Tanky v bojích o Madagaskar

Autor : 🕔16.01.2014 📕5.362
Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč
♡ Chci přispět

Přestože mnoho historiků, zabývajících se historií 2. světové války pozapomíná na britské vylodění na Madagaskaru, toto vylodění mělo několik prvenství - byla to první britská velká kombinovaná operace, která nesloužila jen jako diverzní akce, ale jejímž cílem bylo trvale se udržet na pevnině a vytvořit předmostí pro další postup. Rovněž se poprvé při vylodění použily na podporu vyloďujúcich se jednotek tanky, byť jen v omezeném počtu.

V polovině roku 1941, v britském Královském obrněném sboru (Royal Armoured Corps) vytvořili tři tankové eskadrony (Squadron – velikostí přibližně na úrovni naší tankové roty) určené pro speciální zámořské operace, známé jako „A“, „B“ a „C“ Eskadrony pro zvláštní úkoly (Special Service Squadron). „A“ a „B“ Eskadrony byly vybaveny pěchotními tanky Valentine a lehkými tanky Mk. VIc. Eskadra „C“ však byla vybavena dvanácti tanky Tetrarch převedenými z 2. obrněné brigády, 1. obrněné divize. Zanedlouho po vzniku byli všechny tři eskadry převezeny do Skotska, kde začali s intezívním výcvikem vyloďování z lodí a výsadkových plavidel. Na podzim byla „C“ Eskadrona odeslána do západoafrického Freetownu, protože se s ní počítalo při obsazovaní španělských ostrovů při pobřeží Západní Afriky, v případě, že by Španělsko vstoupilo do války na straně Německa. Španělsko ovšem zůstalo neutrální a proto se počátkem jara 1942 jednotka vrátila na britské ostrovy.

19. února 1942 bylo na nejvyšších místech v Británii rozhodnuto, že z hlediska ochrany obchodních a zásobovacích tras do Indie, Východní Afriky a Blízkého Východu bude nutné zabezpečit ostrov Madagaskar, toho času ve správě Vichystické Francie, před případným obsazením Japonskem, zejména jeho přístavu na severním cípu ostrova – Diego Suarez. Na splnění tohoto úkolu byla vytvořena Force 121, tvořená 29. samostatnou pěší brigádou, 13. a 17. pěší brigádou (obě z 5. divize) a komandem č. 5 (Commando No.5). Součástí 29. brigády, která tvořila jádro invazních sil, byla i tanková jednotka – „B“ Eskadrona pro zvláštní úkoly Královského tankového sboru („B“ Special Service Squadron of the Royal Armoured Corps). Nešlo však o původní jednotku, nýbrž její polovinu, ke které byla přidána polovina z eskadrony „C“. To znamená, že tato jednotka byla vyzbrojena 6 tanky Valentine Mk.III a 6 tanky Tetrarch Mk.VII. Organizačně byla rozdělena na půl-eskadrony (half-squadron) podle typů tanků. Každá „půl-eskadrona“ měla jednu třívozovou a dvě dvouvozové čety (troops). Zbylé dva tanky tvořili velitelskou četu eskadrony. K přepravě tanků byli určeny transportní lodě Keren, Karanja a Winchester Castle a na každou z nich bylo naloženo dva a dva z obou typů.

Samotné vylodění se začalo krátce před rozbřeskem, v 4.30, 5.5.1942, v zálivech Courrier Bay a Ambararata Bay, na západní straně nejsevernějšího cípu ostrova Madagaskar. Samotné vylodění se nepotkalo s odporem a problémy. Ty, které se vyskytli, byli spíš technického rázu. Jeden z takových problémů byl způsoben zapadnutím tanku Tetrach do jemného písku na pláži, které zdrželo vyloďování dalších tanků a pěší útvary byli nucené prozatím postupovat do vnitrozemí bez jejich podpory. Tento postup byl i nadále bez jakéhokoliv odporu, čehož důvodem bylo i to, že Francouzi považovali místo, kde se uskutečnilo vylodění za velice nevhodné pro takovou operaci. Dále se spoléhali na dělostřeleckou baterii a pozorovatelnu umístněnou nad zálivem Courrier Bay, na skalní vyvýšenině zvané Windsor Castle. Tato však byla vyřazena rozhodným úderem příslušníků Commando No.5, hned v první vlně výsadku.

