STÁT IZRAEL: Jeho vznik a válka za nezávislost (II.)

Autor: Hana Lukešová / Kopretina 🕔︎︎ 👁︎ 20.122

Během příměří vyvinul Izrael veškeré úsilí, aby zlepšil svou vojenskou situaci. Izrael přivážel zbraně, zejména z Československa. Přistěhovalci z kyperských internačních táborů byli zařazeni do existujících, bojem prošlých jednotek. 2. července 1948 vznikl pod Syrskou vysočinou nový kibuc. Ležel osm kilometrů od oblasti obsazené syrským vojskem, které dobylo Mišmaš Ha-Jarden. Kibuc Kfar Ha-Nasi (Prezidentova vesnice), na počest Chaima Weizmana obývali přistěhovalci z Anglie a Austrálie. Týden po založení kibucu se octli osadníci uprostřed bitvy, když syrské jednotky porušily příměří a pokusily se obsadit západní břeh řeky Jordánu. Syrské jednotky však byly odraženy.

Během prvního příměří vypracoval zprostředkovatel Spojených národů hrabě Bernadotte vlastní plán rozdělení - Negev měli dostat Arabové, Galileu Židé. Jeruzalém by byl svěřen arabské zajordánské správě s tím, že by jeho židovští obyvatelé měli mít zajištěnou městskou autonomii. Návrh odmítli jak Arabové, tak Izraelci. Izolovaná osada Kfar Darom se od května stále držela. Posledního června dorazil konvoj vyslaný výsadkovým praporem, který měl v úmyslu evakuovat ženy a raněné. Ale Egypťanům se podařilo zabránit odjezdu konvoje, izraelské letectvo se několikrát pokoušelo shodit potraviny s padákem. Egyptská protiletadlová palba způsobila, že ke shozům mohlo docházet pouze v noci, a tak většina potravin spadla na území obsazené Egypťany. Po osmi dnech se jednotce výsadkářů podařilo uniknout z Kfar Daromu a vzít s sebou několik lehce raněných a děvčat. Pak, v noci ze 7. na 8. července osadníci souhlasili s evakuací. Ráno 8. července spustili Egypťané přehradnou palby z těžkých děl a poté vyslali proti osadě kombinovanou obrněnou jednotku. Osadu nalezli prázdnou.

Reklama

Čtyřtýdenní přerušení palby mělo skončit o půlnoci 9. července. Hrabě Bernadotte se snažil zabránit vypuknutí dalších bojů, vyzval Židy i Araby, aby souhlasili s bezpodmínečným zastavením palby na dalších 10 dnů. Izrael tento návrh přijal, Arabové jej odmítli. Když se boje znovu rozhořely, skupina šestnáctiletých a sedmnáctiletých chlapců vedená jednadvacetiletým Odedem Chajem vyrazila, aby obsadila výšinu na západě města, za níž ležely tři arabské vesnice Bajt Masmil, Ajn Karin a Malha. Oded Chajd byl zabit kulkou ostřelovače. Nový velitel Elijahu Lichtenstein reorganizoval četu a výšinu dobyl. Následující noci izraelské jednotky vyhnaly Araby z Bajt Masmilu a Ain Karinu. Téže noci jednotky Hagany napadly arabskou osadu Bajt Safafá a obsadily vesnické domy, ležící na obou stranách železniční trati, z nichž byly od začátku nepřátelství v květnu podnikány útoky na izolované židovské předměstí Mekor Chajim (Zdroj života).

Na severu, kde Syřané již porušili příměří, aby se zmocnili předmostí u řeky Jordán, zuřila lítá bitva, která začala 10. července a v níž izraelské jednotky usilovaly o vytlačení Syřanů zpět přes Jordán na původní mezinárodní hranici. Přestože v průběhu deseti dnů intenzivních bojů Izraelci syrské pozice střídavě dobývali a opět ztráceli, předmostí zůstávalo netknuté. Po ukončení prvního příměří byly obnoveny boje na všech frontách. Trvaly deset dnů. Izraelská armáda vyvinula hlavní úsilí na dobytí dvou arabských měst Ramly a Lyddy. Dobytí Ramly a Lyddy bylo součástí plánu D. Jednotka výsadkářů dostala rozkaz probít se do nich, vyvolat zmatek potřebný k tomu, aby je obsadila pěchota. Na Lyddu zaútočila plnou silou izraelská pěchota a obsadila část města. Následujícího rána jednotky Arabské legie napadly izraelské pozice, ale byly odraženy. V průběhu těchto bojů propadlo tisíce arabských civilistů panice. Při neochabujícím izraelském útoku 12. července byla dobyta Izraelci také Ramla.

