Osídlení ve Svaté zemi

Autor : 🕔09.07.2014 📕5.098

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Pozornost celého světa se soustřeďuje stále na Blízký východ. O žádnou jinou zemi se nebojovalo tolik jako o Izrael/Palestinu. Jde o nepatrný kousíček země, svou rozlohou je rozhodně menší než naše Morava. V současnosti se o tuto krajinu vedou urputné a nesmiřitelné boje mezi Židy a Araby. Obě strany si nárokují toto teritorium pro sebe. Nyní provedu stručný historický exkurs osídlení této země.

Dějiny židovského osídlení v této oblasti se datují do pradávných dob. Roku 1272 př. Kr. pronikli Židé do země a ovládli ji, vytvořili zde státní útvar, r. 1004 př. Kr. opanoval Jeruzalém král David. Dějiny židovského osídlení jsou tak rozsáhlé, že by nebylo možné je popsat v krátkém článku. Ve Svaté zemi vládla řada izraelských panovníků - Saul, David, Šalamoun, posléze se kvůli vzájemným sporům mezi Izraelity rozpadla říše na severní království Izraelské a jižní království Judské. Severoizraelskou říši založil král Jarobeám, po něm vládli Ela, Smri, Achab a další. Zakladatelem Jihoizraelského království se stal král Rechabeám, po něm následovali Jozafat, Joram, Achazjáš a další. V průběhu dějin r. 606 př. Kr. odvlekli Babyloňané židovské obyvatelstvo do zajetí, r. 586 př. Kr. zničili Chrám. Babylonské zajetí skončilo r. 536 př. Kr., kdy král Kýros povolil návrat Izraelitů do jejich země. V zemi pak střídavě vládli židovští i nežidovští vládci až do r. 70 př. Kr., kdy Římané potlačili vzpouru Izraelce Bar Kochby, a tak započal „veliký exil“, který skončil téměř po dvou tisíciletích vznikem samostatného Státu Izrael dne 14. 5. 1948 .

Roku 634 ovládli Palestinu Arabové. Arabští panovníci zde vládli do křižácké invaze r. 1099. Svaté tažení proti nim vyhlásil papež Urban II.  Křižáci ovládali zemi až do r. 1292, kdy tuto krajinu opět dobyli Arabové a vládli tu až do r. 1517. Následně ovládli území Turci a drželi je až do r. 1917. Za připomenutí stojí, že arabští vládcové z rodu jak Umájovců, tak Abásovců nikdy neučinili Jeruzalém svým hlavním městem. Přesto si proti prokázaným historickým faktům současní palestinští politici činí nároky na Jeruzalém jako na své hlavní město.

Není tudíž pravda, že byla Palestina jenom arabskou zemí, jak neustále papouškuje palestinská propaganda. Počet arabských obyvatel v 19. století (v době vzniku sionismu a masové imigrace Židů do Svaté země) byl velice nízký, takže první i další sionisté po nich mohli označit Zemi Izraelskou jako „zemi bez obyvatel pro lid bez země“. Arabové sice masivně zalidnili zemi během 19. století, ovšem současně s židovskou imigrací. Po celá staletí byl Izrael pouští a močálem, ani kočovníci se zde nechtěli usadit. V pusté, řídce osídlené Palestině se uskutečnil zázrak - Židé zde vybudovali moderní průmyslové podniky, postavili nemocnice, umělecké galerie, univerzity. Na právoplatně odkoupené půdě (od tureckých a syrských šejků) vybudovali Židé kibucy a zejména nová města Tel-Aviv, Rishon Le-Cion, Zychron Yaakov, Bnei Barack. Svou pílí a prací přeměnili zemi plnou bažin a močálů ve vyspělou zemi nejen průmyslovou, ale i zemědělskou, takže lze směle tvrdit, že poušť a bažiny byly přeměněny na kvetoucí zahradu. Práce v kibucech a zřizování nových moderních měst stála osadníky nezměrné úsilí. Práce na znovuobnovení izraelských měst  probíhala takto: osadníci s nůšemi na zádech scházeli do údolí, tam plnili nůše bahnem z říční náplavy a pak pokračovali stejnou strastiplnou cestou zpět. Tímto způsobem postupně zúrodnili poušť. Na jiných místech kopali v bažinách odvodňovací kanály, a tím je vysušili a zúrodnili. Díky této činnosti Židů se z Izraele stala moderní a vyspělá země. Závlahové systémy v Izraeli dosahují absolutní špičky. Izraelský stát v současné době vyniká v zemědělské oblasti a vyváží své produkty do celého světa, zejména citrusy, jahody či řezané květiny, a izraelská věda je na takové výši, že izraelští vědci a izraelské univerzity patří k těm nejlepším a nejprestižnějším na světě.