Kolem desáté hodiny se však už francouzské velení dozvědělo od místních obyvatelů o blížící se britské síle a nařídilo senegalské lehké pěchotě zaujmout předem připravené obranné pozice, zvané Col de Bonne Nouvelle, umístněné na svazích vyvýšenin při vesnici Anamakia, ležící přibližně v půli cesty do Antsirane, které bylo administrativním a vojenským centrem Diego Suarez. V 11.15 Britové dorazili do uvedeného prostoru a už při prvním kontaktu si velitel 29. brigády, brig. gen. F.W. Festing, uvědomil, že přímý postup je nemožný a vyslal část svých jednotek s úlohou obejít francouzské obranné pozice po křídlech. Zároveň vyslal depeši, kterou žádal podporu tanků z tankové eskadrony.

V té době ještě stále probíhalo vyloďování tanků, které bylo ztížené faktem, že pláže byly převážně zarostlé mangrovníky a tudíž bylo jen málo míst, kde bylo možné tanky vyložit. Nicméně po obdržení zprávy nechal velitel eskadrony, maj. Simon, vyloďování zbylých vozidel na svého zástupce kpt. Palmera a vyrazil s dvěma tanky Valentine a jedním Tetrarchem nejvyšší rychlostí k Anamakii. Bylo to poprvé v britských dějinách, že tanky měly podpořit výsadkovou operaci.

Po příjezdu na místo se však zjistilo, že elevace tankových kanónů nedovoluje, aby mohly svými střelami zasáhnout pozice obránců na vrcholu vyvýšenin. Obránci povzbuzeni tímto faktem spustili hustou kulometnou palbu, a Britové byli nuceni úplně zastavit postup a krýt se za terénními překážkami. Až příchod dalších posil, mezi nimi dalších dvou tanků Tetrarch, pomohl zlomit odpor obránců. Soustavná palba z houfnic 3,7 palců je vyhnala z postavení do záložních zákopů. Poté, za palebné podpory zmíněných houfnic a tanků, pěchota v bodákovém útoku obsadila pozice obránců. V boji padlo 30 obránců za cenu 2 padlých britských důstojníků.

Po tomto zdržení vyrazili Britové bez prodlení směrem k Antsirane. Jako první vyrazily dva tanky Valentine které cestou narazily na dva nákladní vozy, vezoucí posily na Col de Bonne Nouvelle, a oba zničily. Brzy se k nim připojily i tanky Tetrach čety por. Carlislea a společně se řítili savanovitou plání k Antsirane. Nic netušíce se však blížili k hlavní obranné linii, vytvořené napříč polostrovem, mezi pevnostmi – Fort Caymans, na západě a Fort Bellevue, na východě. Tyto dvě pevnosti byli propojeny protitankovými zákopy, a obrannými zákopy s ostnatými dráty, kulometnými hnízdy ve stylu 1. světové války. Výzbroj této obranné linie tvořily i zastaralé, ale přesto výkonné francouzské polní kanóny raže 75mm, které se staly osudnými pro blížíci se tanky. Britští tankisté si mysleli, že obránci nedisponují žádnou zbraní, která by dokázala prorazit pancíř tanků Valentine a lehkovážně se pohybovali otevřenou krajinou.

