Italské bitevníky nad mořem písku

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 19.123

V červnu 1940 se italské bitevní letectvo nacházelo ve vážné krizi. Nejlépe je to vidět na útvarech sloužících v severní Africe v rámci Comando Aeronautica Libia (letecké velitelství Libye – od 4. července bylo přeznačeno na 5a Squadra Aerea čili „5. letecká oblast“).

Jen pár dnů před vypuknutím války zde 50° Stormo přišlo o svou identitu. Po dlouhé roky sloužící jako bitevní jednotka (Assalto) bylo nyní reorganizováno v útvar lehkých bombardérů (Bombardamento Leggero). V zájmu nového tabulkového uspořádání obě skupiny tohoto storma přišly o své třetí letky. U 12° Gruppo B.L. byla zrušena 165a Squadriglia a u 16° Gr. B.L 169a Sq. Došlo k redukci tabulkového stavu z 54 na 48 letounů: každé gruppo přešlo ze tří letek po devíti strojích na dvě letky po 12 strojích. Jestliže stará výzbroj, bitevní Ba.65, byla mezi piloty velmi neoblíbená, nové letouny, lehké dvoumotorové bombardéry Caproni Ca.310B, o jejichž zavedení rozhodly ve vzdáleném římském štábu letectva, sklízely plnou bouři nevole.

Reklama

Když 6. června 1940 provedl Gen. Felice Porro, velitel Comando Aeronautica Libia, inspekci na letišti Sorman (základně 50° St. B. L.), byl seznámen s nezpůsobilostí Ca.310B pro bitevní akce. Někteří piloti dokonce žádali návrat starých Ba.65. Totéž si ovšem mezitím uvědomil také vrchní velitel ozbrojených sil v severní Africe a generální guvernér Libye, maršál Italo Balbo. Rozhodl znovu zařadit do stavu všechny Ba.65, čekající na sešrotování či v bednách na dopravu do Itálie (v tom se podklady neshodují). Současně nařídil přepravu všech v Itálii dostupných uskladněných strojů tohoto typu do Libye. Náhlá vášeň pro Ba.65 vzbudila jisté zmatení u štábních důstojníků v Římě. Gen. Porro situaci okomentoval slovy: „Maršál nechtěl ztráty v míru, ale ve válce je dobré všechno.“


Ba.65 K.14, označení 168-9, z výzbroje 168a Sq., 16° Gr., Libye 1940

V čele 50° St. B.L. v těchto dnech stál col. Piero Molino. 12° Gr. bylo pod velením magg. Bruna Cudugnella na začátku června umístěno na mírovém letišti Berka (Benghází). Skládalo se z 159 a Sq. (cap. Antonio Dell’Oro) a 160a Sq. (cap. Aldo Iannaci). Letky disponovaly pěti a čtyřmi Ca.310B. 3. června se skupina přemístila na letiště Sorman (Tripolis). Na stejnou základnu přesunuté 16° Gr. B.L. na tom bylo ještě hůře. Prakticky nedisponovalo letouny: Ba.65 byly vyřazeny a skupina čekala na převzetí nových Ca.310B.

Do 10. června 50° St. B.L. obdrželo na 24 Ca.310B (ne všechny byly bojeschopné). Zatímco kvůli setrvačnosti dobíhaly přes moře dodávky Caproni, podnikli Italové první kroky k návratu Bred do první linie. Osm Ba.65 A80 bylo na začátku června aktivováno pod velením cap. D. Fanaliho (velitele zrušené 165a Sq. ze 12° Gr. B.L.) na letišti Berka. Devátá Ba.65, ovládaná serg. Bozzim, nouzově přistála v prostoru Syrty kvůli poruše motoru.

Když 10. června 1940 Itálie vyhlásila válečný stav Francii a Británii, představovalo 50° St. B.L. vše jiné než bojově efektivní útvar. Vlastně může být směle prohlášeno za zrcadlo celého fašistického režimu, v kterém se odrážela naprostá italská nepřipravenost na skutečnou válku. Řada let teoretizování, budování, předvádění na přehlídkách – a místo 54 letouny disponujícího bitevního storma měli Italové v Africe v podobě 50° St. B.L. pouhý paskvil. Jednotku s nedocvičeným a demotivovaným personálem, procházející chaotickým přezbrojením ze starého typu na novou výzbroj a ještě před dokončením procesu zpět na původní letouny, vybavenou nedostatečným počtem bojeschopných strojů. Celou sílu 50° St. B.L. představovalo 10. června pouhých devět bojeschopných Ca.310B, doplněných osmi (či devíti) nově reaktivovanými Ba.65 A.80 provizorní letky, nazvané Nucleo Fanali.

Válka

V prvních válečných dnech se 50° St. B.L. nacházelo na letišti Sorman v Tripolsku, nedaleko hranic s francouzským Tuniskem. Podle italského plánu PR12 mělo čelit potencionálnímu útoku Francouzů. Ti však až do své kapitulace zůstávali pasivní, a k bojovému vystoupení italských bitevníků na západní africké frontě proto nedošlo.

Reklama


Ba.65 A.80, označení 159-8, z výzbroje 159a Sq., 12° Gr. na pouštním letišti, Libye 1940

Dramatičtěji se situace vyvíjela na další africké frontě, v Kyrenaice, na 1500 km východním směrem vzdálených hranicích s Brity kontrolovaným Egyptem. RAF zde okamžitě zahájilo ofenzivní akce a motorizované hlídky britské pozemní armády pak výpady na italské území. Patroly (často z vozů 11th Hussars) pronikaly na kyrenaiské území, přerušovaly telefonní linky, ohrožovaly menší italské základny, brali zajatce a prováděli ozbrojený průzkum.

První nájezdy Britů na východní hranici způsobily mezi Italy paniku. Velení naplno pocítilo v boji proti obrněným autům a tankům nepřítele slabost své pozemní armády. Pomoci mělo bitevní letectvo. Příměří s Francií fašistům umožnilo koncentrovat dostupné síly proti Britům. Letouny byly soustředěny v prostoru přístavu Tobruk, na letištích T.2 a al-Ádam (El Adem). Vedle bombardérů a stíhaček se na tamní základny postupně přemístilo také 50° St.

Dne 12. června (dle jiného zdroje již o den dříve) 159a Sq. (12° Gr.) obdržela rozkaz přesunout svých sedm bojeschopných Ca.310B na letiště T.2 u Tobruku. Současně byl velitel letky cap. Dell’Oro autorizován převzít do stavu 12 Ba.65 uskladněných v Benghází. 13. června se staly oficiálně součástí 159a Sq. také Fanaliho Ba.65 (původně Nucleo Fanali), umístěné v Berce. Sedm jich přelétlo na T.2, kde byly posíleny pěti dalšími, jež patřily mezi stroje, které Dell’Oro převzal v Benghází. Tím samostatná letka Nucleo Fanali zanikla a Bredy nadále sloužily v rámci 159a Sq.


Ba.65 K.14 ze stavu 96° Gr., 1941

K úvodnímu bojovému vystoupení italského bitevního letectva na africkém bojišti došlo 13. června. Tři Ca.310B 159a Sq. vzlétly z letiště T.2 k útoku na nepřátelská obrněná vozidla u hranic, v prostoru Esc Scegga. Stroj ten. Maria Virgilia Cordy byl během akce poškozen protiletadlovou palbou a musel se předčasně vrátit.

Do kontaktu s nepřátelským stíhacím letectvem se Ca.310B dostaly hned následujícího dne. Trojice Caproni vyrazila do akce pod ochranou šesti CR.32 8° Gr. C.T. Měly zaútočit na nepřátelská obrněná vozidla, která ohrožovala hraniční pevnost Amseat (Ridotta Capuzzo, Brity známá jako Fort Capuzzo). Italové se podle svého hlášení utkali se sedmi (nebo devíti) Gladiatory. Piloti CR.32 nárokovali tři (podle některých podkladů pouze dva) sestřely při ztrátě pilota 92a Sq. serg. Adoarda Azzaroneho. Proti fašistům v tomto souboji stál ve skutečnosti pouze tříčlenný roj Gladiatorů 33. perutě RAF, jehož piloti beze ztrát zničili vedle zmíněného Fiatu také jednu Ca.310B, pilotovanou serg. magg. S. Garrisim. Italové vyskákali na padácích, ale střelec zahynul, protože letoun opustil v příliš malé výšce. Další lehký bombardér Gladiatory vážně poškodily. Za řízením této Ca.310B seděl ten. Corda – po přistání Italové v draku letounu napočítali 130 průstřelů.

Akcí 14. června prakticky skončilo přímé bojové nasazení nevyhovujících Ca.310B. 159a Sq. Caproni ještě krátce využívala k průzkumným akcím a spojení s izolovanými pozemními jednotkami. Bitevní akce převzaly Ba.65.


Ca.310B na letišti Milano-Taliedo, 7. června 1940

Do Tobruku na letiště T.2 se 14. června přemístila také 160a Sq. z 12° Gr. Své nevyhovující Ca.310B předala 16° Gr. Tato skupina ve své výzbroji shromáždila dostupné Caproni. V druhé polovině června měla celkem 19 Ca.310B (10 bojeschopných). Působila z letiště Sorman a do bojů prozatím nezasahovala.