Dne 12. července 1948, když bitvy o Ramlu a Lyddu vrcholily, izraelské jednotky zahnaly irácké vojáky z arabské vesnice Ras al-Ajn (Roš Ha-Ajin). Severní Negev ovládala egyptská vojska rozhodnutá postupovat severním směrem k Tel Avivu. 12. července zaútočila na osadu Negba. Bitva trvala déle než 7 hodin. V jednom okamžiku dosáhli Egypťané vnitřní ohrady, ale do soumraku se jim nepodařilo do osady proniknout a stáhli se. Dne 15. července rozhodla Rada bezpečnosti OSN, že arabské odmítnutí desetidenního příměří navrženého Bernadottem představuje ohrožení míru, a nařídila trvalé příměří pod trestem sankcí. Arabové to odmítli, boje pokračovaly. Dne 18. července izraelská vojska v Negevu zaútočila na egyptské jednotky, které tábořily ve vesnici Charatja. Vesnice byla dobyta, ale pak Egypťané nastoupili do protiútoku. Izraelci vesnici ubránili. Během deseti dnů bojů obsadila izraelská vojska v Galileji arabské město Nazaret. 16. června byl Nazaret Izraelci dobyt. Následně po obsazení Nazaretu se mnoho arabských vesnic v okolí vzdalo.¨

Jelikož Arabská legie držela dosud Latrun, a ovládala tak silnici do Jeruzaléma, Izraelci zahájili v noci ze 14. na 15. července třetí pokus o dobytí Latrunu. Tentokrát se Izraelci soustředili na hřeben za pevnůstkou. Ale Arabové dokázali přivést posily a izraelský útok odrazili. Rada bezpečnosti OSN odhlasovala, aby zastavení palby v Jeruzalémě došlo 17. července, 48 hodin před zastavením palby jinde. Byl naplánován útok na Staré město ze dvou směrů, Novou branou ze severu a Sionskou branou z jihu. Ani jeden z nich nebyl úspěšný. Irgun, který prováděl operaci u Nové brány, prošel branou, ale nepodařilo se mu hned za ní obsadit budovu Colége de Fréres, která ovládala tento kout Starého města. Útok na Sionskou bránu měl začít výbuchem velké bomby, jenž měl prorazit v hradbách dostatečně velký otvor umožňující vojákům průchod. Ale bomba byla vadná, hradby zůstaly neporušené. Mimo Jeruzalém začalo druhé přerušení palby 19. července. O dva dny dříve obsadili Izraelci u jižního vstupu do jeruzalémského koridoru arabskou vesnici Dár Rafat, na dohled železniční trati z Tel Avivu do Jeruzaléma. Izraelské jednotky doufaly, že 19. července obsadí silnici z Latrunu do Ramalláhu, která byla v rukou Arabské legie. Útok na silnici byl naplánován na poslední noc před příměřím. Izraelci obsadili arabskou vesnici Šilta, ale nikoliv vesnici Midya. Nejzuřivější bitva se odehrála na vrcholu 318, kde Arabská legie přinutila izraelské vojáky k ústupu. Během bitvy padlo více než 49 izraelských vojáků. Dne 18. července izraelská armáda podnikla čtvrtý a poslední pokus dobýt Latrun. Latrun se Izraelcům nepodařilo dobýt.

