Izraelská operace v uprchlickém táboře Janin

Autor: Hana Lukešová / Kopretina 🕔︎︎ 👁︎ 12.070

Operace v Janinu spolu s kauzou Mohameda Dury se stala symbolem tragické protiizraelské dezinformace během II. intifády, kterou rozšířila světová média, nevládní organizace a OSN. Tato operace v denících získala označení „Džaníngrad“ a měla navodit představu, že Izrael páchá na Palestincích stejná zvěrstva a nelidskosti, jakých se dopouštěla nacistická vojska ve Stalingradu.

Ještě než se dostanu k popisu dané dějinné události, zmíním se, jak noviny systematicky démonizovaly legitimně zvoleného izraelského premiéra, jenž je s II. intifádou spojován. Na začátku roku 2000 vyhrál izraelské volby Ariel Šaron a krátce poté švýcarské noviny Les Temps otiskly karikaturu líčící Šarona jako krvavého válečníka. Karikatura zachycuje Šarona, jak zvedá ruce na znamení VÍTĚZSTVÍ, dlaně jsou však potřísněné krví. Za ním lze zahlédnout stereotypní postavičku ultraortodoxního Žida.

Reklama

Pozadu nezůstává ani britský deník The Guardian, který otiskl karikaturu izraelského premiéra s náboženskou pokrývkou hlavy, jehož ruka se dotýká Západní zdi, po jeho doteku však zůstává krvavý otisk. Nutno dodat, že krev na rukou je samosebou palestinská. Tolik jen k tomu, jak osobu Šarona popisovala a „zaškatulkovala“ média. Zatímco Šaron byl líčen jako démon Blízkého východu, masový vrah, novodobý Hitler, masový vrah a terorista – Palestinec Ahmad Jásín byl líčen jako mučedník, ne-li jako hrdina z Varšavského ghetta. Levicové plátky The Guardian a The Independent Šaronovi vtiskly označení „Šaron buldozer“, „Šaron řezník“, „Šaron válečník a militarista, který rozpoutal palestinskou intifádu“. Zpodobnily opakovaně Šarona oblečeného v nacistické uniformě esesmana, tradičně s rukama od krve. Takovéto výjevy velmi snadno roznítí protiizraelskou nenávist, která zasáhne i Židy usedlé v Evropě.

Nyní stručně průběh izraelské operace a šíření protiizraelských lží. Dne 29. 3. 2002 Izrael zahájil svou největší vojenskou operaci od začátku intifády. Šlo o reakci na vlnu palestinských atentátů, které dennodenně postihovaly Izrael v rozsáhlém záběru. Stovky Izraelců byly zabity – např. v měsíci březnu 2002 přes 300 mrtvých izraelských civilistů, mnoho civilních budov, škol, diskoték, kulturních staveb bylo útoky Palestinců zničeno. Nabízí se OTÁZKA, který stát by si tohle nechal líbit. Následkem těchto tragických událostí vpředvečer Velikonoc se Izrael rozhodl pro operaci „Obranný štít“. Izraelská armáda znovu obsadila rozsáhlá území na Západním břehu Jordánu. Daná situace jasně naznačovala, že je Palestinská samospráva do rozněcování palestinských nepokojů nejen zapojena, ale že nepokoje sama přímo vyvolává. Izrael bojoval obezřetně a dalo by se říci, že opatrně - muž proti muži, dům od domu, aby tak zamezil ztrátám na své i na palestinské straně.

Přesto však palestinští politici v rozhovoru pro americkou televizi CNN obvinili Stát Izrael z válečných zločinů. Izrael měl údajně chladnokrevně bez milosti zabít 2500 palestinských mužů, žen a dětí. CNN bez ověření skutečnosti papouškovala palestinskou verzi příběhu. Pater Hansen, hlavní zmocněnec humanitární organizace UNRWA , napsal, že je naprosto bez pochyb, že Izrael „nese zodpovědnost za smrt 300-400 palestinskoarabských civilistů“, a to vzdor tomu, že Izrael se snažil bojovat šetrně a vyhnout se civilním ztrátám na straně palestinských občanů za cenu vlastních ztrát. Tuto situaci nikdo neověřoval.

Izrael uzavřel uprchlický tábor v Janinu - a okamžitě se začaly šířit protiizraelské fámy. Saib Irikát obvinil Izrael z „úmyslného zničení a vyhlazení palestinského uprchlického tábora“. Azzedin Taibi pro list L´Humanité napsal: „To, co se děje v táborech na Západním břehu Jordánu a zejména v Janinu, je hrozné, neúnosné, jsme svědky organizovaného masakru a vyvstává tedy otázka, kdy konečně OSN vyšle intervenční vojska a vyšetří tento hrozný a krvavý masakr. Dvacet let po Šabře a Šatile přihlížíme stejné vojenské strategii, se stejným společným jmenovatelem Šaronem.“ Pozadu nezůstal ani Ugo Trambali, který citoval slova Terje Roada Larsena v deníku Il Sore 24 Ore, který popsal izraelskou operaci jako „morální hnus“. Trambali přidává: je to hrůza za hranicemi představitelného, jako by tam řádilo zemětřesení, smutná a hanebná kapitola v dějinách Izraele, je to opravdové peklo, není nějak přehnané nazývat to masakrem“ a dodává „dosud jsem váhal, zda mám použít slovo masakr, ale nyní jsem si naprosto jistý, nemohu to nazvat jinak“. Evropský poslanec za Zelené z frakce sjednocené levice Fracis Wurtz označil izraelskou akci jako „válečný zločin“. Švédský poslanec za Zelené Per Garton označil Janin za „Ground Zero Palestinců“.