Ba.65 prošly bojovým křtem na africkém válčišti 15. června. Odpoledne vzlétly čtyři od 159a Sq. (piloti cap. Dell’Oro, ten. Corda, serg. magg. De Vivo a serg. Zardini) z T.2, aby zaútočily na nepřítele, který infiltroval italské linie v oblasti Amseat–Ponticelli. Ochranu tvořilo šest CR.42 10o Gruppo C.T. Zadaný cíl nebyl objeven a bitevníky poté útočily na vozidla a tanky u Sollúmu.

Reklama

Zprvu se 12° Gr. muselo při svých akcích z Tobruku obejít bez jádra pozemního sledu. Jeho náklaďáky se pomalu vlekly po pobřežní silnici podél celého libyjského pobřeží. Logistická situace se zlepšila až 18. června, neboť konečně do T.2 dorazil pozemní konvoj, vyslaný z Berky již 3. června.

Pochopitelně, do služby zpět zavedené Ba.65 A.80 se oproti předválečnému období nestaly ani bezpečnější, ani výkonnější. I nadále trpěly obtížemi s nespolehlivými pohonnými jednotkami a docházelo k nehodám. Např. 16. a 17. června byly během přeletů na letiště na východě kolonie ztraceny dvě Ba.65. Piloti vyvázli nezraněni.

Rovněž první ztrátu Ba.65 A.80 během bojové akce způsobila 19. června nespolehlivost pohonné jednotky. Bitevníky chráněné CR.42 z 10° Gr. C.T. útočily na britská vozidla mezi Sollúmem a Sídí al-Barrání. Při návratu zdemoloval serg. Scramucci kvůli selhání motoru svou Bredu během nouzového přistání.


Fiaty CR.32quater 167a Sq., 16° Gr. před startem z pouštní základny, Libye 1940

Celkově nicméně Ba.65 podávaly na pouštním válčišti poměrně solidní výkony. Nepochybně k tomu přispěl fakt, že proti Regia Aeronautica v Africe stála zprvu spíše druholigová sestava RAF. Nečetná stíhací složka RAF se v Egyptě během léta 1940 opírala téměř výhradně o dvouplošné Glostery Gladiator. K leteckým střetům docházelo sice poměrně často, ale Ba.65 operovaly pod důslednou ochranou stíhaček CR.32 a CR.42, které je dokázaly před Gladiatory ve většině případů ochránit. Ztráty díky tomu zůstávaly na přijatelné úrovni.

Služba byla náročná a jednotky neustále trpěly znatelným podstavem. Na konci června mělo 12° Gr. k dispozici pouze 10 strojů: pět Ba.65 a pět CR.32.

Nastupují Fiaty CR.32

Rychle se ukázalo, že ani návrat všech dostupných Ba.65 nezajistí 50° St. náležitou bojeschopnost. Naštěstí byl k dispozici vhodný typ k jejich doplnění.

K 10. červnu tvořily více než dvě pětiny stavu italského stíhacího letectva, umístěného v Libyi, zastaralé dvouplošné stíhačky Fiat CR.32quater. Do Afriky přišly v roce 1939, kdy nahradily u 2° Stormo C.T. neoblíbené Ba.65. Dvouplošné Freccie byly navzdory svému zastarání mezi piloty velmi populární pro svou robustnost, spolehlivost a výborné letové vlastnosti. Tak jak postupoval proces jejich nahrazování u stíhacích jednotek novými, „moderními“ dvouplošníky Fiat CR.42 Falco, získávalo Regia Aeronautica v Libyi zásobu stále ještě bojově využitelných letounů, schopných služby u 50° St.


Účastník boje proti Gladiatorům 4. srpna 1940, pilot 159a Sq. ten. Adriano Visconti (stojící vlevo) u své Ba.65 A.80, Tobruk, prosinec 1940

Přesun CR.32quater k bitevnímu letectvu ještě usnadnil fakt, že se nacházely přímo tam, kde je Italové potřebovali nejvíce – ve východní Kyrenaice. 8° Gruppo C.T. kompletně vyzbrojené 25 Frecciemi válku začínalo přímo z tobruckého letiště T.2., které se v létě 1940 stalo hlavní základnou bitevního letectva na pouštním bojišti.

