Supermarine Spitfire PR Mk.XIX

     
Název:
Name:
Supermarine Spitfire PR. Mk.XIX Supermarine Spitfire PR. Mk.XIX
Originální název:
Original Name:
Supermarine Spitfire PR. Mk.XIX
Kategorie:
Category:
průzkumný/pozorovací letoun reconnaissance/scout aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1944-DD.05.1946 Castle Bromwich Aircraft Factory, Castle Bromwich
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1944-DD.05.1946
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
225
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.04.1944
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník monoplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací retractable
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola wheels
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
2960 kg 6526 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
4082 kg 8999 lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
4740 kg 10450 lb
Rozpětí:
Wingspan:
11,230 m 36ft 10in
Délka:
Length:
9,970 m 32ft 8,5in
Výška:
Height:
3,850 m 12ft 7,5in
Plocha křídla:
Wing Area:
22,48 m2 241.97 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
181,58 kg/m2 37.19 lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Rolls-Royce Griffon 65, kapalinou chlazený dvanáctiválec s válci do V o výkonu 1 517,5 kW (pouze prvních 20 letadel)
Rolls-Royce Griffon 66, kapalinou chlazený dvanáctiválec s válci do V o výkonu 1,517.5 kW.
Vrtule pětilistá Rotol Jablo s konstantními otáčkami o průměru 3 170 mm
Rolls-Royce Griffon 65, twelve-cylinder liquid-cooled Vee engine rated 2,035 hp at take-off, only first twenty aircraft, late
Rolls-Royce Griffon 66, twelve-cylinder liquid-cooled Vee engine rated 2,035 hp at take-off,
driving a five-blade constant-speed propeller type Rotol of 10 ft 5 in diameter.
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
1 154,6 l ve vnitřních nádržích. Pod letoun mohla být podvěšena přídavná nádrž o objemu 772,8 l, v praxi byla použita přídavná nádrž o objemu 409,15 l. 254 UK gallons internally, and it could carry a 170 UK gallon drop tank, although the largest size used on operations was 90 UK gallons.
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
724.2 km/h v 7925 m 450 mph in 26000 ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
635.7 km/h v 6096 m 395 mph in 20000 ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
23,53 m/s 4631.9 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
7,0 min do 6096 m 7,0 min to 20000 ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
12984 m 42600 ft
Dolet:
Range:
1625.4 km 1010 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
2896.8 km 1800 mi
Výzbroj:
Armament:
žádná None
Uživatelské státy:
User States:






Poznámka:
Note:
- Kamery: 2x F.8 nebo 2x F.24 nebo 2x 52 vertikálně a 1x F.24 pro šikmé snímkování
- Tento průzkumný Spitfire měl základ v následujících verzích trup ze Spitfiru F Mk.XIV, křídla byla převzata od typu Mk.XI a kabina zase od Spitfiru PR. Mk.X.
- Ve službě zcela nahradil Spitfire PR Mk XI.
- Letoun měl přetlakovou kabinu (vyjma prvních 22 ks)
- Po válce sloužily ve Švédsku, Malajsii, Indii a Thajsku.
- RAF vyřadila tento typ v dubnu 1954.
- Piloti s těmito letouny údajně dosahovali výšky 14 900 m.
- The Pr XIX first flew in April 1944. It entered service in May 1944. The last operation flight by an RAF Spitfire was made by a PR Mk.XIX on 1 April 1954. Three continued to fly with the Temperature and Humidity Flight, performing meteorological research, until they were finally retired on 10 June 1957.
- It was produced by taking combining the Mk.XIV fuselage, PR Mk.XI wings and PR Mk.X cabin.
- All but the first 22 of the 225 produced had a pressurised cockpit.
- The PR XIX first flew in April 1944. It entered service in May 1944. The last operation flight by an RAF Spitfire was made by a PR XIX on 1 April 1954. Three continued to fly with the Temperature and Humidity Flight, performing meteorological research, until they were finally retired on 10 June 1957.
Zdroje:
Sources:
David Brown, The Spitfire That Went to Sea, Greenhill Books, London 1989. ISBN: 1-85367-039-1.
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
Jerry Scutts, Squadron/Signal, Aircraft No. 39, Spitfire in Action
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
L+K č 5, 6, 7 a 8 / 1992, Z. Pátek a R. Theiner, Monografie
http://ipmsstockholm.org/.../...detail_spit19.htm
http://www.spitfiresociety.demon.co.uk/spitdev.htm
http://www.flickr.com/photos/sypix/240838864/ - fotografie
http://www.militaryairshows.net/spits/ps853.jpg - fotografie
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Spitfire-PR-Mk-XIX-t48228#189074 Verze : 0

