Výstřel je až to poslední

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 23.715

„Teplota 12, vlhkost 87. Rychlost 7 m/s, klesá,“ hlásil voják stojící na palebné čáře s přístrojem připomínajícím lepší hodinky. Skupina maskovaných odstřelovačů na to reagovala tím, že za pomocí nožů a šroubováků začala urychleně seřizovat mířidla svých pušek. Třítýdenní kurz odstřelovačů, který v září letošního roku organizovalo oddělení elektronického boje a průzkumu z Vyškova, se právě přehoupl do své druhé poloviny.

Reklama

„Jsme v podstatě jediným oficiálním kurzem pro odstřelovače, který se organizuje v naší armádě. Připravujeme ho dvakrát do roka. Je to organizačně velice náročné. A to především na zajištění potřebných prostor a nemalého množství munice. Jedná se již o čtvrtý běh. Každý rok máme požadavky vycvičit zhruba sto lidí. Přitom přibližně pro polovinu z nich je absolvování kurzu podmínkou pro účast v zahraniční misi. Dřív se u nás cvičili odstřelovači převážně ve střelbě ze zbraně, my se snažíme pojmout tuto odbornost v celé její šíři. Neorientujeme se také pouze na průzkumné jednotky či brigádu rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádu, ale na všechny útvary naší armády. Nyní zde máme např. příslušníky ostrah letištních prostor, a dokonce jednoho střelce z Hradní stráže,“ vysvětluje velitel kurzu nrtm. Jiří Horák. „Každý rok probíhá výběrové řízení, kterého se účastní příslušníci všech útvarů. Podmínkou je mít čistý trestní rejstřík, minimálně dva roky služby za sebou a výtečné hodnocení z tělesné přípravy. Přezkušuje se ze znalostí topografie, spojovací přípravy a dalších odborností. V kurzu totiž již není na tyto záležitosti čas. Uchazeči musí prokázat, že umí ovládat zbraň a základy střelby. Je tam i střelba pod stresem a takové ty základní znalosti, aby se nám nestalo, že člověk nedovede navázat spojení anebo zabloudí v lese.“

Nezapomíná se na taktiku

Jiří Horák dělá instruktora již třetím rokem. Předtím sloužil jako odstřelovač u 102. průzkumného praporu. Dvakrát byl v této funkci v misi v Afghánistánu. Absolvoval také celou řadu různých kurzů pro odstřelovače, a to včetně těch policejních.

13 posluchačů kurzu má zatím za sebou základy střelby a nastřelení zbraně. Sami si pod odborným dohledem udělali rektifikaci. Začínalo se praktickou střelbou na 100 m a vzdálenost se postupně prodlužovala. V tomto okamžiku se posunuli již na hranici 400–500 m. Absolventi zvládli rovněž přesuny pod taktickým námětem a základy maskování. Tedy vhodnost maskování, vyhledávání, propátrávání a další průzkumné činnosti. Všichni jsou vybaveni vlastními zbraněmi, převládá SVD Dragunov. Zhruba 60 % času je věnováno střelbě, zbytek ostatním činnostem. Odstřelovač vystřílí za tři týdny přibližně 500 nábojů.

„To ale neznamená, že bychom nějak podceňovali taktiku – ta představuje 80 % našeho úspěchu. Začíná to již zasazením do prostoru. Odstřelovači se musí ve dvojici i s veškerým materiálem a zbraní přesunout mnohdy na poměrně velkou vzdálenost. Často vyčkávají i několik dnů, získávají informace. Teprve pak mohou vystřelit a stejně složitou cestou se dostat zpátky do bodu vyzvednutí. Při práci vojenského odstřelovače se často může jednat jen o jeden výstřel, který rozhodne všechno. Největší problém je ale v tom, že většina velitelů nedokáže odstřelovače správě využít. Na to narážíme pokaždé, když vytěžujeme ať již bývalé, či současné posluchače ohledně jejich zkušeností z misí a z výcviku. Odstřelovači jsou pro velitele očima vpředu, stejně jako průzkumný orgán. Většinou ale nevědí, co s nimi, takže je zařazují do sestav jako kulomet. A to je velká škoda,“ vysvětluje Jiří Horák. „Mezi policejními a vojenskými odstřelovači je velký rozdíl. Ti policejní střílejí většinou na podstatně kratší vzdálenosti, jejich zásah však musí být naprosto přesný. Nám mnohdy stačí, když cíl jen poraníme. Jeho odsunem zaměstnáme mnohem větší počet osob. To ale neznamená, že by o vyškovský kurz neměli zájem i odstřelovači od Policie České republiky.“