Na letišti T.2 převzalo 12° Gr. do stavu devět CR.32 původně patřících 8° Gr. C.T. Letouny získala 160a Sq., nově vedená cap. D. Fanalim, který 14. června opustil post velitele zrušené letky Nucleo Fanali. Novou letku převzal 21. června. Část CR.32 zůstala na letišti T.2 a část přelétla do týlu, na základnu Benghází-Benina k modifikacím pro útočnou roli. Stroje zde obdržely ke svým dvěma kulometům ráže 12,7 mm závěsníky na dvě pumy po 15 kg (záhy začaly používat také jiné pumové kombinace, mj. 12 pumiček po 2 kg). Výcvik letky trval do 24. června, přičemž v jeho průběhu zahynul pilot serg. magg. Angelo Cirilo.

Úvodní akce CR.32 160a Sq. proběhla 24. června. Tři Freccie společně s rojem Ba.65 159a Sq. útočily na nepřátelské obrněné automobily v oblasti Esc Scegga – Wádí Dalema. Italové nárokovali zasažení čtyř z nich za cenu poškození jedné Bredy.

Také 16° Gr. se záhy zbavilo neoblíbených Ca.310B. Na konci června obdržela 167a Sq. 10 CR.32quater a 168a Sq. pět Ba.65 K.14, narychlo předisponovaných ze skladů v Itálii. Tím tedy skončila jednoznačně neúspěšná kariéra typu Ca.310B v roli bitevního letounu.

Přezbrojování 16° Gr. probíhalo v Sormanu. V červnu skupina jako předsunutou základnu používala také letiště v al-Ghazála (Ain El Gazala). Koncem června se 16° Gr. přesunulo ze Sormanu na letiště T.3 v al-Ádamu (El Ademu). Následoval přesun na letiště T.2 a kompletní, byť početně stále za tabulkovými stavy zaostávající 50° St. nyní operovalo koncentrovaně z jediné základny.


S tímto Gladiatorem Mk.I, L8009, byl 4. srpna 1940 sestřelen v souboji s CR.32 160a Sq. pilot letky B 80. Sq. RAF F/O Wykeham-Barnes

S přezbrojením z Ca.310B se 50° St. vrátilo ke svému označení Assalto. Obě skupiny nadále působily se smíšenou výzbrojí: vždy jedna letka provozovala Ba.65 a druhá CR.32. Freccie se staly vlastně prvními stíhacími bombardéry, aktivně působícími na pouštním bojišti. Velení od nich očekávalo především útoky proti britským obrněným i nákladním automobilům. Někdy ovšem plnily také stíhací úkoly – eskortovaly své těžkopádnější spolubojovníky Ba.65 a podle potřeby zasahovaly do bojů s letouny RAF.

Horké léto

V červenci a srpnu pokračovali Italové ve shromažďování sil ve východní Kyrenaice pro plánovanou ofenzivu proti Egyptu. K intenzivnějším střetnutím na pozemním bojišti prozatím nedocházelo. Italská armáda setrvávala v pasivitě, zato britské motorizované hlídky, často tvořené obrněnými auty, pokračovaly ve výpadech přes hranici na kyrenaiské území. Boj proti nim představoval základní úkol 50° St. 4. července se tři Ba.65 patřící 12° Gr. pod velením cap. Dell’Ora přesunuly na základnu Menastir, kde byly dány k dispozici veliteli 10. armády, aby prováděly podpůrné akce v prospěch pozemních jednotek.

Během úvodních 10 červencových dnů Ba.65 a CR.32 opakovaně atakovaly britské motorizované a obrněné hlídky v oblastech Bír al-Gúbí, Amseat, Bardíja a Sollúm. Přispěly k omezení ofenzivních výpadů Western Desert Force, ke kterému došlo na konci července. Ztráty bitevních letounů zůstávaly na přijatelné úrovni. Od 1. do 10. července byla jedna Ba.65 těžce poškozena protiletadlovou palbou a dvě CR.32 odepsalo 50° St. při haváriích. Piloti vyvázli.

Bojovým křtem v Africe prošly 22. července Ba.65 K.14 (tedy letouny poháněné motory Isotta Fraschini K.14 fc) ze 168a Sq. (16° Gr.). Toho dne zasáhly společně s Ba.65 A.80 do bitevní akce proti nepřátelské koloně severovýchodně od Dar el Hamra.

