Nad Tatrou sa blýska - (7)

Autor: Václav Vlk st. 🕔︎︎ 👁︎ 19.419

Bolševici táhnou na Evropu

Dalším zásadním dějem, který ovlivnil celou Evropu a myslím že celý svět, bylo střetnutí, které nám soudruzi zatajili a ani dnes se o něm prakticky neučí. Kdyby dopadlo jinak, byla by Evropa včetně Německa již od roku 1920 sovětská. Takový „Evropský svaz sovětských socialistických republik“. Nebo že by „Evropská socialistická unie“?!? Podívejme se, o co šlo:

Polsko-sovětská válka (též polsko-ruská válka, únor 1919 - březen 1921) představovala střetnutí mezi sovětským Ruskem a po první světové válce obnoveným Polskem. Dáme-li si věci do souvislostí, v únoru 1919 byla již československo-maďarská hranice celkem v klidu. V Polsku, Německu, Maďarsku, Jugoslávii, Ukrajině, Rusku atd. atd. a tím pádem všude kolem nás se však bojovalo.

Reklama


Místa válečných konfliktů Polska a sousedů

Jen Polsko vedlo tyto konflikty:
1. Boj o Halič s Ukrajinci 1918-1919
2. Konflikt o Spišsko s ČSR 1918-1922
3. Česko-polská válka o Těšín 1918-1920
4. Boj s Němci o Slezsko 1918-1919
5. Boje s nacionalistickými Ukrajinci 1918-1920
6. Boje s Rusy a pak se sověty 1918-1921
7. Konflikt s Ukrajinou spolu s Lotyši 1918-1920
8. Boje se Západoukrajinci 1918-1919
(údaje jsou jen orientační, někde se v podstatě s malými přestávkami nepřestalo bojovat až do roku 1948)

Nejnebezpečnější byla, jak se později ukázalo a což většina Evropanů tehdy nechápala, hrozba dobytí Polska bolševiky. A tím jejich možné okupování středoevropského prostoru. Což se jim sice nepovedlo po celou první polovinu 20. století, ovšem později díky německému nacionálnímu šílenství, když nacisté napadli SSSR a při jejich porážce vstoupila sovětská - tedy vlastně imperiální ruská - vojska až do Berlína, Varšavy, Bukurešti, Budapešti ano...

Chorobná císařská německá rozpínavost nejprve zahájením války se Srbskem a jeho spojencem Ruskem rozpoutala 1. světovou válku. Když Němci začali prohrávat, německý generální štáb vyslal Lenina s penězi do Ruska, aby jej rozložila vnitřní revoluce. Druhá světová válka nepoučitelných německých nacionalistů nakonec dovedla - přes falešný pokus Němců a Rusů o sbratření (Smlouva Molotov-Ribentropp) - bolševismus na čtyřicet let do centra Evropy. To je skutečnost, na kterou by neměl nikdo při posuzování Německa, Ruska, jejich spolupráce či sporů a konfliktů zapomínat.

Prvně zkusili bolševici vojensky dobýt Evropu spojením s místními evropskými levičáky v lednu 1919. Tehdy vpochodovala nově zformovaná Západní sovětská armáda pod velením Alexandra Mjasnikova do Vilna a Minsku. 12. ledna pak byl proveden útok na linii Němen-Ščara. Na nově dobytém území byla založena Litevsko-běloruská socialistická republika. Začíná první sovětský „pochod na Západ“.

Reklama

Poláci zahájili protiútok. První srážka mezi armádami Poláků a bolševiků se odehrála 14. února 1919. Není náhodou, že dne 21 března vyhlásil Béla Kún, který byl ve spojení s Leninem, Maďarskou republiku rad - bolševický stát, snažící se ovládnout bývalá uherská území až po Podkarpatskou Rus.