Druhé přerušení palby začalo 19. července 1948. Izrael využil druhého přerušení palby ke konsolidaci toho, co získal. Během druhého zastavení palby byly z letadel hozeny zásoby do Bejt Etšelu a Nevatimu, dvou odříznutých negevských osad na východ od Beer-ševy. Bylo také využito k intenzivnímu náboru branců a zdokonalení výcviku. Od prvních dnů existence státu byly letecky dopravovány z Československa zbraně nakoupené prvními izraelskými zahraničními emisary. Dne 12. srpna však československá vláda, podrobující se zhoršující politice SSSR vůči Izraeli, přikázala do čtyřiceti osmi hodin dodávky zastavit. Závěrečné horečné lety odvezly nejen obvyklé náklady, ale i letadla, posádky, výzbroj. V důsledku ukončení zbrojních dodávek z Československa izraelští zahraniční emisaři hledali další zdroje zásob. Švýcarsko a Itálie jim prodaly polní a protiletadlová děla. V Evropě také získali několik amerických tanků z válečných přebytků. V Mexiku byl zakoupen určitý počet polních děl. Dne 17. září jel hrabě Bernadotte, zprostředkovatel Spojených národů, autem na čaj k Dovu Josefovi, vojenskému veliteli Jeruzaléma. Bernadotte byl zabit členy Sternova gangu.

Reklama

Dne 1. října 1948 Palestinská národní rada zvolila muftího Hádžidže Amína al-Husejního za svého předsedu a prohlásila se za prozatímní vládu „celé Palestiny“. Auní Abdul Hádí, který naléhal na Churchilla, aby vyhlásil zákaz jakéhokoliv židovského přistěhovalectví, se stal ministrem sociálních věcí. Zajordánský král Abdulláh okamžitě odmítl celopalestinskou vládu. Přes Abdulláhův odpor uznaly formálně 12. října egyptská, syrská, libanonská vláda celopalestinskou vládu v Gaze. Král Abdulláh svolal konferenci do Jericha, která přijala rezoluci, že „Palestina a Zajordánsko tvoří nedělitelný celek“. Poté, co nabylo platnost druhé přerušení palby, zůstávala egyptská vojska stále v pruhu středomořského pobřeží až k bodu ležícímu třicet dva kilometrů od Tel Avivu. Bez ohledu na ruhamský letecký most byly izraelské osady v Negevu účinně izolovány od zbytku Izraele, jelikož Egypt ovládal Beer-ševu a silnice vedoucí z ní na jih. Byl zpracován vojenský plán Joav s cílem rozdělit egyptské síly na tři segmenty a pak zaútočit na každý z nich zvlášť. Konečným cílem bylo dobytí dvou arabských měst Beer-ševy a Gazy.

Boje proti egyptské armádě začaly 15. října 1948 a trvaly sedm dnů. První den provedla izraelská letadla nálety značné intenzity na egyptskou leteckou základnu Al´Aríše na středomořském pobřeží Sinaje. Železniční trať z Al´ Aríše do Rafy byla napadena ze vzduchu a vyhozena do povětří. Izraelský útok na egyptské síly odřezávající zbytek Izraele od Negevu však skončil neúspěchem. Útok na egyptskou pevnost Iraq el-Manšíji Egypťané odrazili a způsobili Izraelcům těžké ztráty. K ránu 17. října po noci těžkých bojů začala převážná část egyptských sil ustupovat. Avšak 5000 mužů zůstávalo u Faludže a odmítalo se stáhnout na jih. Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci, která vyzývala obě strany, aby se stáhly na pozice, které zaujímaly na konci zastavení palby. Izrael souhlasil s přijetím rezoluce Rady bezpečnosti a Ben Gurion přikázal izraelským velitelům, že mají už jen dvě noci (19. a 20. října), aby otevřeli cestu do Negevu. Na cestě na jih zůstával pouze jediný egyptský bod odporu - šest opevněných pahorků kolem arabské vesnice Hulejkat. Egyptským jednotkám tam pomáhala rota saúdskorabských vojáků. Pro izraelské vojáky představovala bitva o Hulejkat jednu z nejlítějších bitev Války za nezávislost. Egypťané byli nakonec vyhnáni z Hulejaktu a cesta do Negevu byla otevřena. Izraelcům se nepodařilo zlikvidovat faludžskou enklávu, ani obsadit bývalou policejní pevnůstku v Iraq-Suwedanu. Poté, co Izraelci izolovali egyptské jednotky ve faludžské kapse, využily izraelské síly závěrečných dvanáct hodin před obnovením příměří k vytlačení Egypťanů z Beer-ševy. Útok na Beer-ševu začal 21. října. V jeho čele nastoupily jednotky Mahalu a Gahalu, jejichž mnozí členové pocházeli z Francie a severní Afriky. Egypťané se po líté bitvě vzdali.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více