Supermarine Spitfire PR Mk.XIX


Stručná historie:
Tato verze čistě průzkumného Spitfiru vznikla na základě požadavků RAF, která pro průzkumné lety ve velkých výškách používala průzkumné verze Spitfirů PR Mk.X (s přetlakovou kabinou) a především mnohem více PR Mk.XI (bez přetlakové kabiny). Tyto letouny operovaly zcela bez výzbroje a jejich jedinou obranou byla jejich operační výška a rychlost, avšak výkony německých stíhaček se stále zvyšovaly a tak tedy v roce 1943 RAF zadala firmě Supermarine požadavek, aby instalovala výkonnější motor Rolls-Royce Griffon, který se již osvědčil ve stíhacích letounech (Spitfire Mk. XII a Mk. XIV), do průzkumné verze Spitfiru. Firma Supermarine na tento požadavek odpověděla Typem 389, který by se dal popsat jako spojení trupu Spitfiru FR Mk.XIVE a křídel verze Spitfire PR Mk.XI. Připomeňme si, že Spitfire PR Mk.XI měl křídlo zcela zbavené výzbroje, ale bylo upraveno do podoby integrální palivové nádrže o objemu 604,6 litrů. Kabina nového stroje neměla čelní pancéřové sklo, byla celá vytvarována z plexiskla a nebyla ještě přetlaková. Pohonnou jednotkou byl Griffon 65, který roztáčel pětilistou vrtuli Rotol typu R-19/5F5/1 o průměru 3 170 mm.


Takto vypadal první prototyp nového průzkumného stroje, který vzlétl v květnu 1944, při zkouškách se ukázal býti zdařilým letounem a byl doporučen pro sériovou výrobu. Královské letectvo však v té době požadovalo průzkumné stroje méně než letouny stíhací a tak první „devatenáctka“ byla zařazena do výzbroje se značným zpožděním. Prvních jedenadvacet vyrobených letadel bylo vyrobeno jaksi provizorně, jejich křídlo bylo sice neozbrojené, ale nebyly do něj vestavěny dodatečné palivové nádrže, dalo by se tedy mluvit spíše o neozbrojené verzi PR Mk.XIV. Motor Griffon, však měl mnohem vyšší spotřebu paliva než původní motor Merlin a tak tyto letouny létaly s vnější palivovou nádrží o objemu 90 UK gal (409 l) a testována byla i nádrž 170 gallonová (773 l), což je doloženo fotografiemi Spirfiru PR Mk.XIX Sn. PS858, tyto nádrže nebyly později příliš používány. Od 22 vyrobeného letounu, již byla instalována křídla „průzkumná“, vybavená interními nádržemi paliva. Konstruktérům se do každé poloviny křídla podařilo doslova nacpat další palivovou nádrž o objemu 87,5 litru a celková zásoba paliva neseného ve vnitřních nádržích se zvýšila až na 1 154,6 l, ovšem za cenu podélné nestability, tu způsobovalo naplnění trupové nádrže za kabinou (141 l). Další změnou provedenou na začátku výroby (od šestadvacátého letounu) byla instalace přetlakové kabiny a s tím i nutná změna motoru, do přetlakových kabin byl dodáván vzduch o přetlaku 0,17 barů (0,168 atm) motorem Griffon 66, který měl výkon shodný s Griffonem 65, tak vznikl Supermarine Type 390. Celkem bylo do května 1946 vyrobeno 225 průzkumných Spitů PR Mk.XIX. Tato verze byla poslední verzí, která měla ještě původní eliptické křídlo (Spitfire Mk.XX byl přeznačený prototyp Mk.IV s motorem Griffon, byl tedy mnohem starší).


Operační nasazení:


Ačkoliv přišel nový letoun k jednotkám RAF dosti pozdě, nahradil do konce války starší průzkumné Spitfiry PR Mk.XI takřka bezezbytku. Výkony nového stroje byly vynikající, maximální rychlost a velká operační výška, to byla jediná ochrana tohoto letounu a rychlost 600 km/h ve výšce 12 200 metrů, jej činila téměř nezranitelným. V poválečných letech bylo dosahováno až výšky letu blížící se k hranici 15 000 metrů. Výkony motoru ještě více vzrostly s použitím vysokooktanového paliva, protože bylo možno zvýšit plnící plak kompresoru. Při použití benzínu s oktanovým číslem 150 bylo možno zvýšit plnící tlak až na hodnotu 1,724 barů a výkon motoru v nouzovém režimu stoupl až na hodnotu 1771 kW (2 375 hp). Tento benzín měli Britové k dispozici od května 1945. Až do příchodu proudových MiGů 15 vlastně neexistoval letoun, který by dokázal „devatenáctku zachytit a efektivně napadnout.