Hlavní polská operace proti Sovětům začala 16. dubna 1919. Poláci postupovali až k Minsku. Vojenský velitel Poláků Piłsudski usiloval, bez velkého pochopení „Západu“, o vojenskou a politickou porážku bolševického Ruska. Usiloval také o spojenectví či federací s Ukrajinou. Všimněte si i dnešních výjimečných vztahů Polska a Ukrajiny ve sporu s Ruskem. Piłsudski chce připravit Rusko o pozici velmoci, vytlačit je na Východ a zabránit šíření bolševismu v Evropě. Generál prohlásil:

...Bolševiky je třeba porazit, a to co nejdříve, dokud nezesílí. Je třeba je přinutit k boji a pak je položit na lopatky. Abychom toho dosáhli, musíme na ně udeřit tam, kde před námi nemohou uhnout a odkud před námi nemohou utéci. Moskva takovým místem není. Tím místem je Kyjev. Jejich citlivým místem je Ukrajina...“ Poláci však nemají dost sil a nedohodnou se s Ukrajinou. Mezitím, jako nepřímá pomoc Sovětům, Béla Kún, vedoucí maďarské bolševické revoluce, napadne Rumuny a dne 1. května 1919 Slovensko.

Lev Trockij ,duchovní otec „trockismu“ (u nás jeho dnešní obdivovatel Petr Uhl a jeho spojenci na levici - viz - bojují o ovládnutí ÚSTR a žalují Klause) - tehdejší vrchní velitel bolševické armády vyhlásí: „Polsko bude mostem, po němž se do ní (Evropy) rozšíří ruská sociální revoluce“. Na polském území bolševici zakládají tzv. Prozatímní polský revoluční výbor. Členem byl mj. F. E. Dzeržinskij, zakladatel a velitel obávané tajné bolševické policie tzv. Čeky, faktické předchůdkyně pozdějšího GPU, pozdější NKVD a posléze KGB. (Čeka -Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR byla první ze série tajných policií v Sovětském Rusku.)

Československo je v tomto okamžiku neutrální. Nemá jinou možnost. Masaryk: „Sotva bude možno převážet Polákům munici. My jim pomohli tím, že jsme je teď neatakovali.“ Čs. levicové odbory sabotují dodávky zbraní a munice do Polska. Ani vládě ani armádě není jasné, zda ty zbraně Poláci, v případě vítězství nad bolševiky, nepoužijí v budoucnu proti nám.

Rusům, potažmo bolševikům šlo o rozšíření komunistického režimu směrem do Evropy s cílem propojit všechny „republiky rad“, tedy bolševické revoluce, které iniciovali, a tak ovládnout východní a střední Evropu – tedy Polsko, Německo, Slovensko (případně Československo), Maďarsko a Rakousko, kde všude probíhaly ozbrojené pokusy nastolit „vládu sovětů“. Ve všech těchto státech vypukly v letech 1918 až 1919, případně 1920 ozbrojené pokusy o vytvoření komunistických režimů. Na území Československa byla situace jiná. Levicoví němečtí sociální demokraté se sice pokusili v březnu 1919 o generální stávku a násilné převzetí vlády v oblasti Deutschböhmen - dnes nazývané Sudety -, ale bouře byly spíše „hladové“ a „nacionální“ než bolševické. Na Slovensku byla po obsazení východní části (Košice –Nové Zámky) rudými Maďary na jaře 1919 vyhlášena tzv. Slovenská republika rad. Ale to byla vlastně jen neživotná odnož maďarské bolševické revoluce. V Čechách došlo pouze k poměrně bezvýznamnému tzv. boji o Lidový dům na podzim 1920, když se bolševizující část sociální demokracie pokusila neúspěšně obsadit centrum ČSSD.

V zahraničí a všude kolem nás však byla situace podstatně horší.

Obrat nastal, aniž by to zpočátku bylo jasné, na začátku roku 1920. Bolševici stáhli všechny své hlavní jednotky na frontu proti Polákům. V dubnu měli k dispozici již 20 divizí a pět jízdních brigád. Také Poláci se spoléhali, jako v dějinách často a marně, na pomoc dohodových mocností, především Francie. Ta jim sice poskytla peníze a zbraně ale jinak nezasáhla. Poláci se ovšem cítili silní a vrchní velitel polské armády Jozef Piłsudski zaútočil na Ukrajinu.

Bolševici byli zaskočeni. Jejich krize se ještě více prohloubila, když dvě haličské divize přešly k protivníkovi. Společně s jednotkami atamana Petljury vstoupily polské jednotky 7. května 1920 do Kyjeva.

Jenže karta se obrátila. Poláci nebyli schopni doplňovat svá vojska jak vojáky, tak výzbrojí.