Právě z důvodů velké skromnosti, obětavosti a pracovitosti Židů arabské obyvatelstvo zprvu přistěhovalce vítalo. Koncem devadesátých let 19. století až do počátku dvacátých let 20. století byly vztahy mezi Araby a Židy poklidné. Syrský mufti Farib Ksab a král Faisal uznali nárok Izraelců žít v Palestině a dokonce povzbuzovali Židy, aby se v co největším počtu stěhovali do této oblasti. Zvalijak orientální, tak aškenázské (evropské) Židy. Chaim Waizman se scházel s arabskými politiky a vzájemně stvrdili přátelství.

Bohužel, každá idyla má svůj konec. K definitivnímu ukončení arabsko-židovského přátelství a klidného a vzájemně výhodného soužitípřispěl zásadním způsobem Mufti Husejní. Ten zastával myšlenky arabského šovinistického nacionalismu, začal důsledně prosazovat protižidovskou politiku, žádal po Britech, aby okamžitě anulovali Balfourovu deklaraci, která potvrzovala právo židovského národa na vybudování národní domoviny v Palestině. Husejní vyzýval k vraždění nejen Židů, ale i umírněných Arabů. Nenávistné výzvy se proměnily v činy začátkem dvacátých let minulého století. V červnu 1929 přepadli Husejníjovci Izraelce u Zdi nářků, 25. srpna téhož roku husejníjovský gang zavraždil 133 Židů poblíž vesnice u Jeruzaléma. Další násilí Husejní rozpoutal během poloviny 30. let, kdy se do Svaté země chtělo dostat co nejvíce Židů před nebezpečím narůstajícího nacismu. Tehdy propukly protižidovské pogromy v celé Palestině, při nichž zahynulo 130 Židů. V reakci na tyto násilnosti zahájila teror i židovská podzemní organizace Irgun, která vyvíjela svou činnost v průběhu II. světové války a mstila se na arabských rodinách i na Britech, které považovala za odpovědné za židovské utrpení.

Dnešní antisionisté, respektive antisemité rozšiřují legendu o „palestinském národě“. Existuje skutečně „palestinský národ“? Odpověď zní: neexistuje. Pro odpůrce tohoto faktu uvedu výroky významných arabských i nearabských osobností. Před Peelovou komisi v roce 1937 prohlásil vedoucí představitel Arabů Auni Bey Abdul-Hadi: „Nic takového jako Palestina neexistuje. Tento pojem vynalezli sionisté! V Bibli není žádná Palestina. Naše země byla po staletí částí Sýrie (Jerusalem Post, 2. 11. 1991)“. H. Allen Tupper junior v New York Times pak napsal: „Setkal jsem se jedině s obchodníky na velbloudech a s divokými kmeny beduínů, kteří zůstali na jednom místě nejdéle dva měsíce.“ V květnu 1947 řekl poslanec Nejvyšší arabské rady v OSN: „Palestina je syrskou provincií.“ O několik let později řekl Ahmed Shuqeiri, pozdější předseda OOP, před Radou bezpečnosti: „Každý ví, že Palestina nebyla nic jiného než jižní Sýrie.“ Vedoucí britského oddělení pro rozvoj Palestiny Lewis French napsal: „Narazili jste tam jen na drobné zemědělce v hliněných chýších, těžce postižené malárií... Pokud nebyli sami zloději dobytka, ochotně poskytovali úkryt jiným pachatelům... Rozsáhlá území byla neobdělána... Jednotlivé parcely měnily každý rok svého majitele. Veřejná ochrana neexistovala a drobní zemědělci se sami stávali obětí útisku a plundrování ze strany jejich beduínských sousedů.“ A nejvýznamnější výrok, který bere „vítr z plachet“ všem antisionistům, je výrok Zahíra Músejna, člena výkonného výboru PLO v rozhovoru poskytnutém holandským novinám Trau, 31. 3. 1977: „Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem.

Dnešní tvrzení o Palestincích jako národu bylo bezpochyby umocněno ještě skutečností, že právě zmiňovaná Sýrie, Libanon a Jordánsko či další arabské státy neposkytly žádnou pomoc svým „bratřím“ a nechávají je dodnes živořitv uprchlických táborech, čímž jim vtiskly znamení jakéhosi vyloučení z arabské rodiny. To však není důkazem ani důvodem pro vznik samostatného národa, a proto označení Palestinců za „národ“ zůstává i nadále jen ryze účelovým trikem.

Autor : 🕔09.07.2014 📕5.098

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago