Fury / Železná srdce

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 16.941

V předvečer vstupu filmu Železná srdce do kin se mohu pochlubit osobním prožitkem z tohoto filmu.

Abych nepředbíhal, tento film je dle mého jedním z nejlepších válečných filmů poslední doby, počítaje do toho doby už přeci jen dávno minulé, jako např. Saving private Ryan.

Reklama

A přesto věřím, a i z prvních recenzí třeba na CSFD je to patrné, že mnozí odejdou z kina zklamaní. Proč?

V první řadě, ačkoliv k tomu všechno tak nějak směřuje, tento film není filmem o tancích. Pokud dovolíte drobný „spoiler“, tak bitvy znepřátelených tanků se dočkáte jen jednou. Ale o to víc vám bude bušit srdce a napětím si budete kousat ret, nenápadně, leč přece budete uhýbat v křesle nepřátelským střelám a bitva vás pohltí. Ale ne, film není o tancích.

Film je o lidech, kteří v nich žili, bojovali a umírali. A právě tím je u mě na pozici jednoho z nejlepších snímků tohoto žánru. Přeháním? Věřím, že nikoliv.

Český název Železná srdce, tak propíraný v mnoha diskusních skupinách po internetu, totiž poměrně přesně vystihuje podstatu filmu, dle mého lépe, než název anglický. Ne o FURY, o zuřivosti a vzteku, ale právě o srdcích a duších tankistů je totiž celých 135 minut filmu.

Mladík, písař, v podstatě nezasažený válkou, se v posledních měsících bojů dostane mezi osádku tanku Sherman, aby zde nahradil padlého střelce. A velitel tanku (Brad Pitt) mu dává jasně najevo, o čem je válka. Válka je o zabíjení. Buď oni, nebo my. Morálku, křesťanské „nezabiješ“ nech doma, tady jde o život. Náš. Můj. Tvůj. A každý z nás za něj nese svůj díl zodpovědnosti.

A už v prvních minutách se rozehrává děj tak krutý, že neponechá nikoho na pochybách – tady se nebude válka malovat na růžovo. Tady umírají lidé. A přesně tak, jako ve válce – smrt si nevybírá. Umírají mladí i staří, ženy i muži, vojáci na obou stranách i ti nevinní civilisté kolem nich. Naturalisticky, že by se za to nemusel stydět ani Emile Zola. Taková je válka. Slovy Wardaddyho, volně parafrázováno „zabíjel jsem Němce v Africe, zabíjel jsem Němce ve Francii, v Belgii a teď zabíjím Němce v Německu. Skončí to. Brzy. Ale než to skončí, tak mnozí ještě zemřou!“. A má pravdu. Válka nikdy není romantická vycházka a boj se statečným, rovnocenným a šlechetným nepřítelem. Válka je svinstvo. A film to jasně dává najevo.

Bez sebemenšího moralizování předkládá divákovi jednu otázku za druhou. Je správné zabít dítě, které drží v ruce zbraň a může zničit tank a zabít celou osádku? Je správné popravit zajatce, když má na klopách černé výložky SS? Ale strhující sled obrazů pokračuje dál. Válka. O tom to je. Zabijete je, nebo zabijí oni vás. Ideály jsou mírumilovné, historie je násilná.

Reklama

A tak se osádka tanku proplétá historií a snaží se o jediné – zůstat naživu.

Nebyl by to ale film, aby nepřišlo na několik momentů, které dávají onen morální imperativ. Ne z každého udělala válka otupělé krvelačné zvíře, schopné zabíjet či znásilňovat pro vlastní potěchu. Kdesi tam v koutku mysli, zahnané na útěk, zůstává člověk člověkem. A to mu dává naději a sílu pokračovat. A když se osádka musí rozhodnout, zdali zůstat se svým velitelem v znehybněném tanku, vězícím jak husa na pekáči přímo uprostřed kriticky důležité křižovatky, je tolikrát ohraným klišé, že to bude ten nejslabší, ten nejvíce na pochybách, kdo se první postaví za svého velitele. „Vy se běžte skovat támhle k lesu. To je v pořádku!“. „To je v pořádku“.

Slza se v oku leskne. Ne proto, že by šlo o překvapivý okamžik, scénář je přímočarý a v podstatě jasně předvídatelný, ale na rozdíl od tolika filmů, tady to prostě oněm umouněným a unaveným tankistům věříte. Vidíte jim do hlavy, strávili jste s nimi hodinu a půl a teď se musí rozhodnout, zdali zůstat a bojovat předem ztracený boj, nebo utéct a snad přežít. A víte proč. Víte, čím prošli, jaké to je, bojovat a umírat v tanku. Co byste udělali vy?

Pokud bych filmu měl a mohl něco vytknout, tak jedině až příliš prostorný dojem z vnitřku tanku, který vznikl použitím zvětšeného modelu interiéru pro natáčení. Na jedné straně to sice umožnilo vůbec celé prostředí natáčet, na druhou stranu to dává mnohým pocit, že tank je v podstatě takový trochu méně pohodlně zařízený, ale jinak prostorný kovový obývák. Někdy jsem se pozastavil nad českým překladem v titulcích, ale v originále se mi film jevil velmi věrný.

Je pochopitelné, že dříve nebo později se vyrojí debaty na téma, zdali ten či onen technický prvek mohl či nemohl být tak, třeba zdali Tiger mohl otáčet věží tak rychle, jak ho míjel protijedoucí Sherman (a odpověď je ne, nemohl :) ), ale to nechám jiným – v tomto případě na mě samotný příběh a postavy zapůsobily natolik, že technická stránka věci je spíše podružná.

A přesto, milovníci bojové techniky si tu samozřejmě přijdou na své, i když, jak jsem nadnesl v úvodu, film vlastně o té technice vůbec není. Podobně jako Tmavomodrý svět, je to příběh lidí, nikoliv strojů.

Někteří komentátoři se zaměřili na nesmyslnost útoky německé pěchoty proti tanku, ale i zde se promítá onen epický, pohádkový souboj dobra se zlem, a člověk nemůže necítit určité zadostiučinění, když hrdinové filmu zuřivě pálí ze svých půlpalcových kulometů do kropenáčů s černými výložkami a trhají je na kusy. Tohle je válka, a není pochyb o tom, že ti na druhé straně tu nejsou na vycházce. Jsou tu, aby zabíjeli, stejně jako to dělali během posledních šesti let války. Diváku, nezapomeň! A byť se to scénárista v posledních chvílích filmu snaží trochu zjemnit a otupit onen bipolární břit, divák odchází z kina s tím, že zlo bylo poraženo. A tak je to správné, tak to má být.

Film Železná srdce / Fury jsem sledoval pln očekávání už od okamžiku, kdy jsem se s tankem v titulní roli setkal tváří v tvář v St. Mere-Eglise 5. června 2014, a z kina jsem odcházel překvapen a nadmíru spokojen.

Reklama

Nechť si tedy i vy film užijete podobně, a nebojte se nám o tom napsat do komentářů, jak se film líbil vám.

A závěrem děkuji společnosti Falcon a.s. za poskytnuté vstupenky.

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více