Bolševici tedy začali opět útočit a postupně dobývat další území a dne 12. prosince 1919 dobyli Kyjev. Od 27. června bolševici poráželi Poláky na celé frontě. Polští komunisté - podle bolševického mustru, který Stalin pak opakovaně použije - založili na Sověty obsazených územích prosovětskou vládu.

Západní mocnosti tlačily na Piłsudského aby uzavřel příměří, protože hrozí likvidace Polska. Objevovaly se dezerce části polských vojáků k Sovětům. Mezi generalitou vládl pesimismus. Vše zlomila nesmírná obětavost ze strany polské většinové společnosti. 

Reklama


Do zbraně proti bolševikům

Do boje nastoupilo 200 tisíc dobrovolníků (mnoho gymnazistů). Piłsudský sází vše na jednu kartu, připravuje plán rychlého protiútoku, připraven rezignovat. A vyhraje.


Mapa polsko-bolševické války1919-1920

12. srpna 1920 stáli bolševici nejprve 45 km a 13. srpna pak už jen 19 kilometrů od Varšavy. Jejich frontální útok na Varšavu však skončil naprostým debaklem! Polská armáda porazila pod vedením generála Pilsudského Sověty. Tuchačevského jednotky byly rozbity rozsáhlým protiútokem a Poláci jim připravili zničující porážku (tzv. Zázrak na Visle). Na straně Poláků bylo v této válce asi 60 000 padlých, na straně Sovětů pak 100 až 150 000. Stalin Polákům tuhle porážku nikdy nezapomněl. Myslím, že právě to stálo za katyňským masakrem, kde bylo Sověty povražděno 22 tisíc polských důstojníků, mezi nimi i někteří etničtí Češi. Stejně tak nechal vykrvácet Varšavu a posunul Polsko na západ z území, která chtěli ovládat Sověti už v roce 1920.


Polský štáb za bojů se Sověty

To, že jsme Polákům nepomohli, bylo pochopitelné. Ovšemže to byla z dnešního hlediska strategická chyba. Jenže tehdy není dnes. Zapomeňme však na takzvané česko-polské přátelství. Tehdy žádné nebylo. Však Poláci také v roce 1938 ihned napadli Československo a připojili Těšínsko. Aby o ně po porážce od Německa rychle zase přišli.

To však stále není vše o této divoké době. Zbývá nám mimo jiné další, nejdůležitější stát. Náš největší soused a od roku 1848 až dodnes největší přítel „sudetských“ - dříve českých a moravských - Němců. I tam se chystá bolševická revoluce. Ta se pak postupně změní v nacistickou, která má v plánu změnit svět. Například vyvražděním a zničením nepohodlných a „nekvalitních“, mezi které patří i Češi. V jejím základě je jak antisemitismus, tak antislavismus. Kořeny antislavismu lze klást do poloviny 19. století, v souvislostí s velkoněmeckou idejí, kde nejprve v Rakousku-Uhersku dochází k negativnímu vztahu Němců vůči slovanským národům. Další vlna antislavismu, již v drsnější podobě, přichází po první světové válce v Československu, kdy někteří Němci (např. jeden v vůdců sudetských němců Rudolf Lodgmann von Auen) přicházejí s úvahami o vystěhování Čechů na území západně od Rýna či do východního Pruska

Uběhne jen nemnoho let a na sjezdech NSDAP budou viset dnes z filmů a fotografií „vystřihovaná“ hesla „Nationalsozialismus ist der Marxismus heute“, která byla často vidět na shromáždění nacistů v třicátých letech.

Neboť jak řekl světoznámý ekonom Ludwig von Mises: „Třetí říše byla socialistický stát.

Jak vidíte na transparentu dnešních nacistů - takzvaných „autonomních nacionalistů“ -, myslí si to i oni. Hlásají „Proti kapitalismu! Za národní socialismus!“ 


Dnešní němečtí nacisté

Nacisté i komunisté mají jeden společný cíl: zničit svobodu a demokracii.

V roce 1918 to zkoušeli v Německu a v našem pohraničí. Ostatně jeden z největších bojovníků za „sudetskou věc“ byl pozdější člen ÚV KSČ Karl Kreibich, který byl jedním z vůdců Deutschböhmen.

Jak říkal ten starý rabín: „Všechno souvisí s vším.“ (Údajně to prý řekl i Lenin, ale znáte to...)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více