V reakci na izraelskou operaci podepsala početná skupina evropských akademiků petici, která vyzývala evropské instituce a univerzity, aby přerušily financování izraelských vědců a badatelů v rámci společných projektů. Akademická výzva zahájila bezprecedentní kampaň bojkotu izraelských univerzit, která trvala i dlouhou dobu po skončení a objasnění skutečné situace. Na své si přišla i zmíněná britská média The Independent a The Guardian. Deník The Independent označil janinskou operaci jako „jatka“, novinář Phil Reevens napsal: „....mezi ruinami Janinu, otřesné svědectví válečných zločinů.“ Deník The Guardian psal o „zápachu rozkládajícího se masa“. Ze zbývajících novin uvedu ještě Frankfurter Allgemeine Zeitung, který psal o dvoustovce palestinských mrtvol, francouzský deník L´Humanité psal o „nepředstavitelné hrůze“, list Liberation napsal „v Janinu se umíralo stokrát a tisíckrát“. Na závěr zmiňuji karikaturu v řeckých novinách Elefterotypia zachycující izraelského vojáka se svastikou v nacistické uniformě a s židovskou hvězdou na helmě, jak říká mladému Arabovi: „Mrzí mě, že Vám děláme to samé, co nacisti nám.“ To bylo jen stručné zmínění protiizraelské nenávisti a ideologické masáži veřejnosti ze strany médií, univerzit, OSN a nevládních organizací. V kontrastu s těmito strašnými obviněním byla pravda úplně jiná.

Izraelská armáda uprchlický tábor v Janinu znovu otevřela. Na rozdíl od obvinění Saiba Irikáta a sdělovacích prostředků bylo nalezeno nikoliv 500, ale 54 mrtvých Palestinců. Izraelskou verzi potvrdili místní palestinští svědci. A nakonec se ukázalo, že mrtvých palestinských civilistů bylo 7, ne stovky a tisíce. Tak nízké palestinské ztráty byly dány tím, že Stát Izrael nepoužil letectvo a těžkou vojenskou techniku a buldozery, zapojila se pouze pěchota, boj nebyl veden plošně. Bojovalo se dům po domu, člověk proti člověku, v bojích padlo 23 izraelských vojáků. Tolik vojáků na izraelské straně zemřelo jen proto, že se izraelská armáda snažila udržet počet ztrát v míře co nejmenší, a to na obou stranách. Nade vši pochybnost bylo dokázáno, že palestinský islámský džihád položil přes 2000 smrtonosných náloží. Teroristé zaminovali celé budovy, silnice, ulice a veškeré průchody. Izraelci v tomto táboře zničili jen malou část budov, a to 130 z celkového počtu 1860. Podle množství výbušných nástrah, které položili sami Palestinci, není vůbec jisté, zda uvedený počet zničených budov jde vůbec na vrub Izraelců a zda si obrovské ztráty nepřivodili vlastně Palestinci. Našly se případy, kdy izraelští vojáci odstraňovali výbušniny z ulic, aby palestinské ženy a děti neutrpěly zranění nebo ztrátu života. Před každou vojenskou operací Izrael se snažil palestinské civilní obyvatelstvo varovat.

Reklama

Co říci závěrem? Protiizraelské lži připomínají nacistickou propagandu, která vtloukala „svou pravdu“ dětem během druhé světové války, že američtí vojáci pojídají malé německé děti. Protiizraelská propaganda je vždy lákavá a řada lidí chce věřit, že jsou Izraelci masoví vrazi palestinského obyvatelstva, zabijáci palestinských dětí, zkrátka a dobře novodobí nacisté.

Mohl by takovýto militantní stát hospodářsky prosperovat, šířit vědu, budovat vysokou úroveň školství a vzdělání , sklízet úspěchy při získávání Nobelových cen, udržovat svou zemi jako kvetoucí oázu, začleňovat nové a nové imigranty do svého společenství, poskytovat pracovní příležitosti i Arabům, činit nové a nové mírové nabídky , které by konečně vyřešily napjatou situaci na Blízkém východě? Kdo Izrael osobně navštívil, udělal si jasno – a s ním i každý soudný člověk, který se nespokojí s laciným antisemitismem.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více