Velkou taktickou kooperační akci provedlo 50° St. 26. a 27. července u Sídí Rezeh. Bitevní CR.32 a Ba.65 napadly britskou kolonu a způsobily jí nepříjemné ztráty. Italové nárokovali prvního dne zničení několika obrněných vozů, z nichž dva nepohyblivé i s vyprošťovacím vozidlem poté zajala italská armáda. 26. červenec představoval v severoafrické kampani den prozatím nejtěžších bojů. Britové měli v jeho závěru přechodně vyřazeno sedm obrněných aut. Magg. B. Cudugnello, velitel 12° Gr., během jedné z bitevních akcí nouzově přistál v poušti za řízením protiletadlovou palbou zasažené CR.32 ze 160a Sq. Serg. Giovacchini dosedl v blízkosti velitele a nabídl mu záchranu ve svém stroji. Cudugnello galantně odmítl a došel k italským jednotkám po svých.


Mapa severoafrického bojiště

Nejznámější letecký boj, kterého se účastnily Ba.65 a CR.32, vzplál odpoledne 4. srpna. Aktéry se za italskou stranu stali piloti 12° Gr. Šest Freccií 160a Sq. (vyzbrojených vždy osmi 2kg pumami) doprovázelo obdobný počet Ba.65 A.80 159a Sq. (každá nesla větší množství 2kg pum – typ jich v pumovnici maximálně pojal až 168). Italové vzlétli z T.2 proti koncentraci nepřátelských obrněných vozů. V oblasti Bír Šafarzán zaútočili na nepřátelská vozidla. Útoky provádělo šest Bred a tři Fiaty. Druhý roj CR.32 zůstal ve větší výšce a zbytek sestavy sloužil krytí. Italové provedli dvě zteče a chystali se ke třetí, když přilétly čtyři Gladiatory Mk.I letky B 80. Sq., doprovázející nad bojiště průzkumný Lysander 208. Sq.

Do leteckého zápasu nejdříve zasáhly Bredy, jejichž piloti začali pronásledovat Lysander, ale vzápětí byli zahnáni Gladiatory. Naštěstí jim včas na pomoc přispěchali piloti Freccií. Před intervencí Fiatů utržily čtyři Bredy poškození, nejvážněji (50 průstřelů) stroj do nohy lehce zraněného serg. magg. Perna. Jednu z Gladiatory poškozených Bred sedlalo budoucí italské stíhací eso ten. Adriano Visconti. Za akci obdržel vyznamenání Medaglia d’argento al Valor Militare, přičemž v citaci bylo uvedeno, že po střetnutí se stíhačkami „dokázal pomocí zbývající munice ještě zapálit jedno z nepřátelských obrněných aut“.

Boj ovšem rozhodly CR.32. Pod jejich palbou se během následného úporného 15minutového souboje, probíhajícího ve stylu 1. světové války, zřítily hned dva Gladiatory. Sgt. K. G. R. Rew, sedlající stroj K7908, padl a budoucí stíhací eso RAF F/O P. G. Wykeham-Barnes svůj zasažený dvouplošník seriálu L8009 opustil na padáku. Třetí Gladiator, K7923, utržil vážné poškození a zraněný P/O J. Lancaster s ním musel nouzově přistát. Za úspěšné žokeje Fiatů nárokoval dva sestřely magg. Romolo Cantelli a jeden sestřel velitel 160a Sq. cap. Duilio Fanali. Italové žádné ztráty neutržili, a boj tedy skončil jejich naprostým vítězstvím (neunikl ani čtvrtý Gladiator, stroj K7910, sedlaný dalším budoucím stíhacím esem, F/L T. Pattlem, sestřelený pravděpodobně pilotem CR.42 z 10° Gr. C.T. ten. F. Lucchinim).

K 12. srpnu mělo 50° St. ve stavu 18 Ba.65 (mezi 16. červencem a 15. srpnem mimochodem nedošlo v Africe k žádné ztrátě strojů tohoto typu), 24 CR.32 a čtyři IMAM Ro.41. Poslední typ stormo používalo k výcviku a nočnímu stíhání.

TTD Fiat CR.32quater

Rozpětí: 9,50 m
Délka: 7,45 m
Výška: 2,63 m
Nosná plocha: 22,10 m2
Hmotnost prázdného letounu: 1386 kg
Vzletová hmotnost: 1905 kg
Max. rychlost (ve výšce 3000 m): 356 km/h
Výstup na 3000 m: 5 min. 10 s
Dostup: 7550 m
Vytrvalost: 2 hod. 30 min.
Zdroje (výběr):
Avions 31, 32/1995; Dimensione cielo 1 a 5. Řím 1973;
Dunning, Ch.: Courage Alone. Aldershot 1998;
Garello, G.: Breda Ba.65. Turín 1997;
Gustavson, H., Slongo, L.: Desert Prelude. Sandomierz 2010;
Tonizo, P., Maio, E.: Breda Ba.65. Modena 1976

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 5/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více