Mají společné základy

Kurz je náročný především svou intenzitou. Jak teorie, tak i praxe se probírá do pozdních hodin. Účastníci jsou pod neustálým fyzickým a psychickým tlakem. Musí zvládat spoustu taktických návyků spojených především s přesuny, maskováním a taktickým nasazením. Pro přípravu odstřelovačů existuje spousta aktivit. V armádě je řada nadšenců, kteří se snaží tuto problematiku někam posunout. Mnohé útvary si výcvik v této oblasti ale zajišťují nekoncepčně. A právě to by chtělo vyškovské oddělení elektronického boje a průzkumu změnit a dosáhnout jednotné koncepce. Kromě těchto základních kurzů uvažují organizátoři do budoucna o spuštění nástavbových kurzů. V tomto případě by se jednalo již o nasazení pod taktickým námětem včetně celkového plnění úkolů až po stažení.

Reklama

Podle nrtm. Horáka není vůbec důležité, zda kurz absolvují tabulkoví odstřelovači anebo starší střelci. Obě funkce mají společné základy, což prý umožňuje použít dobře vycvičeného staršího střelce jako odstřelovače. Poznat dobrého odstřelovače přitom není jednoduché. Každý člověk je jiný, dobrý střelec by měl mít velkou trpělivost. Ta práce vyžaduje dlouhodobou psychickou a fyzickou odolnost. Měl by to být všímavý člověk, který si zapamatuje co nejvíce informací a umí je i správně předat.

Nazrála doba na přezbrojení

V průběhu kurzu organizátoři rovněž velice úzce spolupracují s výrobcem nábojů Sellier & Bellot, s Českou zbrojovkou a Meoptou Přerov. Lidé z těchto firem pro ně dělají odborné přednášky a zapůjčují jim nejnovější výrobky. V případě Meopty se týkají především konstrukce zaměřovacích a pozorovacích dalekohledů. Ty si také mohou vyzkoušet přímo na střelnici. Díky univerzální liště na SVD Dragunov není problém uchytit ani tu nejnovější optiku.

Pro úspěšné splnění úkolu má velký význam i použitá munice. V minulosti se občas stávalo, že do Dragunova přišly nekvalitní bulharské náboje. S nimi byl problém nastřílet. V současné době se jako nejmenší možné zlo používá kulometná munice. Z odstřelovaček ráže 308 se střílejí náboje Sellier & Bellot. Je to výborná munice konkurující zahraniční špičce. Ta se používá i v kurzu.

„Myslím si, že dříve jsme jako národ měli spoustu dobrých střelců. O tom ostatně svědčí i sportovní výsledky dosažené např. na olympijských hrách. Bylo to dáno tím, že tady fungoval Svazarm a střelecká základna byla hodně široká. Něco podobného již dneska není. Přesto se domnívám, že máme spoustu schopných lidí,“ říká nrtm. Horák. „Nevím, zda dozrála doba na přezbrojení pušek Dragunov. Na to se musíte zeptat někoho jiného. Svého času to byla, a nejspíš stále ještě je, vynikající zbraň. Jak s oblibou říkáme: ,vojákůvzdorná‘. Hodně toho vydrží. Ta nejnovější odstřelovačská technika je ale přece jen již někde jinde. Pro odstřelovače by se podle mého názoru asi nejvíce hodila puška Accuracy International. Pro starší střelce by byla vhodná zbraň Heckler a Koch 417.“

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 2/2012 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více