Na čele jely dvě Valentine a za nimi ve vzdálenosti asi 350 metrů je následovaly Tetrarchy. Jakmile se tanky dostaly do palebného pole francouzských kanónů, obránci zahájili palbu. Dvě Valentine odpověděly palbou ze svých 2 librových kanónů a téměř okamžitě byl zasažen čelní z nich a zabit jeho řidič. Vzápětí byl zasažen i druhý Valentine, s maj. Simonem. Jeho řidiči se podařilo vylézt přes poklop řidiče, ale spadl pod pás pohybujícího se tanku. Tank se valil ještě dalších asi 130 metrů než byl zastaven další salvou ze 75mm kanónů. Když velitel nejbližšího Tetrarchu viděl zásahy obou čelních tanků, snažil se přispěchat na pomoc, ale byl okamžitě zasažen. Velitel byl zabit na místě, ostatní členové posádky utrpěli popáleniny, kterým střelec později podlehl. Ani další Tetrarch, por. Carlislea se neubránil svému osudu, při zásahu začal hořet a jeho řidič a střelec byli zraněni. Carlislemu se při opuštění tanku podařilo uvolnit kulomet z držáku na věži a vzít ho s sebou. Pokusil se se svou osádkou postupovat proti obráncům, ale po několika metrech zůstali přitlačeni k zemi hustou palbou. Velitel zbývajícího Tetrarchu rozhodl zůstat v krytu a po bezpečném opuštění tanku se připlížil k maj. Simonovi, který mu nařídil vrátit se k veliteli brigády a podat zprávu. Cestou zpět potkali další nákladní vůz, který palbou zničili. Simon se poté snažil shromáždit přeživší tankisty, kteří se postupně vyzbrojovali zbraněmi z opuštěných tanků a připravovali se na obranu až do příchodu pěších jednotek. Postupně odrazili tři pokusy o zajmutí, než se približně v 15.45, po vyčerpání střeliva a smrti jednoho z důstojníku, vzdali.

Po zajetí maj. Simona převzal velení nad zbylými tanky kpt. Palmer. Ještě v ten samý den se Britové pokusili o prolomení obranné linie útokem, který začal v 17.30, půl hodinu před západem slunce. Palmer se chtěl pokusit zaútočit se zbylými tanky pod ochranou dýmové clony. Nejdřív postupujíce cestou vedoucí k liniím a pak po obratu vpravo, kryjíce se za kopci rychle zaútočit ve stylu lehké kavalerie. Doufal, že kanóny obránců nebudou umět zaměřit tak rychle útočící tanky. Zasypalo je však krupobití střel a dva tanky byly zasaženy, mezi nimi i Palmerův Valentine. Osádka nezraněna opustila tank a snažila se dostat do bezpečí. V husté palbě však byl zraněn Palmerův řidič, Palmer se pro něj vrátil, ale oba padli po zásahu vysokoexplozivním dělostřeleckým granátem. Kpt. Llewellyn Palmer byl za tento čin navržen na udělení Viktoriina kříže. Zbývající tanky se poté stáhli do původních pozic.

Francouzská linie byla nakonec prolomena 29. brigádou, za podpory obojživelného útoku královských mariňáků, kteří byli vysazeni v přístavu, v týlu obránců. Zbývající tanky eskadrony - dva Valentine a tři Tetrarchy, zůstali v obranných pozicích až do odpoledne 6. května, byly přitom vystaveny sporadické dělostřelecké palbě, která vyřadila další Valentine. Tím byla také ukončena aktivní účast tanků v boji o Madagaskar, protože následující den obrana Diego Suarez kapitulovala a celá oblast padla do britských rukou.

B“ Eskadrona utrpěla v bojích opravdu těžké ztráty, ke konci ji z 12 tanků zbyl funkční jen jediný Valentine a tři Tetrarchy; z posádek sedm mužů padlo a šest bylo zraněných. Dalších bojů, které pokračovaly v září, se už tyto tanky nezůčastnily – nahradilo je 12 obrněných vozidel Marmon Herrington Mk.III jihoafrické armády, zůstaly ovšem na ostrově až do začátku roku 1943, kdy byly společně s 29. brigádou přepraveny do Barmy.

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔16.01.2014 📕5.362