Britští piloti, kteří na tento stroj přešli ze starších průzkumných Spitfirů PR Mk.X a PR Mk.XI, si však nový letoun vůbec neoblíbili. Důvod byl stejný jako u jejich kolegů stíhačů - motor Griffon, ten měl vyšší spotřebu paliva a díky tomu se snížila hodnota maximálního doletu o téměř 500 km a to i navzdory zvýšení objemu křídelních nádrží, vyšší rychlost tuto ztrátu v očích pilotů nevykompenzovala. Vyšší hmotnost motoru byla příčinou nižší ovladatelnosti a co především, motor Griffon se otáčel na opačnou stranu než starý Merlin. Letoun se tak odlišně choval zejména při startu a při přistání a toto pro piloty nezvyklé chování umocňovala také vyšší hmotnost pětilisté vrtule, která tak měla vyšší klopný moment, než jaký měla vrtule čtyřlistá.
Po válce britské „devatenáctky“ bojově operovaly v Palestině, při tomto konfliktu by se jim hodila nějaká výzbroj a v Malajsii, kde byla zase zbytečná vysoká rychlost a dlouhý dolet. Operačně nad Malajsií devatenáctka létala do roku 1954. V britském letectvu následně létalo několik těchto letounů až do roku 1957 a to u meteorologické služby. Poslední a dosti neobvyklý úkol, který splnil tento typ Spitfiru v britském letectvu, byla role „sparing partnera“ pro piloty proudových BAC Lightningů, v roce 1963 vyvstala potřeba vypracovat pro tyto moderní stíhačky vhodnou taktiku boje proti indonéským Mustangům, se kterými se mohly dostat do střetu. Velká Británie měla v té době základny v Malajsii a ta se po svém založení (31. 8. 1957), ale zejména po svém rozšíření o Singapur, Saravak a Sabah (bývalá britská kolonie Severní Borneo) (16. 9. 1963) dostala do válečného konfliktu s Indonésií. V roce 1964 došlo k ozbrojeným srážkám mezi indonéskými a malajskými jednotkami na hranicích v severním Borneu, malajsijská krize trvala až do roku 1966 (územní nároky si až do roku 1977 činily i Filipíny).


Po druhé světové válce se tento typ dostal do výzbroje zahraničních uživatelů, nejvýznačnějším takovým uživatelem bylo Švédsko, které v letech 1948-1949 zakoupilo celkem 50 letounů. Indické letectvo používalo 12 těchto průzkumných Spitfirů, čtyři letouny mělo ve své výzbroji turecké letectvo a tři letouny zakoupilo letectvo Thajska a pro úplnost v září roku 1945 zkoušelo dvě „devatenáctky“ USAF.



Použité prameny:
Cyril R. Russell, Spitfire Odyssey, My Life At Supermarines 1936-1957, Kingfisher Railway Productions, UK rok 1985, ISBN: 0 946184 186
Richard Ward, Supermarine Spitfire Mk. XII-24, Supermarine Seafire Mk.I-47., Aircam Aviation Series No.8, Arco Pub, 1969, ISBN-13: 978-0668021098
Pavel Berger a Zdeněk Svoboda, Stíhací letouny Spitfire s motorem Griffon, Naše vojsko, rok 1994, ISBN 80-206-0489-8
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
L+K č 5, 6, 7 a 8 / 1992, Zdeněk Pátek a Robert Theiner, Monografie Supermarine Spitfire Mk. IV, XII, XIV a XIX (s motory Griffon)
www.ipmsstockholm.org
http://www.airwar.ru/enc/spyww2/spitpr19.html
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Spitfire-PR-Mk-XIX-t48228#331868 Verze : 0
Fotografie této verze Spitfiru, který se zachoval, jsou velmi často zveřejněny, vyberu tedy některé.
Zdroje jsou uvedeny výše
Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Spitfire-PR-Mk-XIX-t48228#189078 Verze : 0
Muzeum Linkoping, vlastni foto


Letoun byl v poctu 50 kusu zaveden ve svedskem letectvu pod oznacenim S 31. Letoun slouzil u Södermanlands flygflottilj (F 11).
Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


Supermarine Spitfire PR Mk.XIX -


URL : https://www.valka.cz/Supermarine-Spitfire-PR-Mk-XIX-t48228#543720 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více