo o místní velitelství Gestapa a k jeho zařazení mezi cíle Mosquit došlo na základě speciální žádosti dánského odboje.

Letu se tentokrát zúčastnilo jen šest Mosquit, včetně stroje verze Mk.IV ze stavu FPU. Mělo jít o skutečně chirurgickou operaci, přesnou, a větší počet strojů tedy nebyl potřeba. Formaci opět vedl G/C Bateson, jenž letěl na stroji 487. Sq. společně s hlavním taktickým navigátorem křídla S/L Tedem Sismorem. Ani tentokrát si akci nenechal ujít velitel No. 2 Grp. AVM Basil Embry, letící jako Batesonovo číslo 2. Další stroj sedlal velitel 21. Sq. W/C A. G. Wilson. Sestavu doplňovalo po jedné osádce ze 464. a 487. Sq.


Mosquita GB.Mk.VI 2. TAF prolétají nad těžce zasaženou budovou Aarhuské univerzity, 31. října 1944

Mosquita vzlétla z letiště Melsbroek ve 14.00. Stíhací ochranu zajišťovalo osm Mustangů 129. Sq. Akce skončila úspěšně. Fotografický průzkum, provedený o dva dny později Spitfirem 16. Sq., potvrdil, že dvě třetiny hlavní budovy byly zničeny. Všichni vězni však přežili a unikli. Zabit byl jeden člen Gestapa. Bohužel, za útok opět platili dánští civilisté: devět jich zahynulo a 20 utržilo zranění. Nepřesně zacílené pumy zničily 20 okolních domů a dalších 150 poškodily. RAF vyvázlo beze ztrát.

Zdroje (výběr):
After the Battle 113; Bowman, M.: Mosquito Bomber/Fighter-Bomber Units 1942–1945. Oxford 1998;
Bowyer, J. F.: 2nd Group RAF. Londýn 1974;
Shores, Ch., Thomas, Ch.:
2nd Tactical Air Force, Vol. 1–3. Surrey 2005

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7-8/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více